dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K negaci v souvětích příčinné povahy

Iva Nebeská

[Články]

(pdf)

К отрицанию обстоятельств причинного характера / La négation des compléments circonstanciels de nature causale

Společným rysem souvětí příčinné povahy je jejich sémantická charakteristika. Každé souvětí je složeno ze dvou (popř. více) vět vyjadřujících takové jevy (řekněme jev p a jev q), mezi nimiž je více nebo méně oslabený kauzální vztah. Ve shodě s obvyklým pojetím budou předmětem našeho zájmu podřadná souvětí vyjadřující podmínku možnou, podmínku neskutečnou, vlastní příčinu, přípustku, vztah podmínkově přípustkový reálný, vztah podmínkově přípustkový neskutečný a účel. K tomu přistupují souřadná souvětí důsledková, výjimečně jiná. Stranou však ponecháváme samostatné věty, mezi nimiž je vztah povahy příčinné.

Problematiku příčinných souvětí jsme omezili především na studium sémantiky jednotlivých typů souvětí. Otázkám, které souvisejí se zkoumáním jazykové formy (spojovací výrazy, ale i intonace, pořádek slov a aktuální členění), je věnováno méně pozornosti.

Kromě základního sémantického rysu společného všem souvětím dané skupiny má ještě každé souvětí navíc svoji vlastní sémantickou charakteristiku. Jednotlivá souvětí této skupiny se od sebe navzájem liší zejména tím, zda se v daném případě realizuje nebo nerealizuje jev p a jev q, popř. zda jejich realizace nebo nerealizace je v souladu s potenciálním vztahem mezi jevy p a q.[1] V následujícím výkladu bude většinou jev p vyjádřen větou Jablka jsou přezrálá, jev q větou Jablka padají.

Nejjednodušším vztahem je podmínka možná: její sémantická charakteristika se omezuje na potenciální vztah mezi jevy p a q. Nevíme, zda se realizuje jev p, ani zda se realizuje jev q. Víme jen, že jev p je obvykle jevem q následován nebo doprovázen, nebo alespoň očekáváme, že tomu tak bude v daném případě, neboť vztah mezi p a q se nám jeví jako vztah příčiny a následku.

(1) Jestliže jsou jablka přezrálá, padají.

Vlastní příčina a důsledek mají stejnou sémantiku, liší se pouze syntaktickou konstrukcí. Realizuje se jak jev p, tak jev q, a to v souladu s naším očekáváním.

(2) Protože jsou jablka přezrálá, padají.

     Jablka jsou přezrálá, a proto padají.

Podmínka neskutečná vypovídá jednak o potenciální souvislosti jevů p a q, jednak o tom, že jev q se nerealizuje. Vzhledem k potenciální souvislosti jevů p a q usuzujeme, že se nerealizuje ani jev p.

(3) Kdyby byla jablka přezrálá, padala by.

Pro vztahy přípustkové, tj. přípustku, vztah podmínkově přípustkový reálný a vztah podmínkově přípustkový neskutečný je příznačné, že k realizaci, popř. nerealizaci jevů p a q dochází v rozporu s potenciálním vztahem mezi jevy p a q. Např. přípustka vypovídá o tom, že se realizuje jev p, ale nerealizuje se jev q, ač bychom to očekávali.

(4) Přestože jsou jablka přezrálá, nepadají.

Oba další přípustkové vztahy mají složitější sémantickou charakteristiku a ještě se k nim vrátíme.

[292](5) I když jsou jablka přezrálá, nepadají.

(6) I kdyby byla jablka přezrálá, nepadala by.

Příslovečné určení účelu vypovídá o tom, že jev p se realizuje se záměrem dosáhnout realizace jevu q. Jev p musí být záměrnou činností a cílem této záměrné činnosti musí být právě jev q.

(7) Petr přišel na večírek, aby se setkal s přáteli.

