Za prof. L. Kopeckým

Bohuslav Havránek

[Kronika]

(pdf)

В память профессора Л. Копецкого / Hommage à professeur L. Kopecký défunt

Začátkem tohoto roku jsme dostali do rukou sborník pedagogické fakulty UK (Filologické studie V) věnovaný jejímu prof. L. Kopeckému k jeho osmdesátce (v r. 1974). Je to třetí sborník, který k životním jubilejím svému významnému a oblíbenému profesorovi vydala tato fakulta (ve sbornících jsou i postupně vydány bibliografie jeho rozsáhlé publikační činnosti, životní data apod.). A brzy nato došla zpráva o jeho úmrtí dne 4. dubna 1976, o opravdové ztrátě české rusistiky i lingvistiky, protože L. Kopecký pracoval skutečně do poslední chvíle.

Plným právem lze o prof. L. Kopeckém říci, že byl zakladatelem české rusistiky správně orientované na sovětskou skutečnost. Rusistika nepatří vlastně do tematiky našeho časopisu, ale celkový význam teoretické a aplikované práce prof. Kopeckého nás nutí, abychom se zastavili u podstatných rysů jeho činnosti.

L. Kopecký již záhy pracoval do jisté míry novými metodami pražské školy, jejímž byl aktivním členem; už v I. ročníku SaS má dvě stati ukazující speciální funkční charakter odborné terminologie. A v první své praktické práci, mající podklad vědecký — „Ruská skladba pro Čechy“ (z r. 1929) —, úspěšně již užil konfrontační metody. Na tomto základě byla vypracována i jeho výborná příručka „Ruština pro Čechy“ (1934), která se dočkala řady vydání. R. 1937 vyšel jeho „Rusko-český slovník“, který měl na obálce velké SSSR, a 1938 dobré poučení „O Sovetskom Sojuze“ (285 s.); to mělo předchůdce už r. 1934.

Může se zdát malicherné dnes toto připomínat; ale musíme si uvědomit, v jakém stavu do druhé světové války byla ruština na filozofické fakultě UK, neboť byla v rukách plně emigrantských. Její zaměření může dobře ilustrovat např. fakt, že r. 1936 vydal prof. fakulty E. Ljackij „Praktickou učebnici jazyka ruského“, která úplně ignorovala sovětské skutečnosti a při svém značném rozsahu se vyhnula názvu „Sovetskij Sojuz“, ba i samému slovu sojuz. To ostře kritizoval L. Kopecký tehdy v našem časopise (r. 1937, s. 241—247). Je třeba, aby si mladá generace uvědomila, jak se každé uznání Sovětského svazu přijímalo na jedné straně s uspokojením, ba s radostí, na druhé straně však s netajenou nevolí a bylo spojeno i s rizikem.

Prof. Kopecký zasáhl tehdy i do vyučování českému jazyku tím, že nás seznámil s postupy sovětského školství, takže jsem jich mohl užít ve své čtyřdílné Cvičebnici českého jazyka (pro střední školy), vyšlé v l. 1933—1936. Prof. Kopecký na ní také spolupracoval.

Záhy po osvobození začal prof. Kopecký externě přednášet na filozofické fakultě UK a pustil se do rozsáhlých příprav Velkého rusko-českého slovníku, který měl být projevem díků za osvobození naší vlasti. Svou nadšenou iniciativou, promyšleným postupem odborným i organizačním a svou pracovitostí získal k práci, zejména k excerpci materiálu ze sovětské literatury, tehdejší posluchače ruštiny i širší kolektiv. Práce postupovala poměrně rychle a slovník vyšel v 5 dílech od r. 1952 do r. 1962 (pak vyšel i 6. díl dodatků). I když šlo o kolektiv, byl jeho hlavou i duší prof. Kopecký, teoreticky i svou neúmorností. Slovník vyniká skutečně současnou ruštinou, dobrým sémantickým členěním hesel, zřetelem k frazeologii a dobrou češtinou, o kterou se nejvíce zasloužil Bořivoj Novák z brněnské filozofické fakulty a Josef Filipec z Ústavu pro jazyk český (i já sám jako spoluredaktor jsem se snažil po této stránce přispět ke zdaru díla). Když slovník vycházel, byl do jisté míry novum; známý čtyřdílný slovník leningradský začal vycházet teprve r. 1957 a 17dílný slovník sovětské akademie skončil až v r. 1965. Není proto divu, že tehdejší dvoujazyčné slovníky, zvl. rusko-německý a rusko-polský, se o něj opíraly, jak na to jejich vedoucí redaktoři sami upozorňovali.

Po dokončení tohoto velkého díla pracoval prof. Kopecký dál i teoreticky v lexikografii [245]a lexikologii; zvláště se zabýval problematikou systému ruské slovní zásoby, dále ruskou morfologií po stránce strukturní i sémantické, zejména pro potřeby didaktické.

Když nastoupil na filozofické fakultě KU dobrý dorost, vychovaný u nás i v Sovětském svazu, přešel definitivně na pedagogickou fakultu; tam jeho kolektiv za jeho vedení vypracoval řadu velmi úspěšných učebních příruček a skript.

Prof. Kopecký vyškolil řadu aspirantů, až do konce života byl obětavým, bystře kritickým posuzovatelem kandidátských i doktorských prací (ještě i v nemoci).

Vychoval mnoho oddaných žáků, kterým byl vždy dobrým rádcem a přítelem, jako byl a zůstal vždy věrným druhem těch, s nimiž spolupracoval.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 3, s. 244-245

Předchozí Karel Horálek: Ze současné české fonetiky

Následující Jan Petr: Nová rozsáhlá antologie výroků Marxových a Engelsových o jazyce