Příslovce a příslovečné určení zřetelově vymezovací

František Daneš, Miloslava Knappová

[Articles]

(pdf)

Определительно-ограничительное наречие и обстоятельство / Adverbes et compléments du verbes exprimant la considération à la fonction délimitative

Jedním z příznačných jevů spisovné češtiny několika posledních desítiletí je značné rozšíření adjektiv vztahových a od nich odvozených (či přesněji konvertovaných) adverbií. Tento rozvoj se týká jak odvozování (tj. vzniku nových adjektiv a z nich pak adverbií od substantiv, k nimž dosud neexistovala, resp. od substantiv nově utvořených nebo přejatých), tak i jejich užívání ve větě, často v konkurenci s prostředky jinými. Jejich relativně častý výskyt je tedy podmíněn jak slovotvorně (empirickou i systémovou produktivností příslušných slovotvorných typů a objevováním se nových vhodných základových substantiv), tak i syntakticky a stylisticky. Tyto vyjadřovací prostředky můžeme tedy plným právem charakterizovat jako expanzívní ve smyslu Dokulilově, neboť v konkurenci se sémanticky a stylisticky synonymními prostředky vítězí nejen v případech, kdy vyjadřovací potřeby ještě nejsou uspokojeny, ale i v případech, kdy tyto potřeby již uspokojeny jsou, kde však přesto expanzívní prostředek vytlačuje prostředky synonymní z jejich dosavadních pozic.[1]

Na šíření příslovcí poukázal už před léty objevně J. V. Bečka.[2] Snesl mnoho nového a cenného dokladového materiálu, bohužel však jeho rozbor a zpracování byly poplatné teoreticky neujasněné koncepci jazykové správnosti zastávané tehdejším redakčním vedením časopisu. Al. Jedlička poukázal v Základech české stylistiky (Praha 1970, s. 99n.) na to, že příslovcí se dnes užívá v hojné míře ve všech stylových oblastech, že však v různých oblastech jde o nestejné typy příslovcí (či spíše příslovečných určení). Ukazuje se, že doménou příslovcí vztahových je především příslovečné určení zřetele a způsobu (včetně určení prostředku), a to v oblasti slohu odborného a publicistického. Příklady jako věkově mladší, přednesově vyspělý, teplotně normální dobře ilustrují určení zřetelové, jemuž hodláme věnovat pozornost.

Chceme zde (1) přesněji vymezit tento druh příslovečného určení, (2) určit sémantické okruhy substantiv, která se stala základem vztahových adjektiv, od nichž se odvozují adverbia nejčastěji užívaná v platnosti zřetelové, (3) podrobněji rozebrat sémantickosyntaktickou strukturu konstrukcí s tímto příslovečným určením a (4) v souvislosti s tím charakterizovat okruhy adjektiv a sloves tímto příslovečným určením rozvíjených.

Příslovečné určení zřetele uvádějí všechny naše syntaxe. Řadí se buď k příslovečným určením způsobovým (Gebauer, Kopečný, Bauer - Grepl) vedle vlastního určení způsobu, určení prostředku atd., anebo je přímo podřizují určení způsobu jako kategorii nadřazené (Gebauer - Ertl, Šmilauer, Havránek - Jedlička), anebo konečně Trávníček je chápe jako druh samostatný. Pojetí Trávníčkovo se nám jeví jako nejvhodnější. Obě určení, způsobu a zřetele, jsou ve skutečnosti dvě principiálně různé kategorie, jak lze ukázat na příkladech.

(1) Totéž adverbium může mít jednou tu, podruhé onu platnost, podle toho, u jakého slovesa stojí (tedy v závislosti na jeho významu); srov. např. jazykově vyjádřit (tj. jazykem; přísl. určení způsobu, a to prostředku), jazykově posoudit (tj. po jazykové stránce; přísl. určení zřetele; pojetí prostředkové, i když je logicky nelze vyloučit, není tu pravděpodobné).

[107](2) U téhož slovesa může jedno adverbium mít platnost tu, druhé onu; např. upravit strojově (určení způsobu), upravit graficky (tj. po stránce grafické, urč. zřetele).

(3) Totéž příslovečné spojení lze interpretovat tak i onak: podporovat Karla finančně můžeme chápat ve smyslu ‚podporovat financemi‘, tedy způsobově, prostředkově, anebo ‚podporovat Karla po finanční stránce‘, ‚podporovat jeho finanční stránku, jeho finance‘, tedy zřetelově.[3]

