Slovo a slovesnost a padesátiletí Sovětského svazu

BHk (= Bohuslav Havránek)

[Kronika]

(pdf)

«Слово и словесность» к 50-ой годовщине Советского Союза / La revue Slovo a slovesnost et le cinquantième anniversaire de l’Union Soviétique

Toto číslo věnuje Slovo a slovesnost výročí významnému pro Sovětský svaz, pro celý svět i pro nás, padesátému výročí Velké říjnové socialistické revoluce; činí tak i úvodní soubornou statí o vývoji i výsledcích sovětské jazykovědy i samým obsahem čísla, zejména v části recenzní.

Slovo a slovesnost si může přitom se zadostiučiněním připomenout, že sleduje sovětskou vědu od samého počátku, od referátů v 1. ročníku 1935, od zásadních statí puškinských v roce jubilea 1937, od pokrokového prohlášení „Vyučování ruštině do středních škol“ r. 1937 s důrazným zřetelem k sovětským skutečnostem přes recenze o významných dílech sovětských, někdy i takových, k nimž se sovětská věda v posledních letech vrací, např. L. Vygotského Myšlenije i reč z r. 1934 (srov. 2, 1936, 250—253). Mnoho kritické pozornosti věnovalo Slovo a slovesnost stále vyučování ruskému jazyku u nás, rusko-českým vztahům a později překladům z ruštiny.

Obrátila-li redakce Slova a slovesnosti v tomto jubilejním čísle zvláštní pozornost na dnešní výsledky i úspěchy sovětské jazykovědy, nečiní tím žádnou výjimku ve svém obvyklém postupu, dávno nastoupeném.

Přitom rádi v souvislosti s jubileem SSSR upozorňujeme na novou publikaci Sovetskoje jazykoznanije za 50 let, kterou nedávno vydal Institut jazykoznanija za redakce F. P. Filina (Moskva 1967, 428 s.). Přináší poučné a přehledné, někdy poněkud schematické a jmény přeplněné shrnutí práce o jednotlivých jazycích, podle nich uspořádané a doplněné vždy výběrovou bibliografií (není vždy v plném souladu s textem). Slovanské jazyky zabírají skoro čtvrtinu díla a v nich přirozeně nejvíce rusistika, která má přes všechny peripetie nepřetržitou vývojovou linii; části o staroslověnském jazyce a o srovnávacím studiu slovanských jazyků ukazují — po přerušení v období marrovském — vzestup teprve od poč. padesátých let a rovněž studium jižních a západních slovanských jazyků — kromě bulharštiny — rozvíjí se teprve od čtyřicátých let, se značným vzestupem co do kvantity i kvality. Některé části, např. velmi instruktivní stať Barchudarovova o ruské lexikografii a Tolstého výklad o paleoslovenistice, podávají i přehled prací plánovaných.

Při charakteru našeho časopisu dychtivě očekáváme druhou obdobnou publikaci, připravenou týmž Institutem, Teoretičeskije problemy sovetskogo jazykoznanija. Prozatím nám ji nahrazují dva bibliografické přehledy práce za l. 1918—1962: Obščeje jazykoznanije, vyšlé za redakce Serebrennikova 1965 (274 s. s 4348 položkami) a Strukturnoje i prikladnoje jazykoznanije, vydané za redakce Reformatského r. 1965 (194 s., 2875 položek). — Dodatkem upozorňuji i na obdobnou bibliografii Slavjanskoje jazykoznanije, vyšlou r. 1963 ve dvou částech, I. obsahuje práce za l. 1918—1955 a II. za l. 1956—1960, a současně r. 1963 vyšlou bibliografii Ukrajinská mova Goľdenberga a Korolevyče, zahrnující práce za l. 1918—1961.

Slovo a slovesnost, ročník 28 (1967), číslo 3, s. 336

Předchozí Zdeněk Hampl: Z obecné jazykovědy v Brazílii

Následující Bohuslav Havránek: Pavlu Trostovi k jeho šedesátce