Rozmach bulharské dialektologie a zásluhy St. Sojkova o ni

Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

Размах болгарской диалектологии и заслуги Ст. Стойкова / L’essor de la dialectologie bulgare et les mérites de St. Stojkov

Když jsem loňského roku koncem listopadu nebo začátkem prosince dostal z Bulharské akademie věd hned dva svazky sbírky monografií o bulharských nářečích (Trudove po bălgarska dialektologija, sv. 5 a 6, 184 s. a 312 s.), oba vyšlé r. 1969, vzorně tištěné a vázané, a připomněl jsem si, že v r. 1968 vyšel rovněž jeden svazek, 4. (obsahující velkou práci Stojka Stojkova Leksikata na banatskija govor, 326 s.) a jeden svazek dialektologického sborníku (Bălgarska dialektologija 4, 256 s.) a k tomu ještě II. díl nářečního atlasu (Bălgarski dialekten atlas (290 map a v 2. části 166 s. v 4° textového výkladu), byl jsem na jedné straně příjemně překvapen tímto opravdovým rozmachem publikační činnosti Institutu za bălgarski ezik v nakladatelství Bulharské akademie, ale na druhé straně jsem to začal bulharské lingvistice závidět, srovnávaje nemožně liknavý ediční postup na úseku naší dialektologie. V rychlosti jsem si udělal přehled, jak vycházejí v Bulharsku tyto sbírky a velká díla dialektologická, a zjistil jsem, že první řada Trudove po bălgarska dialektologija, vydávaná za vedení a redakce St. Stojkova, začala vycházet teprve r. 1965 (1. sv. Umlenského popis zajímavého nářečí Kjustendilska, z úseku hraničícího s nářečími srbskými a makedonskými, 282 s.). 2. svazek z r. 1966 obsahuje metodologicky promyšlenou analýzu ichtimanského nářečí od M. S. Mladenova (196 s. i s popisem fonologickým) a 3. sv. (1967) první část rozsáhlé vyčerpávající monografie St. Stojkova o banátském nářečí v Rumunsku (490 s.), která obsahuje i syntax, tvoření slov a lexikologický rozbor, druhou částí pak je už výše uved. 4. svazek o 326 s.). Z posledních dvou je zvlášť zajímavý 6. svazek, v němž opět N. S. Mladenov rozbírá nářečí na Vidinsku, do něhož hluboko zasahují vlivy rumunské; v 5. svazku, poněkud menším, Iv. Kočeva o grebenském nářečí je kladen důraz na lexikální sémantiku. Nejsou tedy svazky pracovně jednotné, ale některé i metodicky průbojné. Všechny svazky jsou na stejně dobrém papíru, vzorně tištěné a stejně vkusně svázané.

Uvedený sborník dialektologický Bălgarska dialektologija začal vycházet poněkud dříve, již r. 1962, v 1. sv. je důležitý Stojkovův úvod „Bulharská dialektologie na nové cestě“, který vysvětluje tento nástup začatý v dialektologické sekci Institutu bulharského jazyka vedené St. Stojkovem od poč. 50. let, přesněji zvláště od r. 1955; 2. sv. vyšel r. 1965, 3. v r. 1967, 4., jak jsme už uvedli výše, r. 1968. Také tyto sborníky, jejichž odpovědným redaktorem je opět Stojkov, přinášejí menší monografie a drobnější materiálové studie, výše uvedená monografie Mladenovova o ichtimanském nářečí je v 3. díle doplněna slovníkem a sémantickým rozborem (zhruba na 200 s.), dále i v tomto svazku a v následujícím je důraz položen na zásobu slovní.

Pokud jde o nářeční atlas bulharský, systematický výzkum začal po přípravách za vedení St. Stojkova (a z počástku i za pomoci S. Bernštejna a moskevského Institutu slavjanovedenija) roku 1955. I. díl za hlavní redakce St. Stojkova vyšel r. 1964 a obsahuje 277 map z oblasti jihovýchodní, v 2. části textový výklad. O II. dílu atlasu z r. 1968 viz výše (je věnován severovýchodní části Bulharska), III. a IV. díl se bude týkat jihovýchodu a severovýchodu. V. díl je shrnutí.

Nám zde nejde o rozbor odborný, to je věcí časopisu slavistického, a také v Slavii recenzoval oba díly Atlasu Vl. Šaur (36, 1968); v témže ročníku a v roč. 33 (1964) viz obecně o bulharské dialek[180]tologii rozvíjející se za vedení St. Stojkova a o prvních dvou svazcích uved. monografií; zakrátko vyjde v Slavii rozbor obou svazků Stojkovova zpracování banátského nářečí. Zde chceme jen upozornit na rozmach této práce a obdivuhodné tempo publikační při vysoké vědecké hodnotě. Shrnujeme-li tedy od r. 1964 do 1969, tj. za šest let: 6 svazků Trudove, 3 díly sborníku Bălgarska dialektologia a 2 díly velkého dialektologického atlasu — to je opravdu úctyhodné. Tím víc to vynikne, srovnáme-li tyto úspěchy s naší situací: naše sbírka Česká nářečí začala vycházet r. 1954 a za šestnáct let vyšlo pět svazků; poslední r. 1964 a od toho roku nevyšlo v ní nic, třebaže je připravena řada dobrých monografií jednotlivých dialektických oblastí (jen mimo ni vyšel jeden popis nářečí ve spisech pedag. fakulty brněnské).

K tomu je třeba si uvědomit, že tato celá bulharská dialektologická práce je spojena s jménem Stojka Ivanova Stojkova, profesora fakulty a vedoucího dialektologické sekce v akademickém ústavu bulharského jazyka; vše probíhalo za jeho vedení, jeho redakce i autorské práce. Nadto připomínám, že r. 1966 vyšlo již 3. vydání Stojkovovy práce Uvod v bălgarskata fonetika a r. 1968 2. vydání jeho Bălgarska dialektologija (1. knižní vyd. 1962).

Když jsem si to vše začal uvědomovat, přišla náhle smutná zpráva, že 9. prosince 1969 St. Stojkov (nar. 1912) předčasně zemřel. Již z toho, co jsem zde shrnul, je naprosto jasné, jak velká je to ztráta pro bulharskou vědu a slavistiku vůbec. Rozsáhlá a pronikavá vědecká tvůrčí a organizační práce St. Stojkova dospěla za poslední desetiletí k velkému rozpětí. Tuto práci St. Stojkov předčasně opustil a bude citelně chybět bulharské lingvistice i slavistice vůbec, i když dovedl vychovat několik dobrých vědecky myslících mladých dialektologů. Také nová mezinárodní komise fonetická a fonologická při Mezinár. komitétu slavistů v něm ztrácí svého zakladatele a prvního předsedu.

I česká lingvistika hluboce lituje jeho předčasného odchodu; prof. Stojkov byl žákem pražské fonetické školy a doktorem Karlovy university. Od fonetiky přešel za působení v Sofii k dialektologii a rozvíjel ji v plné šíři materiálové i lingvisticky teoretické — a zachoval vždy nejlepší vědecké i lidské přátelské vztahy i českému vědeckému prostředí. I za to jsme mu upřímně vděčni.

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 2, s. 179-180

Předchozí Miroslav Grepl, Jan Kořenský: O krakovském zasedání Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků při MKS

Následující Ludmila Uhlířová: O funkčním a generativním přístupu k syntaxi