(4) Rozlišení obou určení je někdy dáno též zákonitostmi rozvíjení syntaktické struktury. Tak např. ve spojení (a) umělecky zpracované dílo má adv. umělecky platnost způsobovou (platnost zřetelová je tu sémanticky vyloučena: význam ‚dílo zpracované po stránce umělecké‘ by připouštěl možnost, že je nezpracované po jiných stránkách — to by však nedávalo valný smysl); podobně je tomu i ve spojení (b) dokonale umělecky zpracované dílo, kde je příslovce navíc samo rozvito dalším způsobovým určením dokonale (tj. dílo zpracované dokonale uměleckým způsobem); naproti tomu ve spojení (c) umělecky dokonale zpracované dílo chápeme adv. umělecky v platnosti zřetelové, tj. ve významu ‚dílo dokonale zpracované po stránce umělecké‘ (přičemž se o ostatních stránkách nic nevypovídá). Vysvětlení je třeba hledat v rozdílech mezi závislostní strukturou výrazů (b) a (c), kterou si tu pro jednoduchost naznačíme uzávorkováním: (b) ((dokonale umělecky) zpracované)) dílo, (c) ((umělecky) (dokonale zpracované)) dílo. To znamená, že adv. dokonale rozvíjí vždy přímo nejblíže následující adverbium nebo adjektivum (dokonale umělecky, dokonale zpracované), samo však nemůže být rozvito adverbiem umělecky, které před ním předchází (mohlo by být rozvito nejvýše adverbiem typu velmi, tedy měrově nebo intenzitně); adv. umělecky rozvíjí tedy celé spojení dokonale zpracované, což si vynucuje sémantickou interpretaci zřetelovou (tj. dokonalost zpracování se týká stránky umělecké). — Nadto pak se ukazuje, že zatímco příslovce v platnosti způsobové může být rozvito jiným způsobovým příslovcem (dokonale umělecky), adverbium v platnosti zřetelové rozvito být nemůže: je sice možno říci např. nejen Karel je tělesně dokonale zdráv, nýbrž i Karel je dokonale tělesně zdráv, ale zde rozvíjí přísl. dokonale celé spojení tělesně zdráv (tj. jeho tělesné zdraví je dokonalé), nikoli snad jen adv. tělesně (tj. ‚jeho zdraví je dokonale tělesné‘).

(5) O sémantické samostatnosti příslovečného určení zřetelového svědčí konečně velmi výrazně to, že je nelze koordinačně spojovat s příslovečným určením způsobovým (srov. nemožnost spojení *automaticky a graficky dokonale provedený tisk).

Přes rozdíly v klasifikaci a formulační rozdíly v definování sémantiky zřetelového určení je po stránce obsahové, materiálové jeho pojetí v našich mluvnicích celkem shodné. Jak už to u sémantických kategorií bývá, vychází se ze zvoleného názvu kategorie, tedy v našem případě z toho, že toto přísl. určení vyjadřuje „se zřetelem, se zřením, vzhledem k čemu“ platí výraz řídící, takže takto vymezená kategorie bývá poněkud různorodá a ne zcela určitě ohraničená. Její jádro tvoří případy, v nichž lze parafrázovat výraz vyjadřující příslovečné určení obratem „po stránce + adjektivum, z něhož je adverbium odvozeno“ (místo adjektiva lze užít i jeho základového substantiva v 2. p.); např. tělesně zdravý — zdravý po stránce tělesné, biologicky hodnotný — hodnotný po stránce biologické atp.; patří sem i případy se slovesy (jazykově upravit, duševně se rozvíjet, hospodářsky upadat) a s příslovci (většinou v platnosti způsobové: chovat se politicky neúnosně, být na tom zdravotně lépe, vyjadřovat se stylově vybroušeně).

K tomuto jádru nepatří tedy příslovečná určení jako jsem starší než ty; nad slunce jasnější; vypadal proti své choti nepatrně; ten kabát je mi malý; pohořel se svým úkolem; utvrzoval ho v naději; byl k němu laskav; úkoly byly stanoveny se zřetelem k jejich schopnostem; plán je v souladu s usnesením; při jeho inteligenci to půjde snadno aj. (Případy uvádíme podle skladby Trávníčkovy, Kopečného, Šmilauerovy a Bauerovy - Greplovy. Ostatně Kopečný sám výslovně upozorňuje, že zřetelové určení, v tomto širokém pojetí, „koliduje dosti značně“ s jinými adverbiálními určeními a s předmětem.)

[108]Naše výklady se omezí jen na takto vymezené jádro zřetelového určení; budeme je nazývat (na rozlišení od případů ostatních) zřetelové určení vymezovací. Chceme tím vyjádřit, že toto příslovečné určení vymezuje jistou oblast (stránku apod.), o níž platí vlastnost, stav nebo děj vyjádřený členem řídícím.[4] Výrazovým prostředkem tohoto určení není ovšem jen vztahové příslovce nebo výraz „po stránce …“; je to také instrumentál (vztahový) a předložkové pády substantiv (mladý smýšlením i temperamentem; prospívat na duchu i na těle), dále pak obraty „z hlediska + adj. // gen. subst.“ (z hlediska biologického // biologie) „co do + gen. subst.“ (co do vzhledu), se zřetelem (zřením) k …, spojení s tzv. nespojitým příčestím typu „teoreticky vzato, je …“ a vedlejší věty s pokud (pokud se týče, pokud jde o …). Tyto konkurující prostředky se však s obratem „po stránce …“ vždy plně nekryjí. Myslíme, že je to právě různorodost výrazových prostředků, která vedla a vede k preferování příslovcí vztahových, schopných ve většině případů pokrýt tuto oblast a nabýt tak charakteru příznačného, specifického prostředku zřetelového. (Neznamená to ovšem, že by tato příslovce nemohla být užívána i v jiné příslovečné platnosti, jak už jsme naznačili; jen některá z nich mívají převážně, popř. výhradně platnost zřetelovou.)

