Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Víceslovná pojmenování typu verbum — substantivum v češtině (Příspěvek k syntagmatice tzv. abstrakt)

František Čermák

[Články]

(pdf)

Une dénomination multiverbale du type verbe - substantif en tchèque (Contribution à la syntagmatique des soi-disant noms abstraits)

0. Problematika spojování a spojení slov (lexikální syntagmatika a syntagmata) nabízí, jak se zdá, stále ještě víc otázek než odpovědí, a to jak v teorii, tak i v praxi. Důvodem zde není ani tolik perifernost této oblasti jako ohledy věcné a metodologické. Na zájem o tuto oblast lze soudit ze stále přibývajícího počtu slovníků pokrývajících v té či oné míře idiomatiku a frazeologii různých jazyků,[1] přitom však jde — odhlédneme-li od různé míry uspokojivosti těchto slovníků — stále jen o část problematiky, která je mnohem širší.[2]

0.1 Cílem tohoto článku je ukázat, alespoň v některých rysech, na oblast dvouslovných verbonominálních syntagmat, slovních spojení typu verbum a substantivum abstraktní[3] (např. položit otázku, dostat slovo, provést změnu, mít názor, hlad apod., dále: V—S), která se účastní promluv jako hotová víceslovná pojmenování a jsou tedy ustálená. Tento druh spojení vykazuje určité pravidelnosti v distribuci svých členů a podle ní a podle dalších rysů ho lze chápat jako oblast relativně sevřenou, i když nikoli uzavřenou, a třídit ho do několika typů. Materiálově vycházíme ze substantiv chápaných široce jako tzv. abstrakta (tj. hlavně názvů vlastností, stavů, dějů a některých dalších), která jsou obsažena v prvním tisíci českých slov s nejvyšší frekvencí (jde celkem o 264 substantiv od substantiva život s frekvencí 2736-8-74 po substantivum situace s frekvencí 197-7-42[4]): K nim byla doplněna na základě slovníků (především Slovníku spisovného jazyka českého) a autorova povědomí všechna verba, která s nimi tvoří ustálené jednotky zásadně neidiomatické a většinou též nemetaforické, nepřenesené (zvláště zde je dosti obtížné vést přesnou hranici, proto byly z praktických důvodů vyloučeny jen metafory ještě ne zcela setřelé). Východiskem přístupu bylo přesvědčení, že substantiva abstraktní svou povahou a funkcí se zařazují vždy do trochu odlišného spektra syntagmatických možností realizovaných v kombinaci s příslušnými verby, jinými slovy selektují si určité soubory sloves, které nejsou ani nekonečné, ani libovolné (přesněji řečeno, nejsou tak velké, aby se zdály libovolné nebo prakticky nekonečné).[5]

0.2 Oblast pojmenování typu V—S patří z hlediska kombinatoriky větněčlenské, tj. kombinace verba v roli vlastního predikátu a substantiva v roli (obvykle) prvního, přímého objektu, zřejmě mezi nejužívanější, nejfrekventovanější.[6] Vzniká zde proto [288]— ze všech typů dvouslovných spojení — asi také nejvíce ustálených jednotek, především v oblasti idiomatiky a frazeologie.[*] V důsledku rostoucí intelektualizace současného jazyka roste i význam a míra užívání abstrakt, což ještě dále funkčně zatěžuje uvedený pojmenovávací typ. Jde přitom o typ pojmenování značně rozšířený téměř ve všech evropských jazycích,[7] přičemž základní struktura (verbum a substantivum), funkce i některé rysy (např. malá obliba plurálu u abstraktních S) si vcelku odpovídají. Rozdíly ve vnitřním členění typu jsou ovšem dány rozdílnou morfologickou stavbou jednotlivých jazyků, existencí členu apod. Důkladná konfrontace více jazyků v tomto směru by si jistě zasloužila pozornost.

1. Z hlediska syntaktického buduje celá uvedená oblast v zásadě na jediném strukturním modelu, kombinaci verbum a substantivum abstraktní (méně vhodné je zde vzhledem k ustálenosti realizací těchto struktur mluvit o slovese a jeho objektu, i když se této terminologii někdy pro stručnost nevyhneme). Vnitřně se člení na dvě podskupiny podle toho, zda spojení přijímá nebo vyžaduje ve větě ještě další doplnění nebo ne; jsou tu ovšem přechody.

Poznámka: Objektem se rozumí i např. infinitiv: chopit se možnosti (investovat).

 

I bez dalšího objektu

IIA s dalším objektem B

V—S vykonat úkol

V—S(—S)

V(—S)—S

       vytvořit celek

   tvořit předmět (2)

   udělit (3) slovo

 

   chopit se možnosti (2)

   dát (3) zprávu

 

 

 

VprepS být na řadě

V—Sprep(S)

V(—S)prepS

   pozbýt na hodnotě

   vytvořit prostor pro (4)

   přivést (4) k vědomí

 

 

   dát (4) do pořádku

 

Poměrně malá ustálenost existuje v pozici substantiv, a tak typ A a B většinou existuje jako zvláštní jen v neutrální, bezpříznakové podobě slovosledu, kdežto v konkrétních promluvách, v souladu s potřebami a možnostmi aktuálního členění věty se mění a splývá. Závisí to však také na pádové podobě příslušného substantiva; některé případy (např. IIA, tvořit předmět 2; čísla zde označují rekce) však si svůj pořádek zachovávají (hlavně genitivní konstrukce). Zdá se však, že přechody mezi typem IIA a IIB nejsou stejně běžné oběma směry (reflexívní): typ IIB přechází v typ IIA celkem snadno, obráceně však nikoli. Vysvětlením je tu kromě slovosledných pravidel různého typu objektu snad i jistý vliv ustálenosti, vázanosti členů spojení na sebe. Přechody existují i mezi typem I a II, což souvisí obecně s různě silnou možností, resp. nutností dalšího doplnění konstrukce (srov. Šel vždy příkladem ostatním × Šel vždy příkladem). Situace tu není nepodobná problematice prostého verba a jeho doplnění (srov. Pořád čte × Pořád čte nějaké detektivky), o které se již psalo.

[289]Početně jsou jednotlivé typy zastoupeny různě, nejpočetnější je bezpředložkový typ V—S a oba typy IIB, předložkový i bezpředložkový, nejméně zastoupen je bezpředložkový typ IIA.

1.1 Spojení V—Sabstr je možné vymezit především těmito rysy.

A) V oblasti formy:

a) ustáleností (tj. konstantností) společného výskytu obou členů (celistvostí),

b) ustáleností formy,

c) výskytem (z hlediska substantiva selekcí) určitého verba, které má v této funkci zpravidla jen omezenou synonymiku;

d) (z hlediska substantiva) příslušností do víceméně ohraničeného okruhu verb, která se s ním ustáleně spojují (a naopak).

B) V oblasti funkce:

a) ustáleností výskytu ve vztahu k témuž významu (tj. konvenčností, nearbitrárností užití určité formy ve vztahu k určitému významu),

b) převahou významu nocionální povahy (oproti slabšímu výskytu významu expresívního a emocionálního), který lze většinou rozčlenit do několika málo typů,

c) tím, že se v kombinaci s verbem zpravidla jen specifikuje, zkonkrétňuje (či ‚aktualizuje‘) určitý sémantický rys (event. fáze u dějových S), inherentní danému substantivu, tj. sémanticky se nepřidává rys zcela nový (dovršit boj, splnit plán); často se v selektovaném verbu poměrně jasně odráží významová nebo ‚tematická‘ souvislost, resp. členství ve stejné oblasti jako S (vyslechnout projev: obě slova patří, i když substantivum jen v jednom významu, do sféry ústní komunikace); zároveň se kombinací s verbem S zařazuje do některého pro svůj pojmový typ obvyklého modu či aspektu užití (uložit × konat službu: jednou zde jde o kauzální, kauzativní vztah a podruhé se vztah chápe agenciálně a jako daný a proti tomu např. vyvolat × mít zájem, kde substantivum vstupuje zase do jiných protikladů),

d) větší nebo menší mírou depletivnosti slovesa („vyprázdněním, nenaplněním“, lat. depletio),[8] která své substantivum zařazuje do některé ze širokých kategorií, oblastí užití a vyjadřuje tedy především vztah (je tu jistá podobnost s relátory v logice).

