Výroční zasedání Societas Linguistica Europaea v Leidenu

Josef Vachek

[Kronika]

(pdf)

Отчетное заседание Societas Linguistica Europaea в Лейдене / Séance plénière annuelle de la Societas Linguistica Europaea à Leiden

Mezinárodní jazykovědná společnost Societas Linguistica Europaea, jejíž čtvrté výroční zasedání (spojené, jako obvykle, s mezinárodní lingvistickou konferencí) se konalo r. 1970 pod záštitou ČSAV v Praze (srov. SaS 32, 1971, 184—187), sněmovala r. 1971 v holandském Leidenu ve dnech 9. až 11. září. Na rozdíl od pražského zasedání, jehož se účastnilo na 300 jazykovědců, sešlo se jich letos jen kolem stovky, ale zato bylo jednání soustředěnější a ucelenější. Od nás se ho zúčastnili vedle pisatele této zprávy ještě P. Piťha a banskobystrický germanista M. Olejár. Ze spřátelených zemí byla letos účast také o mnoho slabší než loni (z Maďarska přijel J. Erdödi a z Jugoslávie I. Pudić a R. Samardžić).

Zasedání se konalo v staroslavné universitní budově na Rapenburgu; prvý den dopoledne bylo slavnostní zahájení s předsednickou přednáškou, odpoledne se jednalo ve dvou sekcích. Druhý a třetí den se už jednalo jen v plénu, třetí den byla organizační schůze s volbami a po nich plenární přednáška mladého amsterdamského lingvisty S. Dika o univerzální sémantice.

V úvodní přednášce pisatel této zprávy ukázal na několika novějších publikacích (hlavně na monografii manchesterského W. Haase), jak [76]si pražská funkčně strukturní koncepce psané normy jazyka sice pomalu, ale naprosto bezpečně získává půdu ve světové jazykovědě. Diskuse, která se letos konala po předsednické přednášce vůbec poprvé, přijala tyto teze velmi příznivě.

V druhé z velkých plenárních přednášek, Dikově výkladu o univerzální sémantice, dotkl se přednášející jasně a přesvědčivě řady témat, z nichž nejzajímavější bylo poslední, týkající se důvodu existence univerzální sémantiky ve všech jazycích. Soudí, že pravděpodobnější — než Chomského hypotéza o vrozenosti sémantických kategorií člověku jakožto druhu je hypotéza, jež pojímá jazyk ve smyslu “means-ends model” (tedy v podstatě funkčně). Existenci univerzální sémantiky vysvětluje tato koncepce obdobnostmi sociálních situací a komunikačních kanálů ve všech jazycích, právě tak jako obdobnostmi omezení (constraints), která se komunikačnímu procesu stavějí v cestu. Jak je patrno, vychází Dikova koncepce z podobných premis jako koncepce pražské školy (kterou např. i Jakobson kdysi označil jako “means-ends model”). Dikova závěrečná teze, podle níž jednotlivé jazyky podávají nekonečně četná, nikoli však nekonečně rozmanitá řešení týchž problémů, dosti připomíná Skaličkův přístup k otázkám lingvistické typologie. — I Dikova přednáška se setkala s živým zájmem a kladným ohlasem v diskusi; lze ji patrně hodnotit jako nejcennější přínos leidenského zasedání.

Tematika přednášek sekčních byla opět, jak tomu na zasedáních Societas už bývá, značně rozmanitá. Vcelku se však dá říci, že se ve výkladech v Leidenu přednesených projevil jistý odklon od generativismu amerického typu, i když tu opět vystoupil temperamentní řecký Kanaďan L. A. Afendras s velmi složitým výkladem svého stochastického generativního modelu pro fonologii, založeného na binárních distinktivních rysech. — Holanďan A. Evers dokazoval, že v němčině se neuplatňuje to, co disidentní žák Chomského Ross nazývá “backward gapping”. — Tübingský Otmar Werner přímo proklamoval potřebu přejít od Chomského modelu vypracovaného v jeho Aspects ke gramatice závislostní (Dependenzgrammatik), která však — na rozdíl od L. Tesnièra — nevychází od slovesného lexému, ale od toho lexému a jeho znaků, které stojí v časovém sledu na počátku.