To je jedna možnost, jak rozlišit sémantiku jednotlivých typů souvětí příčinné povahy. Domníváme se, že další sémantické rysy a zejména sémantické vztahy mezi jednotlivými typy souvětí dané skupiny můžeme popsat pomocí negace. Budeme zjišťovat možnosti negace každého souvětí a významy, které jednotlivá souvětí implikují.[2] V ideálním případě můžeme souvětí příčinné povahy negovat dvěma způsoby: I. způsobem popíráme pravdivost tvrzení jako celku, II. způsobem se popírá samostatně složka p a/nebo složka q.

I. způsob negace připomíná logický zápor. Před souvětí se předsouvá formule „není pravda, že …“.

(8) Protože pospíchal, přišel včas.

(8/I) Není pravda, že [protože pospíchal, přišel včas].

       Není pravda, že přišel včas, protože pospíchal.

Předsunutou formulí „není pravda, že …“ se popírá celé souvětí jakoby zvnějšku. Vzhledem k tomu, že celistvost souvětí je dána vztahem mezi jevy p a q, zasahuje tento způsob negace právě do vztahu mezi jevy p a q. Není pravda, že přišel včas proto, že pospíchal, přišel včas z jiného důvodu, resp. spěch neměl na jeho včasný příchod vliv. Druhou možnou interpretací je, že nepřišel včas, přestože pospíchal. Zbývá ještě možnost třetí, že nepřišel včas, protože nepospíchal. Tato poslední interpretace však vyjadřuje podle našeho názoru ještě něco navíc, srov. II. způsob negace.

I. způsobem negace se tedy vlastně popírá závaznost vztahu mezi dvěma složkami, mezi jevy p a q.[3] Zaměříme se na to, jak se I. způsob negace projevuje v jednotlivých typech souvětí.

 

Podmínka možná

(1) Jestliže jsou jablka přezrálá, padají.

(1/I) Není pravda, že [jestliže jsou jablka přezrálá, padají].

       Není pravda, že jablka padají, jestliže jsou přezrálá.

Souvětí (1/I) můžeme interpretovat jedině tak, že přezrálost jablek není nezbytnou podmínkou k tomu, aby jablka padala, popř. že padání jablek nemusí být způsobeno jejich přezrálostí, tedy:

(1A) Jablka padají, i když nejsou přezrálá.

(1B) Jablka nepadají, i když přezrálá jsou.

[293]S výjimkou souvětí s vedlejší větou účelovou uvádíme pro každé negované souvětí dvě možné interpretace, A a B. Výběr interpretace negovaného souvětí závisí na jeho intonaci. Souvětí (1A) odpovídá negovanému souvětí (1/I) s bezpříznakovou, neutrální intonací, souvětí (1B) negovanému souvětí, ve kterém je intonačně zdůrazněno slovo padají.[4] Souvětí (1A) a (1B) vyjadřují vztah podmínkově přípustkový, reálný; význam souvětí (1/I) má velmi blízko k významu souvětí (1A) a (1B), jinými slovy význam podmínky možné negované I. způsobem se blíží významu vztahu podmínkově přípustkového reálného.

V této souvislosti připomínáme, že ne všechny vedlejší věty se spojkou i když můžeme považovat za podmínkově přípustkové. Pro vztah podmínkově přípustkový reálný je příznačné, že vyjadřuje především potenciální souvislost jevů p a q a současně popření toho, že tento jinak obvyklý vztah mezi jevy p a q v daném případě platí. Naproti tomu, když souvětí vypovídá i o tom, že jeden jev se realizoval a druhý nikoli, potom je vedlejší věta uvozená spojkou i když větou přípustkovou, nikoli podmínkově přípustkovou,[5] např. Jablko spadlo, i když nebylo přezrálé.

 

Vlastní příčina a důsledek

(2) Protože jsou jablka přezrálá, padají.

     Jablka jsou přezrálá, a proto padají.

 

(2/I) Není pravda, že [protože jsou jablka přezrálá, padají].

