Distribuce onomaziologických postupů v slovní zásobě jednoho slangu

Jaroslav Hubáček

[Články]

(pdf)

Распределение ономазиологических принципов в словарном составе одного сленга / La distribution des procédés onomasiologiques dans le vocabulaire d’un argot

I. Slangové názvy, chápané tradičně jako více či méně nespisovná pojmenování užívaná členy určitého pracovního nebo zájmového společenství vedle příslušných odborných názvů v běžném, převážně ústním jazykovém styku,[1] jsou specifickou složkou slovní zásoby národního jazyka. Důvody pro jejich tvorbu a užívání jsou různé, nejčastěji chybějící nebo ve známost ne dost uvedená normalizovaná terminologie, snaha o vyjádření maximálně úsporné a jednoduché, zvukově i formálně výrazné, potřeba vyjádření expresivity a příslušnosti k prostředí, jazyková hravost, variabilita psychických stavů mluvčího a jeho citových vztahů k pojmenovávané skutečnosti aj. Slangové názvy jsou v tomto smyslu zajímavou složkou slovní zásoby národního jazyka, nabízející možnosti různých užitečných zkoumání.

V naší stati si všimneme výraziva slangu železničářského, a to z hlediska uplatnění různých pojmenovávacích postupů a jejich jazykového vyjádření. Za železničářský slang se považuje lexikální vrstva nespisovných názvů, které se vztahují k provozu a ke službě na železnici a kterých užívají zaměstnanci Československých státních drah v běžném (neoficiálním nebo polooficiálním) styku realizovaném hlavně ústními projevy vedle příslušného názvosloví odborného. Slovní zásoba tohoto slangu byla shromážděna dlouholetým autorovým výzkumem[2] a čítá 1337 lexikálních jednotek.

Tak jako odborné názvy vůbec realizují se i sledované slangové názvy jen jako slova patřící ke slovním druhům plnovýznamovým: centrální postavení mají slangová jména podstatná (pojmenovávají substance, u kterých se ve slanzích jeví nejaktuálnější pojmenovávací potřeba), méně častá jsou slangová slovesa (popř. frazeologická spojení), okrajově se tvoří i slangová jména přídavná, případně slangová příslovce. Pro sledování onomaziologických postupů platí u slangových názvů hlediska stejná jako u ostatní slovní zásoby: vychází se z komplexnosti pojmenovávacího aktu, tj. ze vztahu obsahu a formy pojmenování i ze vzájemných vztahů mezi pojmenováními. Tyto vztahy jsou z hlediska synchronní analýzy aktuální, neboť slangové názvy mají z větší části povahu názvů popisných (motivovaných), nikoli značkových (nemotivovaných), z menší části povahu názvů tvořených sémanticky, tj. názvů s významem přeneseným, nikoli základním.[3]

II. Při pojmenovávání uplatňují se v železničářském slangu jak postupy slovotvorné (transformační, morfologické), tak i postupy transpoziční.[4] V prvním případě jde [105]o tvoření slangových názvů odvozováním, skládáním a jinými způsoby (zkracováním, mechanickým krácením a překrucováním), v druhém případě jde o tzv. sémantické tvoření (metaforické a metonymické přenášení), o tvoření názvů víceslovných (tvoření názvů sdružených a spojení frazeologických) a o přejímání.

 

1. Postupy slovotvorné

1.1 Odvozování (derivace) je nejčastější, a to téměř výhradně jako příponové (sufixace);[*] jen u větší části sloves a u dvou názvů jmenných (protivlak a hybridní kontrapára) uplatňuje se odvozování předponové (prefixace). Odvozovacími základy bývají jmenné i slovesné základy slov domácích (nádražák, železňák, bzučák, courák, osožák, zetka — poslední dva názvy z iniciálového OSŽ a Zt) i základy slov cizího původu, nejčastěji německého nebo prostřednictvím němčiny přejatého (blokař, lágrovat, lochovat, maletka aj.). Velmi častou motivací těchto slov je univerbizace;[5] takto vznikají kondenzované názvy z předloh majících povahu sdruženého názvu odborného, např. brunelka ‚Brunellova můstková kolejnice‘, hlubiňák ‚hlubinový vůz‘, dvojsedlovka ‚dvojsedlová záklopka‘; klaničák ‚nákladní vůz řady Vd s klanicemi‘, masňák ‚vůz na přepravu masa‘, traťovák ‚zaměstnanec traťové distance‘ apod.

