K problematice lexikálních neologismů

Olga Martincová

[Articles]

(pdf)

К проблематике лексических неологизмов / Problèmes des néologismes lexicaux

Problematika neologismů, jako jedna ze základních lingvistických otázek, nevyžaduje pouze studium z hlediska lingvistiky samé, resp. jednotlivých jazykových rovin, ale i z hlediska sociolingvistiky a psycholingvistiky. Sociolingvistický přístup se uplatňuje při řešení problematiky vzniku a zvláště přijetí neologismů jazykovým kolektivem, při studiu vzájemného vztahu a podílu mimojazykových (společensko-historických) a jazykových činitelů podmiňujících vznik a přijetí neologismů. S tím souvisí i otázka vzájemného ovlivňování jazyků a jejich společných vývojových tendencí. V rámci lingvistiky samé je podstatná pro zkoumání neologismů teorie spisovného jazyka a teorie pojmenování a dále metodologické řešení vztahu synchronního a diachronního studia jazyka.

I. V dosavadní nepočetné lingvistické literatuře zabývající se teoreticky neologismy dosud převládal zájem (1) o vymezení pojmu neologismus, (2) o problematiku kritérií, podle nichž se jazykové jevy za neologismy pokládají, hodnotí, určují, (3) o jejich klasifikaci.

1. Termínem neologismus jsou označována převážně pojmenování, která se charakterizují jako nová.[1] Jak naznačují domácí ekvivalenty k tomuto termínu, bývá východiskem studia neologismů hledisko jak sémantické (‚nové slovo‘, ‚nový výraz‘), tak i onomaziologické (‚nová pojmenovací jednotka‘, ‚nové pojmenování‘). Nezřídka je onomaziologický aspekt zastoupen popisem ‚nových formací‘; popisuje se výsledek slovotvorného procesu, slovotvorná utvářenost pojmenování.[2] V domácích ekvivalentech se odráží také různě široké chápání nových lexikálních jevů. Složitost a neujasněnost řady otázek spojených s pojetím neologismů spočívá především v pojetí ‚novosti‘.[3] V některých pracích splývá tento charakteristický rys neologického pojmenování, tj. příznak, vlastnost novosti, jímž se neologismy odlišují od jiných lexikálních jednotek, s hodnocením této vlastnosti ať z hlediska uživatele jazyka (vzhledem k individuálnímu úzu), ať z hlediska současných lexikálních, slovotvorných a stylistických norem (vzhledem k soudobé normě).[4] Rovněž nevystihuje [284]podstatu jevu, vychází-li se při charakteristice distinktivního příznaku z kritéria časového, z doby výskytu nového pojmenování. Časovým kritériem lze postihnout výskyt a užití, určit přibližně dobu, kdy bylo jazykovým kolektivem přijato, ale nemůžeme jím charakterizovat distinktivní příznak. Ukazují to konečně i práce, které se zabývají neologismy z hlediska diachronního.[5]

2. Neujasněnost v základních otázkách se promítala do zařazování konkrétních jazykových jednotek k neologismům. Při určování jazykových jednotek jako neologismů se v dosavadním zkoumání vycházelo z těchto kritérií: (1) z hodnocení pojmenování uživateli, které vyplývá z pocitu zvláštnosti, neobvyklosti, novosti, (2) z určitého časově ohraničeného období, v němž se nová pojmenování objevují, (3) z postavení nového pojmenování v slovní zásobě.

2.1 Pokládá-li uživatel jazyka pojmenování za neologismus, hodnotí víceméně ‚novost‘ věci, jevu, nebo výraznou nápadnost slovotvorné formy, a ne distinktivní příznak neologismu.

2.2 Nejčastěji se zahrnují pod neologismy ta pojmenování, která během časově vymezeného období vznikla, o něž se slovní zásoba v tomto období rozrostla. Charakteristika příznaku novosti se opírá vlastně o mimojazykový společenskohistorický faktor.[6]

Důsledkem toho jsou otázky toho typu, jako zda jsou neologismy ta pojmenování, která uvádí SSJČ navíc proti PSJČ, např. naddodávka, nadbetonovat, nacyklostylovat, nacpávačka, náborce - náborář - náborník, zda je možno ještě dnes pokládat za neologismy pojmenování bagrista, bagrovací stroj, bagrový pás, nebo jsou-li neologismy pouze bagrař, bagrařství, které v SSJČ uvedeny nejsou.