       Není pravda, že jablka padají, protože jsou přezrálá.

       Není pravda, že jablka jsou přezrálá, a proto padají.

Souvětí (2/I) interpretujeme tak, že jablka padají z jiného důvodu než proto, že jsou přezrálá.

(2A) Přestože jsou jablka přezrálá, nepadají.

       Jablka jsou přezrálá, ale nepadají.

 

(2B) Přestože jablka nejsou přezrálá, padají.

       Jablka nejsou přezrálá, ale padají.

Význam souvětí (2/I) má blízko k významu souvětí (2A) a (2B), jinými slovy význam vlastní příčiny (důsledku) negované I. způsobem se blíží významu přípustky, popř. souvětí odporovacího.[6] Stejně jako u podmínky možné se tímto způsobem negace popírá platnost vztahu mezi jevy p a q, ale realizace jevů p a q se jednoznačně nepopírají. V souvětí (2/I), pokud je proneseno s normální intonací, se nepopírá realizace jevu q (padání jablek). Realizace jevu p (jablka jsou přezrálá) není ani potvrzena, ani popřena. Buď se jev p realizuje, ale na realizaci jevu q to nemá žádný vliv (jablka jsou přezrálá, ale to nezpůsobuje jejich padání), nebo se jev p nerealizuje (jablka nejsou přezrálá), ale jev q se přesto realizuje (jablka padají). Je zřejmé, že jen tato druhá interpretace souvětí (2/I) se blíží významu přípustky (2B). Jestliže je v souvětí (2/I) intonačně zdůrazněno slovo padají, potom se I. způsobem negace popírá realizace jevu q (padání jablek), realizace jevu p není negací dotčena; význam souvětí (2/I) se opět blíží přípustce (2A).

 

Podmínka neskutečná

(3) Kdyby byla jablka přezrálá, padala by.

[294](3/I) Není pravda, že [kdyby byla jablka přezrálá, padala by].

              Není pravda, že by jablka padala, kdyby byla přezrálá.

Stejně jako u podmínky možné se I. způsobem negace popírá platnost vztahu mezi jevy p a q a nově utvořená souvětí můžeme interpretovat takovým způsobem, že se jejich význam blíží významu vztahu podmínkově přípustkového neskutečného (3A), (3B).

(3A) I kdyby byla jablka přezrálá, nepadala by.

 

(3B) I kdyby nebyla jablka přezrálá, padala by.

Výstižně charakterizovat sémantiku podmínkově přípustkových vztahů je obtížné. Hlavní mluvnice češtiny se shodují v tom, že vyčleňují souvětí vyjadřující podmínkově přípustkové vztahy jako samostatné souvětné typy. Ve výkladu jejich sémantiky se však neshodují.[7] Domníváme se, že jednou z možností, jak charakterizovat jejich sémantiku, je využít právě I. způsobu negace: vztah podmínkově přípustkový reálný vyjadřuje negaci podmínky možné, vztah podmínkově přípustkový neskutečný negaci podmínky neskutečné.

Negujeme-li I. způsobem podmínku možnou, vlastní příčinu (důsledek) a podmínku neskutečnou, významy nových souvětí mají blízko k významům přípustky a obou vztahů podmínkově přípustkových. Domníváme se, že vztah mezi oběma podmínkami a příčinou (důsledkem) na straně jedné a vztahy přípustkovými na straně druhé je symetrický. Budeme-li tedy negovat I. způsobem přípustku, význam nového souvětí se bude blížit významu příčiny (důsledku), budeme-li negovat vztahy podmínkově přípustkové, význam nových souvětí se bude blížit významu obou podmínek.