1.2 V souboru zkoumaného materiálu se projevuje sklon vytvářet určité, poměrně často se opakující sémantické opozice, popř. souvztažnosti. Nejde přitom, jak uvidíme, pouze o binární antonymické vztahy (kterých je tu ovšem hodně), ale ještě o některé další. Dosti běžný je typ trojčlenného vztahu, kdy se ze spojení tří výrazů vytváří vyšší významová jednotka. Sounáležitost jednotlivých členů takové jednotky („triády“) je ovšem jen podmíněná, dedukovatelná ze sémantických funkcí, rolí takových výrazů v promluvě, které se k sobě nejčastěji druží, popř. po sobě (věcně, časově) následují. Jistá věcná, resp. časová (fázová) následnost je pak příznačná i pro příslušnost jednotek V—S samých. Tyto výrazové „trojice“ se mj. liší dále i tím, zda je zachován u všech členů stejný subjekt, anebo zda se subjekt mění (udělit právo - mít právo - zbavit práva se změnou subjektu a nabýt právo - mít právo - pozbýt právo se zachováním subjektu). Při změně subjektu jde o určitý typ kauzativnosti (v tab. č. 1 označován jako K).[9] Poměry v tomto trojčlenném typu se snaží zachytit tabulka. Kulaté závorky u sloves naznačují menší frekvenci výskytu příslušného slovesa (o tom viz 2.3).

Tabulka uvedená v závěru čl. (jako č. 1 a 2) byla z technických důvodů rozdělena na dvě části; souvislost naznačuje odpovídající si dělení podle písmen.

[290]Nejnápadnější na chování našeho materiálu je skutečnost, že se v něm projevuje snaha vyjádřit poměrně často tři základní typy (fáze) věcné souvislosti, které se účastní substantivum. Takových komplexních souvislostí mívá substantivum ovšem víc. O tom, o kterou fázi jde, rozhoduje verbum. Vlastní opozice mezi jednotlivými fázemi, které jsme nazvali inchoativní (vyjadřující začátek, změnu uvádějící do situace, stavu apod.), durativní (vyjadřující trvání, průběh situace, stavu) a terminativní (vyjadřující konec, změnu rušící situaci, stav apod.) a příslušné jazykové zastoupení inchoativním, durativním a terminativním členem (viz první tři sloupce tabulky), jsou tedy dány — oproti substantivu — slovesem. Jednotlivé fáze nemají přitom stejně silné zastoupení; stejně tak není mezi inchoativní a terminativní fází příliš důsledný paralelismus. Inchoativní fáze je ze všech relativně nejvýraznější co do ustálenosti zde užívaných jednotek i, jak uvidíme, co do typičnosti užitých verb. V durativní fázi dominuje jednak sloveso být (pro významy převážně stavové, situační, popř. dynamické, které se jako stavové chápou) a sloveso mít (pro významy převážně agenciální). V závislosti na kauzativních případech se v durativní fázi ještě dosti důsledně vyskytuje sloveso nechat (event. udržet). Terminativní fáze je relativně nejméně vyhraněná, frekvence jejích sloves je také obvykle menší (výjimky: dostat se z, zbavit, zastavit, zrušit, vzít, ztratit a pozbýt); co do počtu se zde objevuje vůbec nejvíc různých sloves, přičemž v povědomí má asi český mluvčí zde zachycená spojení (z hlediska jejich ustálenosti) asi nejméně.

Je možné tedy celkově konstatovat, že významové triády typu V—Sabstr jsou charakteristické silnějším, výrazným prvním členem, velmi pravidelným a závazným druhým a slabším a difúzním členem posledním. Důvody tohoto stavu, zvláště nevyváženost počáteční a konečné fáze (obě budují na dokonavém vidu oproti fázi prostřední), nebudou jistě jen čistě jazykové a vysvětlení je nutno hledat ve všestranném rozboru určitých stránek lidského myšlení a chování.

Čtvrtý sloupec tabulky se pokouší sledovat sousední a volně související problematiku, totiž závislost typu Sabstr na typu selektovaného verba v těch případech, kde se S transformuje z funkce objektu do funkce subjektu věty. Jde tedy o zrušení našeho typu V—S a zpětné izolování S pro další funkci, přičemž se aspoň částečně zachovává významová kontinuita s případy V—S (jinak by se v S—V objevila ještě některá další verba). Ukazuje se, že taková selekce verba existuje a že inventář verb, která zde fungují, je dosti úzce vymezen a tvoří tedy jistý typ (viz 1.4).

Z nápadnějších seskupení výrazů typu V—S (při identitě S) jsou výše naznačené trojice či triády nejsložitější. Jsou však i početné případy jednodušší, s menším počtem fází (členů). Jde aspoň o tři typy další: (1) typ dvoufázový (dvoučlenný) V—S s korelátem S—V, (2) typ jednofázový (jednočlenný) V—S s korelátem S—V, (3) typ jednofázový (jednočlenný, izolovaný) V—S (bez korelátu S—V). Stejně jako v typu trojčlenném je i zde řazení jednotlivých příkladů podmínečné a lze uvažovat i o alternativách. Na všech třech typech je nejnápadnější převaha inchoativní fáze a mizení kauzativních případů. (Srov. s. 291—292.)

1.3 Po formální a gramatické stránce se výrazy typu V—Sabstr neliší nijak výrazně od podobných jazykových oblastí. Poměrně konstantní je výskyt singulárového tvaru Sabstr (což je ovšem zčásti dáno povahou tohoto typu substantiv). Ve zkoumaném materiálu se vyskytl plurálový tvar jen výjimečně (být v schopnostech, možnostech, mezích; poskytnout prostředky; chovat názory, pocity; držet v mezích; pozbýt smyslů; překročit meze; sklízet úspěchy; trápit hlady; nechat stopy; vést řeči; dělat starosti; zůstat při smyslech, bez prostředků).

Druhý nápadný rys je korelace vidu slovesa s číslem substantiva typu provést pokus × provádět pokusy, která je poměrně běžná u akčních případů, přičemž S bývá často deverbativní. V zásadě lze říci, že v případech, kdy tato korelace nastává,

  

[291]V1-S

V2-S

S-V3

Inchoativní člen

Terminativní

Transformace S v subjekt

 

nebo durativní člen

 

a)

zahájit

období

(dovršit, dokončit)

nastat, začít; je trvá

 

začít

 

 

 

 

zavést

demokracii

zrušit

nastat, zavládnout; je, existuje, trvá

b)

udělat

pořádek K

být v, nacházet se;

zavládnout; je, panuje

 

učinit

 

(nechat)

 

 

dát do

pořádku

 

 

c)

provést

plán

(překazit)

uskutečnit se

 

 

změnu

(zmařit)

uskutečnit se, dojít k; je — PARTpas

 

 

vůli

(zarazit)

(uskutečnit se)

 

 

rozdělení

(překazit, zarazit)

nastat, dojít k; je - PARTpas

d)

vytvořit

dílo

(?zničit)

vzniknout; je - PARTpas

 

zvýšit

počet

(snížit)

(vzrůst, stoupnout); je - PARTpas,

 

 

 

 

   činí, dělá

 

 

krásu

(ubrat na, zmenšit)

(zvýšit se?); je - PARTpas

e)

hledat

radu

najít

(? je), zní

 

dosáhnout

stupně

být na, nacházet se;

nastat; je, trvá

 

 

 

zůstat

 

 

 

věku

být v, nacházet se

nastat, (přijít); je, trvá ?