Je třeba mít na zřeteli, že komunikační potřeby se mění i se změnami v mimojazykové realitě. Vzhledem k proměnlivosti komunikačních potřeb společnosti dochází také ke změně v příznaku novosti u slov vzniklých během určitého období. Některá z nich přecházejí rychle do běžného užívání, u jiných se příznak novosti po celé časové období uchovává, jiná z užívání ustupují. Nelze tedy časový ukazatel chápat jako základní kritérium pro zařazování slov k neologismům.

2.3 Další kritérium pro rozhodování, zda je slovo neologismem, vychází z jeho postavení v slovní zásobě. Podle tradičního, dnes opuštěného členění slovní zásoby byla za neologismy pokládána ta slova, která se zařazovala společně se slovy zastaralými do pasívní slovní zásoby proti jednotkám aktivně užívaným.[7] V novějších pracích se za ně považují ta slova, která na základě současných lexikálních norem lze hodnotit z hlediska jejich potencionální možnosti stát se jednotkou ‚langue‘.[8]

Z tohoto pojetí v naší práci vycházíme. Kritérium hodnocení neologismu z hlediska jeho potenciální možnosti vejít do systému slovní zásoby vyvolává nejméně námitek. Odliší se od neologismů tzv. módní slova, individuální neologismy atd., jejichž užívání má krátkodobý nebo omezený charakter. Ale je třeba počítat s tím, že k slovní [285]zásobě lze nejen přistupovat z hlediska sociolingvistického, ale i z hlediska vzájemných vztahů mezi jejími jednotkami v různých jazykových rovinách.[9]

3. Při klasifikaci neologismů se dosud uplatňovala kritéria, která vycházejí (1) z charakteru formální stránky neologismů, (2) z významové stránky nového pojmenování, (3) z rozdílu jednotek lexikálního systému a jednotek kontextových, (4) z funkčně stylového rozvrstvení slovní zásoby. V posledním z hledisek bývají respektovány zvláštnosti uměleckého stylu a vyčleňují se typy tzv. stylových neologismů.

II.1 Pojmenování s distinktivním příznakem novosti lze sledovat z hlediska jak synchronního, tak i diachronního.[10] Z hlediska diachronního mají distinktivní příznak novosti ty pojmenovací prostředky, které nejsou obsaženy v repertoáru pojmenovacích prostředků předchozího systému. Tento příznak novosti se týká vývojových inovací.

Charakter vývojových inovací vzhledem k dosavadnímu stavu lexikálního systému má např. nový typ kompozit, tvořených s prvním komponentem auto-, spojující druhou část s významem slova ‚automobil‘ (autocisterna, autooddělení, autoservis, autoškola, autokempink, autoplášť, autobagrista, autosklenář, autoelektrikář, autodopravce), s komponentem foto- od významu slova ‚fotografie‘ (fotosnímač, fotoromám, fotoolej, fotoagentura) a s prvním komponentem hydro- (hydrodoprava, hydrostavba, hydrotěžba). Těmito komponenty se vyjadřuje příslušnost různých substancí k společnému věcnému okruhu, odlišující je od ostatních kompozit i od gramatizovaných prefixů,[11] např. mikro- (mikrojesle, mikrosnímek, mikrohodinky, mikrovysílačka atd.).

Nově vzniklé pojmenování může mít tedy současně charakter jak vývojové inovace, tak i nové potencionální jednotky. Opačný vztah však neplatí: ne každá nová jednotka má charakter vývojové inovace. Pokládají-li se tradičně za neologismy pojmenování získaná porovnáním dvou časově určených průřezů slovní zásobou, má proto příznak novosti těchto pojmenování dvojí odlišný charakter: vztahuje se jak k vývojovým inovacím (změnám) v lexikálním systému, tak je distinktivním příznakem pojmenování, která charakter vývojových inovací nemají.

Na rozdíl od diachronně chápaných vývojových inovací jsou předmětem synchronního studia ta pojmenování, jejichž příznak novosti jazykově interpretovaný vyplývá (1) ze vzniku nových pojmenování, (2) z jejich instrumentální a vnitřně jazykové funkce (lexikálně sémantické a stylistické).

Ad 1. Z hlediska vzniku svědčí taková slova o fungování tradičního systémového slovotvorného repertoáru, tj. jsou realizací některé ze systémových možností odpovídající dobové normě, ale mohou být i projevem vznikání, nastupování nových prvků do lexikálního systému.