Sémantiku podmínky možné, podmínky neskutečné a příčiny (důsledku) chápeme tak, že vztah mezi jevy p a q je závazný, že jev p je nutnou podmínkou, popř. pří[295]činou jevu q. Sémantika vztahů přípustkových naopak naznačuje, že vztah mezi jevy p a q není jediným možným vztahem, že může existovat i vztah mezi jevy p' a q, nebo p a q'. Negujeme-li tedy I. způsobem podmínku možnou, podmínku neskutečnou a vlastní příčinu (důsledek), popíráme tím v zásadě závaznost (jedinečnost) vztahu mezi jevy p a q (padání jablek nemusí být způsobeno právě jejich přezrálostí, přezrálost jablek naopak nemusí způsobit jejich padání). Negujeme-li I. způsobem vztahy přípustkové, dochází k postupu opačnému: popíráme tím relativní volnost vztahu mezi jevy p a q, naznačujeme, že vztah mezi jevy p a q závazný je, že jev p je nutnou podmínkou (příčinou) jevu q (padání jablek je způsobeno právě jejich přezrálostí).

 

Přípustka

(4) Přestože jsou jablka přezrálá, nepadají.

 

(4/I) Není pravda, že [přestože jsou jablka přezrálá, nepadají].

       Není pravda, že jablka nepadají, přestože jsou přezrálá.

       Není pravda, že jablka jsou přezrálá, ale nepadají.

 

(4A) Jablka jsou přezralá, a tak padají.

(4B) Jablka nejsou přezrálá, a tak nepadají.

Význam souvětí (4/I) odpovídá přibližně významu souvětí (4A) a (4B), tedy důsledku.

 

Vztah podmínkově přípustkový reálný

(5) I když jsou jablka přezrálá, nepadají.

 

(5/I) Není pravda, že [i když jsou jablka přezrálá, nepadají].

       Není pravda, že jablka nepadají, i když jsou přezrálá.

 

(5A) Když jsou jablka přezrálá, padají.

 

(5B) Když nejsou jablka přezrálá, nepadají.

Význam souvětí (5/I) má blízko k významu souvětí (5A) a (5B), tedy k podmínce možné.

 

Vztah podmínkově přípustkový neskutečný

(6) I kdyby byla jablka přezrálá, nepadala by.

 

(6/I) Není pravda, že [i kdyby byla jablka přezrálá, nepadala by].

 

       Není pravda, že by jablka nepadala, i kdyby byla přezrálá.

Význam souvětí (6/I) má podle očekávání blízko k významu souvětí (6A) a (6B), tedy k podmínce neskutečné.

(6A) Kdyby byla jablka přezrálá, padala by.

 

(6B) Kdyby nebyla jablka přezrálá, nepadala by.

Účel

(7) Petr přišel na večírek, aby se setkal s přáteli.

 

(7/I) Není pravda, že Petr přišel na večírek, aby se setkal s přáteli.

[296]I. způsobem negace souvětí s vedlejší větou účelovou se nepopírá jen potenciální vztah mezi jevy p a q, ale také směr záměrné činnosti p. Souvětí (7/I) vyjadřuje, že cílem realizace jevu p (Petrova příchodu na večírek) není realizace jevu q (setkání s přáteli), ale ani realizace jevu (aby se nesetkal s přáteli), nýbrž realizace nějakého jiného jevu, který není blíže specifikován. Pokud je souvětí (7/I) proneseno s bezpříznakovou intonací, nepopírá se realizace jevu p (Petr přišel na večírek, ale ne proto, aby se setkal s přáteli); záměrná činnost směřuje od jevu p k nějakému jinému jevu než q. Pokud je v souvětí (7/I) intonačně zdůrazněno spojení přišel na večírek, realizace jevu p se popírá (Petr nepřišel na večírek).

Negujeme-li I. způsobem souvětí příčinné povahy, rozpadají se podle významu, kterému se negované souvětí blíží, na následující dvojice (srov. tab. č. 1):

podmínka možná ↔ vztah podm. přípust. reálný

podmínka neskutečná ↔ vztah podm. přípust. neskutečný

vlastní příčina (důsledek) ↔ přípustka

Příslovečné určení účelu jakožto vztah sémanticky složitější zůstává izolováno. Domníváme se, že i tato jeho izolace svědčí o zvláštním postavení účelu v dané skupině příslovečných určení.[8]

 

Zcela jiný charakter má II. způsob negace. Jak jsme již uvedli, popírá se jím každá složka zvlášť.

