O funkčním a generativním přístupu k syntaxi

Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

О функциональном и генеративном подходах к синтаксису / L’approche générative et fonctionelle de la syntaxe

První knižní monografická práce, v níž se algebraická lingvistika představuje u nás jako samostatný lingvistický obor a předkládá se původní koncepce funkčně pojaté generativní gramatiky, totiž kniha P. Sgalla Generativní popis jazyka a česká deklinace, Praha 1967, 238 s., vychází v r. 1969 anglicky v nové, zčásti přepracované podobě jako dílo autorského kolektivu P. Sgall, L. Nebeský, A. Goralčíková a E. Hajičová s titulem A functional approach to syntax (A new type of generative description of language).[1] Touto prací, o níž zde chceme informovat, se česká algebraická lingvistika poprvé v knižní formě reprezentuje před světovou lingvistickou veřejností. Vedoucí autor knihy, P. Sgall, navrhuje takovou koncepci jazykového popisu, která při respektování dvou základních principů generativní gramatiky, formulovaných Chomským[2] [181]aplikuje při popisu jazykového systému některé hlavní zásady funkčního strukturalismu pražské školy (např. v pojetí vztahu formy a funkce, v chápání pojmu jazykového systému aj.) a tak usiluje o vytvoření jisté syntézy obojího, označované jako funkční generativní přístup k jazyku (v titulu knihy se píše pouze o funkčním přístupu k syntaxi, obsah knihy se však týká popisu celého jazykového systému).

Tento přístup je v knize jednak vyložen lingvisticky, jednak také formulován matematicky podle zásady, že „teorie určitého jazyka může splňovat požadavky algebraické lingvistiky, je-li formulována jako matematický systém a je-li jazyk jím popsaný interpretací tohoto systému“ (s. 1). Lingvistické výklady — podobně jako v české verzi z r. 1967 — začínají přehledným uvedením základních pojmů z algebraické lingvistiky (v české podobě knihy je však tento úvod mnohem obšírnější) i hlavních principů funkčního přístupu k jazyku, zejm. vztahu formy a funkce v pražské škole (1. kap.). Na tyto výklady navazuje (v kap. 2) vlastní popis jazykového systému jako hierarchicky uspořádané soustavy pěti rovin (fonetické, morfonologické, morfologické, větněčlenské a tektogramatické), mezi nimiž je vztah reprezentace. Dále se v této kap. podává neformalizovaný popis algebraických prostředků užitých při matematické formulaci systému. Souhlasíme s autory, že výběr matematického aparátu vhodného pro generativní popis a jeho konkrétní zpracování závisí na základní lingvistické koncepci, na tom, jak chápeme jazykový systém. Proto za těžiště knihy považujeme výklady lingvistické. — Dále následuje několik rozsahem kratších kapitol: příklady generování vět (kap. 3), úvahy o některých otevřených otázkách (kap. 4), matematická formulace — uvedení teorémů a důkazů, které v české verzi nejsou a které zpracovali zejm. matematici Nebeský a Goralčíková (kap. 5), a fragment generativního popisu češtiny, v němž na rozdíl od české podoby knihy je vynechán podrobný generativní popis české deklinace (kap. 6).

Kniha představuje rozsáhlý a dobře promyšlený lingvistický projekt. Jeho empirické ověřování předpokládá množství materiálových studií[3] a nemůže být dílem jednotlivce, nýbrž celého lingvistického týmu.

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 2, s. 180-181

Předchozí Bohuslav Havránek: Rozmach bulharské dialektologie a zásluhy St. Sojkova o ni

Následující Eduard Beneš: Mannheimský sborník o výzkumu současné němčiny