 

 

cíle

být u

(přijít ?, objevit se ?)

V1-S

S-V2

Inchoativní člen

Transformace S v subjekt

a)

položit

otázku

zní

 

 

hranici

leží, je

b)

provést

plán

je - PARTpas

 

splnit

úkol

je - PARTpas

c)

udělat

konec

nastat; je

             

 

 

[292]V—S

 

 

Inchoativní člen (izolovaný) aj.

 

 

a)

udělat

pokus

 

 

 

učinit

krok

 

 

 

 

 

k vůli

 

 

 

poskytnout pomoc

K

 

 

 

položit život

 

 

 

složit funkci

 

 

 

dosáhnout vítězství

 

 

b)

jít ve stopách

 

 

 

vést

život

 

 

 

 

řeči

 

 

 

 

k pořádku

 

 

c)

tvořit podstatu

 

 

 

(být7) celek

 

 

d)

(skýtat) pohled

 

 

 

(trávit) čas

 

 

 

(upřít) pohled

 

 

 

(utrpět) škodu

 

 

 

(zavdat) příčinu

 

               

platí základní vztah SG : PL = PF : IMPF.[10] Případy PL (substantiva) : PF (provést pokusy) a SG : IMPF (provádět pokus) pak lze z tohoto hlediska považovat za příznakové, zdůrazňují se jimi další aspekty situace (distributivnost oproti důrazu na intenzitu aktuálně chápaného děje). Substantiva, která v uvedené základní korelaci PL : IMPF nejčastěji fungují, jsou tato: otázka, pohled, pohyb, změna, zpráva, rada, pocit, bolest, pokus, úspěch, odpověď, vzpomínka, pojetí, zápas, odchylka, důvod, návrh, přání. Plurál zásadně nemívají S čistě procesová, stavová nebo agenciální (boj, výroba, dech, vliv aj.). U deverbativ, kde možnost plurálu je, se slovesný původ oslabuje, popř. ztrácí a převládá chápání časově ohraničeného aktu (tedy nikoli průběhu) kvantifikovatelného plurálem (a s možností imperfektiva). Za zmínku stojí, že jde většinou o prefigovaná S, kde prefix toto chápání podporuje formálně.

Z pádových struktur zde zapojených stojí na jednom extrému nejvíce využívaný akuzativ, jehož výskyt je podmíněn bohatým výskytem přímého objektu (viz 1) a převahou tranzitivních verb. Na druhém extrému téměř postrádáme dativ, který jako nejdynamičtější z českých pádů je vyhrazen především funkci typicky větné. Nalezneme ho zde občas jako druhou rekci k potenciálnímu dalšímu objektu, resp. doplnění (dát odpověď3). Výjimkou jsou případy být 3 k službám, dorazit k cíli, [293]popř. vymykat se průměru. Ostatní pády, tj. lokál, genitiv a instrumentál, jsou využity méně (srov. v uvedeném pořadí). Oproti instrumentálu jsou lokál a genitiv ještě dost časté, genitiv se objevuje především u dalšího objektu v adnominální funkci (vyvolat zájem2). Instrumentál se vyskytuje jednak u slovesa být, označuje-li se identita (být základem, podmínkou, důvodem apod.), řídce u některých dalších (ležet polem, kypět, zaplatit životem, jít cestou2): je však stejně jako dativ neustálený ve funkci dalšího doplnění. S využitím pádů souvisí výskyt předložek (viz též 1). Jejich distribuci ukazuje následující přehled (čísla udávají počet případů výskytu v našem materiálu). 

Předložky

V—S (adverbální)

V—S—(S) (adnominální)

vysoký výskyt

do

80

na

20

 

na

70

o

19

 

v

65

v

13

 

k

23

z

13

 

z

21

k

12

nulový výskyt

mezi

bez

 

podle

pod

 

přes

před

 

skrz

přes

 

vůči

skrz

 

 

u

nízký výskyt

ostatní (mezi 10—1)

ostatní (mezi 10—1)

Převahu typických lokálních předložek lze vysvětlit souvislostí s rozšířenou tendencí mnoha spojení řadit se do jednotlivých fází (srov. výše). Nápadný je také vyšší výskyt předložek u inchoativního typu ve srovnání s terminativním. Předložky zde nazývané pro stručnost adnominální (mezi Sabstr a dalším doplněním) jsou podmíněny typem Sabstr. Rekce těchto substantiv, jak známo, přitom automaticky nereprodukuje rekci slovesnou (jedná-li se o deverbativa); zvláštním, dosud málo studovaným pravidlům podléhá ovšem i rekce denominativ.

1.4 V 1.2 jsme se zmínili o tom, že věcná souvislost někdy existuje mezi výrazy typu V—Sabstr a poměrně pevně selektovaným verbem vyskytujícím se u Sabstr přechází-li toto substantivum do funkce subjektu. Zdá se, že některá Sabstr mají v této funkci k sobě příslušná verba celkem běžně (tzn. celkem běžně si je vybavíme) a tvoří podmíněně další komplexní pojmenování reprodukovatelné jako celek (s oslabením větotvorného aktu), jiná naopak žádné konkrétní verbum přednostně nevážou, popř. míváme potíže s rozhodováním, které verbum přiřadit. Projevuje se tu — jinak řečeno — rozdílná schopnost Sabstr fungovat jako subjekt (srov. Cesta: vede, trvá; válka: vypukla etc.; vliv: působí, zasahuje etc. a obtížnost, ne-li nemožnost nalézt příhodné verbum k abstraktům: láska, touha, počátek, učení etc.). Sabstr tuto svou schopnost vázat určitý predikát ztrácejí s ubývající frekvencí. Vzhledem k poměrně malému počtu verb v této funkci bude účelné při stanovení rozsahu syntagmatiky tohoto typu vyjít od nich. Např. existují takovéto případy:

[294]a) čas: trvá (vláda, doba, pohyb, stav, cesta, situace),

b) akce: pokračuje, probíhá (práce, dílo, činnost, pokus, stavba),

c) abstraktní pojmy logické a vůle: týká se, vztahuje se (zákon, podmínka, funkce, povinnost, schopnost, pojetí, zájem, právo, pravda, případ, poměr, systém etc.),

d) kapacita v projevu: působí (síla, moc, vliv, projev, zjev, příčina),

e) komunikativní pojmy (s obsahem): zní (přání, soud, jméno, teorie, obsah, zpráva, rada, podmínka),

f) kvantitativa: činí (dělá, obnáší) (počet, množství, odchylka, škoda, kapitál, rozdíl),

g) subjektivní pocity, obecné nálady apod.: panuje, vládne (představa, strach, názor, klid, řád, pořádek, mír, bída),

h) události spontánní a jim podobné: dojít k (s významem jisté rezultativnosti), odehrát se, (udát se) (změna, událost, zápas, podnik, stav, závod, revoluce, pokus, rozdělení),

i) události masové, řízené: konat se (soud, zápas, podnik, shromáždění),

j) abstraktní linie: vede (cesta, hranice, stopa, mez, směr),

k) pozitivní případ, výskyt: naskytnout se (příležitost, možnost, případ),

l) negativní případ, výskyt: nastat (nutnost, nebezpečí, krize),

m) kauzální vztah: plynout (zisk, čas, představa, možnost, vliv),

n) cíl: tyčí se, stojí před (leží před) (cíl, konec etc.),

o) některé řidší případy: nebezpečí hrozí, štěstí přeje, příklad táhne apod.