1) Jestliže jsou jablka přezrálá (p), padají (q).

 

(1/II) Jestliže nejsou jablka přezrálá (), nepadají ().

V souvětí negovaném II. způsobem je vyjádřen nový vztah potenciální souvislosti dvou jevů, a to jevů a , resp. tím, že souvětí II. způsobem negujeme, do nového souvětí se tento vztah dodatečně imputuje. Existence vztahu potenciální souvislosti i mezi jevy a je nutným předpokladem II. negace. Zdaleka ne všechna souvětí příčinné povahy, která můžeme vyexcerpovat z textu, tomuto předpokladu vyhovují. Často narážíme na to, že v některých souvětích negovaných II. způsobem složka nevyjadřuje takový jev, abychom očekávali právě složku (9).

(9) Začíná-li dítě tloustnout, usměrněná dieta obvykle zastaví růst tukové vrstvy.

[297]Souvětí (9) II. způsobem negovat nelze. Po složce složku neočekáváme; mezi jevy a vztah potenciální souvislosti není. Nezačíná-li dítě tloustnout, nemá smysl mluvit ani o dietě, ani o růstu tukové vrstvy.

Pokud zůstaneme u příkladů (1—7), můžeme negovat II. způsobem každý typ souvětí:

(2/II) Protože nejsou jablka přezrálá, nepadají.

        Jablka nejsou přezrálá, a proto nepadají.

(3/II) Kdyby nebyla jablka přezrálá, nepadala by.

U vztahů přípustkových se II. způsob negace projevuje poněkud jinak, než u ostatních určení této skupiny. U vztahů přípustkových realizace, resp. nerealizace jevu p a jevu q není v souladu s potenciálním vztahem mezi jevy p a q. Negujeme-li přípustková souvětí II. způsobem, zůstává tato sémantická charakteristika samozřejmě zachována, ale není patrné, zda dochází k novému vztahu mezi jevy a , jako je tomu u ostatních typů souvětí. V jednom případě se realizuje jev p a nerealizuje jev q, v druhém případě je tomu naopak.

(4) Přestože jsou jablka přezrálá, nepadají.

 

(4/II) Přestože nejsou jablka přezrálá, padají.

 

(5) I když jsou jablka přezrálá, nepadají.

 

(5/II) I když nejsou jablka přezrálá, padají.

 

(6) I kdyby byla jablka přezrálá, nepadala by.

 

(6/II) I kdyby nebyla jablka přezrálá, padala by.

Negujeme-li II. způsobem souvětí s vedlejší větou účelovou, dochází opět ke vzniku nového vztahu mezi jevy a . Nestačí, aby cílem záměrné činnosti p byl jev q, v novém vztahu cílem záměrné činnosti musí být právě jev .

(7) Petr přišel na večírek, aby se setkal s přáteli.

 

(7/II) Petr nepřišel na večírek, aby se nesetkal s přáteli.

Vzhledem k těmto omezením jen malou část souvětí s vedlejší větou účelovou můžeme negovat II. způsobem. V některých nově vytvořených souvětích složka záměrnou činnost nevyjadřuje. Taková souvětí II. způsobem negovat nelze. Ale nemůžeme negovat ani ta souvětí, v nichž sice složka záměrnou činnost vyjadřuje, ale cílem této činnosti není právě jev (10).

(10) Staří občané se scházejí v klubu důchodců, aby se tu pobavili.

Jak jsme již uvedli, II. způsob negace se omezuje jen na malou část souvětí příčinné povahy. Vztah potenciální souvislosti jak mezi jevy p a q, tak mezi jevy a je přísným předpokladem, a ta souvětí, která mu vyhovují, bychom mohli, podle našeho názoru, pokládat za zvláštní skupinu, řekněme souvětí příčinné povahy v užším pojetí.