Ad 2. Vytvářejí prvky systémově periferní, jejichž vznik a přijetí jsou podmíněny jak pojmenovávacími potřebami kolektivními, tak systémovými vztahy, do nichž [286]mají předpoklady vstoupit, vytvářet a dotvářet je. Přijetí představuje jak výběr ze vznikajících nových pojmenování, tak i stupeň ustálenosti v užívání těchto pojmenování v určitém období, který ovlivňuje ztrátu, oslabení nebo zachování příznaku novosti (viz např. přijetí pojmenování televize a nikoli pokusných návrhů domácích ekvivalentů rozvid, rozhled, na rozdíl od dvojice pojmenování radio - rozhlas). Pro nově vznikající pojmenování není důležitý pouze akt vzniku v individuální řeči (textu) a vztah k systémovému repertoáru, ale i vztah vzniklého pojmenování k normě, centrálnímu členu trichotomické řady: projev (text) - norma - systém.

Pozn. 1. Pro řešení problematiky neologismů možno s přínosem využít i práce E. Coseria,[12] v níž autor rozlišuje inovaci od přijetí a od jazykové změny. Inovací rozumí to, v čem se projevy mluvčího zkoumané z hlediska jazykové zákonitosti odklánějí od modelů existujících v jazyce. Může mít charakter (1) „zkažení“ tradičního modelu, (2) výběru jedné z izofunkčních variant a elementů existujících v jazyce, (3) systémového tvoření, (4) přejímání z jiného jazyka, které může být úplné nebo částečné a vzhledem k svému modelu může být také chápáno jako „zkažení“, (5) funkční ekonomie. Inovace je faktem řeči, užíváním jazyka. Přijetím se rozumí připuštění inovace z hlediska adresáta, pokud se stává modelem pro další výpověď, je osvojením nové formy, nové varianty, nového způsobu výběru. Je to pokus přetvořený prostřednictvím jazykové činnosti v „návyk“. Přijetí se vytváří jazykovou činností a je podmíněno kulturní, estetickou, sociální nebo funkční potřebou na rozdíl od změny, která představuje rozšíření nebo zobecnění inovace a je výslednou řadou postupného přijímání.

2. Pro uspokojivé řešení problematiky neologismů je otázka systému, resp. systémovosti slovní zásoby jednou z otázek centrálních. Prozatím v této studii rozumíme lexikálním systémem soubor dílčích systémů, které vyplývají jednak ze souvislostí, jakými jsou spjata slova navzájem, a jednak ze složek vnitřního uspořádání formálně významové jednotky. Lexikální systém chápeme jako systém realizovatelných a relativně stabilizovaných lexémů. Pokud klademe důraz na dominantní postavení slovotvorného systému mezi ostatními (lexikálně sémantickým, sémantickým, věcným, sémanticko-morfologickým), je to proto, že se liší stupněm abstrahování. To znamená, že slovotvorné prostředky a vztahy se vyznačují kategoriálností, slovotvornou paradigmatičností a tím i relativní uzavřeností. Kromě toho dominantní postavení slovotvorného systému vyplývá z flektivního charakteru češtiny. Zůstává otevřenou otázkou, zda právě neologismy nepotvrdí dominantní postavení sémantického principu při uspořádání jednotek lexikálního systému. (Jde o neologismy utvořené analogicky bez ohledu na onomaziologickou strukturu slovotvorně ztvárněného pojmu a o neologismy značkového charakteru, k nimž počítáme i slova přejímaná z jiných jazyků.) Zůstává ovšem otázkou, zda není možno pracovat s pojetím lexikálního systému jako systému relací, nebo není možno chápat lexikální systém jako dynamickou organizaci dílčích podsystémů. Pokud mluvíme o neologismech jako o potencionálních jednotkách lexikálního systému, míníme jím tedy systém realizovatelných a relativně stabilizovaných lexikálních jednotek a systém vztahů mezi nimi. Při vymezení lexikální jednotky se opíráme o pojetí J. Filipce (o. c. v pozn. 1, zvl. s. 20).

V individuálním komunikačním aktu vznikají nová pojmenování často příležitostně, objevují se pojmenování řídká, exkluzívní, aktualizují se významy lexikálních jednotek vzhledem k situačnímu kontextu i vzhledem ke kontextu jazykovému (gramatickému a sémantickému). Od těchto nových pojmenování se liší neologismy přijetím do normy, jejich užívání se stává územ v určitém kolektivu. To znamená, že pro vymezení neologismů je důležité postavení nových pojmenování nejen v konkrétním [287]projevu, ale i stupeň lexikalizace, protože jinak bychom mohli za neologismy pokládat všechna pojmenování, která mají příznak novosti v individuální promluvě. Pak bychom mohli oprávněně mluvit o neologismech kontextových.

