dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

O obsahu marxistické teorie jazyka

Boris A. Serebrennikov

[Rozhledy]

(pdf)

О содержании марксистской теории языка / Sur le contenu de la théorie marxiste de la langue

1. Nezbytnost marxistické teorie jazyka, která by usměrňovala vědecké výzkumy, je natolik zřejmá, že tato otázka ani nemůže být tématem speciální úvahy. O této nezbytnosti se hodně psalo a hovořilo. Celá historie sovětské jazykovědy je charakterizována pokusy o konkrétní rozpracování marxistické teorie jazyka, jejíž základy položili klasikové marxismu.

2. Podle našeho názoru marxistická teorie jazyka v podrobně rozpracované podobě musí obsahovat následující komponenty: základ teorie reprezentovaný známým souborem bázových teoretických postulátů, teorii poznání jazykových jevů a teorii lingvistických metod. Shoda těchto dílčích částí, jejich harmonické rozvíjení zvětšuje sílu teorie a umožňuje jí vědecky objasnit mnohé jazykové jevy a správně navrhnout metody jejich studia. Tím se teorie zároveň stává mocnou zbraní boje s antimarxistickými názory v lingvistice.

3. Obrátíme-li se k historii sovětské jazykovědy, musíme bohužel zaznamenat, že se otázce obsahu marxistické teorie jazyka a jejích nezbytných komponentů nevě[129]novala dostatečná pozornost. Dosud mnozí lingvisté pojímají základ marxistické teorie jazyka příliš úzce. Ještě v období „nového učení o jazyce“, kdy se většina lingvistů přesvědčila o nevhodnosti čtyřelementové analýzy, se začaly všeobecně používat obvyklé tradiční metody zkoumání, fakticky nepodřízené žádným jednotným teoretickým principům. Marxistická teorie poznání jazyka a teorie lingvistických metod jako celek nikdy nebyly předmětem speciálních výzkumů. Nedostatečné propracování těchto nejdůležitějších problémů marxistické teorie jazyka se nevyhnutelně projevuje v lingvistické praxi. Kritika zahraničních teorií a směrů jazykovědy, zvláště kritika strukturalismu, se provádí často velmi povrchně a nemá žádoucí účinek. Vedle společných kritérií marxistické jazykovědy existuje množství jiných kritérií při hodnocení různých lingvistických prací. Vzájemná souvislost všech těchto kritérií není dostatečně jasná. Nedostatek teorie poznání jazyka a teorie lingvistických metod je příčinou toho, že se četné nové jazykovědné metody začínají široce aplikovat bez jakýchkoli pokusů o jejich kritiku.

4. Marxistická teorie jazyka musí mít tři základní prvky. Musí disponovat velkou výkladovou silou. A to je možné pouze za podmínky, že teorie jazyka bude mít širokou teoretickou bázi, že bude zahrnovat absolutně všechny oblasti a aspekty jazyka, a ne pouze studium jazyka např. v sociologickém plánu. Její kompetence musí obsáhnout i takové oblasti lingvistiky, jako je modelování, matematická lingvistika, teorie systému a struktury, zkoumání mechanismů řeči, studium vztahů mezi komponenty jazykového systému, kterým se v jazykovědě ještě nedostalo uspokojivého marxistického osvětlení.

Marxistická teorie jazyka musí sloužit jako základ lingvistického bádání. A to je opět možné jenom v případě, že bude mít dostatečně širokou teoretickou bázi, dobře rozpracovanou teorii poznání lingvistických jevů a teorii metod lingvistických výzkumů.

Konečně musí být marxistická teorie jazyka mocnou zbraní v boji proti antimarxistickým teoriím v jazykovědě. A tato zbraň bude tím lepší, čím lépe bude rozpracována teorie sama.

5. Teoretickou bázi marxistické teorie jazyka tvoří určitý soubor bázových teoretických postulátů, které samy o sobě mohou mít podobu jednotlivých dílčích teorií. Základní teoretické postuláty musí zasahovat nejrůznější aspekty jazyka. V rámci tezí není možno podat úplný výčet těchto aspektů. Lze uvést jen ty nejpodstatnější. Základní teoretické postuláty musí především podávat správnou, věrnou a mnohými výzkumy podepřenou představu o podstatných charakteristikách jazyka, jako jsou: jazyk - společenský jev zvláštního druhu, jazykový systém jako systém zvláštního druhu, specifičnost jazykového znaku, odlišná povaha pojmu a zvukové stránky, kterou se vyjadřuje složitost a mnohostrannost jazyka, jež připouští aplikaci různých metod, povaha jazykového typu, nerovnoměrnost jazykových změn, teorie historického vývoje jazyka, společné zákonitosti jazykových kontaktů, specifika vzniku lidské řeči, zvláštnosti nářečního a sociálního rozvrstvení jazyka v různých historických epochách, specifické zvláštnosti a zákonitosti různých jazykových rovin, charakter jazykových modelů a formulí, problém části a celku v jazyce (jazyk a řeč), abstraktního a konkrétního, souvztažnost jazyka a myšlení, problém odrazu okolní skutečnosti v jazyce, systém komunikativních prostředků jazyka jako speciálně přizpůsobený systém, úloha jazyka a paralingvistických prostředků, úloha člověka při vytváření zvláštní specifiky jazyka, základní zákonitosti jazykového mechanismu, problém relativní samostatnosti jazyka, zákonité linie v rozvoji národních jazyků v různých historických podmínkách, specifické zvláštnosti systému komunikativních prostředků jazyka, podstata rozdílů mezi jazykem a myšlením a jejich souvztažnost, problém vzájemné závislosti různých jazykových jevů, povaha různých univerzálií, příčiny různosti jazyků na světě, zvláštnosti tvoření různých jazykových prostředků, [130]jazykové modely a situace řečové komunikace, příčiny konvencionálnosti některých slovních významů, povaha fonému a jeho variant a jiné otázky. Tak musí teoretická báze marxistické jazykovědy obsahovat všechny teoretické postuláty, týkající se správného chápání různých podstatných charakteristik jazyka. Musí také poskytovat správné osvětlení a výklad základních otázek marxistické filozofie jazyka.

