Václav Křístek šedesátiletý

Alois Jedlička

[Kronika]

(pdf)

Вацлаву Кржистеку шестьдесят лет / Vaclav Křístek sexagénaire

„Pocházím z hornické rodiny, vyrostl jsem na Ostravsku, doplňoval jsem si své znalosti ostravské hornické mluvy přímo při práci v šachtě na několika brigádách,” napsal o sobě v 1. kapitole své průkopnické monografie Ostravská hornická mluva (Praha 1956) Václav Křístek; „protože jsem měl tyto předpoklady pro tuto práci, vzal jsem na sebe tento úkol.“ Tato autobiografická glosa, organicky a funkčně zařazená do odborné monografie, může být klíčem k pochopení životní dráhy i všestranné činnosti našeho jubilanta.

Rodný kraj — Ostravsko, stejně jako rodinné hornické prostředí utvářely už od mládí lidský, politický a brzo také odborný profil V. Křístka. Bylo to prostředí poznamenané sociálními zápasy za lepší a důstojnější život dělnické třídy. Ještě střední škola — klasické gymnázium v Ostravě — držela V. Křístka v plodném zajetí rodného regionu, ale léta vysokoškolských studií, přerušeně strávená na filozofické fakultě brněnské univerzity, už umožňovala zmnožovat a znásobovat vše, co dala rodina i rodné město. Už v letech brněnských se rýsovala budoucí trojjediná dráha Křístkovy činnosti, vyznačující se spojováním, prolínáním, ale také občasným rozchodem tří linií, linie odborné, politické a organizačně řídící. Po stránce odborné (ale i politické) stál V. Křístek pod výrazným vlivem velkých osobností svých vysokoškolských učitelů, prof. Fr. Trávníčka a B. Havránka. Oba na něho působili i po letech studentských svým úsilím o probojování marxistické metodologie v lingvistice. Bezprostředním kontaktem byl zpočátku více vázán na Fr. Trávníčka, který dobře orientoval Křístkovu badatelskou činnost na ty oblasti konkrétního zkoumání, v kterých bylo možno sledovat bezprostřední vztah jazyka a společnosti, podmíněnost jazykových jevů výrobními a společenskými procesy, tj. na oblast slovní zásoby vázanou na pracovní prostředí (hornické), na její proměny v minulosti i současnosti. Nelze však pominout ani vliv dialektologa A. Kellnera, kterého se V. Křístek v uvedené monografii často dovolával. Po dokončení studií rozšířil V. Křístek své zkušenosti za krátkého působení lektorského na univerzitě v Poznani. A pak už přišla léta olomoucká, tak významná a plodná pro růst a zrání mnoha našich lingvistů. V. Křístek patřil k těm, kteří byli u základů obnoveného vysokého školství olomouckého a kteří se podíleli nejen na jeho organizaci, ale i na prudkém rozvoji filologických oborů na Palackého univerzitě. V další etapě životní dráhy Křístkovy stávaly se dominantními složky řídící a politické, ať už to bylo za působení ve funkci prvního náměstka ministra školství nebo později ve funkci velvyslance. Po návratu z tohoto působení dochází pak k obnovenému soustředění na činnost odbornou, ovšem v organickém skloubení s činností politickou i organizačně řídící na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po tomto letmém nástinu životopisném věnujme se nyní stručné charakteristice odborné činnosti našeho jubilanta. Zjišťujeme zde na jedné straně dominantní převládání určité tematiky v jednotlivých obdobích, na druhé straně pak i plynulou tematickou návaznost v celém vývoji; do jisté míry vyznačují Křístkovu odbornou činnost i individuální zájmové rysy.

Ve středu zájmu olomouckého období stály nesporně otázky slangu a profesionální mluvy a šíře pak vůbec otázky slovní zásoby v sociální podmíněnosti. Rodné hornické prostředí poskytlo bohatý materiál a ten byl platným a podnětným základem pro interpretaci faktů z hlediska marxisticky viděného vztahu jazyka a společnosti v četných studiích, které pak vyústily v syntetické zpracování v monografii už připomenuté, Ostravská hornická mluva. V. Křístek vychází z teze, dnes široce uplatňované, že soubor výraziva ostravské hornické mluvy obráží zájmy a potřeby dané společenské vrstvy a její zvláštní záliby. [71]K charakteristice hornické mluvy přistupuje sice v základě jako dialektolog, zjišťuje její dialektovou bázi místního dialektu lašského, ale z hlediska vývojové dynamiky si všímá vztahu ke spisovnému jazyku, a to z hlediska vzájemného působení (na jedné straně působí hornická mluva na vrstvu spisovné terminologie, na druhé straně vytlačují některé prvky šíře spisovné výlučné původní prvky slangové). Z hlediska dnešní metodologie je pozoruhodné, že Křístek rozlišuje tři základní varianty, tj. variantní formy hornické ostravské mluvy, které jsou svázány s regionálními variantami dialektu, a že si všímá vývojového pohybu v nich. Je třeba litovat, že se nepodařilo realizovat paralelní výzkum hornické mluvy i v jiných revírech, že neexistuje materiálová základna pro konfrontační zkoumání, o jehož potřebě se i Křístkova práce zmiňuje. Tematická návaznost v Křístkově odborné činnosti je dokumentována tím, že se V. Křístek v posledním období k této tematice znovu vrátil, a to obecnými úvahami o slangu a argotu (SaS 34, 1973, s. 98).