J. V. Bečka (a zčásti i V. Šmilauer v Novočeské skladbě, § 7682) varují před nadměrným užíváním těchto adverbií na újmu ostatních vyjadřovacích prostředků. Domníváme se, že toto doporučované omezení může být chápáno jen z hlediska stylistického, nikoli gramatického, tj. ve smyslu slohové diferencovanosti, pestrosti a někdy i výrazové jasnosti.[5] Gramatické hranice užívání vztahových adverbií jsou přirozeně dány jednak slovotvornými mezemi jejich tvoření (konvertování) od vztahových adjektiv, resp. mezemi odvozování těchto adjektiv od substantiv, jednak stránkou sémantickou (adverbia od vztahových adjektiv jistých slovotvorných typů prostě nepřicházejí pro úlohu zřetelového určení z důvodů významových v úvahu).[6] Souhrnně lze říci o těchto mezích zhruba toto: Slovnědruhovým morfémem plnícím funkci slovotvorného formantu je u těchto příslovcí vždy jen -e//-ě nebo -y, nikdy -o. Konvertují se jen od adjektiv desubstantivních, a to především zakončených na -ný, -ní, -vý (-avý, -ivý), -ský//-cký; od desubstantivních adjektiv na -tý, -í a přivlastňovacích na -ův, -in se buď adverbia netvoří, nebo pokud se tvoří, neužívá se jich v platnosti zřetelové. Vzhledem k omezenému tvoření adjektiv od substantiv typu „stavení“ neobjevují se ani zřetelová adverbia k subst. jako chování, smýšlení. Také v jednotlivých případech, kdy jde o základové adj. zřídka užívané (např. postavový, velikostní) nebo existující jen potenciálně (temperamentový; temperamentní je významově specializováno), užije se místo adverbia prostředku jiného (sličná postavou i duchem; dvojice co do temperamentu sourodá, velikostí si odpovídající).

Vzhledem k tomu, že v několika posledních desítiletích je pro vývoj volby výrazových prostředků typické — jak už bylo řečeno — právě rozšířené užívání příslovcí ve významu zřetelovém, lze říci, že se při jejich tvoření, které je téměř [109]paradigmatické, mnohdy jakoby pomíjí jejich slovotvorný vztah k existujícím adjektivům a vztahují se vlastně přímo k substantivům, která jsou jejich motivačním základem (jejich vztah k nim se ze slovotvorného hlediska obecně hodnotí jako zprostředkovaný adjektivem). Jinými slovy, i kdyby se základové vztahové adjektivum neužívalo, nebo ani neexistovalo, dá se říci, že by potřebné zřetelové příslovce bylo přesto vytvořeno, a to přímo k substantivu.

K současným vývojovým tendencím objevujícím se v tvoření slov náleží i ten jev, že se příslovce užívaná v platnosti zřetelové tvoří i od složenýoh přídavných jmen, a to vnitřních, jejichž základem se stávají ustálená sousloví, podřadná spojení „vztahové adjektivum + substantivum“; např. národohospodářsky (národní hospodářství), soukromopodnikatelsky (soukromý podnikatel), vnitropoliticky (vnitřní politika), státoprávně (státní právo), dvojjazyčně, kulturně politicky aj.[7] Vznik těchto adverbií je však omezen, konvertují se povětšině jen z komponovaných adjektiv vytvořených ze sousloví, jejichž první částí je vztahové adjektivum zakončené na -ný, -ní, popř. -ský//-cký; adj. na -ový se stává jejich základem jen ojediněle (ideově politický). V případech sousloví, k němuž složené adjektivum neexistuje, nelze ovšem adverbium zřetelové vytvořit; proto lze např. užít příslovce ke spojení výhodné z hlediska dopravy → výhodné dopravně, nikoli však ke spojení výhodné z hlediska automobilové dopravy. Zřetelové určení je však většinou založeno na obecných pojmech vyjadřovaných prostým substantivem.

Pro úplnost ještě dodejme, že jako zřetelový v širokém smyslu lze chápat i vztah mezi částmi některých komponovaných adjektiv s podřadným vztahem složek; určující část vyjadřuje zřetelové určení členu určovaného, např. zdravotně vodohospodářský (odbor) — pečující o vodohospodářství z hlediska zdravotního, technickobezpečnostní (dohled) — dohled nad bezpečností z hlediska techniky, třídně ekonomický (zřetel) — ekonomický z třídního hlediska, popř. i vodotěsný — těsný vůči vodě, právoplatný — platný po právní stránce, vzduchoprázdný, samolibý apod.

