Synchronie a diachronie v systému arabské literatury
Karel Petráček
[Articles]
Синхрония и диахрония в системе арабской литературы / Synchronie et diachronie dans le système de la littérature arabe
1.0 Systém literatury (SL)
Pojetí literatury (písemnictví) jako systému je v moderní vědě o literatuře již běžné.[1] Dá se přitom uvažovat jak o systému synchronním, tak i diachronním. K poslednímu uveďme zvláště slova J. Tyňanova a R. Jakobsona o tom, že historie systému je sama o sobě rovněž systémem (o. c., v pozn. 1, s. 12). Tato slova byla potvrzena jak dalším vývojem vědy (např. generativním přístupem), tak i obecnými studiemi, z nichž připomenu jen pojetí O. Langa.[2]
Pojetí literatury jako systému je možno použít i pro literatury asijské[3] a přirozeně i pro literaturu arabskou, jak jsem ukázal na jiném místě.[4] Zde bych chtěl své názory rozvinout, neboť se mi zdá, že mohou překračovat i oblast arabistiky.
2.0 Arabská literatura (AL)
Arabskou literaturu vymezuji jako kategorii jazykovou, která se vždy nekryje s kategorií národnostní. Shoda obou kategorií je jen v době předislámské a raně islámské (zhruba do 8. stol. n. l.) a v době moderní (19. a 20. stol.), v době středověku se obě kategorie rozcházejí. Pod pojmem literatury chápu celé písemnictví.
2.1 Elementy (E) systému arabské literatury (SAL)
Elementy systému arabské literatury E (SAL) vymezuji formálně podle kombinatoriky tří distinktivních vlastností (e):[5]
e1 segmentace, e2 rytmický impuls, e3 rým
Podle toho můžeme rozeznat následující prvky E (SAL):
| E1: Po — Poesie: | segmenty pravidelné délky cyklický rytmický impuls rým | e1 e2 e3 |
| [259]E2: RPr = Rýmovaná próza: | (segmenty nepravidelné, ale cyklické) rým | (e1) e3 |
| E3: Pr = Próza: | bez příznaku | 0 |
Máme zde tedy prvky:
E1 (Po) = e1, e2, e3
E2 (RPr) = (e1), non e2, e3
E3 (Pr) = non e1, non e2, non e3
2.2 Struktura (R) systému arabské literatury (SAL)
Strukturou synchronní (R) rozumím síť vazeb mezi elementy E uskutečňovanou distribucí distinktivních vlastností e1, e2, e3 v elementech E1, E2, E3 daného vývojového stupně SAL. Tyto elementy (E1, E2, E3) nazývám elementy prvního řádu. Spojují se však dále a vytvářejí další elementy druhého řádu (mohli bychom říci smíšené).
Strukturou diachronní rozumím síť vazeb mezi následujícími vývojovými stupni SAL nebo jejich elementy. Diachronní struktura SAL závisí na rozvětvení vazeb elementů E na vstupech nebo výstupech (o. c. v pozn 2, s. 21, 43).
Synchronní a diachronní struktura SAL vyniknou na následujícím grafu:
[260]Pro stupně 3 a 4 je možno uvažovat o následující variantě rozvětvení:
2.3 Realizace elementů E
Prvky Po-poezie, Pr-próza jsou evidentní; RPr je rýmovaná próza doložená jednak ve výrocích věštců (káhinů) v staré Arábii, jednak v rozvinuté formě v koránu a konečně i v pozdějších vývojových stupních v kázáních (chutba) a v epistolografii i v kancelářské praxi. Smíšený element druhého řádu Po+Pr se objevuje v kmenových tradicích (ajjám al-‘arab) tak, jak je známe z historických záznamů, v literární biografii, v historiografii, ve vzdělávací literatuře (adab) a jinde; RPr+Po se realizuje zvláště v tak zvaných maqámách (povídky v rýmované próze). Spojení Po+Pr+RPr se objevuje zvláště v památkách, které můžeme nazývat lidovou literaturou.[6] Patří sem vyzrálé formy jako sbírka pohádek Tisíce a jedné noci, tzv. lidové romány a konečně i epické útvary o výbojích Muhammada a jeho nástupců (maghází a futúh).
3.0 Diachronická struktura SAL
je realizována rozdvojováním vazeb elementů prvního řádu (Po, Pr, RPr) a jejich spojováním do nových elementů druhého řádu (P+Pr, Po+RPr, Po+Pr+RPr).
3.1.1 Strukturní čas
Časová osa vývoje SAL je rozčleněna na pět stupňů podle synchronních struktur, do nichž jsou spájeny příslušné elementy.
[261]3.1.2 Absolutní čas
Ke stupňům členícím strukturní čas můžeme zcela hrubě přiřadit i etapy, do nichž se v absolutním čase člení arabská literatura:
(1) odpovídá předislámské epoše. Není zde ovšem jisté (ač je to pravděpodobné), zda existoval prvek Po+Pr (v kmenových tradicích není jinde). Proto není uveden.