Souhrnně se dá říci, že spojení (a substantiva) náležející do typu být v6 mají podobný predikát téměř vždy, a to většinou ještě jasně dělený na inchoativní (nastat, event. vzniknout, začít, vypuknout) a existenční či durativní (je, trvá, event. pokračuje). Spojení náležející do typu s mít podobné predikáty sice také mívají, ale často tu chybí nebo žádný nepřevažuje. Obvykle zde není inchoativní typ, jen durativní a výběr verb je širší; nápadný je výskyt relačních verb (týkat se, vztahovat se, znamenat, znít aj.). Z dalších případů stojí ještě za zmínku sloveso tvořit, které jednak ve funkci vázaného predikátu funguje (pak užívá výhradně své vlastní pasívum: řada, pole, celek je tvořen (-a, -o) etc.), jednak nefunguje (tvořit předmět, podstatu, obsah 2). Jinak v této funkci pochopitelně nastupuje pasívum (učinit krok byl učiněn krok, jít ve stopách, dosáhnout vítězství apod.).

1.5 Pojmenování typu V—Sabstr vykazují určité zvláštnosti i v užití pasíva (srov. dodal jim balík: balík jim byl dodán, ale dodal jim klid: ∅, pod. získat knihu × získat slávu). Poměry v této oblasti ukazuje přehled (na s. 295) založený na typických výrazech.

Označení + a — znamenají, že se daná kategorie realizuje, resp. nerealizuje.

Pasívní konstrukce není v určitých případech možná. Nemají ji především výrazy se slovesem mít (někdy tu však je jakoby náhradní konstrukce s být: mít škodu byla z toho škoda). Sloveso dostat je svou povahou blízké pasívnímu stavu, sloveso ztratit (které pasívum tvoří) v řadě výrazů se možnosti pasivizace brání (ztratit slovo, hodnotu, zájem, vládu, strach apod.); z důležitějších verb zde ještě často nemá pasívum dát (dát život ‚porodit‘, ve významu ‚milost‘ pasívum existuje; dát smysl, pokoj, projev apod.). Z dalších sloves nemívají pasívum výrazy s: nabýt, najít (víru, si chvilku), patřit, pozbýt, přijít a některé zvláštní případy sloves, která jinak pasívum mívají (vést řeči, získat lásku aj.). Sloveso tvořit (skupinu, podstatu) dovoluje jen pasívum opisné (zvratným tvarem se mění význam, výraz pak označuje vznikání) a u slovesa najít se užívá supletivního tvaru. Jinak se pasívum typicky tvoří u agenciálního typu spojení (udělat plán), a to především ke slovesům v inchoativním typu.

Situace u imperativu je do určité míry podobná, projevuje se tu jistá tendence k souvýskytu zvláště opisného pasíva a možnosti imperativu (označeno jako x). Funkčně je třeba připustit, že existuje podmíněná náhrada imperativu i u sloves,

 

[295]V—S

Imper.

Obě

Jen

Jen

Žádné

Imper.

 

 

pas.

opis. pas.

refl. pas.

pas.

× pas.

být v právu

+

 

cítit strach

+

 

dát

příležitost

+

+

+

+

 

 

otázku, slovo

+

+ ?

+

+ ?

 

 

na výchovu

+

+

+

+

 

 

život

+

+

 

 

na čas

+

+

×

 

projev

+

 

 

pokoj

+

+ ?

 

dělat

rozdíl

+

+

+

+

 

 

radost

+

+

×

dodat klid, víru

+

+

×

dosáhnout cíle, většiny

+

+

+

×

dostat slovo

+

 

hledat cestu

+

+

+

+

+

jít

cestou

+

+

 

 

v čele

+

+

+

×

mít právo, zájem

+

 

nabýt zájem || zájmu

+

 

najít

cestu

+ ?

+

+

+

×

 

víru

+ ?

+

×

 

si chvilku

+

+

 

patřít do průměru

+

 

pozbýt práva

+

 

provést krok, podnik

+

+

+

+

 

přijít do formy

— ?

+

 

splnit podmínku

+

+

+

+

 

tvořit skupinu, podstatu

+

×

uskutečnit myšlenku

+

+

+

+

 

vést

boj

+

+

+

+

 

 

k pořádku

+

+

 

 

řeči

+ ?

+ ?

+

×

vykonat pokus, službu

+

+

+

+

 

vytvořit

systém

+

+

+

+

 

 

si představu

+

+ ?

+ ?

+ ?

 

vyvolat

strach, teplotu

+

+

+

+

 

 

smrt, vzpomínku

— ?

— ?

+

 

vzít

slovo, právo

+

+

+

+

 

 

sílu, klid

+ ?

+

×

zahájit období

+ ?

+

+

+

 

zařadit do soustavy

+

+

+

+

 

zbavit svobody, úřadu

+

+

 

získat

čas, prostor

+

+

+

+

 

 

lásku, slávu

+

 

zrušit úřad, povinnost

+

+

+

+

 

ztratit

příležitost

+ ?

+

+

+

 

 

čest, většinu

+ ?

+

 

 

slovo, hodnotu, zájem

+ ?

+

×

                       

[296]která ho normálně nemají. Např. bude asi obecně těžko přijatelná forma měj zájem!, přijatelnější se však snad bude zdát náhrada musíš mít (trochu) zájem (podobné případy jsou označeny v přehledu s otazníkem). Druhou zvláštností imperativu je existence jen negativního tvaru u verb, která si toho svou sémantikou žádají (zvl. ztratit).[*]

1.8 Výrazy V—Sabstr je možno v zásadě co do rozsahu modifikovat dvojím způsobem. O možnostech dalšího objektu jsme se již zmínili. Druhým způsobem je modifikace S adjektivem, relativně však velmi řídká, mj. z toho důvodu, že tu jsou přechody jednak do terminologické (podat zlepšovací návrh), jednak do idiomatické oblasti (jít svou cestou, mít poslední slovo). Vedle toho podléhá výskyt adjektiv v této oblasti kromě omezení na určitý typ výrazů i omezením sémantickým. Nejběžnějším typem adjektiv jsou zde adjektiva intenzifikační a hodnotící, popisná se zde zřejmě nevyskytují (jsou rezervována pro oblast terminologickou). Častěji je zastoupen akční typ (pokus, čin, návrh, změna, boj: rozsáhlý, velký, radikální, významný, urputný), řidčeji některé další případy (nasadit vlastní život, položit nepříjemnou otázku). Adjektivní modifikace je naproti tomu silně omezená, ne-li nemožná, u substantivních spojení typu: výroba, výchova, smích, služba, počátek, projev, cit, učení, správa apod.

1.9 O adjektivech lze však mluvit ještě v jiné souvislosti, totiž u významově paralelní konstrukce BÝT - ADJ, která v určitých případech koexistuje s konstrukcí V—S. Zajímavé přitom je, že nemusí jít o deadjektivní substantivum. Nejčastější případ je paralelní existence adjektivní konstrukce (být silný) k výrazům mít -Sabstr (síla, hodnota, počet, moc, cena, štěstí, význam, výkon, krása, jednota, barva, čest, schopnost, hlad, podoba, sláva, rozum); jsou i řidší případy další (i když méně průkazné): zvětšit, zvýšit sílu, krásu × učinit silným, silnějším, krásným ap. × ? zesílit, zkrášlit.

