K technice výběru skupiny posuzovatelů pro hodnocení výslovnosti slov přejatých

Růžena Buchtelová

[Rozhledy]

(pdf)

К технике отбора группы субъектов для оценки произношения заимствованных слов / La technique d’échantillonnage du groupe des arbitres en vue de juger la prononciation des mots d’emprunt

V posledních letech se při hodnocení výslovnostní normy a při získávání experimentálních podkladů pro její kodifikaci uplatňují výrazněji i některé metody a pracovní postupy z oblasti sociologie. Užití těchto metod vyplývá z požadavku, aby byl objektivním způsobem zjištěn současný stav výslovnosti slov přejatých i kolísání výslovnosti. Protože výzkumy ve výslovnostním plánu pracují obvykle s velkým počtem jazykových jednotek, je vhodná osoba posuzovatele materiálu podmínkou objektivního hodnocení. Běžným jevem při posuzování materiálu je však značná variabilita soudů jednotlivých posuzovatelů.[1] Základním problémem je tedy zajistit vhodnou technikou výběru optimální složení skupiny posuzovatelů, které je nutným předpokladem spolehlivých výsledků výzkumu.

Tento příspěvek je věnován technice výběru skupiny posuzovatelů, jmenovitě hodnocení kvality soudů jednotlivých posuzovatelů. Hlavním kritériem pro toto hodnocení byla stálost soudů posuzovatele a soulad soudů posuzovatele se skupinou, vedlejším kritériem byla tendence posuzovatele vyslovovat krátkost nebo délku. Všechny tyto otázky byly zkoumány ve vztahu ke kvantitě vokálu o v přejatých slovech vzhledem k tomu, že zde protiklad krátkosti a délky není bezpečně doložen.[2]

Pro tento výzkum byla vybrána skupina 16 posuzovatelů, při jejichž výběru bylo dbáno následujících kritérií: (1) vysokoškolské vzdělání; (2) aktivní užívání mluveného spisového jazyka; (3) věkové rozmezí 20—35 let.[3]

Protože vybraní posuzovatelé splnili tato kritéria, mají jejich soudy z hlediska statistického zpracování souboru experimentálních dat stejnou platnost.

Vlastní výzkum se konal tímto způsobem:

1. Na magnetofonový pásek byl namluven neutrální zkušební text, identický s textem z předcházejícího výzkumu.[4] V textu bylo 25 výslovnostně problematických slov, v nichž docházelo ke kolísání v samohláskové kvantitě. Uvedená slova byla v textu zachycena v nominativu i v derivacích (ve shodě s názorem ortoepické komise se předpokládá, že výslovnost derivací je jednotnější než výslovnost základní podoby slova). Posuzovaný vokál o se nacházel převážně v zakončeních slov.

[203]1.1 Každý posuzovatel provedl hodnocení textu (v. 1) tím způsobem, že zařadil jednotlivá přejatá slova se zřetelem k jejich kvantitě na pětistupňovou škálu (jednotlivé stupně: krátká; spíše krátká; ani krátká, ani dlouhá; spíše dlouhá; dlouhá)[5] a na třístupňovou škálu kontrolní (krátká; ani krátká, ani dlouhá; dlouhá).[6] Tím byly získány podklady pro hodnocení reálné výslovnosti (R) jednotlivými posuzovateli.

1.2 Posuzovatel sestavil do škály 8 přejatých slov (anoda, ekonom, fantom, filolog, magnetofon, mol, pedagog, tón) podle vlastní představy o realizaci kvantity ve své výslovnosti. Jako závazné hraniční typy byly určeny: pro krátkost slovo mol a pro délku slovo tón, tj. emotivně neutrální slova, která představují v úzu nepochybně krátký, resp. dlouhý typ výslovnosti vokálu o. Posuzovatel měl možnost zařadit na škále i více slov se zřetelem na jejich kvantitu jako identických, přičemž byla přípustná i identita s typy hraničními. Tak byl získán podklad pro vyhodnocení ideační výslovnosti (I), tj. představy o vlastní výslovnosti u jednotlivých posuzovatelů.