Příslovce užívaná v platnosti zřetelové lze podle sémantických okruhů substantiv, která se stala jejich zprostředkovaným základem, rozčlenit na několik skupin[8] (uváděné řady příkladů jsou spíše jen ilustrativní, nelze je pokládat za vyčerpávající, tím spíše ne, že šíření příslovcí v zřetelové platnosti je v současné době proces velmi živý). Příklady jsou seřazeny podle přípon. Příležitostně uvádíme v závorce některá charakteristická řídící adjektiva nebo slovesa.

Zprostředkované substantivní základy adverbií v platnosti zřetelového určení pojmenovávají nebo označují:

(1) různé stránky (složky apod.) živých bytostí, zvláště člověka (tzv. „nezcizitelné vlastnictví“): duchovně, duševně, tělesně (čilý, silný, normální), zdravotně, životně (důležitý); — emočně, kondičně (nevyvážený); pohlavně, sexuálně (úchylný); čichově (jemný), hmatově, chuťově (dokonalý), nervově (labilní), sluchově, smyslově, svalově, zrakově; citově, charakterově, myšlenkově, náladově, názorově, povahově, rozumově (silný, vyspělý; lišit se, přizpůsobit se, vyvíjet se ap.); pohybově, (vz)růstově, věkově; rasově; fyzicky, psychicky (čilý, svěží, silný, namáhavý, starý; podlomit, stárnout);

(2) jevy z oblasti života společnosti:

a) společenské instituce, vztahy apod.: administrativně, církevně, civilizačně, institucionálně, právně, majetko-, státo-, trestně- ap., správně (správa), státně, vnitro-; ústavně, veřejně (daný, výhodný, potřebný); morálně, mravně; kádrově; kázeňsky, mocensky, nábožensky, (vnitro-)politicky (silný, slabý, vhodný, potřebný, daný); siranicky, vojensky;

b) společenské kategorie člověka: (mezi-)národně, národnostně, sociálně, třídně; generačně; společensky (rozdělený, potřebný, nadřazený);

[110](3) jevy z oblasti kultury: kulturně, vzdělanostně; baletně, divadelně, hudebně, knižně, literárně, operně, operetně, revuálně, výtvarně (zdařilý; připravit, posoudit, ztvárnit); archívně, televizně; režijně, kompozičně; intonačně, klavírně, orchestrálně; osvětově; slohově, stylově, žánrově (čistý, cenný, dokonalý; připravit, zpracovat); filmově, rozhlasově; hlasově, houslově; přednesově; školsky (náročný); umělecky (ztvárněný); básnicky, dirigentsky, dramaticky, (foto-)graficky, malířsky, sochařsky; lyricky, epicky (poutavý); čtenářsky (zajímavý, zábavný, vděčný), novinářsky, spisovatelsky, životopisecky, žurnalisticky (náročný); bibliograficky, knihovnicky; architektonicky (nedořešený), scénicky;

(4) jevy z oblasti vědy:

a) vědní disciplíny, jejich obory a odvětví: odborně; dějepisně, fyzikálně, zeměpisně; artikulačně, lexikálně, pravopisně, výslovnostně; pádově, rodově, vidově; vědecky; archeologicky, akusticky, biologicky, botanicky, didakticky, filosoficky, historicky, kyberneticky, lingvisticky, logicky, marxisticky, matematicky, mechanicky, pedagogicky, psychologicky; hygienicky, lékařsky, medicínsky; foneticky, fonologicky, gramaticky, sémanticky, stylisticky, syntakticky (poučný, zajímavý, vyspělý, nadaný, zdařilý; vzato; zpracovat, nadřadit, posoudit, postihnout, vyřešit, doložit, třídit);

b) obecné vědní pojmy a přístupy ke skutečnosti: deduktivně, induktivně; objektivně, subjektivně; individuálně, kolektivně; funkčně; diachronně//-icky, synchronně//-icky; pojmově, vývojově, zřetelově; analyticky, synteticky, dialekticky, empiricky, metodicky, metodologicky, prakticky, teoreticky (vzato; posoudit, zhodnotit);

(5) jevy z oblasti hospodářské, finanční a technické: finančně; penzijně; dopravně, komunikačně; konstrukčně; obchodně, pracovně, provozně, stavebně, výrobně (zajistit, naplánovat, usměrnit, vybavit, rovnat se …); cenově, důchodově, mzdově, platově, příjmově; odbytově; průmyslově, strojově; střihově; ekonomicky, (národo-)hospodářsky, soukromopodnikatelsky, technicky; zemědělsky (silný, vyspělý, zdatný; podporovat, vzkvétat, přizpůsobit se);

(6) jiné činnosti ap. člověka: bohoslužebně, experimentálně, organizačně, rekreačně, služebně, sportovně; programově, prospěchově; turisticky (vhodný, zajištěný, zdařilý, hodnotný; naplánovat, posoudit, zajistit, přizpůsobit);

(7) vlastnosti hmoty a jejich zobecnění: barevně, formálně, hmotně, jakostně, kvalitativně; číselně, kvantitativně, početně; druhově, řádově; látkově, materiálově, objemově, obsahově, prostorově, tvarově, váhově, vzhledově, zvukově (dokonalý, vhodný, výhodný, přiměřený; posoudit, nadřadit, přizpůsobit, utřídit, vyřešit, zhodnotit); dějově, vývojově; aromaticky; dynamicky, rytmicky, staticky (vhodný, výhodný; vyřešit);

(8) místo, prostředí apod.: místně, povrchově, pozičně, situačně, terénně; půdně, podnebně; klimaticky (vhodný, náročný, prospěšný);

(9) čas: sezónně; časově, dobově, prázdninově; termínově (výhodný; využít, lišit se, opírat se);

(10) nejobecnější aspekty jevů: vnitřně, vnějšně (rozechvělý, neupravený); jednostranně, oboustranně, všestranně (posoudit).