Kontextové neologismy vznikají spojením výrazně gramaticky a sémanticky odlišných pojmenovacích jednotek v minimálním úseku promluvy. Příznak novosti nenese pouze jedno pojmenování, ale komplex pojmenovacích jednotek, jejichž spojení vyvolává u adresáta moment překvapení. Spojeny mohou být významově nesourodé lexikální jednotky, např. hrbaté bláto (Vl. Páral). V jiném případě příznak novosti vznikne zaměněním určitého prvku v ustálených výpovědních spojeních, např. „modré džínsy obula si na tělo“ místo obléknout si džínsy (J. Suchý). Protože specifickým znakem kontextových neologismů je jejich ojedinělost, je tím i dána jejich velká rozmanitost a pestrost. U kontextových neologismů příznak novosti vzniká pouze v projevu a mimo kontext mizí.

Nejvýrazněji se kontextová aktualizace projevuje v jazyce uměleckých děl, v němž dochází k záměrnému porušení konvenčního charakteru jazykových jednotek. Od kontextové aktualizace odlišujeme aktualizaci lexikální. Některé tzv. neologismy stojí na pomezí mezi kontextovými neologismy a neologismy z funkčního hlediska lexikalizovanými. Vytvářejí se např. řady stejným způsobem spojených odlišných významů (hrozně krásný - strašně krásný - šíleně krásný - obludně krásný). Přechod kontextových neologismů k neologismům lexikalizovaným značně ovlivňuje poměr jejich funkcí, estetické a sdělovací.

Nová pojmenování, která nemají možnost včlenit se do lexikálního systému nebo mají ji velmi malou, jsou především tzv. umělecké neologismy (aktualizace) a pojmenování vznikající příležitostně v individuálních projevech. Vzhledem ke způsobu vzniku a k slovotvorným prostředkům, jimiž byla utvořena, rozlišujeme pojmenování okazionální a potencionální. Např. slovo rakvičkárna je utvořeno derivací od substantiva rakvička produktivní příponou -árna. Příponou -árna se např. tvoří obecná jména místní (hliníkárna, kokilárna, odlévárna, podpatkárna atd.). Od těchto slov se slovo rakvičkárna liší výchozím základovým pojmenováním, které obsahuje znak deminutivnosti. Znak deminutivnosti zařazuje slovo rakvičkárna k pojmenováním okazionálním. Podobně je okazionálním slovem syčárna, pokud označuje místo děje („Byli s námi jen samí lautrmachři na syčárně“, B. Hrabal). Označuje-li slovo syčárna projevy lidských vlastností podobně jako blbárna, lumpárna, rošťárna, pak má pro zařazení do systému větší předpoklady. (V těchto případech se však užívá polysémní přípony -árna k vytváření pojmenování významově zcela odlišných.) Podobně jsou okazionální ta pojmenování, která vznikla nápodobou určitého modelu, popř. konkrétního slova: autovod podle kompozit typu lodivod; lunotřesení, měsícotřesení podle kompozita zemětřesení (tisk); poukazovaná ‚hra na poukazovanou‘ podle spojení ‚hra na schovávanou‘ (tisk); felicitologie ‚civilizační felicitologie] (tisk) atd. Okazionální pojmenování narušují určitým způsobem lexikální, slovotvornou normu. Jsou pro jazykový systém svým způsobem anomáliemi, které vznikají buď při aktu komunikace, nebo jsou vytvářeny se zřetelem na aktualizační funkci projevu.

Protějškem okazionálních pojmenování jsou pojmenování potencionální,[13] která mohou vzniknout podle značně produktivních slovotvorných modelů, nebo je jejich vznik podmíněn vysokou produktivitou[14] některých slovotvorných prostředků, [288]např. příponou -ka, u substantiv verbálních příponou -ní. Jsou to také ta slova, která takto vznikla, ale jejichž užití je omezeno na individuální projev. Např. substantivizovaná adjektiva tvořená příponou -ost (*bachratost, *bažinatost, *báchorkovitost, bezproblémovost), tvoření příslovcí od adjektiv (*bačkorářsky, bambusovitě, bambusově), desubstantivní adjektiva (baličský), přechýlením utvořená substantiva (divačka, *bajkářka).[15]

Možnost začlenění nového slova do lexikálního systému je podmíněna jednak společenskou pojmenovací potřebou, jednak vztahy, do nichž neologismy mohou, resp. nemohou v lexikálním systému vcházet. Pojmenovací potřeby mohou vést k ustálení právě takových slov v lexikálním systému, která vznikla nápodobou určitého modelu (srov. dálnice), nebo která byla utvořena neproduktivními slovotvornými prostředky (např. rolba ‚přístroj na úpravu ledové plochy‘).

