Jazyk a stroje

Pavel Novák

[Kronika]

(pdf)

Язык и машины / La langue et les machines

Tak se jmenuje zpráva[1] poradní komise pro automatické zpracování jazyka (snad lépe: textů) ustavené v dubnu r. 1964 presidentem Národní akademie věd v USA jako poradní orgán ministerstva obrany, CIA a Národní vědecké nadace (National Science Foundation — NSF) pro výzkum a vývoj (research and development) strojového překladu. — Předsedou šestičlenné komise byl J. R. Pierce, ředitel výzkumu v oblasti základů komunikace z Bellových telefonních laboratoří, členy psycholog J. B. Carroll z Harvardovy university, lingvisté D. G. Hays z RAND Corporation, Ch. F. Hockett z Cornellovy university, jehož později vystřídal E. P. Hamp z Chicagské university, a matematikové A. G. Oettinger z Harvardovy university a A. J. Perlis z Carnegieho techniky. Výkonným tajemníkem byl A. Hood Roberts.[2] Zpráva byla podána v září r. 1965, tiskem vyšla v listopadu r. 1966.

1. Publikace obsahuje vedle úvodních materiálů (dvou oficiálních přípisů) 15 [328]kapitol (s. 1—34) a 20 příloh (s. 35—124). Kapitoly jsou nadepsány takto: I. Překlad pořizovaný člověkem (Human translation), II. Typy překladatelského zaměstnání, III. Angličtina jako jazyk vědy, IV. Čas, který potřebují vědci k zvládnutí ruštiny, V. Překlad ve vládních institucích Spojených států. VI. Počet překladatelů ve vládních službách, VII. Částky vynakládané na překlad, VIII. Je nedostatek překladatelů nebo překladů?, IX. O možném nadbytku překladů, X. Kritické problémy překladu (totiž kvalita, rychlost a náklady), XI. Současný stav strojového překladu, XII. Překlad za pomoci stroje (machine-aided translation, zkratka M-AT) v Mannheimu a Lucembursku, XIII. Automatické zpracování jazyka a strojová lingvistika (computational linguistics),[3] XIV. Cesty k zlepšení překladu, XV. Doporučení. Zdálo by se tedy, že kapitoly I až XIV tvoří první část vlastního textu zprávy, zjištění, a kapitola XV její část druhou, avšak některá důležitá doporučení jsou obsažena i v kapitolách předchozích.

Z názvů příloh uveďme aspoň: 6. Časopisy překládané za podpory NSF, 9. Odhady nákladů na různé typy překladu, 10. Pokus o odhad kvality překladů, 11. Typy chyb obvyklé při strojovém překladu, 16. Vládní podpora bádání v oblasti strojového překladu, 18. Vztah mezi programovacími jazyky a lingvistikou, 19. Strojový překlad a lingvistika.

2. Komise studovala otázku strojového překladu z toho hlediska, že jmenované státní instituce USA podporovaly práce na strojovém překladu s nadějí, že se brzy dostaví snížení nákladů na potřebné překlady nebo že dojde k podstatnému zdokonalení překladu (v. Předmluvu), její stanovisko lze stručně vystihnout takto:

2.1. Znamená-li strojový překlad algoritmické získání užitečného textu ve výstupním jazyce (bez účasti člověka), pak strojový překlad souvislých textů vlastně neexistuje a není ani v dohledu (s. 19). Překládání strojem je dnes pomalejší, méně přesné a dražší než překlad pořízený člověkem (příl. 5, 9, 10, 15). Navíc je ve Spojených státech dostatek překladatelů a dosavadní kapacita překladatelských středisek by se v případě potřeby dala znásobit (kap. VIII). Kromě toho je nyní většina vědeckých publikací psána anglicky, k jinojazyčným textům jsou připojována anglická resumé ap. (kap. III). Nejvýhodnější je umožnit vědeckým pracovníkům zvládnout v potřebné míře ruštinu jako druhý nejdůležitější jazyk současné vědy (příloha 9, s. 66).