2. Dosud jsme uvažovali o výrazech typu V—Sabstr převážně jako o celku, jednotce. O obou komponentech je nutné připojit několik poznámek. Pokud jde o substantiva, můžeme je z hlediska jejich (syntagmatické) schopnosti vstupovat do spojení rozdělit do tří skupin:

A) Substantiva s vysokou spojitelností (tj. existencí výrazů, v nichž se vyskytují): život, práce, cesta, čas, místo, plán, boj, právo, smysl, zákon, moc, svoboda, služba, program, čest, soud, paměť, rozum (s průměrným počtem 15—25 spojení). Vcelku se dá říci, že zde působí vysoká frekvence užití a že další, méně frekventovaný soubor substantiv (do tohoto rozboru nezahrnutý), vykazuje pravidelný pokles.

B) Substantiva s průměrnou spojitelností: Mají okolo 8 verbálních konstrukcí a tvoří většinu. I zde bude v dalším materiálu průměrný počet spojení (s klesající frekvencí) klesat.

C) Substantiva se silně omezenou a nulovou syntagmatikou. Na základě poznatků z této skupiny se zdá, že většina substantiv, pokud se vůbec syntagmatiky účastní (a to volné i vázané), přednostně uzavírá spojení s verbem mít (řídce s jinými; srov. vykonat čin).

Syntagmatiku nemají:

(1) časové pojmy: den, léto, hodina, rok, noc, měsíc, večer, týden, století, ráno, neděle, zima, září, jaro;

(2) kvantitativa a dimenze: část, kus, kraj, číslo, kousek, vrstva, prvek, plocha, dálka, složka ?, oblast ?;

(3) některé absolutní pojmy, tj. bez nadřazených pojmů, hyperonym: bůh, věc, národ, zboží, organismus, příroda, bytost, mládež, psychologie, výrobek, ministerstvo, průmysl.

[297]Syntagmatiku silně omezenou mají:

(1) časové pojmy: doba, věk, období, chvilka;

(2) kvantitativa: počet, pole ?, typ, rod ?, svaz;

(3) některé absolutní pojmy: duše, způsob, společnost, hmota, štěstí, příčina, domov, projev, podstata;

(4) lidské výtvory: píseň, revoluce, výchova, demokracie, socialismus, hospodářství;

(5) přírodní jevy, stavy: tma, ticho;

(6) některé dynamické pojmy: hnutí, rozdělení, odchylka, čin, postup;

(7) jiné: jazyk, poezie, úsměv ?, inteligence;

(8) deverbativa, zvl. na -tí, -ní.

Slovotvorná stránka Sabstr, jak se zdá, příliš velký vliv na jejich zařazení do syntagmatických vztahů s verbem nemá. Výjimku tvoří deverbativa na -tí, -ní, která, jak si lze ověřit v dalším materiálu, mají poměrně značně omezený počet svých syntagmat. Pro ilustraci lze uvést, že takových S je v třetím tisíci nejfrekventovanějších slov celkem 24 a že pouze ta, která jsou silně lexikalizovaná (zaměstnání, překvapení, přesvědčení aj.) mají 5—10 spojení, ostatní 0—5 spojení. Ostatní formanty této oblasti jsou zde rozloženy poměrně rovnoměrně; kromě typu substantiv kořenných (např. čas, hlas), kterých je 27, je zde výrazný typ bezsufixální, konvertovaný na -a, zastoupený 31 slovy.

Pokud jde o přednostní zastoupení deverbativ a denominativ v určitých kombinacích s verby, ukazuje se tu jistá tendence: (1) substantiva deverbativní selektují nejčastěji verba typu dovršit, provést, uvést, vykonat, zahájit, vyvolat, učinit; (2) substantiva denominativní selektují naproti tomu nejčastěji tato verba: být na (být jinak patří do obou skupin, srov. být v práci × být v právu), jít, dát, dostat, mít, nabýt, pozbýt, patřit, vytvořit, zrušit, ztratit.

2.1 Absolutně největší možnost spojovat se s určitým slovesem mají substantiva ve slovese mít. Ze všech S obsažených v souboru (264) je schopno vstoupit do určitého spojení se slovesem mít asi 253 (tj. 96)%, 11 substantiv tuto možnost nemá (tj. 4 %), ale lze očekávat, že při zvýšených nárocích na prováděnou analýzu tento počet ještě klesne. Ze všech spojení s tímto slovesem bylo mezi aspoň podmíněně ustálená zařazeno 135 substantiv a 118 je považováno za spojení volná. Klasifikace je tu ztěžována celou řadou okolností. Např. spojení mít - S existuje někdy jen v 1. plurálu préz. (máme léto, září, republiku) nebo jen v mluveném projevu („akce, které se účastním“) se užívá zítra mám soud, mám výbor apod. Hlavní typy významu slovesa mít označují průběh, delší trvání (mít: význam, historii, systém, paměť), nebo naopak moment (mít: návrh, názor, sen, problém) apod. Vlastní funkce průběhu, trvání se účastní asi 120 analyzovaných spojení.

Druhé sloveso (vedle mít), které S nejčastěji vybírají, je být. Jeho hlavní funkcí je vyjadřování stavu. Vlastní stav a příslušnost označuje kombinace být v6, ev. bez2, při6 (být v poměru, bez vědomí, při síle), etapu procesu, vývoje, pohybu kombinace být na6 (být na cestě, stupni), kdežto bezpředložkové pády označují spíše vlastnost (genitiv: být tvaru, mysli) nebo momentální ozřejmění vztahu, funkce, identitu (instrumentál: být základem, příčinou).

2.2 Substantiv deverbativních (Sv) se nachází v daném souboru 91 (tj. 34 % Sabstr a 22 % S v prvním tisíci slov). Uvedli jsme, že deverbativa, zvláště na -ní a -tí, stojí co do počtu spojení spíše na okraji dané oblasti. Jsou však charakteristická jinou vlastností, tj. relativně vysokou koexistencí V—Sv a jednoduchého slovesa se stejným morfologickým základem (provést změnu: změnit). Z 91 Sv vstupuje do takového poměru 57 S, tj. tedy 62 % (21 % Sabstr a 14 % všech S). Většinou jde o označení buď inchoativní fáze, nebo průběhu, trvání anebo stavu. U akčních S se sufixem -ní a -tí je v takové korelaci nejčastější sloveso provést/provádět/ (rozdělení

 

[298]Počet V

Počet výskytů S, která jsou jimi pokryta

5 (být, dát, dostat, mít, ztratit)

318

55 (nad 5 spojení)

880

 

I. 27 sloves má spojení nad 10:

být (úhrn)

    82

provést

17

v

42

přijít

13

7

18

tvořit

13

na

14

udělat

15

dát

    64 (76)

uskutečnit

10

dodat

    13

vést

11

dosáhnout

    11

vykonat

17

dostat

    53 (62)

vytvořit

16

hledat

    13

vyvolat

19

jít

    16

vzít

45

mít

   135

zařadit

10

nabýt

    30

zbavit

28

najít

    17

získat

12

patřit

    10

zrušit

10

pozbýt

    32

ztratit

64

 

II. 28 sloves má 5—9 spojení: 

dospět

5

stát se

6

dostat se

7

svěřit

5

doznat

4

učinit

8

chovat

8

udržovat

6

nechat

5

uvést

8

položit

6

vstoupit

8

poskytnout

5

vzbudit

5

přivést

6

vzdát se

7

realizovat

6

zahájit

9

řídit

7

založit

7

skončit

6

zastávat

5

splnit

9

zjistit

5

stanovit

5

způsobit

8

stát

5

zvýšit

8

 

rozdělit; vyučování, zvýšení, spojení aj.) a u stavových S spíše mít (pojetí, tušení, složení). Z dalších typů substantiv jsou pro spojení Sv příznačná hlavně tato verba: dát, mít, být, provést, uvést, podat, vést, např. dát otázku: otázat se, dát zprávu: zpravit, mít práci: pracovat (obecně), mít touhu: toužit, mít zájem: zajímat se, být v práci: [299]pracovat (momentálně), být v učení: učit se, být ve službě: hov. sloužit, provést stavbu: postavit, uvést důvod: zdůvodnit, podat návrh: navrhnout, vést boj: bojovat.

