O novou mluvnici češtiny

Karel Horálek

[Rozhledy]

(pdf)

За новую грамматику чешского языка / Pour une nouvelle grammaire du tchèque

V souhlase se závěry lingvistického semináře, který se konal v květnu 1973 z podnětu oddělení pro školství a vědu Ústředního výboru KSČ a prezídia ČSAV (srov. SaS 34, 1973, s. 288n.) stala se součástí stěžejního úkolu naší jazykovědné bohemistiky (“strukturní analýza národních jazyků“) urychlená práce na nové mluvnici češtiny. Mluvnice má mít rozsah asi 2000 tiskových stran a vyjde postupně ve třech svazcích, na nichž se bude pracovat paralelně.

Návrh na vypracování nové vědecké mluvnice češtiny, jejíž velká potřeba se pociťuje zvláště v různých oblastech aplikovaného výzkumu (konfrontační mluvnice, teorie překladu, automatické zpracování informací aj.), byl předložen již v r. 1972 vědeckému kolegiu jazykovědy, bohemistická pracoviště na něj však nereagovala.

Již dosavadní zkušenosti ukazují, že nebude možno začít práci na nové mluvnici podrobněji vypracovanou koncepcí. Za dnešních podmínek je třeba počítat s určitými diferencemi v pojetí jednotlivých částí. Při práci na hlavních částech mluvnice (1. díl má obsahovat hláskosloví a lexikologii včetně tvoření slov, 2. díl morfologii a 3. díl syntax) budou mít dílčí kolektivy značnou autonomii pro vypracování teoretických podkladů.

Jako vzor se zatím nabízí akademická mluvnice slovenštiny, z níž vyšla již v r. 1966 morfologie (má 895 s.), v pokročilém stadiu je práce na části syntaktické. U české mluvnice se počítá s větším rozsahem teoretických výkladů (v morfologii např. se to týká výkladů o mluvnických kategoriích a morfémiky, jež pro slovenštinu J. Horecký zpracoval jako zvláštní publikaci), méně místa bude věnováno dokladům. To je odůvodněno i tím, že v Ústavu pro jazyk český nebylo včas pamatováno na mluvnickou excerpci v dostatečném rozsahu. Nejcitelnější mezery bude třeba urychleně vyplňovat na základě diplomových prací na vysokých školách.

Větší pozornost a více místa než ve všech dosavadních mluvnicích (nejen češtiny a slovenštiny) bude v nové vědecké mluvnici spisovné češtiny věnováno stylistické diferenciaci. S tím souvisí i zřetel k rozdílům mezi tzv. produktivními a neproduktivními formami a konstrukcemi. Byly již také vypracovány dva projekty na zpracování stylistické problematiky v připravované mluvnici (stručnější dr. A. Sticha má více všeobecný ráz, obsáhlejší, vypracovaný prof. M. Jelínkem z Brna, je zaměřen hlavně na jevy syntaktické). Touto problematikou se v ÚJČ zabývá také aspirantka M. Rulfová.

Další specifikum připravované mluvnice češtiny vyplyne z využití dat, která až dosud byla získána při kvantifikačním výzkumu spisovné češtiny, především v oddělení pro matematickou lingvistiku ÚJČ. Zde již také byla dr. M. Těšitelová pověřena přípravou projektu na uplatnění kvantitativního aspektu v nové mluvnici. Kvantitativní výklady se budou v značném rozsahu stýkat s výklady o stylistických variantách, budou jejich vítaným doplňkem. Do jaké míry bude kvantitativní aspekt uplatněn i mimo gramatickou stylistiku, nedá se předem přesně odhadnout, budou o tom rozhodovat především autoři a redaktoři příslušných částí mluvnice.

[317]Nová mluvnice bude dílem bohemistů ÚJČ a vysokých škol, počítá se také se spoluprací rusistů, hlavně z Kabinetu cizích jazyků ČSAV. Již r. 1973 se začalo s přípravnými pracemi. Podle předběžného projektu bylo zadáno několik dílčích úkolů a od podzimu r. 1973 probíhal zvláštní seminář věnovaný teorii mluvnice (soustředil se na otázky druhů slov). Seminář vedl prof. K. Horálek, jeho zástupcem byl doc. P. Novák. Pracovní výsledky tohoto semináře vyšly jako cyklostylová edice.

V souvislosti s teoretickou přípravou prací na mluvnici byla provedena reorganizace České komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků při Komitétu slavistů. Předsedou této komise byl dosud akad. B. Havránek, který zároveň vykonává funkci předsedy celé komise mezinárodní (jejím tajemníkem je doc. M. Grepl z fil. fakulty brněnské univerzity). Novým předsedou české komise se stal doc. M. Komárek z Olomouce (akad. B. Havránek se vzdal této funkce pro velké pracovní zatížení), tajemníkem komise dr. J. Kořenský z ÚJČ (vystřídal v této funkci prof. K. Hausenblase). Za nového vedení došlo k oživení činnosti české komise, třebaže ne v nejvhodnějších formách. Je škoda, že nebyla obnovena také slovenská komise.

