K problematice větných členů, zvláště v ruštině

Vladimír Hrabě

[Články]

(pdf)

К проблеме членов предложения, в частности в русском языке / Problèmes des membres de phrase, surtout en russe

Máme-li pojednávat o teorii větných členů a principech jejich rozlišování, musíme si především ujasnit, v kterém jazykovém plánu větné členy existují. V současné lingvistice se běžně pracuje se dvěma plány, plánem jazykového výrazu a plánem obsahu. Pod obsahovým plánem se rozumějí zpravidla obsahy věcné (logické, myšlenkové). Pak ovšem by bylo třeba pracovat nejen se dvěma souvztažnými rovinami, nýbrž se třemi: rovinou výrazu, jíž — pokud jde o morfologii — rozumíme gramatické tvary slov, rovinou mluvnických významů, těsně spjatou s touto rovinou tvarovou, a s rovinou věcných obsahů. Pro hodnocení jevů v oblasti mluvnické je třeba brát v úvahu především rovinu „střední“, rovinu mluvnických významů. O zásadní odlišnosti roviny mluvnických významů od roviny věcných obsahů svědčí např. sémantika rodu a někdy i čísla podstatných jmen. Z hlediska věcně obsahového příslušnost substantiva k určitému rodu není obecně motivována a také číselný význam substantiv bývá někdy alogický. (Srov. ruské sg. tantum smetana a pl. tantum slivki).[1] Přesto však v rovině mluvnických významů fungují tyto kategorie jako významuplné. Např. rodová a číselná příznakovost substantiva užitého ve funkci podmětu nebo ve funkci jmenného přísudku ovlivňuje tvar spony, srov. Housenky jsou svinstvo. Čas jsou peníze. Ta dcera byla pěkné kvítko. To děcko bylo n. byla hotová hromádka neštěstí.[2]

Také řadění toho kterého jmenného komponentu věty k určitému větnému členu je v prvé řadě určováno mluvnickými významy, a ne věcnými obsahy. Např. v pasívních konstrukcích Pis’ma raznosjatsja počtaľonom, Protivnik byl pobežden našej komandoj mluvnický podmět nevyjadřuje obsahový subjekt děje, nýbrž jeho obsahový objekt.[3] Přesto však je v pasívních větách hlavním větným členem podmět, neboť zaujímá mluvnicky dominantní postavení ve větě, stojí v nezávislém tvaru; slovesný přísudek pak s ním kongruuje stejně jako ve větách aktivních.[4]

V jazycích aglutinujících o dominantním postavení podmětu svědčí vedle nezávislého tvaru také jeho slovosledné postavení, tj. první místo ve větě. Naproti tomu obsahový subjekt pasívní konstrukce je jednak vyjádřen nepřímým pádem substantiva, opatřeným postfixem, který je typický pro vedlejší větné členy, jednak je slovosledně zařazen do skupiny přísudkové (prepozitivně), což je též znak jeho podřízenosti přísudku. Např. tur. Pasaportum türk konsolosluǧunca vize edildi (Můj pas byl tureckým konzulátem opatřen vízem).[5]

[267]Zbývá nyní vyřešit otázku, jak větněčlensky charakterizovat instrumentál obsahového subjektu v pasívních větách, popřípadě i jiný větný člen stojící v nepřímém pádě a mající subjektovou sémantiku. R. Mrázek doporučil pokládat tyto větné komponenty za zvláštní vedlejší větný člen, nazvaný rusky sub’jektnoje dopolnenije, což Mrázek sám překládá do češtiny jako subjektové (podmětové) určení.[6] Pokládal bych za vhodné ponechat i v češtině pro dané komponenty věty termín subjektové doplnění, jak to bude objasněno v dalším výkladu. Především však musím revidovat své dřívější kritické stanovisko, které jsem k Mrázkovu pojetí zaujal.[7] Na rozdíl od Mrázka jsem v uvedené stati vydělil některá subjektová doplnění, charakterizoval je jako hlavní větný člen, nazvaný nepřímý subjekt (kosvennyj sub’jekt). Toto mé stanovisko bylo motivováno zejména tím, že jsem nerozlučně spojil pojem vedlejších větných členů s pojmem syntaktického vztahu determinace, chápaného výrazně sémanticky jako neaktuální upřesňování pojmu vyjádřeného určovaným členem syntagmatu pomocí pojmu členu určujícího. Z tohoto hlediska, k němuž jsem dospěl zejména zkoumáním těsných spojení atributivních, se mi pak jevil pojem vedlejšího větného členu, který tvoří spolu s přísudkem syntagma obsahově predikační, jako rozporný. Jestliže dnes kladu i stanovení vedlejších větných členů — stejně jako základních větných členů — do roviny mluvnických významů, zůstává predikační nebo determinační charakter vztahu substance vyjádřené nepřímým pádem k přísudku věty záležitostí věcněobsahovou.[8] Mé další námitky proti pojmu subjektové doplnění vyplývaly z toho, že jsem spojoval pojem doplnění s přítomností slovesné rekce, chápané jako lexikálně syntaktická vlastnost slovesa jakožto lexému, tedy vlastní všem jeho tvarům. O takovou rekční závislost pochopitelně nejde ve větách typu Net deneg, Byt’ ottepeli ani u instrumentálu v pasívní konstrukci. Avšak sám pojem rekce může být chápán šíře a může zahrnout každou jednoznačně podmíněnou závislost pádu na predikačním jádru věty, ať již je daná podmiňovací schopnost vlastní všem tvarům přísudkového slovesa, či jen jednomu tvaru nebo je vázána na konstrukci věty v celku.