V textu se někdy setkáváme se souvětími typu

(11) Petr nepřišel pozdě do školy, protože ho budila babička.

(12) Petr si neodložil zkoušku, aby mohl jet na hory.

Kladli jsme si otázku, v jakém vztahu jsou tyto syntaktické konstrukce k I. a II. způsobu negace. Tato souvětí mají dvě možné interpretace:

[298]a) V souvětí (11) je jev p vyjádřen větou Petra budila babička, jev q větou Petr přišel pozdě do školy (Petr přišel pozdě do školy ne proto, že ho budila babička, ale z nějakého jiného důvodu). V souvětí (12) je jev p vyjádřen větou Petr si odložil zkoušku, jev q větou Petr může jet na hory (Petr si odložil zkoušku ne proto, aby mohl jet na hory, ale z nějakého jiného důvodu). V obou případech se negací vztah mezi jevy p a q popírá; tato interpretace se tedy v zásadě shoduje s I. způsobem negace.

b) V souvětí (11) je jev p rovněž vyjádřen větou Petra budila babička, jev q na rozdíl od předchozí interpretace větou Petr nepřišel pozdě do školy (Petr nepřišel pozdě do školy právě proto, že ho budila babička). V souvětí (12) je jev p na rozdíl od předchozí interpretace vyjádřen větou Petr si neodložil zkoušku, jev q větou Petr může jet na hory (Petr si neodložil zkoušku právě proto, aby mohl jet na hory). V tomto případě z našeho hlediska o negaci nejde, pouze jeden z obou jevů je vyjádřen záporným slovesem.[9]

Uvedené dvě interpretace jsou ovšem možné pouze tehdy, když souvětí vyjadřuje takové jevy p a q, že může dojít ke vztahu potenciální souvislosti jak mezi jevy p a q, tak mezi jevy p a .[10] Takové tvrzení se zdá na první pohled absurdní, mluvíme přece stále o souvětích příčinné povahy, o souvětích vyjadřujících kauzální vztahy. Některá souvětí jsou však tvořena z vět vyjadřujících takové jevy p a q, mezi nimiž je vztah velmi slabý. Je obvyklé řadit mezi souvětí příčinné povahy všechna souvětí se spojkami charakteristickými pro každý typ. Tedy k podmínce možné všechna souvětí se spojkami jestliže a -li (s výjimkou tzv. souvětí konfrontačních), k příčině všechna souvětí se spojkami protože, poněvadž atd. Jednotlivé typy souvětí však nejsou skupinami homogenními, naopak: vyjadřují vesměs širokou škálu významů s pozvolnými přechody. Některé okrajové významy mají již s kauzalitou společného jen velmi málo. Z našich gramatik na to upozorňuje zejména syntax J. Bauera - M. Grepla (o. c. v pozn. 7, s. 319—320). V Polsku se touto problematikou zabýval např. J. Faryno,[11] který podrobně studoval významy souvětí se spojovacími výrazy jestliže pak. Také K. Pisarková ve své knížce o syntaxi telefonních rozhovorů[12] se zmiňuje o tom, že mezi konstrukcemi se spojkou protože, které jsou typické pro persvazívní funkci, je mnoho takových, které mají funkci navazovací a které bychom nikdy mezi souvětí příčinné povahy nezařadili.

V úvodu jsme se záměrně zmínili o tom, že v ideálním případě můžeme souvětí příčinné povahy negovat dvěma způsoby. Obecná sémantická charakteristika každého typu souvětí umožňuje I. a II. způsob negace a interpretace, které jsme pro každý typ uvedli. To ovšem neznamená, že jakékoli souvětí příčinné povahy vyexcerpované z textu můžeme takto negovat a negované souvětí bude odpovídat našim představám o souvětí správně utvořeném a stylisticky přijatelném. Jednak, jak jsme již uvedli, každý typ souvětí představuje skupinu vnitřně diferencovanou, jednak souvětí vyexcerpovaná z textu jsou obvykle vázána na předchozí kontext a negovaná souvětí se pak často jeví jako sémanticky nepřehledná, někdy přímo nesmyslná. Tento nesoulad je dán tím, že sémantická charakteristika každého typu [299]souvětí, tak, jak jsme s ní pracovali, je nutně příliš obecná a nemůže zachytit všechny významové nuance.