V následující tabulce (tab. č. 1) se podává přehled četnosti odvozovacích přípon[**] u slangových podstatných jmen, a to v rozložení podle významových kategorií: názvy osob (a), názvy lokomotiv (b), názvy vozů a vlaků (c), názvy součástek, částí a zařízení vozidel (d), názvy železničních staveb, prostor a jejich zařízení (e), názvy nástrojů, přístrojů, zařízení a pomůcek (f), názvy činností, úkonů a dějů (g), názvy nezařazené (h).

Z tabulky č. 1 vyplývá, že inventář užitých odvozovacích přípon (celkem 33) není velký;[6] při eliminaci přípon vyskytujících se jen řídce a příponových variant je zřejmé, že se u slangových substantiv zřetelně projevují unifikační tendence ve výběru odvozovacích přípon. Zřetelně nejproduktivnější jsou přípony -ka (s variantami -čka, -ovka, -ička, -ačka, -enka; celkem 40,28 % dokladů) a -ák (36,76 %); na produktivitě obou těchto přípon má podíl i jejich univerzální využití v různých významových kategoriích. Produktivní je i přípona -ař//-ář (6,11 %), která se však uplatňuje jen u jmen konatelských (hlavně u názvů osob). Celkem je těmito třemi příponami utvořeno 82,68 % všech sledovaných substantiv. Zbývajícími 25 příponami je utvořeno pouze 17,32 % dokladů.

Odvozená slovesa jsou méně častá: z celkového počtu 48 je 38 sloves odvozených různými předponami a 10 sloves odvozených příponou -ova(t).

Odvozená přídavná jména jsou řídká: celkem 10 dokladů bylo utvořeno příponami -ý (5), -ský//-cký (2), -ní (2) a -ový (1).

1.2 Skládání (kompozice) se uplatňuje mnohem řidčeji než odvozování (viz níže tab. č. 2); také slangové složeniny jsou motivovány často univerbizací, např. pětikolák ‚lokomotiva s pěti spřaženými nápravami‘, samosklad ‚vůz se samovýsypným zařízením‘, turbolokomotiva ‚turbínová lokomotiva‘. Některé složeniny se tvoří i z komponentů, které nejsou součástí předlohového slovního spojení, např.

 

[106]Přehled četností odvozovacích přípon
Přípona		Významové kategorie							Celkem	%
	a	b	c	d	e	f	g	h
-0	1	.	.	.	.	.	1	1	3	0,70
-a	.	1	.	1	.	.	.	.	2	0,47
-áč	.	.	.	1	.	.	.	.	1	0,23
-ačka	.	2	.	.	.	.	.	.	2	0,47
-ák	27	7	81	17	4	15	4	2	157	36,77
-an	.	2	.	.	.	.	.	.	2	0,47
-ant	1	.	.	.	.	.	.	.	1	0,23
-árna	.	.	.	.	4	.	.	.	4	0,94
-ař//-ář	23	2	1	.	.	.	.	.	26	6,10
-č	1	1	.	.	1	.	.	.	3	0,70
-čka	.	4	2	1	1	4	8	1	21	4,92
-čko	.	.	3	.	2	1	4	.	10	2,34
-ek	.	1	.	1	.	2	.	1	5	1,17
-enka	.	.	.	.	.	1	.	1	2	0,47
-ička	.	.	1	.	1	1	.	.	3	0,70
-íčko	.	.	.	.	.	1	.	.	1	0,23
-ík	.	1	.	.	.	1	.	.	2	0,47
-ina	.	2	.	.	.	.	.	1	3	0,70
-ista	2	.	.	.	.	.	.	.	2	0,47
-iště	.	.	.	.	1	.	.	.	1	0,23
-izace	.	.	.	.	.	.	2	.	2	0,47
-ka	2	61	10	10	24	15	2	1	125	29,27
-ko	.	.	.	.	1	.	.	.	1	0,23
-na	.	.	.	2	2	.	.	.	4	0,94
-nda	.	.	.	.	1	.	.	.	1	0,23
-ní	.	.	.	.	.	.	2	.	2	0,47
-ník	1	.	1	1	.	.	.	.	3	0,70
-oň	.	1	.	.	.	.	.	.	1	0,23
-oun	1	1	.	.	.	1	.	.	3	0,70
-ovec	4	.	.	.	.	.	.	.	4	0,94
-ovka	.	3	1	6	3	4	.	1	18	4,21
-ovna	.	.	.	.	3	.	.	.	3	0,70
-tko	.	.	.	1	.	.	.	.	1	0,23
zpodstatnělá příd. jména a příčestí	3	2	.	.	3	.	.	.	8	1,87
	66	91	100	41	51	46	23	9	427	99,97