Velký zájem vzbudila i přednáška Petra Hartmanna, redaktora Folia Linguistica (orgánu Societas), o problémech textové gramatiky, na níž navázal svou vlastní přednášku Hartmannův žák Hannes Rieser podrobným výkladem velmi složitého formálního aparátu, jehož by textověgramatický výzkum měl používat. Jde o tematiku, kterou u nás —mnohem jasněji a přesvědčivěji — rozpracovává F. Daneš. Lze vůbec říci, že se oba tito autoři (i mnozí další) usilovně snažili vtěsnat do dvaceti minut velmi složitou tematiku, začež zpravidla platili nepatrnou srozumitelností vysoce abstraktních, doklady neilustrovaných tezí. — Jasně prezentoval své výklady Kanaďan James Foley, který se pokoušel, vcelku přesvědčivě, zjistit obecně platné podmínky asibilace v jazycích. Přistupoval k svému problému z pozic fonologických a ilustroval své teze četnými doklady z řady jazyků, hlavně evropským jazykovědcům běžných, a proto byly jeho vývody přijaty sympaticky. — I přednáška P. Piťhy o dvojím významu slovesa míti byla sledována se zájmem.

Dvě přednášky rozbíraly sociolingvistickou problematiku jazyků rozvojových zemí (mohučská M. Hollingerová mluvila o belizské kreolštině z karibské oblasti, J. Knappert z londýnské Školy orientálních a afrických studií o jazykové situaci v Kenyi). Obě přednášky zaujaly složitostí problematiky jak lingvistické, tak kulturně politické, jež však byla prezentována jasně a názorně.

Nabádavé byly výklady Holanďana C. V. van den Berka, který přednáší rusistiku na bochumské universitě, o struktuře sugesce řečí. Poukazovaly na závislost obsahu sdělení na psychologických předpokladech obou komunikantů. Problémy tu byly ovšem spíše nadhozeny než řešeny, ale konkrétní ilustrace (Čechovova povídka) dovedla vzbudit zájem o problém z oblasti, která bývala i v pražské škole (v pracích Mukařovského) nikoli zcela neznámou.

Hlavním bodem organizační schůze byly ovšem volby nového presidia. Presidentem Societas na rok 1971/72 byl zvolen holandský přední jazykovědec E. M. Uhlenbeck, známý u nás předloňským přednáškovým zájezdem a rozsáhlými statěmi v našem časopise (32, 1971, 1—19, 117—139). Místopředsedou byl zvolen pisatel této zprávy, jednatelem a pokladníkem zůstává Werner Winter z Kielu. [77]Do výboru byli nově zvoleni E. Coseriu a E. Sivertsenová a. do publikační komise M. Romportl.

Příští rok se Societas sejde v rámci boloňského lingvistického sjezdu, a to pouze k organizační schůzi a k presidentské přednášce (přednášková konference toho roku nebude). Pro rok 1973 má Societas předběžné pozvání do rumunské Kluže; kdyby se nemohlo realizovat, počítalo by se jako s náhradním místem s anglickou Cambridží. Také finské město Jyväskylä se nabízí, že v některém z příštích let je ochotno uspořádat výroční zasedání.

Organizace byla vcelku dobrá, i když vinou malé rozhodnosti předsedajících se někdy jednání zbytečně prodlužovalo (po té strance byl spád programu v Praze lepší). Přesto však lze označit leidenské zasedání za zdařilé; holandští hostitelé tu navázali na slavné tradice svých předchůdců, kteří byli koncem let dvacátých prvými pořadateli lingvistických setkání a počátkem let třicátých zorganizovali i prvé mezinárodní setkání foneticko-fonologické. Dojde-li k výročnímu zasedání v Kluži, ukáží se jistě i rumunští pořadatelé hodni tradice, byť mladší, pořadatelů lingvistického sjezdu z roku 1967.

Slovo a slovesnost, ročník 33 (1972), číslo 1, s. 75-77

Předchozí Eva Benešová, Ludmila Uhlířová: Brněnské symposium o modalitě

Následující Marie Těšitelová, Eva Hajičová: 4. mezinárodní konference o strojové lingvistice v Debrecíně 1971