Nové práce o filosofii jazyka

Karel Horálek

[Kronika]

(pdf)

Новые работы о философии языка / Les ouvrages récents consacrés à la philosophie du langage

Zájem o filosofickolingvistické otázky stále roste a zároveň se rozšiřuje okruh problémů, kterými se filosofové jazyka zabývají. V novější době si ve filosofii jazyka upevňuje postavení teorie mluvnice. Tento pohyb se obráží také v různých chrestomatiích, které mají do filosofie jazyka uvádět. Platí to např. o antologii The Structure of Language, Readings in the Philosophy of Language (1964), kterou sestavili J. A. Fodor a J. J. Katz výhradně z produkce americké. Vlastní filosofie jazyka je zde reprezentována hlavně pracemi empirických sémantiků (Carnap, Quine, Church), výběr příspěvků k teorii mluvnice je omezen na práce Chomského a jeho spolupracovníků. Searlova čítanka, The Philosophy of Language,[1] je co do rozsahu daleko menší (má jen 149 s., americká čítanka 612), obsahuje především dvě práce reprezentantů tzv. analytické filosofie jazyka (J. L. Austin, P. F. Strawson), dále stať redaktora čítanky J. M. Searla „What is a Speech Act?“, pojednání H. P. Grice „Utterer’s Meaning, Sentence-Meaning, and Word-Meaning“, pak Chomského úvod do teorie generativní mluvnice, jsou to dvě kapitoly z knihy Topics in the Theory of Generative Grammar (Mouton 1966) a pak stať [78]J. J. Katze „The Philosophical Relevance of Linguistic Theory“ (přejato z americké čítanky The Linguistic Turn, ed. R. Rorty, University of Chicago Press 1967); výbor uzavírají ukázky ze symposia o vrozených ideách (příspěvky N. Chomského, H. Putnama a N. Goodmana, původně spolu s jinými příspěvky symposia v Boston Studies in the Philosophy of Science, vol. III, New York 1968). Směr Chomského i zde dominuje, příspěvky k teorii vrozených idejí pomáhají udržovat filosofický charakter čítanky.

Zařazení příspěvků anglických reprezentantů jazykové analýzy je plně oprávněno; tento směr proniká v poslední době i na americké university. Spíše se zde naskýtá otázka, nemělo-li být k analytickým pracím přihlédnuto ve větším rozsahu. V sérii Oxford Readings in Philosophy vyšla ovšem také čítanka The Theory of Meaning (ed. G. H. R. Parkinson), jež obsahuje i několik příspěvků k filosofii jazyka. Také svazek Philosophical Logic (1967, ed. P. F. Strawson) je částečně zaměřen tímto směrem. Dnes jsou ovšem k dispozici i různé výbory jiné, např. Ordinary Language, Essays in Philosophical Method (ed. V. C. Chapell, New Jersey 1965), Essays in Conceptual Analysis (ed. A. Flew, New York 1966), patří sem i zmíněná čítanka The Linguistic Turn (ed. R. Rorty, Chicago-London 1967), na anglické práce se omezuje německý výbor Sprache und Analysis, Texte zur englischen Philosophie der Gegenwart (Göttingen 1968: vydal, přeložil a opatřil dobrým informačním úvodem R. Bubner). U analytického směru bývá zdůrazňována závislost na Wittgensteinově pojetí jazyka v druhém období jeho filosoficko-lingvistické činnosti, nemůže však být pochyb o tom, že nový přístup k řešení filosoficko-lingvistických otázek připravoval již G. E. Moore a svým způsobem i B. Russell. K hlavním reprezentantům anglické školy patří vedle Strawsona a Austina G. Ryle, v německém výboru dobře zastoupený.

Orientace na jazykovou analýzu a gramatickou teorii se v poslední době projevuje v Německu i v původních pracích, jak o tom svědčí kniha F. V. Kutschery Sprachphilosophie (München 1971). Zde po kratším výkladu o znakové povaze jazyka následuje oddíl věnovaný teorii mluvnice (s. 32—116), pak následuje přehled různých sémantických teorií (s. 117—279), závěrečný oddíl je věnován problematice vztahů mezi jazykem a skutečností (s. 280—340). Pro Kutscherovu práci je příznačné, že téměř vůbec nepřihlíží ke „klasické“ domácí problematice, jak ji ještě dnes reprezentuje vedle L. Weisgerbera např. H. G. Gadamer, vydavatel sborníku Das Problem der Sprache (1967). Za typicky německou může platit kniha W. Luthera Sprachphilosophie als Grundwissenschaft (Heidelberg 1970).

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 1, s. 77-78

Předchozí Slavomír Utěšený: Jubilejní sborník o bilingvismu v SSSR

Následující Jan Kořenský: Zasedání Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků v Moskvě