Pro teoretickou přípravu nové mluvnice spisovné češtiny je možno využít projektů na nové mluvnice slovanských jazyků, které budou Mezinárodní komisi pro studium gramatické stavby slovanských jazyků předloženy k prodiskutování. Využito bude také výsledků diskuse, jež byla hlavní součástí programu na lipském zasedání mezinárodní komise v říjnu 1973. Je to jednak projekt prof. N. J. Švedovové pro vypracování nové (již třetí) akademické mluvnice ruštiny, dále projekt na novou mluvnici spisovné polštiny (byl vypracován gramatickým oddělením v Polské akademii věd za vedení Z. Topolińské; toto oddělení je po nedávno provedené reorganizaci součástí Instytutu Języka Polskiego, jehož ředitelem se stal prof. St. Urbańczyk z Krakova), posléze také projekt komise české, který byl dokončen letos těsně před prázdninami a byl již rozmnožen pro vnitřní potřebu. Je ze všech tří projektů nejobsáhlejší a také nejpropracovanější. Na jeho vypracování se podíleli vedle doc. M. Komárka a dr. J. Kořenského (část morfologická) hlavně doc. F. Daneš a doc. M. Grepl (část syntaktická). — Při práci na projektu bylo využito referátů vypracovaných pro uvedený pražský seminář (v morfologii, jež je založena na druzích slov).

Český projekt obsahuje podobně jako projekt polský hodně osobitých rysů a využívá v značném rozsahu myšlenek a pojmů, na jejichž vypracování se v novějších letech podíleli hlavně anglosaští lingvisté a na ně navazující teoretikové sovětští. V syntaktické části je věnována hlavní pozornost sémantice věty spolu s problematikou valenční (zde je hlavním iniciátorem francouzský strukturalista L. Tesnière). V této části projekt využívá pracovních výsledků gramatického oddělení ÚJČ. Toto oddělení zpracovalo obsáhlý kritický přehled novější literatury o této problematice (vyšlo jako neprodejná rotaprintová edice).

Nebude snad zbytečné připojit na tomto místě několik retrospektivních a kritických poznámek k činnosti Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků, pokud má k připravované mluvnici češtiny nějaký vztah. Činnost komise se dosti dlouho zaměřovala jen na organizaci občasných diskusních zasedání, pro něž byly podle programu připravovány referáty z vymezeného tematického okruhu. Většina materiálů z těchto zasedání vyšla ve zvláštních publikacích. Teprve na zasedání komise, které se konalo na podzim r. 1972 v Bělehradě, bylo rozhodnuto zaměřit činnost komise na přípravu standardních mluvnic současných jazyků, o něž by se mohlo opírat konfrontační a srovnávací studium. Je pravděpodobné, že k rozhodnutí o nové pracovní náplni komise došlo v souvislosti s návrhem na novou mluvnici češtiny, o němž se diskutovalo na zasedání vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV zjara 1972.

[318]Nové pracovní zaměření této komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků je třeba vítat, předložené projekty však nesměřují k cíli, který komise chtěla sledovat, tj. k vypracování teoretického základu pro standardní mluvnice slovanských jazyků. Projekty, které byly komisi k prodiskutování předloženy, vyplývají z potřeb a cílů, které si vytkly pracovní kolektivy v různých slovanských zemích úplně bez souvislosti s potřebami a cíli konfrontačního a srovnávacího studia slovanských jazyků. Kdyby se mělo tímto směrem dále pokračovat, připravily by se další projekty (mohli by se dostat k slovu i slavisté zemí neslovanských, pokud se práce v komisi účastní) a bylo by postaráno o diskusní program na pěknou řadu let.

Český projekt je míněn jako součást přípravných prací na nové vědecké mluvnici a po této stránce je třeba jej bez výhrad vítat. Projekt byl také urychleně vypracován v souvislosti s rozhodnutím o přípravě nové vědecké mluvnice češtiny. Když došlo počátkem r. 1973 k reorganizaci České komise pro gramatickou stavbu slovanských jazyků, navrhoval ještě nový její předseda, aby byl vypracováním projektu pověřen hlavní iniciátor v otázce nové mluvnice češtiny. Ztratil úplně ze zřetele skutečnost, že se slavistická komise má zaměřit k vypracování docela jiného typu mluvnice, než jaký má být realizován připravovanou třísvazkovou mluvnicí spisovné češtiny.

Český projekt se stane předmětem jednání a diskusí i nezávisle na činnosti slavistické komise. Je v něm nemálo formulací sporných i nejasných. O některých se bude moci rozvinout diskuse, až budou rozvedeny a uvedeny do genetických souvislostí. Klopotná bude již cesta k dohodě o termínech, kterých se v projektu užívá. Hlavní věcí ovšem je, že byl projekt připraven a že se bude na jeho základě u nás jednat o mluvnických otázkách v rozsahu dosud nebývalém. Protože byly připraveny k projednávání i jiné elaboráty, dostanou se přípravné práce na nové mluvnici češtiny ve studijním roce 1974—1975 do nového období.