Jak z tohoto nástinu sémantických okruhů příslovcí zřetele vyplývá, stávají se zprostředkovaným substantivním základem těchto adverbií především výrazy sloužící k označení tělesného a duševního života člověka, jeho vztahů a činností ve společnosti, v oblasti kultury, vědy a hospodářství, omezeněji též výrazy pojmenovávající elementární vlastnosti hmoty, prostor, čas apod. Jde ponejvíce o podstatná jména, jejichž význam lze volně charakterizovat jako abstraktní, popř. obecný, nikoli o názvy jednotlivých věcí. Základem příslovcí zřetele se nestávají ani jména zvířat, rostlin atd. Z obecných názvů osob se jimi ojediněle stávají pouze podstatná jména činitelská a konatelská (podnikatelsky, spisovatelsky, čtenářsky), přičemž ovšem nevyjadřují vztah k jednotlivci, nýbrž zobecněně k celé třídě (jak to ostatně vyplývá z významu široce vztahových adjektiv). — Uvedený přehled sémantických vztahů také jen dokládá, že některá příslovce se užívají a mají široké uplatnění v stylu publicistickém a odborném; setkáváme se s nimi především v novinách a časopisech, v rozhlasových a televizních zprávách a publicistických pořadech, v administrativě, v textech populárně naučných a naukových.

[111]Po stránce syntaktické bychom mohli příslovečná určení zřetelově vymezovací (AdvZ) charakterizovat takto: Syntaktické konstrukce, v nichž se objevují, jednak závisí na nějakém výraze jiném (označme jej jako B), jednak toto syntagma B → AdvZ závisí jako celek na nějakém výraze A. Celkové schéma: A → (B → AdvZ). Jak ukazují příklady (1) (a) Tato potrava (A) je biologicky (AdvZ) hodnotná (B), (b) Biologicky (AdvZ) hodnotná (B) potrava (A), (2) Karel (A) duševně (AdvZ) trpí (B), (3) Karel (A) je zdravotně (AdvZ) na tom lépe (B), jsou výrazy B z hlediska slovnědruhového adjektiva (popř. adverbia) nebo slovesa (též v tvarech jmenných a zpřídavnělých), kdežto výrazy A jsou substantivní. Syntaktický vztah mezi B a A je determinační nebo predikační.[9]

Po stránce sémantické výrazy B vyjadřují nějakou vlastnost nebo stav (v širokém smyslu) výrazů A nebo nějaký děj výrazům A přisuzovaný. V konstrukcích bez AdvZ je tento významový vztah mezi B a A vyjádřen bez omezení, pro celé A (Karel je zdráv), kdežto v konstrukcích obsahujících AdvZ je tento vztah omezen, modifikován: mluvčí se vyjadřuje jen o jisté vymezené oblasti denotátu substantivního výrazu A, o jisté jeho stránce, aspektu, funkci apod., a to právě o té oblasti, která je pojmenována příslušným adverbiem nebo jiným výrazem v platnosti AdvZ (přesně řečeno, základovým substantivem příslušného adjektiva). Ve větě Karel je tělesně zdráv se připisuje stav zdraví výslovně tělesné stránce Karlovy bytosti, jeho tělu (o ostatních stránkách se neříká nic). Mohli bychom tedy říci, že AdvZ je jakýmsi modifikátorem vsunutým mezi B a A, omezujícím vyjádření vztahu B k A na jistou oblast (stránku atp.) denotátu výrazu A. Je ovšem možno vymezit více oblastí (politicky i hospodářsky žádoucí opatření), popř. vyjmenovat je všechny (což je extrémní případ vymezení), nebo se vyjádřit všeobecně (po jedné stránce, po některých // několika // mnoha stránkách, po různých stránkách, po všech stránkách, všestranně).

Další naše výklady o tomto příslovečném určení se budou opírat právě o analýzu vztahu AdvZ jak k výrazům A, tak k výrazům B.[10]

Nejprve se budeme zabývat AdvZ u adjektiv (ve funkci B). Necháme-li stranou zpřídavnělé přechodníky a příčestí, můžeme tato adjektiva roztřídit do tří skupin: (1) Karel je (vyhlíží, vrátil se) tělesně zdráv. (2) Tato potrava je biologicky hodnotná. (3) Tato práce je tělesně namáhavá. Ve všech třech případech lze adverbium parafrázovat obratem „po stránce …“,[11] takže odpovídají našemu výměru zřetelového určení.

