Komenský a česká paremiologie

Karel Horálek

[Kronika]

(pdf)

Коменский и чешская паремиология / Komenský et la paremiologie tchèque

Komenského sbírka českých přísloví stále ještě čeká na soustavné prozkoumání. Nové vydání Moudrosti starých Čechů opatřil vydavatel František Svejkovský studií „Zrod díla J. A. Komenského z potřeb a tradic vlasti“, ale to je populární úvaha, z níž se jen necelá polovina (asi 8 stránek) vztahuje k vlastní sbírce. Svejkovský připravil také nové vydání Komenského spisu (Opera omnia I, Praha 1969, nakl. Academia), tam se však omezuje na stručnou charakteristiku sbírky (žádat od edice víc bylo by sotva oprávněné), komentář je rozšířen, hlavní novum jsou zde informace o latinských příslovích a sentencích (je to dílo J. Novákové[1]), paralely k českým příslovím Moudrosti jsou uváděny ze starších českých sbírek.

Svejkovský chce s odvoláním na St. Součka hájit význam Moudrosti proti Flajšhansovi, který došel srovnávacím rozborem Komenského sbírky k závěru, že jde v podstatě jen o reprodukci přísloví známých z jiných sbírek, českých i cizích. Souček i Svejkovský mají pravdu, když zdůrazňují, že význam Komenského Moudrosti nemůže být zhodnocen jen na základě zjištění, kolik nových přísloví proti starším sbírkám obsahuje a z jakých pramenů Komenský své české předchůdce doplňoval. Je však třeba přiznat, že i tato otázka je závažná a že k jejímu zodpovědění Flajšhans první kroky udělal. Jeho zaostřený soud o nepůvodnosti Komenského sbírky je patrně ukvapený, ale opravit ho bude moci jen ten, kdo postaví proti Flajšhansovu rozboru rozbor důkladnější.

Flajšhansovi nelze dobře vytýkat, že své hodnocení Moudrosti založil na dobových „pozitivistických“ předsudcích. Flajšhans srovnává Komenského s předchůdci, hlavně s Blahoslavem, a vidí tu velký nepoměr v tom, jak se tam a zde čerpá z ústní tradice. Doplnit a opravit Flajšhansovy závěry v tomto bodě nebude snadné, dnešní badatel však bude přece jen v příznivější situaci, než byl Flajšhans před půl stoletím, a to z několika důvodů. Dnes máme k dispozici nejen Komenského Moudrost v spolehlivém vydání s podrobným rejstříkem (to je zásluha hlavně Svejkovského), ale také nové vydání sbírky Matěje Červenky a Jana Blahoslava. Sbírka vyšla 1970 pod názvem Česká Přísloví se jmény obou autorů péčí Josefa Spilky v nakladatelství Odeon. Kromě toho M. Heřman vydal Blahoslavovu sbírku v opise Josefa Dobrovského jako dodatek k novému vydání Dobrovského rozšířené edice sbírky Srncovy (Spisy a projevy Josefa Dobrovského, sv. XVII). Dobrovského opis však nebyl úplný (na to Spilka v doslovu k svému vydání upozorňuje), nové vydání je proto tím užitečnější. Škoda, že Heřman k svému vydání Dobrovským vynechaná přísloví nedoplnil.

Heřman se v souvislosti s přípravou edice sbírky Dobrovského (s Dobrovským na vydání z r. 1804 spolupracoval Anton Pišely a Václav Matěj Kramerius) zabral do české příslovnické problematiky celé doby obrozenecké a vyšla mu z toho práce Josef Dobrovský a české příslovnictví (Praha 1968, rotaprintové vydání Ústavu pro českou literaturu ČSAV). Obsah napovídají názvy hlavních kapitol: Jazykovědné počátky obrozenského zájmu o česká přísloví. — Dobrovského sbírka českých přísloví jako jádro sběratelského podnikání před Čelakovským. — Úsilí o využitkování českých přísloví v obrozenské literatuře, zvláště lidové. — Heř[397]manova práce doplňuje podstatným způsobem naše znalosti obrozenského zájmu o přísloví a o různých literárních ohlasech tohoto zájmu. Od dob Flajšhansových je Heřmanova práce první významný příspěvek k paremiologickému bádání u nás.

Ve Flajšhansově hodnocení Komenského sbírky co do její původnosti důležitou položkou bylo zjištění závislosti na sbírkách polských (Flajšhans v této věci navazoval na J. V. Nováka). Probrat celou tuto problematiku soustavně usnadní komeniologickému bádání podstatným způsobem nová edice polských přísloví, kterou pod vedením J. Krzyżanowského vydává kolektiv pracovníků varšavského folkloristického oddělení Instytutu badań literackich Polské akademie věd. První svazek této významné edice vyšel koncem r. 1969: Nowa księga przysłów i wyrażeń przysłowiowych polskich, tom I A—J. W oparciu o dzielo Samuela Adalberga opracował Zespół Redakcyjny pod kierunkem Juliana Krzyżanowskiego (Państwowy Instytut Wydawniczy). Na základě této výborné edice bude možno zkoumat česko-polské vztahy v lidové tradici i v sbírkách přísloví na nové spolehlivé základně. Všichni zájemci o tuto edici budou s netrpělivostí očekávat všechny další její svazky (budou celkem čtyři). Úvod k prvnímu svazku tvoří Krzyżanowského studie „Dzieje przysłowia polskiego w toku pięciu wieków“.

Dovolujeme si v souvislosti s touto polskou edicí vyslovit otázku, nemělo-li by se k přípravě podobného díla přistoupit i u nás. Vždyť Flajšhansova edice starších českých přísloví je jednou z nejhledanějších knih na antikvárním trhu.

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 4, s. 396-397

Předchozí Miloslav Šváb, Lumír Klimeš: Nový přístup k baroku

Následující Marie Těšitelová: J. A. Komenský a racionalizace osvojování si slovní zásoby