6. Teorie poznání jazykových jevů je nejtěsnějším způsobem spojena s teoretickou bází a zakládá se na ní. Bez dostatečně propracované teoretické báze nemůže být teorie poznání. Teorie poznání má ovšem specifické úlohy. Reguluje lingvistické metody, stanoví správné a racionální způsoby zkoumání jazykových jevů, založené na hlubokém studiu povahy lidského jazyka a jeho konkrétních vlastností. Teorie poznání vybírá z podstatných charakteristik jazyka takové stránky, z nichž mohou vycházet různé metody. Do její kompetence náleží zkoumání takových problémů, jako je charakter protikladů v jazyce, problém synchronie a diachronie, způsoby rozpadu prajazyků, studium specifiky vnitřních zákonů vývoje jazyka, zákonitostí distribuce fonémů, slov a syntaktických konstrukcí, studium různého stupně podřízenosti jazykových prvků vnějším vlivům, problematika oprávněnosti absolutního oddělování „vnější a vnitřní lingvistiky“, projevů typových linií hláskových změn, změn tvarů a syntaktických konstrukcí, různých pravděpodobnostních zákonitostí, a také zákonitostí geografického rozložení jazykových jevů, určení mezí formalizace jazyka, zkoumání teoretických problémů při organizaci jazykového studia a experimentů, teoretické zdůvodnění oprávněnosti zkoumání jazyka z určitého aspektu.

Speciálním úkolem teorie poznání je také rozpracování celkových principů aplikace marxistické dialektické metody v jazykovědě.

7. S teorií poznání těsně souvisí teorie lingvistických metod, která zahrnuje principy konkrétních postupů při různých lingvistických metodách a stanoví možnosti jejich použití. Při takové struktuře teorie může být zjištěno vzájemné propojení všech jejích tří komponentů. Konkrétní lingvistická metoda, svou povahou neutrální, bude v určitém stupni podléhat teorii metody, která zase bude do jisté míry podřízena teorii poznání, a ta bude záviset na celkové teoretické bázi, která charakterizuje marxistickou teorii jazyka.

8. Není možno soudit, že jakýkoli teoretický postulát a každý výsledek lingvistického zkoumání se stane součástí marxistické teorie jazyka. Do arzenálu marxistické teorie jazyka musí vstupovat pouze ověřené a víceméně nesporné postuláty. Všechny značně sporné problémy a také teoretické postuláty, které jsou zatím v stadiu experimentu, přirozeně nemohou být součástí teorie. To, že dílčí problémy, konkrétní lingvistické badatelské výsledky apod. patří do marxistické jazykovědy, může být stanoveno pouze zprostředkovaně — jejich uvedením do vztahu k nejzávažnějším, stěžejním teoretickým postulátům.

9. Problém vývoje marxistické teorie jazyka těsně souvisí s problémem pramenů. Nejdůležitějším pramenem zůstává studium odkazu klasiků marxismu-leninismu. Existuje nesprávný názor, že teoretickým základem marxistické teorie jazyka jsou pouze bezprostřední výroky klasiků marxismu-leninismu o jazyce. Marxistická teorie jazyka se nemůže vyvíjet izolovaně od veškerého obsahu marxistické filozofie, od pojetí jejích různých zákonů v kategorii dialektiky.

Může se využít také kladných výsledků studia různých lingvistických problémů, které shromáždila sovětská jazykověda. Rozvoj marxistické teorie jazyka není možný bez každodenního, důkladného a všestranného studia samotného objektu lingvistiky — jazyka. Všechny nedostatky a chyby různých lingvistických teorií se ve většině případů dají vysvětlit nedostatečným studiem objektu. Kvalita teorie v mnohém závisí na stupni prostudování objektu.

(Z ruského originálu přeložila J. Jiřičková.)

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 2, s. 128-130

Předchozí Karel Horálek: Sovětská jazykověda včera a dnes

Následující František Daneš: K novější kritické literatuře o generativně transformační sémantice