V příkladě (1) je možno dále užít i parafráze typu Karel má zdravé tělo (resp. Karlovo tělo je zdravé), což v případech (2) a (3) možné není. Základové slovo adverbia tělesně (tělo) zde pojmenovává tu složku podmětového substantiva (Karel), na niž je přísudkový vztah (je zdráv) omezen. Jde tedy v těchto případech o příslovečné určení zřetele vymezující jistou (sou)část, složku, aspekt, to, co patří k příslušenství, k „vybavenosti“ apod. jevu pojmenovaného daným substantivem. (Srov. užití slovesa má, resp. přivlastňovacího adjektiva v parafrázích.) U adjektiv jako zdravý, nemocný, mladý, starý, čilý, líný, silný, slabý, vyspělý, obratný jsou to nejčastěji adverbia naší skupiny 1, neboť tato adjektiva se spojují s jmény živých bytostí, zejména osob. U adjektiv spojitelných i s jmény věcí (nebo jen s nimi) objevují se zase často i příslovce jiných významových skupin: napínavý, přiměřený, dokonalý, [112]zdařilý aj. Tuto skupinu bychom mohli nazvat vzhledem k tomu, že příslovečné určení tu omezuje platnost adjektiva na jistou součást (v širokém smyslu) nějakého jevu, zřetelovým vymezením vnitřním.

Naproti tomu skupina (2) představuje případy se zřetelově vymezujícím určením vnějším. Protože se tu vztahové příslovce netýká součásti jevu označeného řídícím substantivem, nelze tu užít parafráze se sl. mít ve významu přináležitosti. Je tu ovšem možná jiná parafráze s mít, a to v jeho platnosti sponové: Tato potrava má biologickou hodnotu. U této parafráze jde o obecně možnou transformaci spojení „adjektivum rozvité adverbiem“ na spojení „substantivum rozvité adjektivem“ (tj. vlastnost vyjádřená primárně adjektivem se může sekundárně vyjádřit substantivem), použitelnou ovšem i u naší skupiny (1) (Karel je tělesně silný → Karel má tělesnou sílu, ovšem vedle Karel má silné tělo).

Většinou jde o případy, kdy AdvZ vyjadřuje hledisko, tj. oblast, ve vztahu k níž platí vlastnost vyjádřená adjektivem; tedy v našem příkladu jde o potravu jevící se hodnotnou z hlediska biologie. Patří sem dále adj. jako důležitý, vhodný, (bez)cenný, nutný, nevyhnutelný, správný, zajímavý, lákavý, žádoucí, potřebný, užitečný, záslužný aj. Jako vymezovací příslovce uplatňují se tu derivace od názvů různých oborů a oblastí lidské činnosti (naše skupiny (2)—(6)). Patří sem dále i adjektiva jako nadaný (hudebně) a silný, slabý ve význ. ‚(ne)mající moc‘ (např. silný politicky). — Hranice mezi skupinami (1) a (2) není ovšem ostrá a některá spojení lze interpretovat obojím způsobem.

U skupiny (3) jde rovněž o vymezující určení vnější, avšak specifického druhu. Větu Tato práce je tělesně namáhavá lze parafrázovat větou Tato práce namáhá tělo, tj. adjektivum se transformuje na sloveso a příslovce na jeho předmětové substantivum; podmětové substantivum práce vyjadřuje původce (agens) slovesného děje a základové substantivum příslovce vyjadřuje jeho patiens (spona je mizí). Jde o dějová adjektiva jako namáhavý, úmorný, prospěšný, náročný (‚kladoucí nároky na‘).

U jiných dějových adjektiv je vzájemné přiřazení složek adjektivní konstrukce a složek jí odpovídající konstrukce slovesné poněkud jiné. U zmíněného typu namáhavý šlo o vztah patientní, protože zřetelové určení odpovídá patientu slovesného děje. Naproti tomu u adj. žádoucí (činnost společensky žádoucí) jde o zřetelové určení agentní (činnost, kterou společnost žádá, která je společností žádána); podobně i adj. zajímavý (filosoficky zajímavá otázka, tj. která zajímá filosofii). Většinou je však význam dějových adjektiv poněkud posunut vzhledem k významu slovesa, a proto je v takových případech řadíme do skupiny (2). U některých jiných dějových adjektiv pak odpovídá zřetelové určení nikoli agentu nebo patientu, nýbrž nějakému výrazu příslovečnému (např. u adj. lákavý).