I když není nedostatek překladů, je třeba zlepšovat jejich kvalitu, zvyšovat rychlost a snižovat náklady na ně. Komise proto doporučuje podporovat práci v těchto oblastech: praktické metody pro hodnocení překladů, prostředky pro zrychlení překladu pořizovaného člověkem, hodnocení kvality textů přicházejících v úvahu pro překlad, zkoumání, jak je překladů využito (s cílem předejít produkování překladů, které se nečtou), studium důvodů zpožďování v celkovém překladovém procesu a prostředky pro zabránění mu, hodnocení relativní rychlosti různých druhů překladů za pomoci stroje a nákladů na ně (komise kladně hodnotí dva takové systémy, kap. XII, příl. 12 a 13), adaptace existujících mechanizovaných úpravných (editing) a produkčních procesů při překladu, celkový překladový proces a produkce adekvátních pomůcek pro překladatele včetně adaptace lexikálních seznamů, které nyní existují primárně jako mechanické slovníky pro strojový překlad (kap. XV).

2.2. Zdá se, že strojová lingvistika, která vyrostla z prací na strojovém překladu, způsobí „revoluci“ ve studiu přirozených jazyků. Usnadňuje matematizaci lingvistických teorií spojuje teorii s empirickým studiem a snad i s praktickými aplikacemi (s. 121). Nejzásadnější změny v pohledu na povahu lingvistiky jako vědy, na lingvistickou teorii a na vztah empirie a vědy byly jistě způso[329]beny N. Chomským, avšak ani on, ani podobní myslitelé nežijí ve vakuu a jsou naopak v kontaktu s oblastmi blízkými samočinným počítačům (s. 122). Komise doporučuje podporovat výzkum strojových metod pro zacházení s jazykem jako nástrojů, kterých by lingvisté mohli užívat při objevování a formulaci generalizací o jazyce, a výzkum metod, které by lingvistům dovolily užívat počítačů k podrobné formulaci složitých druhů teorií (např. gramatik a teorií významu) tak, aby se tyto teorie daly podrobně ověřovat (s. 31); podporovat lingvistiku jako teoretickou vědu (bez ohledu na její bezprostřední nebo předvídatelný přínos pro praktický překlad) a strojovou lingvistiku jako její část (s. 34).

Hlubší poznání jazyka, které lze očekávat od užití počítačů v lingvistice, může pomáhat efektivněji učit cizím jazykům, efektivněji studovat povahu jazyka, užívat efektivněji jazyka při výuce a komunikaci, sestavovat umělé jazyky pro speciální účely (např. jazyky letištních kontrolních věží), provádět smysluplné psychologické pokusy v oblasti užívání jazyka, lidské komunikace a myšlení a užívat strojů jako pomůcek při překladu a zpracování (vědeckých a technických) informací (s. 30).

3. Zpráva působí naprosto seriózním dojmem. Rozebírá dnešní poměry americké (potřebu překladu do angličtiny a její uspokojování) a staví na dnešním stavu strojového překladu.[3a] Lze jistě podotknout, že jinde mohou být nyní i v budoucnosti potřeby i možnosti jiné a že zásadní možnost strojového překladu není ve zprávě vlastně diskutována (i když je k ní vysloveno zcela skeptické stanovisko, vedle neutrálního stanoviska Yngveho, s. 24).[4] Ovšem nelze nevidět, že se právě ve Spojených státech na strojový překlad vynakládalo nejvíce prostředků a úsilí, a také nejdéle, i když ne příliš koordinovaně.

Není pochyby o tom, že by celá záležitost měla být probrána i u nás. To ovšem znamená i se zřetelem k tomu, co je známo nebo co lze rozumně předpokládat o vývoji celého komplexu práce s vědeckými a technickými informacemi ve světovém měřítku (např. v americké zprávě se zcela samozřejmě počítá s dosavadními způsoby stylizace a kompozice vědeckých textů),[5] a je jasné, že k realistickému stanovisku se dá těžko dospět izolovaně jen pro Československo.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 327-329

Předchozí Karel Horálek: Z německé filosofie jazyka

Následující Jitka Štindlová: Sborník o mechanizaci a automatizaci v jazykovědě