Nový francouzský jazykovědný časopis

Otto Ducháček

[Kronika]

(pdf)

Новый французский журнал по языковедению / Une nouvelle revue linguistique française

Pařížská nakladatelství Didier a Larousse začala od března 1966 vydávat Langages, nový mezinárodní časopis věnovaný lingvistickým problémům. Vychází čtyřikrát do roka a je průběžně číslován, takže v prosinci roku 1967 vyšlo 8. číslo. Redakční radu tvoří šest známých francouzských lingvistů, vesměs stoupenců moderních směrů v jazykovědě: R. Barthes, J. Dubois, A. J. Greimas, B. Pottier, B. Quemada a N. Ruwet.

Redakce přišla na originální nápad svěřit každé číslo jednomu ze specialistů některé z jazykovědných disciplín, popř. členu některé z lingvistických škol. Vybraný [442]odborník se pak stává pro příslušné číslo odpovědným a výkonným redaktorem s právem sám si vybrat přispěvatele a příspěvky, ev. je úvodním článkem prezentovat i komentovat jejich názory. Každé číslo je proto svým způsobem monotematické a má jednotný název, kromě názvu Langages ještě zvláštní podtitul naznačující obsah (viz níže). Redakční rada se rozhodla, že časopis má sloužit nejen studiu přirozených jazyků, ale i průzkumu všech systémů sloužících k označování a dorozumívání, pokud představují hierarchizované struktury vztahů.

Vydávat čtvrtletně monotematický sborník článků a studií vysoké úrovně je úkol velmi těžký a bylo by patrně vyloučeno sehnat dostatečný počet původních příspěvků. Proto se redaktoři rozhodli otiskovat také překlady významných časopiseckých příspěvků vynikajících zahraničních lingvistů.

První číslo vyšlo za redakce Cv. Todorova s titulem Recherches sémantiques. V úvodním článku téhož názvu Todorov stručně komentuje některé zásadně důležité myšlenky a názory týkající se základních sémantických problémů, jejichž autory jsou vynikající lingvisté (Hjelmslev, Bloomfield, Hill, Firth, Carnap, Bar-Hillel, Mac Kay, Quine, Morris, Witgenstein, Chomsky, Bally, Frege, Revzin, Apresjan, Greimas, Pottier, Lounsbury, Harris aj.). Zvláštní pozornost věnuje koncepcím Fodora a Katze a Weinreicha. Poněkud překvapuje, že se ani slovem nezmiňuje o sémanticích tak vynikajících, jako jsou Ullmann, Baldinger, Coseriu a Heger.

Apresjanova studie Analyse distributionnelle des significations et champs sémantiques structurés vychází z předpokladu, že se slovní zásoba dělí na pole, v nichž jsou slova spolu spojena na základě významové sounáležitosti a že tato pole rozkládají a systematizují tu část reality, kterou odrážejí, prostředky danému jazyku inherentními. Protože tyto prostředky jsou v různých jazycích různé, jsou v nich rozdíly i ve způsobu vyjádření téže mimojazykové reality. Apresjan se domnívá, že význam slov je plně podmíněn jejich vztahy uvnitř pole. Pokud jde o strukturu slov, žádá, aby byla studována objektivně a na bázi čistě lingvistické, především na základě rozkládání významů slov v jejich distinktivní rysy s použitím všech možných prostředků (distribuční a transformační analýza, substituční metoda, strukturní modely). Zdůrazňuje důležitost frekvence slov a jejich kombinatorních možností, jejich emotivního charakteru a stylistické funkce. —

Lounsburyho Analyse structurale des termes de parenté je věnována pojmovému poli příbuznosti v jazyce indiánského kmene Seneca. — Závěrečný Todorovův článek Les anomalies sémantiques se zabývá nejen sémantickými, ale i gramatickými anomáliemi různých typů. Nepřináší však nic objevného.

2. číslo redigovali E. Coumet, O. Ducrot a J. Gattegno a dali mu název Logique et linguistique, vystihující dobře jeho obsah. Články v něm obsažené se zabývají vztahy mezi logikou a jazykovědou (Ducrot), popř. logikou a jednotlivými lingvistickými disciplínami. Úvahy Y. Bar-Hillela a N. Chomského jsou věnovány logické syntaxi a sémantice (Chomského článek je kritikou předchozího příspěvku Bar-Hillelova). Úlohou logiky při objasňování syntaktických problémů se zabývá W. V. Quine. J. L. Austin se zamýšlí nad tématem „Jak mluvit?“ L. Linsky se zabývá Witgensteinovými názory na jazyk ve spojitosti s některými problémy filosofie. Příspěvek A. Shaloma má název Od jazyka-obrazu k jazyku-nástroji. R. Carnap je tu zastoupen studií o významu a synonymii.