Je třeba však zdůraznit, že nejde o přesné koreláty (synonyma); složené pojmenování se liší zpravidla užším významem (nemluvě o posunech) a stylově většinou vyšším, než má jednoslovný ekvivalent, a obvykle i jen omezeně expresívním. V této oblasti se najde i okrajově tzv. figura etymologica: žít život, bojovat boj, hrát hru, dělat dílo jako zvláštní případ spojení V—S a na přechodu k jednoslovnému ekvivalentu. Ve srovnání s Sv mají substantiva denominativní takovou korelaci s jednoslovným verbálním výrazem řidčeji: dát hlas3 - hlasovat pro, dát právo3 - oprávnit4, poskytnout možnost - umožnit. V zásadě se však tato možnost opírá o rozdíl mezi tranzitivními a intranzitivními verby, tj. můžeme ji zjišťovat především u verb tranzitivních. Podobně nebývá realizována u spojení inchoativní fáze, která v durativní fázi mívají korelát se slovesem být (uvést do pohybu, zahájit boj; pohybovat se, bojovat jsou koreláty k být v pohybu, boji, tj. jen k durativní fázi).

2.3 V daném materiálu bylo nalezeno celkem 431 verb (nemění-li se jejich význam, počítají se vidové varianty jako verbum jediné). Pokud jde o jejich distribuci, v tomto případě počet spojení, kterých se účastní (tedy podle rozsahu selektujícího paradigmatu substantiv), můžeme je rozdělit zhruba do tří skupin:

Do první jsme zahrnuli 27 sloves s počtem spojení přes 10 (největší syntagmatiku má uvedené sloveso mít: 135 spojení), do druhé slovesa s počtem 5—9 (28) a do třetí ostatní (376). Z první skupiny se však svou vysokou spojitelností vymyká 5 sloves: být (82), dát (64, s reflexívní variantou 76), dostat (53, s refl. variantou 62), mít (135) a ztratit (64). Uvedená verba sice nemají tak rozsáhlou syntagmatickou schopnost jako některá verba anglická (angličtina je zřejmě z evropských jazyků nejpříznačnější),[11] frekvenčně však tvoří dosti výraznou skupinu. Vyčleníme-li těchto pět sloves z první skupiny, dostaneme pak vedle nich spojením obou prvních skupin celkem 50 sloves, která pokrývají většinu daného substantivního materiálu. Přehledné kvantitativní zastoupení verb vůči substantivům viz na s. 298.

Podle frekvenčního zastoupení, tj. rozložení podle klesající frekvence, má uvedených 55 sloves tuto distribuci:

 

 

Stovky (1. tisíc)

 

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

I

5

2

3

1

2

1

2

1

1

II

3

1

1

2

2

 

 

Další tisíce

 

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

I

4

2

2

1

II

12

4

1

2

 

Z tabulky je patrno, že verba první skupiny (s větší spojitelností) jsou převážně zastoupena již v prvním tisíci slov a verba druhé skupiny mají průměrnou frekvenci poněkud nižší. Klesající frekvenci mají i verba další (mimo základních 55), se spojitelností již dosti omezenou. Spojitelnost verb je tedy přímo úměrná jejich frekvenci.

[300]2.4 Sémantický charakter těchto široce relačních verb je několikerý. Především platí, že tato verba jsou v různé míře (zhruba opět v závislosti na frekvenci) depletivní. Přitom zde nastává několik případů:

A) Většina verb se funkce „nositele“ Sabstr účastní jen některým významem, jejich původní význam je spíše konkrétní. Zároveň se projevuje někdy snaha o morfologické rozlišení obou funkcí (provést4—7 × provést4, založit4 někam × založit4 na 6, tj. provést stavbu, založit plán na nápadu).

B) Některá verba mají hlavně tuto funkci (vytvořit).

C) Některá verba se vyskytují pouze v této funkci (nabýt, splnit, kout). Přitom mohou být selektována zcela uzavřeným souborem Sabstr: např. sloveso kout má v našem materiálu spojení pouze se substantivem plány a slovníky nám doplní ještě pikle, zradu, pomstu, a tím, jak se zdá, je substantivní paradigma uzavřené (asi nemůžeme ,,koutlest, past, úskok, nevěru, převrat apod.).

Z velkých sémantických skupin jsou v souboru verb zastoupena především verba fázová (inchoativní), akční, označující změny stavu; řidší zastoupení mají slovesa pohybu. Do dané konstrukce V—S naopak nevstupují verba modální, dále slovesa duševních stavů (zapomenout), dicendi (výjimkou je mluvit pravdu), citových stavů (typ hodit se, líbit se), dále verba typu potřebovat, pomáhat, bezobjektová a některá další (platit, opakovat, vypadat). Ostatní slovesa (hlavně pohybová) oscilují mezi oběma krajnostmi.

Daný soubor sloves se morfologicky opírá do značné míry o prefixy. V distribuci prefixů vidíme, že převažují případy s významem rezultativnosti; počet prefixů tohoto typu nasvědčuje tomu, že tato kategorie je významově méně sevřená, není zde snaha o její lexikální vyjádření vyčleněním několika málo sloves, a spíše se realizuje v prefixech pojících se s více slovesy. Výrazy bez jasné významové opozice s jiným výrazem (např. jen inchoativní) jsou příznačně vyjádřeny prefixy, které jasné opozice nemají. Konečně je třeba upozornit na to, že v souboru 55 nejvíce zatížených verb výrazně nepřevládá žádný prefix, depletivní význam těchto verb je více či méně odchylný od původního významu užitých prefixů; tato verba kromě toho postihují všechny základní způsoby užití typu V—S.

