Synchronie a diachronie v systému arabské literatury

Karel Petráček

[Články]

(pdf)

Синхрония и диахрония в системе арабской литературы / Synchronie et diachronie dans le système de la littérature arabe

1.0 Systém literatury (SL)

Pojetí literatury (písemnictví) jako systému je v moderní vědě o literatuře již běžné.[1] Dá se přitom uvažovat jak o systému synchronním, tak i diachronním. K poslednímu uveďme zvláště slova J. Tyňanova a R. Jakobsona o tom, že historie systému je sama o sobě rovněž systémem (o. c., v pozn. 1, s. 12). Tato slova byla potvrzena jak dalším vývojem vědy (např. generativním přístupem), tak i obecnými studiemi, z nichž připomenu jen pojetí O. Langa.[2]

Pojetí literatury jako systému je možno použít i pro literatury asijské[3] a přirozeně i pro literaturu arabskou, jak jsem ukázal na jiném místě.[4] Zde bych chtěl své názory rozvinout, neboť se mi zdá, že mohou překračovat i oblast arabistiky.

 

2.0 Arabská literatura (AL)

Arabskou literaturu vymezuji jako kategorii jazykovou, která se vždy nekryje s kategorií národnostní. Shoda obou kategorií je jen v době předislámské a raně islámské (zhruba do 8. stol. n. l.) a v době moderní (19. a 20. stol.), v době středověku se obě kategorie rozcházejí. Pod pojmem literatury chápu celé písemnictví.

 

2.1 Elementy (E) systému arabské literatury (SAL)

Elementy systému arabské literatury E (SAL) vymezuji formálně podle kombinatoriky tří distinktivních vlastností (e):[5]

e₁ segmentace, e₂ rytmický impuls, e₃ rým

Podle toho můžeme rozeznat následující prvky E (SAL):

E1: Po — Poesie:	segmenty pravidelné délky cyklický rytmický impuls rým	e1 e2 e3
[259]E2: RPr = Rýmovaná próza:	(segmenty nepravidelné, ale cyklické) rým	(e1) e3
E3: Pr = Próza:	bez příznaku	0

Máme zde tedy prvky:

E₁ (Po) = e₁, e₂, e₃

E₂ (RPr) = (e₁), non e₂, e₃

E₃ (Pr) = non e₁, non e₂, non e₃

 

2.2 Struktura (R) systému arabské literatury (SAL)

Strukturou synchronní (R) rozumím síť vazeb mezi elementy E uskutečňovanou distribucí distinktivních vlastností e₁, e₂, e₃ v elementech E₁, E₂, E₃ daného vývojového stupně SAL. Tyto elementy (E₁, E₂, E₃) nazývám elementy prvního řádu. Spojují se však dále a vytvářejí další elementy druhého řádu (mohli bychom říci smíšené).

Strukturou diachronní rozumím síť vazeb mezi následujícími vývojovými stupni SAL nebo jejich elementy. Diachronní struktura SAL závisí na rozvětvení vazeb elementů E na vstupech nebo výstupech (o. c. v pozn 2, s. 21, 43).

Synchronní a diachronní struktura SAL vyniknou na následujícím grafu:

 

[260]Pro stupně 3 a 4 je možno uvažovat o následující variantě rozvětvení:

 

 

2.3 Realizace elementů E

Prvky Po-poezie, Pr-próza jsou evidentní; RPr je rýmovaná próza doložená jednak ve výrocích věštců (káhinů) v staré Arábii, jednak v rozvinuté formě v koránu a konečně i v pozdějších vývojových stupních v kázáních (chutba) a v epistolografii i v kancelářské praxi. Smíšený element druhého řádu Po+Pr se objevuje v kmenových tradicích (ajjám al-‘arab) tak, jak je známe z historických záznamů, v literární biografii, v historiografii, ve vzdělávací literatuře (adab) a jinde; RPr+Po se realizuje zvláště v tak zvaných maqámách (povídky v rýmované próze). Spojení Po+Pr+RPr se objevuje zvláště v památkách, které můžeme nazývat lidovou literaturou.[6] Patří sem vyzrálé formy jako sbírka pohádek Tisíce a jedné noci, tzv. lidové romány a konečně i epické útvary o výbojích Muhammada a jeho nástupců (maghází a futúh).