Tab. č. 1

 

vozohonec ‚zapisovač vozů‘, klepkolečkář ‚prohližitel vozů‘. Jako komponenty se uplatňují slovní základy domácí (jmenné i slovesné) i cizí (některé složeniny z cizích komponentů vzniklé se pociťují na přechodu k názvům odborným, např. lokomotor, lokotraktor); doloženy jsou i složeniny hybridní, např. kecafon ‚nádražní rozhlas‘, [107]vozokilometr ‚vozový kilometr‘ aj. Při klasifikaci slangových složenin je příznačné, že vznikají jen jako složeniny vlastní (složeniny nevlastní chybějí), a to určovací.

1.3. Zvláštní způsoby tvoření se uplatňují jen okrajově.

1.3.1. Zkracováním písmenným a slabičným se v našem slangu tvoří hlavně zkratková slova (např. dany ‚dálkové nákladní vlaky‘, elmag ‚elektromagnetický ventil‘, vozba ‚vozová služba‘), ojediněle i iniciálové zkratky (např. péká ‚přepravní kontrolor‘).

1.3.2 Za slangové názvy vzniklé mechanickým krácením se pokládají nečetné názvy motivované snahou o kratší a zvukově jednodušší vyjádření, projevující se ve srovnání se svými předlohami zpravidla menším počtem slabik, tendencí k jejich otevřenosti a zjednodušenými souhláskovými skupinami, např. náča ‚náčelník‘, maxa ‚maximální zátěž‘, reži ‚režijní‘.

1.3.3 Za slangové názvy vzniklé překrucováním se pokládají názvy, které jsou ve srovnání se svými předlohami rozmanitě přetvářeny, dotvářeny nebo upravovány; nejčastější motivací bývá snaha o zvukové zvýraznění, jazyková hravost a jazykový humor, např. kondík‚kondenzátor‘, lokoš ‚lokotraktor‘, veterán ‚nákladní vůz řady Vtr‘.

 

2. Postupy transpoziční

Mezi těmito postupy je na prvním místě sémantické tvoření, pro něž je charakteristické využívání domácí nebo zdomácnělé slovní zásoby tak, že se rozmnožuje počet významů užitých pojmenování; dochází tu k sémantickým posunům uvnitř domácích nebo zdomácnělých názvů na základě systémových vztahů mezi významem základním (výchozím) a významem přeneseným (druhotným). Zároveň se výrazně uplatňují i faktory psychické.[7]

2.1 Metaforické přenášení má v železničářském slangu vysokou frekvenci. Rozumí se jím využívání názvů běžných ve spisovném jazyce, v obecné češtině, méně často v některém nářečí k označení nového, specifického významu, a to na základě podobnosti některého (zpravidla nápadného) znaku zahrnutého a vyjádřeného v názvu výchozím s některým výrazným znakem, který je obsažen v pojmu pojmenovávaném (označovaném názvem metaforickým). Motivací tu bývá potřeba jazykově vyjádřit nové skutečnosti, u nichž si mluvčí uvědomuje podobnost se skutečností jinou, už označenou; motivací však může být i potřeba vyjádření expresívního, uplatnění „rozdílu mezi mentálními obsahy neexpresívními a expresívními“ (o.c. v pozn. 4, s. 111), např. dudy ‚malopotrubní přehřívací články‘, gondola ‚vysokostěnný vůz na přepravu uhlí‘, regrut ‚zaškolující se výpravčí‘, suez ‚mimoúrovňové křížení tratí u velkých seřaďovacích nádraží‘, šavle ‚předstihová páka‘, též ‚vadný pražec‘; aurora ‚lokomotiva řady 555‘ (trofejní, zapůjčená sovětskými železnicemi), karkulka ‚dieselelektrická lokomotiva řady T 444‘, kočár ‚osobní vůz‘, mikádo ‚lokomotiva řady 387‘ (s nápadně krátkým komínem, vedle slangového neexpresívního třistaosumdesátsedmička), šustrovat ‚získávat zpoždění‘ aj.[8]