A. J. Greimas a J. Dubois redigovali 3. svazek s názvem Linguistique française; le verbe et la phrase. J. Fourquet v něm uveřejnil dvě poznámky o slovesném systému ve francouzštině, K. Heger příspěvek o „objektivní“ konjugaci ve franštině a španělštině, P. Guiraud o systému relativa v lidové franštině, G. Moignet o psycho-mechanické teorii tázací věty, K. Togeby o užívání subjonctivu, R. W. Langakker o slovesech faire, laisser, voir aj., J. Dubois a L. Irigaray o experimentálním přístupu k otázce tvoření vět. Posledním článkem je Quelques ‚illogismes‘ du langage od J. Ducrota.

Za redakce N. Ruweta vyšlo 4. číslo Grammaire générative, v němž redaktor [443]informuje o generativní gramatice a uveřejňuje svůj článek v jejím duchu pojatý Le constituant ‚Auxiliaire‘ en français moderne a dvě práce N. Chomského: Une conception transformationnelle de la syntaxe a La notion de ‚règle de grammaire‘.

Na 5. čísle s podtitulem Pathologie du langage se podílejí čtyři redaktoři: J. Dubois, L. Irigaray, P. Marcie a H. Hécaen. Je věnováno průzkumu jazykových následků afázie, pomatenosti, schizofrenie, hysterie a utkvělých představ. Většina příspěvků je z pera L. Irigaraye: jak se projevuje šílenství v tvoření vět, o záporu a negativních transformacích schizofreniků, o vlivu hysterie a utkvělých představ na gramatickou stavbu. Dubois píše o neurolingvistice a podává ve spolupráci s Marciem a Hécaenem popis a klasifikaci různých typů afázie. Marcie sám analyzuje strukturu vět u lidí trpících afázií. Hécaen přispěl studií Approche sémiotique des troubles du geste.

Za redakce K. Togebyho vyšlo 6. číslo La glossématique, l’héritage de Hjelmslev au Dannemark. Obsahuje 13 článků věnovaných různým otázkám: H. Ch. Sørensen píše o epistemologických základech glosematiky. H. Prebensen uvažuje, zda je glosematika teorií, H. S. Sørensen zkoumá slovní třídy a jejich vztahy. P. Levin nás seznamuje s aplikací logické algebry v lingvistice. J. Holt podává příspěvek k funkční analýze významu slov. P. Skarup píše o kategorii pádů, K. Heltbergová o derivaci a komutaci, E. Hansen o shodě zájmenné osoby v moderní dánštině, H. Spang-Hansen o konečnosti a nekonečnosti v lexiku, G. Boysen o strukturalismu a diachronické lingvistice, N. E. Christensen o filosofii řeči, A. T. Mortensen o významu a pravdě ve světle glosematiky a P. Zinkernagel o popisných imperativech.

7. svazek Linguistique française; théories grammaticales redigovali M. Arrivé a J. C. Chevalier. O Port-royalské „Grammaire générale“ se tu rozepisují M. Foucault a J.—C. Chevalier, o díle G. Guillauma a jeho následovníků píší J. Stefanini, M. Toussaint a G. Moignet. Několik moderních (ale ne nejnovějších) gramatik konfrontuje M. Arrivé. O negaci v různých gramatikách pojednávají G. Barnicaud, M. A. Compare, O. Ducrot a A. Vidal. O kakofonii píše M. Gros a o fonografii slovesné skupiny S. A. Schane.

La phonologie générative je titul 8. svazku redigovaného S. H. Schanem. M. Halle v něm uvažuje o místě fonologie v rámci generativní gramatiky. Schane píše o elisi a vázání ve francouzštině, J. Folley o prothesi v latinském slovese sum, T. G. Lightner o fonologii ruštiny, P. Kiparski o dějinách řeckého přízvuku, M. Halle a J. Kayser o fonetických změnách chápaných jako výjimky z pravidel, J. P. Mac Kewley o úloze systému fonologických rysů v teorii řeči.

Závěrem lze konstatovat, že jde o časopis nového typu a vysoké úrovně, jak z této stručné zprávy vysvítá.

Slovo a slovesnost, ročník 29 (1968), číslo 4, s. 441-443

Předchozí Vlasta Červená: Padesát let ukrajinistiky

Následující Jan Průcha: Language and Language Behavior Abstracts