Dále vzniká otázka, jak definovat doplnění. Vycházím nyní z pojetí L. V. Ščerby, který poukázal na neúnosnost tradičního širokého chápání příslovečných určení, k němuž byly řazeny tři syntaktické útvary zcela rozličné povahy: a) přislovesné přívlastky: On bystro jezdit, b) nutná doplnění slovesného přísudku: On živet v Leningrade, c) skutečná okolnostní určení, jejichž přítomnost u přísudku je jen fakultativní On živet v svoje udovoľstvije v Leningrade, chodit v teatry …[9] Doplněním rozumím větný člen závislý na přísudku, který buď je z hlediska valence přísudku nutný, nebo jehož tvar je jednoznačně podmíněn gramatickými vlastnostmi slovního tvaru ve funkci přísudku (nebo základního členu věty jednočlenné). Tak např. instrumentál obsahového subjektu v pasívní konstrukci nutný není, ale je doplněním vzhledem ke své vysoce abstraktní tvarové podmíněnosti slovesným tvarem pasívním. Naproti [268]tomu opisné vyjádření obsahového subjektu děje ve větě V Pariže uže vedetsja protiv Tajerana siľnyj podkop so storony krajnich rojalistov (Tarle) pokládám za příslovečné určení vzhledem k nedostatečné abstraktnosti a netypičnosti způsobu vyjádření. Na druhé straně shodně s L. V. Ščerbou pokládám za doplnění i větný člen vyjádřený adverbiem substituovaný za doplnění substantivní, pokud je přítomnost tohoto členu nutně vyžadována valencí přísudku, např. On živet zdes’. Také infinitiv může vyjádřit doplnění.

Třídu doplnění dále vnitřně dělíme podle principu obsahového. Tradiční předmět lze nazvat doplněním objektového obsahu nebo, zkráceně, doplněním objektovým. Analogicky vydělujeme doplnění subjektové, doplnění místní, doplnění měrové, např. Obed stoit rubľ, doplnění posesívní U menja jest’ eta kniga, komplexní doplnění dějové Zastavili menja ujti aj. O místní doplnění jde též ve větách s tvarem plnovýznamového slovesa byt’, vyjádřeným třeba i nulově: V podvale jest’ pivo / V podvale pivo. Lokál v bezpodmětných větách typu V lesu cholodno, V peči treščit lze chápat spíše jako vyjádření doplnění místního než subjektového, neboť pokusy o transformaci tohoto pádu do podmětového nominativu bývají násilné. K subjektovým doplněním počítám genitivy záporové a genitivy kvantitativní v bezpodmětných větách jako Otca net, Nas mnogo, dativ obsahového subjektu v jednočlenných větách infinitivních Byt’ ottepeli a v bezpodmětých větách slovesných, např. Mne pojetsja, a konečně i instrumentál obsahového subjektu nejen ve větách trpných, nýbrž i v bezpodmětých aktivních, jako Pachnet senom, Ognem ochvatilo dom. Vydělovat vedle subjektového doplnění ještě tzv. nepřímý subjekt (kosvennyj sub’jekt) jako hlavní větný člen, jak jsem to činil v citované práci, by bylo při dnešním upřesnění pojmu doplnění zbytečné.

Konečně ještě několik slov o posesívních konstrukcích v ruštině. Tyto konstrukce se podobají v jistém smyslu konstrukcím pasívním. Z logického hlediska by šlo chápat předložkový genitiv typu u menja jako vyjádření subjektu posesívního vztahu (subjektové doplnění) a nominativ jako objekt vztahu (objektové doplnění), např. ve větě U menja jest’ pivo. Potíž by však vznikla při interpretaci záporné konstrukce U menja net piva, kde by pak byla dvě subjektová doplnění v téže větě. Záporový genitiv při existenčním slovesu nacházíme totiž i v konstrukcích výskytových, např. V podvale net piva, a může být tedy i on charakterizován jako vyjádření subjektového doplnění. Lépe bude proto neztotožňovat posesívní vztah plně se vztahem objektovým. Pro toto řešení jsou i další důvody. Skutečně objektový vztah předpokládá procesuální přísudek, kdežto přísudek vět posesívních má čistě vztahovou sémantiku. Pro odlišnost vztahu posesívního od objektového svědčí i existence takových konstrukcí jako ruského U menja ne pribrano, českého Nemám uklizeno, Dnes máme pod mrakem apod. Nemusíme pak ztotožňovat podmět posesívní věty v rovině obsahové s objektem a genitiv posesora lze pokládat za vyjádření posesívního doplnění.

 

R É S U M É

К проблеме членов предложения (на материале русского языка)

Автор настоящей статьи различает план содержания предложения и план его грамматического значения. Члены предложения устанавливаются в последнем. Вслед за Л. В. Щербой автор вводит широкое понимание дополнения, как второстепенного членa предложения, который является или обязательным дополнением предиката, или дополнением факультативным, но однозначно грамматически обусловленным. Ссылаясь на [269]Р. Мразека, автор среди семантических разновидностей дополнения выделяет и субъектное дополнение и относит к нему зависимые именные компоненты таких предложений, как Нет денег, Нас пятеро, Быть оттепели, Мне не спится, Дом строится рабочими и Огнем охватило дом. Он отказывается от термина косвенный субъект, который он раньше применял в связи с этим и который он считал главным членом предложения. Родительный падеж в предложениях типа У меня есть эта книга он считает выразителем посессивного дополнения ввиду неполного тождества посессивных отношений с объектными.

Slovo a slovesnost, ročník 39 (1978), číslo 3-4, s. 266-269

Předchozí Karel Svoboda: K historické metodě při studiu současné syntaxe

Následující Roman Mrázek: K metajazykové stránce kategorie subjektu