Maďarská konference o sociolingvistice

Jiří Kraus

[Kronika]

(pdf)

Венгерская конференция о социолингвистике / La conférence hongroise consacrée à la socioliguistique

Ve dnech 22.—25. srpnu 1973 se konala v Nyíregyháze první maďarská konference o sociolingvistice. Vedle účastníků domácích byli na konferenci přítomni i četní zahraniční hosté, především ze socialistických zemí. Program byl rozdělen do pěti tematických okruhů: a) sociální stratifikace a jazykové chování, b) stratifikace jazyka a spisovný standard, c) systém sociolingvistiky jako disciplíny, d) problematika bilingvismu, e) modernizace jazykového vyučování.

Hlavním cílem této první sociolingvistické konference konané v socialistické zemi bylo vymezit rozsah a metodologická východiska sociolingvistiky a prodiskutovat další možnosti vývoje této disciplíny, o niž se zajímá poměrně velký počet badatelů i pracovních kolektivů. Význam setkání byl o to větší, že snad poprvé bylo možno konfrontovat sociolingvistický výzkum v jednotlivých socialistických zemích, který má dnes již dosti širokou základnu. Tím spíše vzniká potřeba lepší vzájemné informovanosti a publikační aktivity, z níž by mohly vzejít obecněji pojaté sborníky a čítanky, schopné překonat geografická i metodologická omezení podobných prací, které jsou stále rychlejším tempem vydávány v západních zemích.[1]

Předností konference byl především důraz na diskusi, na výměnu názorů a na rozvíjení tezí, které byly v referátech předneseny. Tato dialogičnost byla zřetelná zejména u těch témat, která patří k tradiční sociolingvistické problematice. Platí to zejména o referátu J. L. Trima věnovaném tzv. Bernsteinově hypotéze. Podle ní lze rozlišit dvě varianty jazykových kódů — propracovanou (elaborated) a omezenou (restricted). Existence těchto variant je závislá na prostředí, v němž děti vyrůstají. — Diskuse zdůraznila vázanost Bernsteinových závěrů na struktuře britské společnosti, nicméně ukázala, že empirické rozdíly mezi oběma typy kódů vyžadují svou sociální i lingvistickou interpretaci.

K dominantním vystoupením dalších zasedání patřily především referáty obou sovětských účastníků konference Ju. D. Dešerijeva a L. B. Nikoľského o jazykovém plánování, A. Verdoodta (z univerzity v Lovani) o vymezení hranic sociolingvistiky a J. Ureové (Ghana) o sociolingvistických aspektech vyučování angličtině a ruštině v rozvojových zemích. — Zájem lingvistických pracovišť z NDR o sociolingvistiku se projevil jednak v bohaté účasti (5 badatelů), jednak v dobré úrovni referátů (zaujal zvláště A. Neubert, zabývající se vztahem sociolingvistiky a stylistiky, H. Spitzbardt, který referoval o jazykové politice v Indii a v Indonésii, a E. Isingová, zkoumající komunikační vztahy v soudobé společnosti). Z Československa se konference zúčastnil pisatel této zprávy a referoval o zdrojích moderní sociolingvistiky.

Konference ukázala kvalitativní a kvantitativní rozvoj sociolingvistické problematiky v socialistických zemích. Tento rozvoj se opírá o tradice zkoumání spisovné normy, funkčních stylů, místních dialektů i řízení jazykových jevů v rámci činnosti kodifikační, kultury jazyka i kultury jazykových projevů. Domnívám se, že československá lingvistika vychází z této konfrontace poměrně úspěšně. Lze si jen přát, aby tento vývoj byl doprovázen větší aktivitou publikační, bibliografickou i hlubším poznáním sociolingvistické teorie a praxe v zemích, v nichž se sociolingvistika kriticky pěstuje.

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 3, s. 235

Předchozí Ludmila Uhlířová, BHk (= Bohuslav Havránek): Retrográdní slovník ruštiny

Následující Petr Piťha, Alla Bémová: Lingvistika na kybernetické konferenci v Praze