Z předchozích výkladů vyplývá, že za neologismy nepokládáme všechna nová pojmenování, která vznikla nebo mohou vzniknout. Za neologismy pokládáme taková pojmenování, která se ještě plně nezařadila do lexikálního systému, ale která mají předpoklad stát se jednotkami systémovými (lexikálními jednotkami), nebo pojmenování, která již do systému slovní zásoby pronikla, ale mohou být na pozadí jiných lexikálních jednotek pokládána za neologismy. Vztah neologismů k ostatním pojmenovávacím jednotkám můžeme schematicky znázornit takto:

 oddělení pojmenovacích jednotek v aktu komunikace a v promluvách od lexikálních jednotek systémových abstrakcí

2. Příznak novosti všech nově vzniklých pojmenování, i pojmenování okazionálních a potencionálních, je dán jejich vznikem, tj. procesuálním charakterem pojmenovávacího aktu. Tento příznak novosti se objevuje ve vnitřní mikrostruktuře nového pojmenování. Např. onomaziologická struktura slova potrubář má příznak novosti v slovotvorné realizaci onomaziologické složky potrubí. (Srov. potrubář ‚ten, kdo provádí instalaci a opravy potrubí‘; instalatér ten ‚kdo provádí instalaci‘ + nevyjádřený modifikační příznak; opravář ‚ten, kdo provádí opravy‘ + nevyjádřený modifikační příznak.) Specifičnost distinktivního příznaku neologismů na rozdíl od příznaku všech nových pojmenování tkví v tom, že se příznak projevuje i v externě [289]strukturních souvislostech k jiným systémovým jednotkám.[16] Výraz potrubář přispívá k novému doplnění a diferenciaci lexémů příslušného sémantického okruhu konatelských jmen, tj. názvů zaměstnání podle zařízení, která konatelé uvádějí do chodu nebo udržují, opravují. (Srov. poměr částečných synonym údržbář, opravář, instalatér k otevřené korelační řadě sémanticky rovnocenných lexémů výtahář, elektrikář, vodovodář, hromosvodář, turbinář atd.)

Uvedený příklad zároveň ukazuje, jak velký je předpoklad pro začlenění tohoto slova do lexikálního systému: vznik podle produktivního slovotvorného typu, lexikálně sémantické vztahy, možnost vytvářet další deriváty potrubářský, potrubářství. Začleněním do lexikálního systému se ovšem oslabuje možnost, aby také toto pojmenování vystupovalo jako neologismus. Tuto možnost jiná pojmenování mají. Jejich příznak novosti zároveň manifestuje systémovou vlastnost neologismů. Jiná pojmenování naopak systémový příznak novosti nemají, a přesto jako neologismy vystupují. Plní funkci neologismů, protože se vztahují k novým jevům reality, vstupují do nových vztahů s jinými pojmenováními. Lze o nich říci, že využívají systémového příznaku neologismů k tomu, aby jako neologismy fungovaly. O tom, zda pojmenování skutečně plní funkci neologismů, rozhoduje také kolektiv uživatelů jazyka.

3. Odlišením systémové vlastnosti (novosti) od příznaku pojmenování vyplývajícího z instrumentálního charakteru jazyka jakožto komunikačního prostředku vyhraňují se dva aspekty, s nimiž musíme k neologismům přistupovat: genetický a funkční. Genetický aspekt objasňuje vznik neologismů v závislosti na mimojazykových podmínkách a jazykových prostředcích, z hlediska funkčního se sledují ta pojmenování, která se jako neologismy také i projevují.

Oprávněnost funkčního aspektu vyplývá z dynamického charakteru lexikální normy. Proti příznaku novosti neologismů stojí pojmenování s příznakem opačným (z hlediska dobového výskytu — slova zastaralá, zastarávající a z hlediska stylistického — archaismy). Ovšem ve fungování jazykových prostředků se systémová hodnota novosti může projevit příznakově nebo nepříznakově (neutrálně). Viz dále neutrální charakter novosti u slova salátka v projevech z oblasti běžného dorozumívaní v pracovním prostředí a příznakový v oblasti projevů odborných, spisovných, psaných.

III. Uplatnění obou kritérií se pokusíme ilustrovat při analýze konkrétního slova salátka. Jde o to zjistit, v jakých souvislostech se příznak novosti objevuje a projevuje a na základě toho i určit, zda můžeme v tomto případě pokládat pojmenování za neologismus.

1. Onomaziologická struktura ‚ten, kdo připravuje saláty‘ je realizována z hlediska slovotvorného vztahem fundace salát-salátář. Slovotvorným východiskem je onomaziologický motiv. Na rozdíl od přechýleného pojmenování salátářka, realizujícího modifikační onomaziologickou kategorii, příznak ženského pohlaví, slovotvornou příponou -ka od výchozího pojmenování salátář, je u pojmenování salátka přípona -ka připojena přímo k základu salát-salátka.