 

Shrnutí. Pokusili jsme se popsat dva způsoby negace souvětí příčinné povahy. I. způsobem negace se popírá závaznost vztahu mezi jevy p a q, II. způsobem negace se popírá samostatně složka p a složka q. V negovaném souvětí dodatečně vzniká nový vztah potenciální souvislosti mezi jevy a .

Při negaci I. způsobem vzniká symetrický vztah mezi podmínkou možnou a vztahem podmínkově přípustkovým reálným, mezi podmínkou neskutečnou a vztahem podmínkově přípustkovým neskutečným a mezi vlastní příčinou (důsledkem) a přípustkou. I. a II. způsobem negace nejsou jevy od sebe navzájem izolovány. Souvětí negované I. způsobem můžeme interpretovat dvěma různými souvětími, A a B. Mezi souvětími A a B je symetrický vztah II. negace (souvětí B je souvětím A negovaným II. způsobem a naopak), srov. tab. č. 1. Souvětí s vedlejší větou účelovou negované I. způsobem má sice také dvě možné interpretace, ale jinak zůstává izolováno, žádný sémantický protějšek nemá.

II. způsob negace může sloužit jako kritérium pro vymezení jádra souvětí příčinné povahy.

 

R É S U M É

On the Negation in Complex Sentences Expressing Causal Relations

The author endeavours to describe two types of negation of complex sentences expressing causal relations. The first type of negation denies the validity of the causal relation between two phenomena as a whole, the second type negates each component of the relation separately. The first instance appears to be a possible way how to describe semantic relations between individual types of complex causal sentences. The second type of negation may serve as a criterion for the delimitation of complex causal sentences in a narrow sense.


[1] Srov. I. Nebeská, Poznámka k příslovečným určením příčinnosti, SaS 35, 1974, 21—25.

[2] Bohatá literatura o negaci svědčí o tom, že tato problematika se těší velkému zájmu lingvistů. Z posledních českých prací připomínáme alespoň publikaci E. Hajičové Negace a presupozice ve významové stavbě věty, Praha 1975, ve které se podrobně studuje dosah negace ve vztahu k aktuálnímu členění.

[3] Závažným výsledkem E. Hajičové je zjištění, že negací se popírá vztah mezi dvěma složkami, kontextově zapojenou částí věty a částí kontextově nezapojenou (srov. o. c. v pozn. 2). Bylo by zajímavé zjistit, zda negací se popírá vztah mezi dvěma částmi věty i jinak vymezenými, jinými slovy, zda popření vztahu mezi dvěma složkami je pro negaci tohoto typu charakteristické.

[4] Podrobněji se zde otázkou intonace zabývat nebudeme.

[5] Srov. např. V. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1966, s. 327.

[6] O plynulém přechodu od přípustky ke vztahu odporovacímu srov. např. V. Šmilauer, o. c. v pozn. 5, s. 324.