2.2 Metonymické přenášení je poměrně časté; slangové názvy tu vznikají na základě přenesení slova „na jinou věc nebo představu, která s věcí nebo představou věcně souvisí nebo s ní má spojitost“.[9] Podobně jako při metaforizaci dochází i při přenášení metonymickém k sémantickým posunům, při nichž se využívá názvů již hotových, jež jsou víceméně běžnou součástí slovní zásoby spisovného jazyka nebo obecné češtiny. Na rozdíl od názvů metaforických není při motivaci názvů metonymických aktuální vyjadřování expresivity, ale hlavně snaha o vyjádření stručné (jednoslovné) a zřetelné. Metonymické názvy vznikají na předloze víceslovných [108](sdružených) pojmenování, a to jednak tak, že metonymickým názvem se stává výchozí nebo blízce příbuzné podstatné jméno, z něhož bylo odvozeno rozvíjející jméno přídavné ve víceslovném pojmenování (např. akumulátor ‚akumulátorová lokomotiva‘, kyvadlo ‚vůz nebo vlak kyvadlové přepravy‘, trpaslík ‚trpasličí návěstidlo‘), jednak tak, že se využívá názvů, které ve srovnání s předlohou vykazují různou spojitost nebo souvislost (např. angličan//angličanka ‚dvojitá výhybka‘, cigán ‚noční rychlík Praha—Košice‘, štokr ‚lokomotiva se samopřikládačem typu Stocker‘).

2.3 Přejímání z cizích jazyků je v současnosti nepříliš časté, třebaže slangových názvů přejatých v minulosti z němčiny nebo jejím prostřednictvím je veliký počet, např. bumlák ‚místní nákladní vlak‘, kloc ‚brzdová zdrž‘, šturc ‚pevné zakončení kusé koleje‘, platón//platoňák ‚plošinový vůz‘ aj. V současnosti je postup přejímání do určité míry zkreslen tím, že přejaté názvy se často chápou jako výsledek domácího sémantického tvoření, např. sergej ‚dieselelektrická lokomotiva T 679 dodávaná z SSSR‘, krasin ‚lokomotiva řady 456; štokr (význam viz výše).

2.4 Východiskem tvoření názvů víceslovných jsou různé názvy, které v názvu víceslovném (ve sdruženém pojmenování, ve frazeologickém spojení) dávají význam nový, specifikovaný.

2.4.1 Slangová sdružená pojmenování (sousloví) nejsou častá, např. malý pětikolák na rozdíl od velkého p. ‚lokomotivy řady 524 a 534‘, zelená ulice ‚včas stavěné návěsti Volno pro jízdu vlaku‘, dvakrát volno ‚vjezdová návěst v postavení Volno do odbočky‘; mnohá z těchto sousloví se pociťují na přechodu k názvům odborným, např. hlavní tah ‚dopravní tepna‘, horký vůz ‚vůz se zahřátým ložiskem‘.

 

Relativní četnost jednotlivých pojmenovávacích postupů

Pojmenovávací postup	Počet dokladů	%			Pořadí
odvozování	485	36,28	1.		postupy slovotvorné — celkem 572 dokladů, tj. 42,78 %
skládání	39	2,92	7.
zvláštní způsoby tvoření	48	3,59	6.
metaforické přenášení	311	23,26	2.		postupy transpoziční — celkem 765 dokladů, tj. 57,22 %
metonymické přenášení	118	8,82	4.
přejímání	245	18,32	3.
tvoření názvů víceslovných	91	6,81	5.
celkem	1337	100,—

Tab. č. 2

 

2.4.2 Slangová frazeologická spojení, za něž se považují vazebná spojení slov, v nichž „aspoň jedno slovo ztrácí svůj vlastní význam anebo nabývá významu nového …“ (Havránek - Jedlička, o.c. v 1, § 217, odst. b), jsou častější než slangová sousloví zásluhou své dynamické povahy: vyjadřují jednoznačně nějakou specifickou činnost, např. jet po saních ‚jet smykem se zabrzděnými koly‘, (u)dělat brzdu ‚zapojit průběžnou tlakovou brzdu a provést její zkoušku‘, udělat pudla ‚zavinit nebo připustit posun vozu na nesprávnou kolej‘ aj.

