Sborník ze 7. mezinárodního kongresu fonetických věd v Montrealu

Marie Ludvíková

[Kronika]

(pdf)

Сборник 7-ого международного конгресса фонетических наук в Монтреале / Recueil du VIIe Congrès international des sciences phonétiques à Montréal

Vydavatelé A. Rigault a R. Charbonneau připravili pro nakladatelství Mouton obsáhlý a dobře vypravený svazek přinášející hlavní referáty, sdělení a ostatní materiály ze 7. mezinárodního kongresu fonetických věd, který se konal od 22.—28. srpna 1971 v kanadském Montrealu (Proceedings of the Seventh International Congress of Phonetic Sciences, The Hague-Paris 1972, 1291 s.).[1] Vedle organizačních informací a projevů proslovených předními fonetiky při zahájení kongresu (oddíl I) obsahuje sborník 11 hlavních referátů s diskusemi z plenárních zasedání (Lafon, Ondráčková, Fourcin, Lindblom, Artemov, Léon, Pilch, Halle, Stevens, Truby, Lieberman — oddíl II) a dále jednotlivá sdělení přednesená na zasedáních v sekcích (oddíl III). Ve shodě s programem kongresu byla sdělení rozvržena do pěti tematických skupin: fyziologická fonetika a foniatrie, fonetika akustická a percepční, deskriptivní a historická fonetika, analýza prozodických rysů a fonologie. IV. oddíl zahrnuje seznam témat k volným diskusím a zprávy o některých z nich (např. teorie fonetiky a fonetických věd, problematika fonetické abecedy IPA, percepční koreláty distinktivních rysů aj.). Poslední tři oddíly (V, VI, VII) jsou věnovány novým vědeckým přístrojům (Laryngoman, analyzátor melodie), otázkám organizačním a závěrečnému zasedání.

Srovnáváme-li tento kongresový svazek se sborníkem z předchozího fonetického kongresu, konaného v Praze,[2] shledáváme, že co do počtu přihlášených referátů (350) zůstává pražský kongres nepřekonán; příčinu lze spatřovat v relativní odlehlosti hostitelské země 7. kongresu, jejíž návštěva byla pro většinu evropských pracovníků časově i finančně příliš náročná. Menší počet sdělení v Montrealu (160) však zajisté poněkud uvolnil časovou tíseň, která je průvodním jevem takovýchto velkých shromáždění, ve prospěch diskusí a osobních kontaktů účastníků, podobně jako zřízení již zmíněných pěti paralelních sekcí místo čtyř v Praze (tj. fyziologie a patologie řeči, akustika a percepce řeči, fonologie a lingvistická fonetika, biofonetika; v Montrealu nebyla samostatná sekce biofonetiky zavedena, i když za příspěvky k této problematice bychom mohli považovat referáty H. M. Trubyho a P. Liebermana). — Po stránce metodické se ve fonetických výzkumech stále častěji uplatňují počítače a neustále se zdokonalující přístrojová technika.

Z lingvistického hlediska je zajímavé, že na obou posledních kongresech byla pociťována potřeba prodiskutovat jisté otázky obecně vědního charakteru. Zatímco na pražském kongresu v diskusi u kulatého stolu vyvstal problém fonetiky jako disciplíny a její poměr k lingvistice, na shromáždění v Montrealu zaujal referát H. Pilcha o fonologické teorii, který podnítil živou diskusi o vztahu fonetiky a fonologie. Jeví se tu tendence k zmírnění ostrých hranic mezi nimi, snaha o jejich užší [80]propojení a potřeba postavit fonologii na širší teoretickou bázi; to by jistě otevřelo nové cesty ve vývoji těchto oborů.

Na konec stojí za zvláštní připomenutí, že na neformální schůzce členů Mezinárodní fonetické asociace konané v rámci kongresu bylo oznámeno, že časopis Le Maître phonétique vydávaný zesnulým D. Jonesem bude nadále vycházet pod názvem Journal of the International Phonetic Association a bude tištěn běžným způsobem, tedy nikoli již ve fonetické transkripci. — Jako místo konání příštího mezinárodního fonetického kongresu byl zvolen britský Leeds.

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 1, s. 79-80

Předchozí Lumír Klimeš: Problematika lexikálního složení českých odborných textů

Následující Růžena Bergerová, Josef Berger: Příručka matematické logiky, vhodná pro lingvisty