1.1 Slova salátářka i salátka jsou členy jedné slovotvorné mikrostruktury. Tvoří ji slova fundovaná na základě sémantické sounáležitosti k fundující jednotce salát v lexikálním významu ‚pokrm připravovaný smícháním ze syrových nebo vařených částí některých rostlin, ovoce, luštěnin, brambor, masa ap.‘:

[290]

Srovnání se slovotvorně korelačními mikrostrukturami knoflík - knoflíkář - knoflíkářka - knoflíkářský - knoflíkárna - knoflíkový : model - modelář - modelářka - modelářský - modelárna - modelový atd. ukazuje, že slovo salátka nemá odpovídající protějšky. Jediný protějšek najdeme v mikrostruktuře s fundujícím slovem bufet (bufet - bufetář - bufetářka - bufetářský - bufetka). Z hlediska onomaziologického je tato mikrostruktura jiného typu, protože fundující člen označuje místo, kde se zaměstnání vykonává, a proto také nemá protějšek k slovu salátárna.

 

			lexémy příslušného sémantického okruhu
CV	sém. elementy lexému		kuchař	lahůdkář	salátář	cukrář	kávařka	salátka	bufetka
I	osoba zaměstnaná u jídla	muž	+	+	+	+	0	0	0
		žena	+	+	+	+	+	+	+
	vyjádření odb. kvalifikace		+	+	+	+	0	+	0
	v prodeji		0	+	+	+	0	0	+
	zaměstnání při výrobě		+	+	+	+	+	+	0
	vyjádření spec. druhu jídla		0	0	+	+	+	+	0
II	citový vztah k jídlu		0	0	+	0	+	+	0
III	další významy lexému		+	0	0	+	0	0	0

CV — centrální význam

0 — nepřítomnost sémantického elementu v lexému

+ — přítomnost sémantického elementu v lexému

 

Srovnáním lexémů zjistíme, že salátář/-ka, kávařka, cukrář/-ka jsou ve vztahu významové podřazenosti k kuchař, lahůdkář, protože obsahují sémanticky diferencující prvek vyjadřující speciální druh jídla. Mezi slovy lahůdkář a salátář existuje částečná synonymická vazba. Slova kuchař, lahůdkář, salátář, slova k nim přechýlená a kávařka jsou polysémní. Příznakové postavení slova salátka vyplývá z vyjádření sémantických prvků, druhu jídla, zaměstnání při jeho výrobě, dále z nepřítomnosti mužského protějšku a nakonec z nepřítomnosti dalších centrálních významů,[17] které však jsou v lexému salátářka.

Slovo salátářka se začleňuje do slovotvorné řady fundace salát - salátář/-ka - salátářský (tak jako noviny - novinář/-ka - novinářský; lahůdky - lahůdkář/-ka - láhůd[291]kářský atd.) a představuje slovotvornou realizací onomaziologické struktury velmi produktivní typ, daný jednotou slovotvorného způsobu, slovotvorné přípony a základového pojmenování.

1.2 V lexikálně sémantickém okruhu[18] vymezeném lexikálními jednotkami osob zaměstnaných při přípravě a prodeji jídla vstupují jednotky do synonymických, homonymních, paralelních, podřazených a nadřazených vztahů na základě sémantických elementů jednotlivých lexémů.[19]

2. Lexikální jednotku nelze vidět pouze v rovině systémové abstrahovanosti, ale je nutné přistupovat k ní také z hlediska její funkce v jazykovém projevu. Z tohoto hlediska vedle slovní zásoby spisovného jazyka se vyděluje slovní zásoba ne plně spisovná a nespisovná. Některé výrazové prostředky vytvářejí přechodné pásmo mezi spisovnou a nespisovnou slovní zásobou.[20] Nespisovnou slovní zásobu tvoří slova obecné češtiny, slova s omezeným lokálním, oblastním užíváním a slova příznačná pro určité sociální prostředí. I v slovní zásobě spisovné nejsou slova navzájem rovnocenná. Slovo může sice po významové a formální stránce příslušet k spisovnému jazyku, ale jen k jediné funkční stylové vrstvě. Konkurence z hlediska funkčního mezi jednotkami salátka a salátářka vyústila v stylové rozlišení: salátářka je neutrální slovní prostředek a salátka je prostředek stylově příznakový. Slova salátka a salátářka byla konkurenčními prostředky už v době svého vzniku (PSJČ je podobně jako slova salátárna, salátér, salátérka označuje jako řídká), ale v průběhu doby ztrácí salátářka příznak novosti na rozdíl od slova salátka, které jej uchovává. (SSJČ je označuje jako slovo slangové; salátér je označeno jako řidč.) Ztrátu příznaku novosti u slova salátářka ovlivnila možnost včlenit je do systémových vztahů, produktivnost slovotvorné přípony -ka při tvoření přechýlených ženských pojmenování a potřeba pojmenovávat ženské profese.