[7] Srov. B. Havránek - A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1970: „Někdy vyjadřují věty přípustkové (uvozené spojkami i když, i kdyby, ) i podmínku, která by měla vyloučit výsledek vyjádřený větou řídící, ale nevylučuje jej. Takovéto věty přípustkové se někdy nazývají „podmínkově přípustkové“ (s. 387); V. Šmilauer, o. c. v pozn. 5: „Věty podmínkově přípustkové vyjadřují nepříznivou okolnost, za níž nastane hlavní děj stejně jako za okolností příznivých …“ (s. 326); J. Bauer - M. Grepl, Skladba spisovné češtiny, Praha 1972: „K přípustkovým větám se druží podmínkově přípustkové: vyjadřují také okolnost uskutečnění hlavního děje nepříznivou, ale nikoli jako překážku, přes niž se uskutečňuje, nýbrž jako okolnost, za níž se děj ještě uskuteční — stejně jako za okolností jiných, příznivějších … Termín „podmínkově přípustkové“ je vhodný z hlediska formálního. Jako o jiných větách přípustkových platí o nich, že jsou vlastně popřením podmínky, že se proto dá přípustkové souvětí převést na odporovací. Při této operaci se právě projeví ono zdůrazněné popření podmínky“ (s. 322); F. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny, Praha 1951: „Věty s i když se neprávem vykládají za přípustkové … Vedlejší věty s i když však prostě vyjadřují, že hlavní věta platí i za té podmínky, kterou vyslovují. Netkví v nich stín opaku. Vedle i když klade se ve větách s vytýkanou podmínkou i kdyby“ (s. 707); F. Kopečný, Základy české skladby, Praha 1962: „Některé větné typy se pokládají za podmínkově přípustkové. … V žádném z těchto typů nevyjadřuje vedlejší věta podmínku, pokud podmínku chápem v normálním významu tak, že její splnění přivodí jistý důsledek. Zde se důsledek dostaví i při nesplnění podmínky. Jde tedy o věty zdůrazněně přípustkové, proti normálnímu nezdůrazněnému typu se spojkami ačkoli, třebaže, přestože“ (s. 249); K. Svoboda, Souvětí spisovné češtiny, Praha 1972: „Modálnostní protiklad je mezi oznamovací větou přípustkovou s ačkoli, třebaže, přestože a amodální větou přípustkovou s i kdyby, někdy také větou s i když (s. 66). … Přípustkové věty s i kdyby, ani kdyby vyjadřují děj, který je v neshodě s dějem věty řídící, amodálně, tj. výslovně jej nevypovídají s žádnou vztahovou modálností. Bývá však pojat, tj. chápán nebo míněn jako a) nejistý, možný, nebo b) neskutečný. Protože se výrazem kdyby shodují s větami podmínkovými, bývají určovány jako podmínkově přípustkové. Avšak děj, který je v neshodě s jiným dějem, nemůže být současně jeho „podmínkou“, (s. 211). … Podstatným sémantickým rysem nejčastějšího typu souvětí obsahujících větu s i když je totiž rozpor mezi dějem věty s i když a věty řídící: děj věty řídící nastává přes okolnosti vyjádřené větou s i když … (s. 212).

[8] Srov. I. Nebeská, K sémantice souvětí s vedlejší větou účelovou, SaS 35, 1974, 275—286.

[9] Podobnou problematikou se zabýval v minulých letech J. Rybák. Vlastním tématem jeho výzkumu je konkurence spojek že/lebo v souvětích s vedlejší větou příčinnou. Zjišťování kontextů, ve kterých lze užít obě spojky a ve kterých jen jednu z nich, ho vedlo k závěru o existenci dvou druhů negace, částečné a celkové, srov. jeho články Opozícia príčinných spojok lebo, že, SlR 34, 1969, 220—225; Vyjadrenie príčiny spojkami že a lebo, tamtéž 39, 1974, 159—163.

[10] Srov. zde příklady (11) a (12). Naproti tomu příklady (1—7) bychom použít nemohli.

[11] J. Faryno, Struktura glęboka wykładnika „jeśli …, to …“, Semantyka i słownik, Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1972, s. 165—178.

[12] K. Pisarkowa, Składnia rozmowy telefonicznej, Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1975; srov. rec. v SaS 37, 1976, 79—80.

Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 4, s. 291-299

Předchozí Jarmila Panevová: Tzv. vedlejší věty místní a jejich významová stavba

Následující Eva Hajičová: Struktura doplňovací otázky a odpovědi z hlediska aktuálního členění