Součást přípravných prací tvoří také akce na jiných liniích. Komplexní přístup se uplatňuje i v organizaci prací dokumentačních a při redigování časopisů. Začíná se pracovat na centrální evidenci veškeré jazykovědné bohemistiky (je těžké pochopit, proč nebyla tato důležitá pomůcka pojata do pracovního programu naší bohemistiky již dříve), na mluvnickou problematiku se klade důraz při zadávání recenzí, byla učiněna různá opatření v knihovnách, zřetel k přípravě mluvnice je uplatňován i při organizaci mezinárodních styků.

Projekt České komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků se vztahuje pouze na morfologii a syntax, nikoli na hláskosloví, tvoření slov a další části lexikologie, s kterými se v připravované mluvnici češtiny počítá. Kdyby se projekt české komise (nebo nějaký projekt kompromisní, k němuž by se na základě jednání v mezinárodní komisi dospělo) měl stát skutečně základem pro vypracování standardních mluvnic slovanských jazyků, bylo by třeba další části zpracovat. Pro hláskosloví se nabízí spolupráce se slavistickou komisí pro fonetiku a fonologii, jež si vytyčila jako hlavní úkol konfrontační popis hláskosloví jednotlivých slovanských jazyků. Zatím se zde postupuje cestou zpracování jednotlivých jevů (např. znělostní korelace souhláskové), nikoli přípravou zpracování hláskosloví všech slovanských jazyků podle jednotné koncepce. K takovému cíli by se při dosavadních formách této práce mohlo dojít až v nedohledné budoucnosti.

K vypracování teoretické základny pro zpracování hláskosloví v připravované mluvnici češtiny směřují některé publikované stati z novější doby (např. stať K fonologii češtiny a slovenštiny, SaS 35, 1974, 1—7) a na ně navazují diskuse v Jazykovědném sdružení. Začínají se přitom vyhraňovat dva dosti odchylné přístupy; jeden navazuje těsněji na fonologii pražské školy a zdůrazňuje potřebu zachycení systémových dominant, druhý směr vnáší do hláskosloví silnější zřetel k novějšímu fonetickému výzkumu (hlavně akustickému). Pro tento směr, reprezentovaný [319]hlavně prof. M. Romportlem, je příznačný také kritický odstup od teorie distinktivních rysů. Dohodnout se za této situace o zásadách pro zpracování nové mluvnice češtiny nebude jistě snadné.

Nevelkým, ale hodnotným příspěvkem k nové mluvnici je oživená činnost ortoepické komise a příslušné pracovní skupiny ve fonetickém oddělení ÚJČ. Připravuje se již dlouhou dobu návrh na kodifikaci výslovnosti cizích slov; při diskusi o některých problémech s touto prací spojených se ukázala potřeba těsnější spolupráce s komisí pravopisnou. I v pravopise je třeba jít ve směru zjednodušené kodifikace. Nová mluvnice se o ni již bude opírat. Komplikovanější je po této stránce situace u jednosvazkového slovníku spisovné češtiny, který je již dokončován (vydání připravuje nakladatelství Academia).

Za součást příprav nové mluvnice je možno považovat všechny dílčí práce, přispívající k vědeckému popisu spisovné češtiny. Patří sem samozřejmě i velké dílo o tvoření slov v češtině, které postupně vznikalo v ÚJČ. Zde došlo k značnému zdržení práce na části zabývající se slovesem a adjektivem. Několik organizačních opatření v r. 1973 vedlo i na tomto úseku k zlepšení situace. Při zpracování části o tvoření slov v nové mluvnici bude se samozřejmě těžit i z jiných novějších prací, např. z učebnice Šmilauerovy.

Velké jsou možnosti i ve využití různých prací v jiných slovanských jazycích, monografií i prací syntaktických, jako je např. akademická mluvnice ruštiny z r. 1970. Využívání slavistické (popř. i jiné) literatury by mohly podstatným způsobem usnadnit dobré časopisecké recenze a kritické přehledy. Naskýtá se příležitost i k hledání nových forem slavistické spolupráce, domácí i mezinárodní.

S přípravou nové mluvnice vyvstává naléhavá potřeba sjednocování naší jazykovědné terminologie. V ÚJČ se připravuje návrh na kodifikaci terminologie pro morfologii. Čeká se také na iniciativu slavistické komise pro lingvistickou terminologii.

Slovo a slovesnost, ročník 35 (1974), číslo 4, s. 316-319

Předchozí Blanka Borovičková, Vlastislav Maláč, Miluše Sedláková: Nové směry ve výzkumu explozív

Následující Jiří Kraus: Nový sovětský sborník o strukturní lingvistice