Retrográdní slovník ruštiny

Ludmila Uhlířová, BHk (= Bohuslav Havránek)

[Kronika]

(pdf)

Обратный словарь русского языка / Le dictionnaire inverse du russe

Obratnyj slovar’ russkogo jazyka (Moskva 1974, 944 s., sestavila redakce ruských slovníků nakladatelství Sovetskaja enciklopedija) je prvním retrográdním slovníkem ruštiny, který byl vydán na území Sovětského svazu. Lingvisté měli sice od r. 1958 k dispozici dva retrográdní slovníky, z nichž jeden vyšel v NDR a druhý v NSR,[1] oba však byly v SSSR mimo úzký okruh specialistů málo známy. Proto se v r. 1965 přistoupilo k úkolu sestavit retrográdní slovník, který by sloužil nejen potřebám lingvistů, ale i vyučujícím, studentům a lidem různých profesí, kteří nějakým způsobem přicházejí do styku s psanou ruštinou. Příznivou okolností pro jeho vznik bylo, že v 60. letech bylo dokončeno vydávání dvou nejdůležitějších ruských výkladových slovníků,[2] které se tak mohly stát pro retrográdní slovník materiálovou základnou.

Hesla v slovníku, jehož celkový rozsah činí přibližně 125 000 slov, jsou uváděna v základních podobách (substantiva v nominativu, slovesa v infinitivu apod.) a uspořádána abecedně podle posledního písmene. Každé heslo má u sebe několik údajů. Na prvém místě je údaj o tom, který ze čtyř[3] výchozích výkladových slovníků dané slovo obsahuje. Odkaz na původní lexikografický pramen má [234]tu výhodu, že všechnu potřebnou informaci o slově může čtenář vždy najít v příslušném výkladovém slovníku. Dále je u každého hesla údaj o tom, k jakému slovnímu druhu slovo náleží, popř. o homonymii hesel, a konečně u některých slovních druhů jsou podrobnější gramatické údaje, např. o rodě u substantiv a o vidu u sloves. Tyto gramatické charakteristiky přesně korespondují u každého slova s údaji v jednotlivých výkladových slovnících. V případě, že se údaje v jednotlivých pramenech rozcházejí, nejsou udány u hesla vcelku, nýbrž zvlášť podle jednotlivých slovníků. Takto uspořádaná data dávají mimo jiné přehled o sporných případech gramatické klasifikace slov.

Slovník, o němž referujeme, je prvním velkým dílem sovětské lexikografie, při jehož sestavování bylo použito moderních prostředků výpočetní techniky. Výchozí jazykový materiál, převzatý ze čtyř výkladových slovníků, byl doplněn o potřebné informace (údaj o pramenu, gramatické charakteristiky apod.), naděrován na děrné štítky a strojově seřazen retrográdně. Strojové zpracování umožnilo opatřit slovník statistickými daty, a to jak přímo v heslové části, tak v řadě příloh. Data v heslové části udávají pro každé písmeno, ale i dvojici, trojici a čtveřici písmen počet slov končících daným písmenem nebo kombinací písmen. Příslušný údaj o četnosti je uveden vždy u posledního slova končícího daným písmenem, resp. danou kombinací. Tak např. písmenem -j končí 25 203 slov, z toho 17 793 jich končí na -yj, 12 717 na -nyj a 2078 na -’nyj; písmenem -a končí v ruštině 14 157 slov, z toho na -ca 2103 slov, na -ica 2045, -ščica 508, -nica 1083, -lica 71 atd. Nejdůležitější frekvenční údaje z heslové části jsou shrnuty na konci slovníku do sedmi obsáhlých tabulek. Tyto tabulky představují důležité specifikum tohoto slovníku a cenný zdroj lingvistických informací. Jsou v nich uvedeny frekvence písmen na konci slova (nejfrekventovanější je měkký znak, jímž končí 24,78 % všech slov, po něm následuje -j s frekvencí 20,74 %, dále -ja a 13,78 % atd.) a dále frekvence dvou-, tří- a čtyřčlenných kombinací písmen (např. v ruštině existuje 485 různých dvoupísmenových kombinací, přičemž na nejfrekventovanější z nich, -ť, končí 22,61 % všech slov). Originálními údaji, které nebývají obvykle při statistických analýzách uváděny, jsou údaje o rozložení délky slov podle počtu slabik (např. z celkového počtu 14 154 ruských slov končících písmenem -a je 35 jednoslabičných, 1890 dvojslabičných, 5758 trojslabičných, 4421 čtyřslabičných atd.), dále o rozložení slov podle místa přízvuku (např. z celkového počtu 9811 ruských slov končících písmenem -e mají 3 % slov přízvuk na 1. slabice od konce slova, 8,5 % slov na druhé slabice od konce, 50,49 % na třetí slabice od konce atd.). Poslední tabulka udává rozložení slov podle slovních druhů a podle gramatických kategorií; např. z celkového počtu 13 902 substantiv končících na -a, což představuje 98,20 % všech slov končících na -a, je 255 maskulin, 13 149 feminin atd.

A. Zaliznjak v obsáhlé předmluvě hodnotí retrográdní slovník[4] jako význačnou událost v sovětské lexikografii. K tomuto hodnocení se rádi připojujeme. Úctyhodný rozsah, modernost pojetí i techniky zpracování i bohatství údajů lexikografických, gramatických i statistických činí tento slovník dílem, které by nemělo chybět v příručce žádného slavisty.

Ludmila Uhlířová

 

Pozn.: Tento nový retrográdní slovník ruštiny je mnohem důkladnější a propracovanější než starší dva výše uvedené slovníky; polský jazyk má dnes dva retrográdní slovníky vydané v Polsku (a také tam vyšel retrográdní slovník staroruský); v Jugoslávii mají dnes retrográdní slovníky pro dva jazyky, existuje již také retrográdní slovník maďarský a rumunský, připravuje se bulharský a ve výrobě je slovenský, chceme-li zůstat jen v oblasti socialistických zemí. — Chybí bohužel dosud retrográdní slovník český. Není to vina ani české lingvistiky, ani českých vědeckých institucí; v Ústavu pro jazyk český vypracoval kolektiv český slovník retrográdní v základě stejným metodickým postupem, jako je recenzovaný slovník ruský, je rovněž doplněn statistickými údaji, jen v poněkud menší míře. Do podrobností vypracovaný byl dán koncem r. 1973 do nakl. Academia a jeho další osud je nyní jen v rukou akademického nakladatelství; bohemistika ho nutně potřebuje.

BHk

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 3, s. 233-234

Předchozí Jiří Hronek, Alena Trnková: O češtině jako cizím jazyku na sovětských školách

Následující Jiří Kraus: Maďarská konference o sociolingvistice