2. Z takto získaného materiálu byla vyhodnocena stálost soudů jednotlivých posuzovatelů pro jejich ideační výslovnost i pro jejich hodnocení výslovnosti reálné. Aby bylo možno vyhodnotit stálost soudů jednotlivých posuzovatelů, byla hodnocení opakována 3× pro reálnou výslovnost a 4× pro ideační výslovnost, a to v stejných časových intervalech u všech posuzovatelů. (Tím bylo zároveň umožněno stanovit skutečné odchylky od vlastního hodnocení, tj. takové, které vykazovaly stále stejnou polohu na škálách, vedle odchylek náhodných.) Vyhodnocení stálosti soudů bylo provedeno formou střední odchylky.

3. Soulad soudů jednotlivých posuzovatelů se skupinou pro výslovnost ideační a reálnou (zvlášť pro obě škály) byl vyhodnocen stanovením míry souladu každého posuzovatele s tzv. středním členem skupiny, opět formou střední odchylky.

4. U každého posuzovatele byla sledována jeho výslovnostní tendence realizovat kvantitu v přejatých slovech, a to pokud jde o krátkost nebo délku. Autorkou tohoto článku byla vyhodnocena reálná výslovnost jednotlivých posuzovatelů pro uvedených 25 přejatých slov ve formě koeficientu K pro škálu třístupňovou a pětistupňovou. Koeficienty K byly stanoveny pro každého posuzovatele z 3 hodnocení 25 přejatých slov, tedy v obou případech jako střední hodnota ze 75 výroků.

Na základě hodnocení uvedených v bodech 1.—4. byla sestavena tabulka osobní charakteristiky všech posuzovatelů (viz s. 204); ze skupiny posuzovatelů byli eliminováni ti, kteří vykázali nejhorší stálost vlastních soudů a nejhorší soulad se skupinou. Orientačně byla sledována výslovnostní tendence eliminovaných posuzovatelů (viz 4.), prokázaná objektivně koeficienty K.

V tabulce osobní charakteristiky posuzovatelů bylo v sloupcích „stálost soudů“ a „soulad se skupinou“ 6 posuzovatelů s největšími středními odchylkami označeno v pořadí čísly (1)—(6). V případě stejných hodnot např. u dvou posuzovatelů byli oba označeni jako (1) a další v pořadí jako (3) apod.

Při pokusu o eliminaci nejméně vhodných posuzovatelů uvažujeme pro stálost vlastních soudů i soulad se skupinou pouze hodnoty pro ideační výslovnost a pro reálnou výslovnost hodnocenou na pětistupňové škále. Naprostá nevhodnost posuzovatelů P₁₅ a P₃ je zcela zřejmá. Tito posuzovatelé vykazují značné odchylky jak ve stálosti vlastních soudů, tak v souladu se skupinou a byli z ní proto eliminováni.

 

