Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Polská monografie o českých číslovkách do konce 16. stol.

Emanuel Michálek

[Kronika]

(pdf)

Польская монография о чешских числительных до конца 16-ого в / Une monographie polonaise sur les noms de nombre en tchèque jusqu’à la fin du 16e siècle

Varšavský lingvista Mieczysław Basaj podrobil zkoumání tvarosloví a skladbu českých číslovek v nejstarším historicky doloženém údobí jejich vývoje.[1] Svůj výzkum založil na bohatém staročeském materiále shromážděném v archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV i na rozsáhlé vlastní excerpci pořízené zvláště z pramenů vzniklých po r. 1500. Časové vymezení práce není zvoleno náhodně. Autor právem připomíná, že 16. stol. je mezníkem ve vývoji češtiny a zdůrazňuje závažnost jazyka 16. stol. pro spis. češtinu doby obroz. (s. 10, 284).

Před vlastní studií je předeslán úvod (s. 9 až 12), kde kromě časového rozsahu práce a některých zásad spíše formálních je zmíněna i otázka vymezení číslovek a číselných výrazů do studie zahrnutých (např. odvozeniny typu dvojník, desítka byly ponechány stranou). Podrobněji se pojetím číslovek autor zabývá v prvé části práce, kde je podán přehled problematiky na základě dosavadního výzkumu (s. 13—45). Sám řadí k vlastním číslovkám číslovky základní, druhové, násobné a slova typu pětka, kopa … V širší platnosti užívá pojmenování číslovkové výrazy. V této části, jako ostatně i v celé studii, jsou citace a odkazy na velké množství odborné literatury slavistické. Celkem jen zřídkakdy lze jeho údaje doplnit, např. ve výkladu o centru a periférii (s. 27) mohlo být odkázáno na odbornou literaturu.[2]

Spíše je někdy nedopatřením nesprávně výkládán i některý výraz stč., např. sám třetí, sám šestý jako ‚spolu s třemi, s šesti‘ (s. 37) místo ‚spolu s dvěma, s pěti‘ apod. Stč. jeden v kontextech jako pohrabali byste máteř … podle mne v jednom hrobě, bude deset mužuov v domu jednom, dvě ženě jedno jmě máta překládá autor novočeskými ekvivalenty ‚jediný, společný, týž, pouhý‘ (s. 52), poslední z ekvivalentů není však s ostatními synonymní a nelze jím přeložit slovo jeden v cit. dokladech.

V dokladech typu nechati při kostele … dvú kalichú, dvú pánuov prosí, zavolav dvú panoší, povolav … dvú komorníkuov považuje autor dvú za akuzativní formu při maskulinech a uvažuje o tendenci směřující k synkretismu akuz. s gen., i když konstatuje její sporadičnost (s. 60n.). Nevzal však v úvahu, že objektový genitiv byl v starém jazyce značně rozšířen a během jazykového vývoje byl postupně v četných případech nahrazován akuzativem. Právě citovaná slovesa měla v starém jazyce velmi často vazbu genitivní.[3] Nedopatřením jsou [256]typy pěti činy se protiviti, desěti přikázaními božími zařazeny do téže skupiny jako typ pod pětí hřiven (s. 108n.) a doklad na obojie straně mají páni … sedati je omylem umístěn do odstavce nadepsaného nom. — ak. společně s doklady oboje vojsko dokonají (neměl být vynechán objekt své piesni), noc temná oboje dělníky od toho díla odvedla s. 199. Zmiňujeme-li se především o některých nedopatřeních, neznamená to, že by Basajova studie nepřinášela cenné a podnětné postřehy z vývoje stč. číslovek. K nim patří např. o konkrétní doklady opřené stanovení chronologie typů číslovek jeden a dvadcěti//dvadcěti a jeden (s. 167n.), výklad o širších jazykových a historických souvislostech stč. typu jedenmezcietma (s. 160n.), zjištění o číslovkách při abstraktech (s. 188n.), stejně jako soustavné přihlížení k textům, z nichž je dokladový materiál vytěžen (s. 140n. aj.). Soustřeďujeme-li ve svých poznámkách pozornost spíše na jevy vyvolávající námitky, je to proto, aby autor, který v studiu dějin českých číslovek pokračuje, mohl ve své další práci k vzneseným připomínkám přihlédnout.

Z toho důvodu upozorňujeme i na chyby formální, hlavně ve znění stč. dokladů. Bývá jich nezřídka i několik na jedné stránce a týkají se nejčastěji nesprávně označované kvantity (např. s. 95: stážných m. strážných, ohrožena m. ohrazena, vini m. viní, zamky m. zámky; s. 186: vnučata m. vnúčata, děti sedmero m. dětí, v korabě m. v korábě, dvanácteři úřednici m. úředníci). Bylo by třeba uvážit vhodnost citování dokladů bez úpravy v té podobě, v jaké jsou vypsány na archívních lístcích Staročeského slovníku (s. 11). Objevují se tak napořád vedle sebe citáty v podobě transkribované i paleografické a v odborné literatuře bohemistické to působí neobvykle. Z formálních nedopatření netýkajících se znění dokladů připomínáme zařazení podoby troje (autor píše troge) mezi číslovky druhové stažené typu dvé, tré (s. 188) a datování Blahoslavovy Gramatiky do r. 1577 m. 1571 (s. 260).

Jak jsme už naznačili, cílem našich připomínek není brát v pochybnost přínos Basajovy práce. Její klady vidíme zejména v bohatství zpracovaného stč. jazykového materiálu, v rozsahu odborné literatury, k níž autor přihlíží, a v neposlední řadě i v autorově snaze o názorné a živé podání celé problematiky. Snad je možno litovat, že není studie, vzešlá z pera školeného polonisty a bohemisty, zaměřena více komparatisticky, ale i tak vyplňuje mezeru v lingvistické literatuře bohemistické několika desítiletí.


[1] M. Basaj, Morfologija i składnia liczebnika w języku czeskim do kóńca XVI wieku, Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1974, 304 s.

[2] Travaux linguistiques de Prague 2, Les problèmes du centre et de la périphérie du système de la langue, red. J. Vachek, Prague 1966.

[3] Srov. K. Hausenblas, Vývoj předmětového genitivu v češtině, Praha 1958, s. 152 (o slovese prositi), s. 161n. (o slovesech s předponami po-, za-). Také u slovesa nechati je vazba s gen. v stč. v naprosté převaze, jak ukazuje zpracování v Staročeském slovníku 4, red. B. Havránek, Praha 1972, s. 478 (zde je mj. rovněž zařazen doklad citovaný v práci Basajově).

Slovo a slovesnost, ročník 36 (1975), číslo 3, s. 255-256

Předchozí Doina Babeu (Timişoara), Jiřina Smrčková: Rumunský slovník antonym

Následující Jiří Kraus: Jazyk a styl ve společenské interakci