Slovo salátka má příznak novosti v realizaci onomaziologické struktury syntagmatickou strukturou prostředků tvořících pojmenování. Vedle toho má příznak novosti vzhledem k stylově nepříznakovému slovu salátářka, které je nepříznakové i sémanticky, protože je polysémní: (1) kdo zhotovuje saláty, (2) kdo prodává saláty, (3) kdo pěstuje saláty, (4) kdo má saláty v oblibě. Příznakovým postavením na okraji lexikálního systému má slovo salátka určité dispozice k vstupování do některých systémových vztahů (sémantických, slovotvorných) a vztahů stylových a stát se systémovou jednotkou: koresponduje s lexémem kávařka a bufetka. Slovo salátka můžeme hodnotit jako neologismus.

IV. Přístup z hlediska genetického a funkčního se uplatňuje nejen při určování a zařazování konkrétních pojmenování. Zjištění, v jakých souvislostech se objevuje a projevuje příznak novosti, přispívá k přesnějšímu ohraničení neologismů mezi ostatními „novými“ pojmenováními, i když je třeba počítat s přechodnými útvary Přestože v dřívějších klasifikacích byly oba aspekty zastoupeny, nebyly dostatečně respektovány. Závěrem bychom chtěli naznačit klasifikaci slov s příznakem novosti z obou těchto hledisk. Výhodu této klasifikace lze spatřovat v tom, že vychází z charakteristického znaku pojmenování, z příznaku novosti.

Pojmenování je nové z hlediska genetického, je-li příznak novosti (1) dán v onomaziologické struktuře nového obsahu (pojmu) a v její realizaci syntagmatickou strukturou prostředků tvořících pojmenování (plynový teplovodní agregát, ropovod, horizontkář, rámovkář, dotelefonovat, naindukovat, operátorka), (2) charakteristický pro to pojmenování, které vzniklo úpravou pojmenování primárního. Slovotvorná forma [292]nového pojmenování vychází ze stejné onomaziologické struktury, jakou má pojmenování primární (hutník - huťař, dederonová košile - dederonka, Družstvo pro výrobu písárenských potřeb - Drupis), (3) příznak novosti vzniká přenesením přímého pojmenování na nový obsah (ještěrka - akumulátorový vozík).

Oba aspekty se navzájem doplňují, nejsou však plně totožné. Funkční aspekt obsahuje také hodnocení novosti a toto hodnocení má dva póly: mimojazykový a jazykový (funkčně stylový).

Pojmenování je neologismem z funkčního hlediska, je-li příznak novosti (1) obsažen v pojmenovávaném předmětu, jevu. Z tohoto důvodu mohou jako neologismy fungovat v jazyce slova přejatá, ať již pojmenovávají realitu domácí nebo cizí, několikaslovná pojmenování, jejichž jednotlivá slova příznak novosti nemají, protože jsou v jazykovém systému pevně ustálena a běžně užívána. Hodnocení příznaku novosti předmětu, jevu, je spojeno s hodnocením pojmenování uživateli jazyka. Pokud je užití slova omezeno na malý okruh uživatelů, může se adresátovi projevu, v němž je nové slovo, jevit jako neologismus, v jiných případech bude pojmenování neologismem i pro onen okruh uživatelů, chápou-li předmět, jev jako nový. (Např. pojmenování vozíku, kterým se přepravuje zboží po schodech, schodochod, vytvořili konstruktéři tohoto předmětu. Podle reportáže neztratilo pojmenování příznak novosti ani pro jeho autory.) Nakolik adresát projevu pokládá pojmenování za neologismus, je ovlivněno jeho vzděláním, profesí, prostředím atd. Za neologismy však bude častěji pokládat slova značková a k slovům značkovým směřující slova zkratková. Sociologické hledisko se kříží s lingvistickým i v dalších případech. Každé nové slovo, stojící na okraji lexikálního systému, má do jisté míry sníženou srozumitelnost, ta je i u pojmenování popisných (motivovaných), pokud není zpřesněna kontextem (např. středovka - středová jáma; záchranka - záchranná stanice, záchranná služba).