 

3.0 Diachronická struktura SAL

je realizována rozdvojováním vazeb elementů prvního řádu (Po, Pr, RPr) a jejich spojováním do nových elementů druhého řádu (P+Pr, Po+RPr, Po+Pr+RPr).

 

3.1.1 Strukturní čas

Časová osa vývoje SAL je rozčleněna na pět stupňů podle synchronních struktur, do nichž jsou spájeny příslušné elementy.

 

[261]3.1.2 Absolutní čas

Ke stupňům členícím strukturní čas můžeme zcela hrubě přiřadit i etapy, do nichž se v absolutním čase člení arabská literatura:

(1) odpovídá předislámské epoše. Není zde ovšem jisté (ač je to pravděpodobné), zda existoval prvek Po+Pr (v kmenových tradicích není jinde). Proto není uveden.

(2) odpovídá raně islámské epoše, kdy poezie, próza a rýmovaná próza (v koránu) jsou doloženy; vzhledem k pozdější dokumentaci bude zde vhodné předpokládat prvek Po+Pr (ve fixovaných ajjám al-‘arab a v začínajícím využívání poezie v rámci historiografie aj.).

(3) odpovídá abbásovské epoše (od 2. pol. 8. stol.), prvek Po+Pr je běžně dokumentován ve vzdělávací literatuře (adab) a jinde, prvek RPr+Po v maqámách.

(4) odpovídá dokumentaci známé z pozdní doby abbásovské a z tzv. temných století arabské literatury (zhruba od 12., resp. 13. stol. n. l.), kdy se hojně objevují zápisy památek tzv. lidové literatury. Jejich počátek musíme ovšem hledat v minulosti, jak ukazují zvl. epické útvary, jako je maghází a futúh. Nově se zde realizuje prvek Po+Pr+RPr.

(5) odpovídá moderní literatuře 19. a 20. století.

 

3.1.3. Vývoj systému arabské literatury lze charakterizovat kumulováním elementů druhého řádu, získávaných kombinatorikou elementů prvního řádu (2. Po+Pr; 3. Po+Pr, RPr+Po; 4. Po+Pr, RPr+Po, Po+Pr+RPr) ve stupních 1—4. Systém AL odpovídá spíše systémům nestabilním. Ve stupni 5, začíná zcela nový systém, systém moderní arabské literatury, ve své struktuře mocně ovlivněný impaktem západní kultury a literatury.[7]

Jistou snahu po kontinuitě tří prvků prvního řádu (Po, Pr, RPr) lze vidět v počátečních snahách některých obrozeneckých autorů využít namísto krátké prózy západního typu starého systémového prvku, rýmované prózy. Byla to ovšem snaha marná a neuspěla.[8] Tím se otevřela cesta k zcela novému přeměření struktury systému arabské literatury.

Tak jako za pohybem struktur SAL mezi stupni 4. a 5. jsou společenské pohyby, je tomu tak i ve stupních předcházejících. Tato problematika však již není předmětem našeho současného zájmu a není přístupná naší metodologii.

 

R É S U M É

Die Synchronie und die Diachronie im System der arabischen Literatur

Der Begriff des Systems der arabischen Literatur (SAL) wird hier aus drei Elementen ersten Ranges (formal definiert als Po-Poesie, Pr-Prosa, RPr-Reimprosa) gebildet, die die älteste synchronische Struktur des SAL realisieren. Die diachronische Struktur realisiert sich durch die Spaltung der Outputs der Elemente ersten [262]Ranges und durch die Verflechtung dieser Elemente auf den Inputs der dadurch entstehenden Elemente zweiten Ranges (Po+Pr, Po+RPr usw.) In dieser Weise werden die späteren synchronischen Strukturen des SAL gebildet. Dabei erscheinen auch die ganz verschiedenartig gestalteten synchronischen Strukturen der klassischen und der modernen arabischen Literatur.

Slovo a slovesnost, ročník 30 (1969), číslo 3, s. 258-262

Předchozí Ivo Vasiljev: K typologické charakteristice slova

Následující Bohumil Palek: Type-token a lingvistika