Tím se dostáváme k AdvZ u sloves. Jsou mezi nimi slovesa jednak předmětová přechodná i nepřechodná (Tato činnost Karla tělesně vyčerpává. Tato činnost Karlovi tělesně prospívá), jednak bezpředmětová (Karel tělesně chátrá), též zvratná (Karel se tělesně osvědčil, vyčerpal). Zkoumáme-li, k jakým sémanticko-syntaktickým typům sloves náležejí, zjišťujeme, že akuzativní předmět (většinou obligatorní) přechodných sloves rozvíjených příslovečným určením zřetelově vymezovacím vyjadřuje nějaký jev, který je slovesným dějem tak či onak postihován (tzv. verba afficiendi). Jde tedy o taková slovesa jako ničit,[12] podlomit, postihnout, poškodit, znehodnotit, znemožnit, zruinovat; unavit, vyčerpat; dráždit, posílit, povzbuzovat, ovlivňovat, přizpůsobit; normalizovat, přepracovat, upravit; nadřadit, spojit; naplánovat, vybavit, zajistit, zabezpečit; analyzovat, hodnotit, posuzovat, studovat, vyřešit, zkoumat; využít, zneužít; klasifikovat, zařadit, obhospodařovat; … Lze sem přiřadit i některá předmětová slovesa s vazbou předložkovou (pečovat, starat se o něco, …) nebo s předmětem dativním (prospěchovým), jako prospívat (někomu), pomáhat, škodit. Naproti tomu [113]podmět sloves bezpředmětových vyjadřuje nositele nějakého procesu: trpět; hynout, chátrat, chřadnout, mládnout, slábnout, upadat, vzkvétat, zastarávat; bdít, dřímat, odpočívat, spát; fungovat. Neagentní význam má konečně i podmět předmětových sloves nedějových, vyjadřujících statické vztahy mezi dvěma jevy (podmětem a přísudkem): rovnat se někomu, lišit se od někoho, podobat se někomu; náležet, patřit, podléhat někomu.

AdvZ bývá tedy na jedné straně u předmětových sloves, jejichž podmět je zřetelně agentní, a na druhé u těch bezpředmětových a některých předmětových sloves, jejichž podmět je naopak neagentní. V tom však není rozpor: u sloves předmětových agentních se totiž zřetelově vymezovací určení týká předmětu, tedy patientu, nikoli podmětu (agentu). Ve větě Karel posoudil dílo jazykově vymezuje přísl. jazykově jistou oblast předmětu (díla), jíž se činnost (posuzování) týká, avšak nevymezuje (neomezuje) podíl podmětu na této činnosti, či přesněji: vymezuje jej sice též, avšak jen nepřímo, tím, že omezuje rozsah předmětu (patientu). Tu se ukazuje zřetelný rozdíl proti přísl. určení způsobovému, které blíže určuje přímo činnost podmětu (agentu): Karel posoudil dílo objektivně (tj. objektivním způsobem, choval se při posuzování objektivně × Karel posoudil dílo jazykově (tj. jazykovou stránku díla, jeho jazyk). Ve větě Karel podporuje matku finančně má přísl. určení spíše význam způsobový (prostředkový), tj. podporuje ji svými financemi, kdežto ve větě Karel zruinoval Honzu finančně jde jednoznačně o určení zřetele, tj. zruinoval Honzovy finance. Opět se tu potvrzuje přímý vztah k agentu při určení způsobovém a k patientu při určení zřetelovém.

U sloves přechodných lze tedy AdvZ vykládat předmětově. Pro jednoduchost ukážeme věc na jednom příkladě (situace u některých jiných sloves není přesně táž). Ve větě Plavání osvěžuje tělo lze nahradit beze změny významu předmětové substantivum tělo přísl. adverbiem tělesně; je to možné i u zpřídavnělého přechodníku (činnost osvěžující tělo → tělesně osvěžující), ba dokonce je-li toto přídavné jméno v pozici přísudkové, je vyjádření příslovečné jedině možným způsobem (Plavání je tělesně osvěžující). Je to jistě neobvyklý jev, že dochází ke konkurenci (ekvivalenci) mezi vyjádřením předmětovým a příslovečným. Neplatí to však o každém předmětu u téhož slovesa: ve větě Plavání Karla (lidi) osvěžuje vyjádření příslovečné možné není. Vysvětlení je jistě nasnadě. Sloveso osvěžovat (a jemu podobná) mívá u sebe předmět dvojího druhu: buď označuje jedince, jednotlivinu, instituci (nebo jejich třídu), anebo označuje nějaký jev, který k jedinci atp. náleží, tvoří jeho jednu stránku, aspekt, součást, patří k jeho „příslušenství“ apod. Rozlišení těchto dvou druhů objektů se projeví v případě, kdy se objeví v téže větě oba; věta Plavání osvěžuje Karlovo tělo ukazuje, že v objektovém pádě je substantivum označující aspekt, kdežto jedinec je vyjádřen přívlastkově, přivlastňovacím přídavným jménem (nebo genitivem). A dále platí pravidlo, že jen objekt „aspektový“ lze vyjádřit příslovečně, vztahovým adverbiem, přičemž ovšem původní přívlastek (označující vztahově jedince ap.) se vyjádří jako substantivní předmět (osvěžuje Karlovo tělo → osvěžuje Karla tělesně). Opět tedy zajímavý jev, konkurence (ekvivalence) předmětové skupiny „přívlastek + substantivum“ se skupinou „substantivum + příslovečné určení“.

