Jazykovědná komeniana 1970

Stanislav Králík

[Kronika]

(pdf)

Comeniana linguistiques 1970

Třísté výročí smrti J. A. Komenského dalo podnět k řadě jazykovědných statí také v jiných vědeckých časopisech.

V 1. ročníku Acta Comeniana (1, 1969) je stať K. Horálka Zur Sprachphilosophie Comenius’ (s. 175—178), charakterizující Komenského teorie o účinnosti umělého světového jazyka jako pokrokové; autor soudí, že otázka, do jaké míry jsou možnosti mezinárodního dorozumění závislé také na jazykových předpokladech, neztratila na své aktuálnosti ani dnes. — Vl. Skalička v čl. Probleme der Panglottie (s. 179—181) pak zdůrazňuje dnešní aktuálnost univerzálního jazyka. Pojetí tohoto jazyka v Panglottii Komenského nezastaralo, jen lingvistická a především sociální situace světa se změnila. A této skutečnosti se musí podřídit i případný plán, jak univerzální světový jazyk vytvořit. — Ve stati Comenius’ De Rerum Humanarum Emendatione Consultatio Catholica from a philologit’s point of view (s. 213—220) J. Novákové se uvádí 21 dokladů na paralelní texty z Consultatio a jiných spisů Komenského a dovozuje se, kterak srovnáním obojích lze řešit textologické problémy jak v Consultatio, tak v ostatních spisech.

V 2. ročníku (2, 1970) vysvětluje M. Kyralová ve stati Comenius’ Apologie seiner eigenen Latinität (s. 221—227), proč Komenský tak energicky reagoval na přehled barbarismů ve své Schola ludus, který mu poslal neznámý purista; Komenský měl k latině jiný vztah než humanističtí puristé. Pro Komenského byla latina živým jazykem, který se měl rozvíjet s růstem lidského vědění. — J. Nováková tu v pojednání Praecognitorum pansophicorum historia complicatior (s. 239—248) vykládá velmi složitou historii pansofických Praecognit. Zkoumá tři verze, v nichž se spis zachoval, a starší a mladší varianty v jiných spisech Komenského. Rozbor ukazuje, že škrty a opravy v rukopisech Praecognit odpovídají způsobu, jakým autor obměňoval svoje už hotové nebo započaté spisy vůbec, že změny jsou autorské a že Praecognita máme nikoli jen v dvojí verzi, jak objevil Ludvíkovský, ale v trojí. — Komenského češtiny si tu všímá E. Michálek. V rozboru Traditionelle Elemente im Wortschatz des Labyrint von Comenius (s. 229—238) ukázal, že jazykové a stylové paralely mezi projevy Komenského a projevy Husovými se nezřídka týkají jevů pro Husa a dobu husitskou typických. Komenský i Hus užívají jazykových prostředků ve službách ideových záměrů [192]svého díla. I když jazyk Komenského náleží k zcela jiné vývojové etapě než jazyk Husův, obsahuje přece řadu shodných rysů, které zcela vylučují Flajšhansovu tezi o protihusovském charakteru jazyka Komenského. — Ve stati Die pädagogische Terminologie in den tschechischen Erziehungsschriften Komenskýs (s. 205—212) si pedagog Kl. Schaller všímá četnosti a významu některých základních termínů užívaných v čes. Didaktice, Informatoriu školy mateřské a v Navržení krátkém.

Listy filologické přinášejí v 93. ročníku (1970) také několik komeniologických statí. J. Hrabák rozebírá v čl. Ke stylistické výstavbě Komenského Labyrintu (s. 284—288) 4 poslední odstavce 7. kapitoly spisu, pojednávající o smrti, a ukazuje, jak tu výběr slov souvisí s tématem a jak je tu užito zvukové metafory. — J. Nováková řeší v srovnání In Consultatione omnia (s. 203—207) na podkladě paralelních míst z Consultatio otázku, jaké místo zaujímal v tvorbě Komenského třídílný spisek zvaný Appendix Vestibuli, a s pomocí stylistického rozboru dovozuje, že byl určen pro děti v předškolním věku. V druhé stati, Gerundium - editorum scopulus (s. 246—248), poukazuje pak na vzácné případy, kdy Komenský užil gerundia způsobem typicky středověkým.

Časopis Slavia (39, 1970) má dvě jazykovědné stati: St. Králíka Česká souvětná stavba v díle J. A. Komenského (s. 531—538) podává základní přehled české souvětné stavby Komenského a jejích prostředků a dospívá k zjištění, že tato stavba nese — přes zřetelný vliv dobových humanistických vzorů — jasné rysy soudobé mluvené spisovné češtiny. — J. Nováková v bohatě dokumentovaném pojednání Antická a středověká přísloví v Moudrosti starých Čechů (s. 564—577) dokazuje, že nejméně půl třetího sta českých čísel v Moudrosti (vyšla v J. A. Comenii Opera omnia 1, 267—389, Praha 1970) má paralely v Komenského latinských spisech.

Naše řeč (53, 1970) přináší čl. St. Králíka Jan Amos Komenský a český jazyk. Podává se v něm svědectví o hlubokém vztahu Komenského k mateřskému jazyku, stručně se charakterizuje jeho podoba a ukazuje se cesta, jak se Komenský od obecného zdůrazňování významu mateřštiny pro vzdělání dostal k novému pojetí a pak i k přepracování svých původně jednojazyčných (tj. jen latinských) učebnic na dvoujazyčné.

Také ve dvou sbornících, které jsou dosud v sazbě, jsou zařazena komeniologická jazykovědná pojednání. Ve sborníku k 70. narozeninám B. Ryby řeší J. Nováková věcná nedopatření v textech Komenského pod titulem Několik poznámek k interpretaci spisů Komenského a ve sborníku filosofické fakulty UK k výročí smrti J. A. Komenského podává M. Kyralová Stylistický rozbor amsterodamských rozprav J. A. Komenského, tj. sedmi menších latinských prací, vzniklých při revizi starších didaktických spisů pro souborné vydání Opera didactica omnia; ukazuje tu, že Komenský zcela racionalisticky podřídil formální stránku spisů stránce obsahové.

Slovo a slovesnost věnovalo Komenského jubileu 4. číslo 31. ročníku (1970).

Referáty a diskusní příspěvky v literárněfilologické sekci zářijové mezinárodní komeniologické konference v Praze budou uveřejněny v příštím ročníku Acta Comeniana (3, 1971). Budou to referáty: J. Běliče o problematice kritického vydávání českých spisů J. A. Komenského, St. Králíka o týchž otázkách u spisů německých, J. Novákové o problémech Komenského latiny a St. Králíka o jazykovém autorství německých spisů Komenského. Dále tu budou publikovány i diskusní příspěvky E. Michálka o spojování synonym a jim blízkých výrazů a o souvislosti tohoto jevu s jazykovou situací střední doby, o jazykových vysvětlivkách u slov různého stylistického zaměření, dále J. Novákové o edičních postupech a nedopatřeních v dosavadních vydáních latinských spisů Komenského a A. Škarky o obdobných nedostatcích v edicích spisů českých.

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 2, s. 191-192

Předchozí Radoslava Brabcová: Lingvistika na 21. semináři srbocharvátského jazyka v Jugoslávii

Následující František Daneš: Pokus o strukturní analýzu slovesných významů