 

 

Prefixy podle výskytu v celém souboru V

Prefixy u 55 V

1

vy-

41

rezultativní, běžně tvořící pasívum

do-

6

 

 

2

za-

35

rezultativní, běžně tvořící pasívum

u-

5,

z-

5

3

u-

33

rezultativní, běžně tvořící pasívum

s-

4,

za-

4

4

z-

29,

po-   29, rezultativní, pasívum omezené

po-

3,

vy-

3, vz- 3

5

o/ob-

28

rezultativní, pasívum jen někdy

na-

2,

při-

2

6

s-

27

rezultativní, pasívum jen někdy

pro-

1

 

 

7

na-

20,

pro-   20, korelace s být, mít n. žádná

 

 

 

 

8

do-

16

korelace s mít n. žádná

 

 

 

 

9

při-

14

malý počet S, korelace žádná

 

 

 

 

10

pře-

11,

roz-   11 počet S, korelace žádná

 

 

 

 

 

2.5 Otázky synonymie (a z jiného hlediska polysémie) verb, resp. spojení typu V—S by si zasloužily podrobnější rozbor, než jaký je možný v tomto rámci. Bylo by třeba je analyzovat z hlediska inventářů podobných významů a tak stanovit hranice použitelnosti (extenzi) jednotlivých výrazů, zvláště u případů překrývání, inkluze apod. Porovnejme případy: překročit míru, mez × přestoupit míru (mez nelze užít) nebo 

 

[301]V1-S

V2-S

Inchoativní člen

Durativní člen

(začátek, změna do situace, stavu)

(situace, stav, trvání, průběh)

 

TYP s BÝT

a)

přivést

do situace

K

být v

; nechat

 

 

ke konci

 

být u

 

 

 

na svět

 

být na

 

 

uvést

do pohybu

K

být v

; (nechat)

 

 

do stavu

 

být v

; nechat

 

uvrhnout

do nebezpečí

K

být v

; nechat

 

 

do bídy

 

být v

; nechat

 

zařadit do oboru

K

(být v), patřit

; (nechat)

 

(začlenit)

do systému

 

(být v), patřit

; (nechat)

 

 

do dějin

 

(být v), patřit

; (nechat)

b)

zahájit

boj

 

být v, nacházet se

; zůstat

 

začít

stavbu

 

být v, pokračovat

; zůstat

 

 

 

postup

 

být na, pokračovat

; (zůstat)

 

zavést službu

 

být v, pokračovat

; zůstat

c)

vstoupit

do války

 

být v, pokračovat

; zůstat

 

 

do života

 

 

 

 

do služby

 

být v, pokračovat

; zůstat

 

jít

do učení

 

být v, pokračovat

; zůstat

 

 

na stranu

 

být na

; zůstat

 

 

na smrt

 

 

d)

dostat se

do situace

 

být v, nacházet se

; zůstat

 

 

na konec

 

být na, ?nacházet se

; ?zůstat

 

 

na řadu

 

být na

; zůstat

e)

uskutečnit plán

 

(být - PARTpas)

 

 

realizovat

pokus

 

(být - PARTpas)

 

 

 

přání

 

(být - PARTpas)

 

 

 

 

TYP s MÍT

a)

dát

slovo

K

mít

; nechat

 

 

hodnotu

 

mít

; (nechat)

 

 

směr

 

mít

; (nechat)

 

 

návrh

 

mít

 

 

úkol

 

mít

; (nechat)

 

[302]poskytnout příležitost

K

mít

; nechat

 

dodat

sílu

K

mít

 

 

cenu

 

mít

; ( ?nechat)

 

 

klid

 

mít

b)

uložit

práci

K

mít

; (nechat)

 

zadat

úkol

 

mít

; (nechat)

 

uložit povinnost

 

mít

; (nechat)

 

stanovit

program

K

mít

; (nechat)

 

 

cíl

 

mít

; (nechat)

 

 

hranici

 

mít

; (nechat)

c)

udělat

místo

K

mít

; nechat

 

učinit

pořádek

 

mít

; (nechat)

 

 

 

návrh

 

mít

 

udělat radost

K

mít

; ( ?nechat)

 

způsobit

radost

K

mít

; ( ?nechat)

 

 

bolest

 

 ?mít

 

 

škodu

 

mít

 

(navrhnout)

plán

K

mít

 

 

program

 

mít

d)

udělat (si)

plán

 

mít, chovat

 

 

 

představu

 

mít, chovat

 

 

vytvořit (si)

teorii

 

mít

 

 

 

prostor

 

mít

 

 

 

příležitost

 

mít

 

 

zřídit

výbor

 

mít

; (nechat)

 

 

organizaci

 

mít

; (nechat)

 

zavést demokracii

 

mít

; (nechat)

e)

hledat

práci

 

mít

 

 

najít

stopu

 

mít

 

 

 

 

zbraň

 

mít

 

f)

vyvolat

zájem

K

mít

; (udržet)

 

 

teplotu

 

mít

 

 

 

hlad

 

mít

 

 

 

smrt

 

 

 

vzbudit

zájem

K

mít

; (udržet)

 

 

smích

 

 

g)

dostat

slovo

 

mít

; nechat si

 

 

hodnotu

 

mít

; (podržet si)

 

 

směr

 

mít

; (udržet si)

 

 

návrh

 

mít

 

 

 

[303]úkol

 

mít

 

 

nabýt

sílu

 

mít

; (udržet si)

 

 

právo

 

mít

; (uchovat si)

 

 

paměť

 

 

 

 

zájem

 

mít

; (udržet si)

 

získat

lásku

 

(mít)

; (udržet si)

 

 

prostor

 

mít

; (udržet si)

 

 

čas

 

mít

 

 

dosáhnout většiny

 

mít

; (udržet si)

Tab. č. 1

 

vyslovit přání, myšlenku, soud, pravdu × vyjádřit přání, myšlenku. Snad synonymně nejbohatší je v daném souboru sloveso dát, a to v této oblasti i se slovy, s nimiž jinak běžně synonymní není: darovat, věnovat, dodat, podat, položit, postavit, přikládat, přivést, pustit se do (u reflexívní podoby), stanovit, udat, udělit, uvést, uložit, vydat se (u reflexíva), zadat, zařadit, zasadit.

3. Z uvedených poznámek o vlastnostech, chování a početním zastoupení typu V—Sabstr je patrná (i přes různé nedostatky spojené s výběrem materiálu) závažnost tohoto typu pojmenování a nutnost, aby byl v budoucnu zpracován teoreticky i prakticky (zvláště ve slovnících a učebnicích, kde bývá zastoupen dost náhodně). V této souvislosti bude třeba řešit i některé otázky obecné, zvláště syntagmatičnosti (spojitelnosti), ustálenosti a víceslovných pojmenovávacích struktur dalších, kterých se tento článek mohl jen dotknout.

 

R É S U M É

Verb-Noun Phrasals in Czech

Properties and behaviour of V—Nabstr constructions (cf. English take pleasure, have a swim) are analysed on a sample of 265 abstract nouns comprised in the first thousand of words of the standard frequency count of Czech language. They were supplied by verbs contracting with them habitual collocations of a nonmetaphoric and nonidiomatic character. Over 400 verbs were found to take part in this type of construction out of which 55 verbs were isolated as those having (relatively) highest collocability (být, dát, dostat, mít, ztratit). An attempt was made at a semantic classification and it was found out that most of the analysed phrasals could get allocated at least one of the ascertained functions (inchoative, durative or terminative — inchoative being the most important one). Occurrence and selection of verbs in the correlative N—V construction was found to work according to certain rules (to proclaim the war: war broke out). It is argued that a far greater care should be paid to this heavily employed phrasal type in dictionaries, textbooks etc.

 

[304]V3-S

S-V4

Terminativní člen

Transformace S v subjekt

(konec, změna ze situace, stavu)

(začátek nebo trvání)

(TYP s BÝT)

 

a)

dostat (se) z

nastat, vzniknout;

; je, trvá

 

(přijít)

 

 

 

 

dostat (se) z; (zastavit)

nastat, vzniknout

; trvá, probíhá

 

dostat (se) z; (zrušit)

nastat, vzniknout

; je, trvá

 

zbavit, (zachránit (se))

nastat, vzniknout

; je, trvá

 

zbavit, (zachránit (se))

nastat, vzniknout

; je, trvá

 

vyřadit, (vyčlenit)

(zahrnovat)

 

 

vyřadit, (vyčlenit)

(zahrnovat)

 

 

vyřadit, (vyčlenit)

(zahrnovat)

 

b)

dovršit

; zastavit

začít

; probíhá, trvá

 

dokončit

; zastavit

začít

; probíhá, trvá

 

(ukončit)

; zastavit

začít

; probíhá, trvá

 

(ukončit),

 ?dovršit; zrušit

začít

; existuje, je

c)

(vystoupit)

nastat, (vypuknout);

; je, trvá

 

; (žije), (trvá)

 

(vystoupit)

začít

; je, trvá

 

vrátit se

začít

; (trvá, je)

 

 

 

 

d)

dostat se z, (vymanit se)

nastat, vzniknout

; je, trvá

 

 

 

 

e)

(zmařit, zvrátit, zkazit)

uskutečnit se

; je, trvá

 

(zmařit, zvrátit, zkazit)

realizovat se

; ?je, existuje

 

(zmařit ?)