(2) Druhý typ neologismů tvoří slova, jejichž příznak novosti je dán vztahem k jiným pojmenovacím jednotkám. Tento vztah je v rovině stylové, pojmenování vystupují jako neologismy, např. vytvářejí hovorové (příznakové) prostředky k prostředkům neutrálním, knižním (tj. bezpříznakovým), např. rozkrádačka - rozkrádání, továrna na výrobu armatur - armaturka. Vztahy mezi příznakovými a nepříznakovými jednotkami mohou tvořit i slova s poněkud odlišnými významy a odlišnou formou, slova přejatá. Některá mají povahu knižní, jiná bývají hovorová, pracovní, slangová (science fiction - vědecká fantazie; spíkr - mluvčí). Jiné pojmenovací jednotky fungují jako neologismy na pozadí lexikálních jednotek téže hodnoty (smíšek - hihňadlo) nebo na základě jednotek významově neutrálních a expresívních (střední škola veřejného stravování - knedlíkárna).

(3) V dalším případě získávají slova příznak novosti přechodem z jednoho útvaru národního jazyka do druhého nebo z jedné funkčně stylově příznakové vrstvy do druhé změnou základní funkce. Např. univerbizované pojmenování, které je příznačné pro hovorovou stylovou vrstvu a má funkci prostě sdělovací, užitím v kontextu prostředků pojmově explicitních (spisovných, neutrálních, termínů) nabývá příznaku neobvyklosti, zvláštnosti, novosti.

V traktorových dílnách ČSAD v Hradci Králové se dokončuje nová čistička štěrkového lože (tisk). — V cenové praxi je mnoho oblastí, kde je nutné regulaci cen řešit specifickými metodami a kde rozškatulkování cen pevných, limitovaných a volných spíše obtěžuje než pomáhá (tisk).

Na základě dvojího aspektu, genetického a funkčního, se jako krajní typy vyčleňují na jedné straně pojmenování s distinktivním příznakem novosti jen v plánu vznikovém a na druhé straně jen v plánu funkčním. Z aspektu genetického jsou to především ta pojmenování, jejichž vznik je vyvolán potřebou pojmenovat nové předměty, jevy reality, nové pojmy. Z aspektu funkčního jsou krajním typem pojmenování, [293]která příznak novosti získávají změnou své základní funkce (např. změnou funkce prostě sdělovací v estetickou, změnou funkce odborného prostředku, termínu, v procesu determinologizace ve funkci publicistickou), básnické novotvary, příležitostně vzniklá pojmenování i pojmenování, která již dříve vznikla, ale jsou za nová pokládána.

Za vlastní neologismy budeme tedy pokládat jen ta nová pojmenování (ať už jednoslovná, víceslovná nebo slova zkratková, popř. tzv. sémantickým způsobem vzniklá pojmenování, slova přejatá z jiného jazyka a z nespisovné slovní zásoby a slova vzniklá v konkrétní promluvě jediného mluvčího), která mají schopnost stát se systémovými lexikálními jednotkami.

 

R É S U M É

Zur Problematik der lexikalischen Neologismen

Eine Reihe von Fragen, die sich auf lexikalische Neologismen beziehen, ist kompliziert und ungeklärt. Das beruht auf der Auffassung des Neuheitsmerkmals, das die Neologismen von anderen lexikalischen Einheiten unterscheidet. Dieses charakterische Merkmal ist sowohl von der Einschätzung des individuellen Gebrauchs, als auch von der der objektiven Norm zu unterscheiden und ist nicht mit der Entstehungszeit der Neubenennung in Verbindung zubringen. Diachronisch betrachtet tragen die Innovationen (Veränderungen) im lexikalischen System das Zeichen der Neuheit. In der Synchronie behandeln wir Neologismen als potentionale Einheiten des ‚langue‘ und außerdem sind wir überzeugt, daß, um Neubenennungen im lexikalischen System einen festen Platz zu sichern, nicht nur die Beziehung der Neologismen zu zeitveränderlichen lexikalischen Normen, sondern auch gesellschaftliche Bedürfnisse für Benennungen eine Rolle spielen. Um „eigentliche Neologismen“ von den übrigen Neubenennungen zu trennen, gehen wir von zwei Aspekten an sie heran: vom genetischen und funktionalen. Diese Methode trägt dazu bei, die Neologismen genauer von den verbleibenden Neubenennungen (occasionalen und potentiellen) abzugrenzen, obgleich auch dazwischenliegende Formen noch berücksichtigt werden müssen.

Slovo a slovesnost, volume 33 (1972), number 4, pp. 283-293

Previous Dalibor Brozović: O typologii grafických a ortografických soustav v slovanských spisovných jazycích

Next Jarmila Panevová, Petr Sgall: Slovesný vid v explicitním popisu jazyka