[109]III. Celkové srovnání způsobů tvoření slangových železničářských názvů ukazuje poměrnou četnost jednotlivých pojmenovávacích postupů, a tím zhruba míru jejich produktivity (viz tab. č. 2).

 

Z uvedeného souhrnného pohledu vyplývá, že slangové železničářské názvy se tvoří z větší části postupy transpozičními (57,22 %), z menší části postupy transformačními (42,78 %). Při sledování jednotlivých postupů však jsou patrné nápadné rozdíly: zřetelně nejproduktivnější jsou postupy odvozování (36,28 %) a přenášení metaforické a metonymické, tzv. sémantické tvoření (32,08 %); poměrně hojné zastoupení má i přejímání (18,32 %); v tomto případě však četnost (nebo početní zastoupení) není ukazatelem produktivity, neboť zde jsou zahrnuty názvy přejaté převážně z němčiny za zvláštní, dnes zcela netypické situace: k jejich tvorbě došlo v minulosti za nadvlády němčiny jako úředního jazyka. Další postupy jsou omezeně produktivní: tvoření názvů víceslovných (6,81 %), zvláštní způsoby tvoření (zkracování, mechanické krácení a překrucování — 3,59 %) a skládání (2,92 %).

Poznámka: Autor užívá — plným právem — termínů slang, slangová slova ve významu dnes obvyklém, v jakém jich užívám i sám ve svých kompendiích i jak jich užívá čtyřdílný Slovník spisovného jazyka českého. Ale právě při zpracování tohoto slovníku jsme viděli, že dosavadní význam těchto termínů je příliš široký a že zahrnuje i profesionální slova (nespisovná, ale mající charakter termínů (mluvených)) i slova slangová (v užším smyslu slova), jak na tuto diferenci autor sám naráží při výkladu názvu lokomotivy třistaosumdesátsedmička a slang. mikádo aj. (dost takových dokladů má ve svém starším článku v NŘ, zde uved. v pozn. 8). Sám jsem se této dvojpolóvosti dotkl v České mluvnici,³ s. 9. Dosud se nám však nepodařilo tuto dvojpólovost profesionálních slov (nespisovných) a slangových (v užším smyslu) propracovat a zpřesnit hranice mezi nimi. Lexikografické oddělení ÚJČ se musí plně soustředit na rychlé zpracování jednosvazkového normativního a standardního slovníku spisovné češtiny, kde ovšem slangy nebudou. Teoretické úvahy bez plnosti materiálové by snad nebyly právy sémantické a stylové stránce problematiky slangu.

Bylo by proto velmi užitečné a další bohemistické lexikografické práci by prospělo, kdyby se mohl autor (anebo někdo jiný), který dobře vidí do konkrétního slangu, pokusit o příspěvek, kde by odlišil slova profesionální od tzv. slov slangových a vedl hranici mezi nimi. Jsem si ovšem dobře vědom toho, že tu bude dost přechodů, jak tomu ostatně je i mezi profesionálními názvy nespisovnými a spisovnými termíny (autor na to na konci článku upozorňuje). To plyne z faktu, že jazyk ani při synchronním pohledu není prostě statický, ale je vždy dynamický; takovýto pohled bude ještě složitější z hlediska sociolingvistického, jak i sám autor už naznačil v cit. starším článku v NŘ.

BHk

 

R É S U M É

On the Distribution of Onomasiological Processes in the Wordstock of Slang

In his treatise the author considers 1337 expressions from the railwaymen’s slang from the point of view of the application of various denominative procedures and their linguistic realizations. The author comes to the conclusion that the expressions of the railwaymen’s slang are formed mostly by means of transpositional procedures (in 57,22% of cases), more rarely by transformational procedures (in 42,78% of cases); the frequency of individual procedures is as follows: derivation (36,28%) metaphors and metonimies (the so called semantic make-up 32,08%) borrowings (18,32%), wordforming of more than one word denominations (6,81%), special types of wordforming (abbreviations, clippings and deformations — 3,59%), and composition (2,92%).

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 2, s. 104-109

Předchozí Igor Němec: Principy studia slovní zásoby a jejího vývoje

Následující Vladimír Skalička: Hranice sociolingvistiky