Jaká je situace u zpřídavnělých příčestí? Stručně ji můžeme popsat takto: (plavání) osvěžuje Karlovo tělo → (plaváním) tělesně osvěžený Karel, neboli obecně zjišťujeme, že transformace slovesa v určitém tvaru na příčestí (ať už do pozice přívlastkové, nebo přísudkové) je doprovázena transformací předmětového substantiva „aspektového“ na vztahové adverbium v platnosti příslovečného určení zřetelově vymezovacího, přívlastkového substantiva u předmětu (resp. přívlastkového adjektiva) na řídící (resp. předmětové) substantivum, a konečně původního podmětového substantiva v nominativu na příslovečný instrumentál původce děje.

Situace u sloves bezpředmětových a u sloves typu náležet je obdobná, ovšem s tím [114]rozdílem, že to, co platí u sloves přechodných o předmětu (s významem patientu), platí zde o podmětu (s neagentním významem nositele, což je jistá analogie patientu), a podmět sloves přechodných tu nemá protějšek. Tedy: Karlovo tělo chátrá → Karel chátrá tělesně → tělesně chátrající Karel.

U zvratných slovesných podob (ničit se tělesně, přizpůsobit se jazykově atp.) je třeba vycházet z vět, v nichž je podmětem agens (jedinec) a předmětem název „aspektu“ podmětového jedince (s platností patientu) rozvitý zvratným zájmenem přivlastňovacím. Tedy např. Karel ničí své tělo → Karel se ničí tělesně.

AdvZ bývá i u některých sloves dalších, jako např. stačit na něco (finančně), učit se (výrazově od poetismu). Dále pak bývá někdy u sponového přísudku substantivního (morálně je to zločin) a u příslovcí v přísudcích typu být na tom zdravotně dobře, mít se hospodářsky špatně.

Za povšimnutí by stálo konečně i to, jak se toto příslovečné určení chová z hlediska aktuálního členění (a pořádku slov). Pro nedostatek místa jsme však nuceni ponechat tento aspekt stranou našich výkladů.

Náš článek nemohl probrat zvolené téma v úplnosti. Uváděná adjektiva, slovesa a příslovce nepředstavují vyčerpávající seznamy a podrobnější studium by asi odhalilo další typy a podtypy. Rovněž tak musila zůstat poněkud v pozadí otázka konkurence v užívání adverbia a ostatních způsobů vyjadřování AdvZ, jakož i přesnější hranice užívání adverbia, i zevrubnější stylistické zhodnocení těchto jevů. Domníváme se však, že by náš rozbor mohl poskytnout i metodologický základ pro další, podrobnější studium sledovaného jevu.

 

R É S U M É

The Adverbs and Adverbials of Regard (in Czech)

As the adverbials of regard (AdvR) the authors treat such adverbial phrases as may be paraphrased by means of the phrase „po stránce + adj.“ (in regard to, with respect to, from the viewpoint of). AdvR should be clearly distinguished from adverbials of manner. The semantic structure of the constructions containing AdvR-phrases may be shown on the following examples: (1) Jan je tělesně nemocen (John /A/ is bodily /AdvR/ sick /B/). (2) Biologicky hodnotná potrava (biological valuable food). (3) Jan duševně trpí (John suffers psychically). AdvR may be viewed as a qualifier inserted between A and B, restricting thus the statement of the relation of B to A to that aspect or component of A which is specified by AdvR (in particular, by the underlying noun from which the adverb has been derived).

If B is expressed by means of an adjective, the qualification performed by AdvR may be either internal (John is bodily sick ~ John has a sick body ~ John’s body is sick), or external (cf. (2)), or of a processual character (e.g.: a bodily exhaustive labor). The verbs expressing B belong either to the class of agentive verbs with an object denoting an affected thing, or to several classes of intransitive verbs with a non-agentive subject. As a rule, AdvR qualifies the non-agentive participant of the construction (i.e., the object of the first class, or the subject of the other classes), thus contrasting with the manner adverbials, which qualify the agent. The position of AdvR in the construction with a verb is revealed in the following correspondences: plavání osvěžuje (Karlovo) tělo ~ plavání (Karla) tělesně osvěžuje ~ Karel tělesně osvěžený plaváním ~ tělesně osvěžující plavání ~ tělesné osvěžení (an attributive phrase).

In Modern Standard Czech (especially in certain functional styles) a very strong tendency may be traced towards expressing AdvR by means of adverbs converted from relational adjectives (derived from nouns). The said tendency (expansiveness) shows itself also in the increasing [115]productivity of some derivational types of relational adjectives (and, consequently, adverbs). They may be classified, according to the meaning of the underlying nouns, into several content groups (various aspects or components of beings; social institutions and relations; phenomena from the sphere of culture, science, economy, and technology; various general properties of matter; etc.). There is a certain affinity between these groups and the particular adjectives and verbs bearing the constructional function B (e.g., adjectives nemocný, mladý, slabý, … (sick, young, weak) very often combine with AdvR containing the adverbs of the first group).

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 2, pp. 106-115

Previous Karel Hausenblas: Explicitnost a implicitnost jazykového vyjadřování

Next Igor Němec: Slovotvorný význam a expresivita