(2) odpovídá raně islámské epoše, kdy poezie, próza a rýmovaná próza (v koránu) jsou doloženy; vzhledem k pozdější dokumentaci bude zde vhodné předpokládat prvek Po+Pr (ve fixovaných ajjám al-‘arab a v začínajícím využívání poezie v rámci historiografie aj.).
(3) odpovídá abbásovské epoše (od 2. pol. 8. stol.), prvek Po+Pr je běžně dokumentován ve vzdělávací literatuře (adab) a jinde, prvek RPr+Po v maqámách.
(4) odpovídá dokumentaci známé z pozdní doby abbásovské a z tzv. temných století arabské literatury (zhruba od 12., resp. 13. stol. n. l.), kdy se hojně objevují zápisy památek tzv. lidové literatury. Jejich počátek musíme ovšem hledat v minulosti, jak ukazují zvl. epické útvary, jako je maghází a futúh. Nově se zde realizuje prvek Po+Pr+RPr.
(5) odpovídá moderní literatuře 19. a 20. století.
3.1.3. Vývoj systému arabské literatury lze charakterizovat kumulováním elementů druhého řádu, získávaných kombinatorikou elementů prvního řádu (2. Po+Pr; 3. Po+Pr, RPr+Po; 4. Po+Pr, RPr+Po, Po+Pr+RPr) ve stupních 1—4. Systém AL odpovídá spíše systémům nestabilním. Ve stupni 5, začíná zcela nový systém, systém moderní arabské literatury, ve své struktuře mocně ovlivněný impaktem západní kultury a literatury.[7]
Jistou snahu po kontinuitě tří prvků prvního řádu (Po, Pr, RPr) lze vidět v počátečních snahách některých obrozeneckých autorů využít namísto krátké prózy západního typu starého systémového prvku, rýmované prózy. Byla to ovšem snaha marná a neuspěla.[8] Tím se otevřela cesta k zcela novému přeměření struktury systému arabské literatury.
Tak jako za pohybem struktur SAL mezi stupni 4. a 5. jsou společenské pohyby, je tomu tak i ve stupních předcházejících. Tato problematika však již není předmětem našeho současného zájmu a není přístupná naší metodologii.
R É S U M É
Die Synchronie und die Diachronie im System der arabischen Literatur
Der Begriff des Systems der arabischen Literatur (SAL) wird hier aus drei Elementen ersten Ranges (formal definiert als Po-Poesie, Pr-Prosa, RPr-Reimprosa) gebildet, die die älteste synchronische Struktur des SAL realisieren. Die diachronische Struktur realisiert sich durch die Spaltung der Outputs der Elemente ersten [262]Ranges und durch die Verflechtung dieser Elemente auf den Inputs der dadurch entstehenden Elemente zweiten Ranges (Po+Pr, Po+RPr usw.) In dieser Weise werden die späteren synchronischen Strukturen des SAL gebildet. Dabei erscheinen auch die ganz verschiedenartig gestalteten synchronischen Strukturen der klassischen und der modernen arabischen Literatur.
[1] Srov. již text J. Tyňanova a R. Jakobsona z r. 1928, Problémy zkoumání jazyka a literatury, v Poetika — rytmus — verš, Praha 1968, český překlad z Voprosy izučenija literatury i jazyka, Novyj Lef 1928, č. 2, s. 36—37. Další doklady uvádím v pozn. 8 ve studii Literature and Communication; O. Král — V. Kubíčková — M. Novák — D. Zbavitel — Z. Černá — B. Krebsová — K. Petráček, Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia II, Praha 1968, 151—171.
[2] O. Lange, Celek a vývoj ve světle kybernetiky, čes. překlad Praha 1966, podle angl. verse Whole and Parte, A General Theory of System Behaviour, London 1965.
[3] Vedle studie cit. v pozn. 1 též O. Král — M. Novák — K. Petráček — O. Smékal, Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia I, 1965.
[4] Srov. též Les fonctions cognitive et métalinguale dans le dévéloppement de la littérature arabe, in To Honor Roman Jakobson II, The Hague 1967, s. 1516—1523; La littérature arabe en fonction de la communication sociale, Travaux et jours (Beyrouth, v tisku).
[5] Podle mého článku cit. v pozn. 1, s. 162—163.
[6] Dějiny arabské literatury si této lidové literatury všímají jen málo, nejlepší informace srov. I. M. Filshtinsky, Arabic Literature, Moskva 1966. Přehled literatury viz v mém čl. Die Poesie als Kriterion des arabischen „Volksromans“, Oriens (Leyden, v tisku; širší výklady viz doslov k Románu o Antarovi, Staroarabská romance, Praha 1968. O maghází srov. R. Paret, Die legendäre Maghazi-Literatur, 1930.
[7] Cit. Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia I, II, 1965, 1968.
[8] Abdel Aziz Meguid, The Modern Arabic Short Story. Its Emergence, Development and Form, Cairo s. d. 62.
Slovo a slovesnost, volume 30 (1969), number 3, pp. 258-262
Previous Ivo Vasiljev: K typologické charakteristice slova
Next Bohumil Palek: Type-token a lingvistika
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1