 

TYP s MÍT

 

a)

vzít, zbavit, (odebrat, odvolat)

; — , platí

 

vzít, zbavit

?stoupnout

; ?platí

 

vzít

 

objevit se

; je, existuje

 

(zprostit)

(přijít ?)

; zní, znamená

 

?zbavit, vzít

naskytnout se

; je

 

[305]vzít, zbavit

(vzrůst)

; je, činí

 

vzít, zbavit

?stoupnout

; je, činí

 

vzít, zbavit

( ?zaplavit)

; je

b)

zbavit, vzít, (zprostit)

(přijít ?)

; týká se

 

zbavit, (zprostit)

(přijít ?)

; týká se

 

zbavit, (zprostit)

(přijít ?)

; týká se

 

zrušit

vzniknout

; existuje, zní

 

zrušit

leží, stojí, je

 

zrušit

leží, vede

c)

(zabrat)

vzniknout

 

 

vzniknout

 

 

(odvolat), zrušit

vzniknout

 

 

(zkazit)

 

 

(zkazit)

 

 

(utišit, odstranit)

(přijít ?, objevit se, dostavit se); trvá, je

 

(nahradit, odstranit)

nastat, dojít k

; je, činí, dělá

 

(stáhnout, odvolat); uskutečnit

vzniknout

 

 

(odvolat, změnit)

vzniknout

 

d)

(zavrhnout)

vzniknout

; existuje, týká se

 

(zavrhnout)

vzniknout

; existuje, týká se

 

(vzdát se)

vzniknout

; existuje, je, zní

 

ztratit, (vzdát se)

vzniknout

; existuje, je, zní

 

ztratit, (promeškat)

vzniknout, objevit se

; je

 

zrušit, (odvolat)

vzniknout

; existuje, (je)

 

zrušit, (odvolat)

vzniknout

; existuje, (je)

 

zrušit

vzniknout

; je, (existuje)

e)

ztratit, pozbýt

objevit se

; je

 

ztratit

objevit se

; vede

 

ztratit, přijít o

objevit se, najít se

; působí

f)

(uspokojit)

vzniknout, objevit se

; je, trvá

 

(srazit, snížit)

vzniknout, objevit se

; je, trvá

 

(utišit)

vzniknout, objevit se

; je, trvá

 

vzniknout, nastat

 

 

(uspokojit)

vzniknout, objevit se

; je, trvá

 

( ?utišit)

( ?zaznít)

 

g)

ztratit, pozbýt

 

 

ztratit, pozbýt

 ?stoupnout

 

 

ztratit

 

 

objevit se

; je, existuje, zní

 

(přijít ?)

; znamená, (zní)

 

[306]ztratit, pozbýt

 

 

ztratit, pozbýt

 

 

ztratit, pozbýt

(dostavit se)

 

 

ztratit, pozbýt

objevit se

; je, trvá

 

ztratit, pozbýt

(vzniknout)

; trvá

 

ztratit, pozbýt

objevit se

; je, existuje

 

ztratit, pozbýt

 

  je

 

ztratit, pozbýt

 

dělá, (činí)

 Tab. č. 2


[1] Pro češtinu takový specifický slovník dosud chybí; již delší dobu ho však zpracovává pracovní kolektiv oddělení češtiny pro cizince při katedře českého a slovenského jazyka na FFUK.

[2] O víceslovných ustálených pojmenováních viz mj. J. Kuchař, Základní rysy struktur pojmenování, SaS 24, 1963, 105—114; srov. též M. Dokulil, Ke koncepci porovnávací charakteristiky slovanských jazyků v oblasti „tvoření slov“, tamtéž, s. 85—105.

[3] Terminologie zde není plně ustálená, najdou se nejrůznější názvy od frazeologismu přes sdružené pojmenování, víceslovné lexémy až po verbonominální frázi; v poslední době se mluvívá z poněkud jiného hlediska o tzv. multiverbizaci apod.

[4] J. Jelínek - J. V. Bečka - M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961, 101—107.

[5] Připomeňme si V. Mathesia: ,,Pojmenování se však neseskupují jen v dvojicích nebo v řadách, nýbrž také kruhovitě okolo představy základní“ (např. slepice: hrabe, sbírá, popelí se, snáší vejce …), Řeč a sloh, 2Praha 1966, 38.

[6] Srov. též L. Uhlířová, Vztah syntaktické funkce větného členu a jeho místa ve větě, SaS 30, 1969, 358—370 a On the Quantitative Analysis of Clause and Utterance in Czech, PSML 4, 1972, 107—128.

[*] V odborných názvoslovných soustavách patří ovšem první místo spojení substantivum + adjektivum (viz např. nomenklaturu botanickou, zoologickou, nomenklaturu anorganické chemie apod.). rd

[7] Tak např. české dávat pozor, resp. věnovat pozornost má v různých jazycích k sobě mj. zhruba tyto koreláty: angl. pay attention, švéd. fästa uppmärksamhet, dán. laegge maerke, nizoz. aandacht schenken, něm. Aufmerksamkeit schenken, fr. faire attention, it. far attenzione, šp. prestar atención, tener (poner) cuidado, rus. obraščať vnimanije, pol. zwracać uwagę, fin. kiinnittää huomiota, maď. figymet szentel aj. Z uvedených výrazů je patrné, že zatímco se substantiva do velké míry kryjí, původní, resp. hlavní význam verb se poměrně liší.

[8] Srov. výklad Weinreichův, který odlišuje depletivnost (tj. „vyprázdnění“ designátu) od polysémie, U. Weinreich, On the Semantic Structure of Language, sb. Universals of Language (ed. J. H. Greenberg), Cambridge 1966, s. 180—181.

[9] J. Lyons zde mluví o tzv. konverznosti, uvádí ovšem pouze prosté lexikální příklady (koupit × prodat), J. Lyons, Introduction to Theoretical Linguistics, Cambridge 1968, 467n.

[10] Vysvětlivky: SG (singulár), PL (plurál), PF (perfektivum), IMPF (imperfektivum). — Číslice umístěné těsně u substantiv, ev. jiných druhů slov označují rekci, ev. další možnou rekci.

[*] Autor tu pro zjednodušení nepřihlíží k užití imperativu ve vedlejších větách přípustkových, srov. Měj zájem nebo ne, naučit se to musíš! a ve větách citových jako Pak zase ztrať odvahu jako posledně! rd.

[11] Zvláště absolutně nejzatíženější je sloveso get a dále slovesa have, take, make, give, put, cast, pay, lay, throw a další (a ovšem sloveso be, které autorka těchto údajů neuvažuje), srov. A. H. Live, The Have - Take Phrasal in English, Linguistics 1973, č. 95, s. 31—50.

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 4, s. 287-306

Předchozí Iva Nebeská: K sémantice souvětí s vedlejší větou účelovou

Následující Blanka Borovičková, Vlastislav Maláč, Miluše Sedláková: Nové směry ve výzkumu explozív