[204]Osobní charakteristika posuzovatelů
Posuzovatel	Stálost soudů Δ Hstř			Soulad se skupinou Δ Hstř			Výslovnostní tendence K
Pi	I	R3	R5	I	R3	R5	R3	R5
	(6)				(6)	(4)
P1	0,391	0,089	0,169	0,523	0,475	0,950	1,227	1,453
						(3)
P2	0,250	0,089	0,160	0,628	0,436	0,990	1,373	1,627
	(2)	(6)		(2)
P3	0,766	0,142	0,178	0,955	0,418	0,932	1,373	1,773
P4	0,172	0,124	0,204	0,515	0,386	0,693	1,373	1,987
	(4)			(5)	(5)
P5	0,422	0,124	0,231	0,869	0,565	0,789	2,040	3,000
		(6)	(4)	(3)	(3)	(2)
P6	0,297	0,142	0,373	0,943	0,533	1,074	1,960	3,147
		(3)	(6)
P7	0,328	0,213	0,249	0,795	0,323	0,527	1,547	2,027
P8	0,320	0,071	0,231	0,734	0,418	0,731	1,387	1,800
	(3)		(3)
P9	0,453	0,124	0,417	0,523	0,462	0,808	1,973	2,947
					(4)	(6)
P10	0,125	0	0,142	0,734	0,520	0,936	1,240	1,533
	(4)	(1)	(1)
P11	0,422	0,284	0,613	0,654	0,375	0,819	1,893	3,020
			(5)		(2)	(5)
P12	0,344	0,106	0,186	0,515	0,543	0,940	1,960	3,093
		(5)
P13	0,203	0,178	0,226	0,576	0,337	0,713	1,773	2,240
		(4)	(5)	(6)
P14	0,234	0,204	0,297	0,842	0,357	0,695	1,907	2,760
	(1)	(2)	(2)	(1)	(1)	(1)
P15	0,781	0,249	0,444	0,984	0,623	1,107	2,013	3,147
				(4)
P16	0,258	0,106	0,169	0,932	0,410	0,755	1,640	2,147

Vysvětlivky:

P_i jednotlivý posuzovatel

Δ H_stř střední odchylka

I ideační výslovnost

R₃ reálná výslovnost hodnocená na 3stupňové škále

R₅ reálná výslovnost hodnocená na 5stupňové škále

K koeficient kvantity vyjadřující výslovnostní tendenci

 

Posuzovatelé P₉ a P₁₁ byli pak ze skupiny rovněž eliminováni, protože nevyhovovali z hlediska vlastních soudů. Konečně byl eliminován posuzovatel P₆ vzhledem ke špatnému souladu se skupinou.

[205]Z korelace výsledků stálosti soudů pro reálnou výslovnost hodnocenou na škále třístupňové a pětistupňové vyplynulo, že třístupňová škála je pro takto zaměřený výzkum naprosto nevhodná. Ze sloupce „stálost soudů“ R₃ je patrná příliš malá diferenciace členů skupiny, což vede k tomu, že posuzovatelé P₃ a P₆ jsou oba označeni jako (1) a výsledky jsou identické i pro P₁, P₂ a P₄, P₅, P₉. Nedostatečnost této škály lze doložit i u posuzovatelů P₇ a P₁₃, jejichž výsledky sice vyhovují, ovšem s výjimkou stálosti soudů o reálné výslovnosti hodnocené na třístupňové škále.

Při pokusu o posouzení vlivu výslovnostní tendence uvažujeme (vzhledem k uvedeným výhradám vůči třístupňové škále) pouze výsledky škály pětistupňové. Střední hodnota koeficientu K pro eliminovaných 5 posuzovatelů činí 2,808, kdežto u 5 nejlépe vyhovujících 1,987. Střední hodnoty vedou nutně k úvaze, nejsou-li při takto pojatém hodnocení znevýhodněni posuzovatelé, jejichž realizace kvantity směřuje k délce, i když je třeba vzít v úvahu rozmezí hodnot 1,773—3,147 u eliminované skupiny a 1,533—2,240 u skupiny vybrané.[7]

Cílem uvedené práce bylo vypracovat postup výběru jednotlivých posuzovatelů pro hodnocení výslovnosti přejatých slov. Aby bylo možno tento požadavek splnit, bylo nutno zvolit vhodná kritéria pro hodnocení způsobilosti širší 16členné skupiny. Míra způsobilosti posuzovatele byla hodnocena na reálné a ideační výslovnosti se zřetelem k realizaci kvantity vokálu o ve slovech přejatých. Aplikací uvedeného postupu byl zmenšen počet členů skupiny posuzovatelů ze 16 na 11. Eliminace méně způsobilých členů skupiny posuzovatelů umožňuje vytvořit stálou skupinu posuzovatelů o optimálním složení.

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 3, s. 202-205

Předchozí Alena Macurová: Sovětská stylistika anglického jazyka

Následující Petr Sgall: Lingvistika a umělý intelekt