Spojitost s prvotními zájmy o mluvu profesní má i novější Křístkovo zamýšlení nad centrálními dnes funkčními stylovými sférami, sférou odbornou a publicistickou. Je to v souladu s dnešním badatelským zájmem o dvě oblasti, které z hlediska významu v současné společenské komunikativní praxi zaujímají dnes postavení dominantní, a to je doprovázeno i vědeckou aktuálností. Problematika vymezení a vnitřní diferenciace odborného stylu a jeho místa v systému funkčních stylů náleží už od výchozí klasifikace B. Havránka k otázkám často diskutovaným; k jejímu řešení přispěl i V. Křístek statí o funkčním rozpětí odborného stylu (SaS 38, 1972, s. 173). Pokud jde o oblast publicistiky, měl i zde V. Křístek možnost navázat na některé své práce z dřívějšího období (např. na stať Jazyk u Julia Fučíka jako prostředek boje, Studie a práce lingvistické I, 1954, s. 494). Poněvadž je oblast publicistiky těsně spjata s prací politickou a s působením ideovým, nalézá V. Křístek příležitost při charakteristice jazykové stránky revolučního tisku za první republiky ukázat funkční využití jazyka textů k speciálním cílům ovlivňovacím a přesvědčovacím (NŘ 54, 1971, s. 131). Individuální motivaci má Křístkův zájem o jazyk sportovních reportáží v mluvené publicistice (SlavPrag XIII, 1971, s. 241) a zčásti i pozornost, kterou věnoval jazykové stránce novinových titulků, především jejich funkci upoutávací (NŘ 56, 1973, s. 229).

V posledním období se V. Křístek výrazně orientuje na otázky vývoje národního jazyka, na problematiku periodizace ve vztahu k vývoji společenskému, na klíčová období ve vývoji spisovného jazyka i na sledování charakteristických rysů spisovného jazyka současného. K problematice periodizace dějin jazyka českého se vztahuje jeho stať v SaS 37, 1976, s. 177, a některé aktuální otázky teorie spisovného jazyka z marxistického hlediska osvětluje stať v NŘ 61, 1978, s. 1 (spolu s J. Kuchařem). Ve shodě s výrazným dnes zájmem lingvistiky o projevy dynamiky v současných spisovných jazycích všímá si inovačních tendencí v současné češtině (v návaznosti na některé stati starší, z prvního období a se stálým zřetelem k sociálním podmínkám) a podrobuje je i konfrontačnímu zkoumání, především ve vztahu ke slovenštině a polštině, přičemž dochází ke zjištění paralelních rysů v současném vývoji spisovných jazyků v socialistickém období (Čs. přednášky pro VIII. mezinár. sjezd slavistů v Záhřebu, Praha 1978, s. 27). — V jubilejním roce jungmannovském (v r. 1973) věnoval V. Křístek se svými spolupracovníky mnoho pozornosti novému osvětlení činnosti velké osobnosti českého národního obrození J. Jungmanna; v jubilejních příspěvcích a v sborníkových statích rozebíral společenské kořeny a podmínky jeho působení i jeho pokrokový odkaz dnešku (srov. Slovanské spisovné jazyky v době obrození, Praha 1974, SlavPrag XVII (Josef Jungmann a jeho pokrokový odkaz dnešku), Praha 1975, sborníček Josef Jungmann dnešku (1773—1973), spolu s A. Jedličkou, J. Polišenským a L. Paterou).

V. Křístek patří dnes mezi přední představitele české marxistické jazykovědy. Od svých vědeckých počátků sleduje trvale ty aspekty zkoumání, které jako centrální řeší marxistická jazykověda: tvůrce, přetvařitele a nositele jazyka (jak říká už ve své rané stati v charakteristice uměleckého jazyka K. M. Čapka-Choda, SaS 12, 1950, s. 160) vidí ve společnosti, jazyk jako kolektivní výtvor je vázán na své i sociálně diferencované nositele a je rovněž diferencován podle oblastí lidské činnosti.

[72]Profesor Křístek působil stále na vysokých školách připravujících učitele. Toto působení jistě spoluvytvářelo jeho učitelskou osobnost, ale zároveň vědec a učitel V. Křístek přispíval k určení a vyhranění profilu učitelských fakult a také profilu jejich absolventů (viz jeho stať v čas. Český jazyk a literatura 1974/75). S tímto jeho zaměřením souvisí jeho podíl na vypracovávání učebnic českého jazyka v starším období i v současnosti; dnes je vedoucím pracovní skupiny připravující nové učebnice českého jazyka pro ZDŠ. Smysl pro jasný a přehledný výklad nachází uplatnění i v bohaté činnosti popularizační, především v rámci přednáškových cyklů pořádaných pravidelně Lidovou univerzitou; významná a rozsáhlá je zde i činnost organizačně řídící, V. Křístek působí mj. jako předseda Rady mimoškolního vzdělávání. Na dokreslení různých aspektů činnosti V. Křístka připomeňme ještě, že se aktivně a iniciativně podílí na rozvíjení mezinárodní vědecké spolupráce na úseku vysokých škol a přispívá ke konkrétnímu naplňování družebních univerzitních dohod (s univerzitou v Moskvě, Varšavě, Krakově, v Berlíně, v Lipsku aj.).

V. Křístek je členem vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV, členem redakce Naší řeči, periodických sborníků vydávaných filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, vedoucím redaktorem Staročeského slovníku zpracovávaného v Ústavu pro jazyk český a předsedou pravopisné komise při kolegiu ČSAV.

V. Křístkovi se dostalo vysokých poct a uznání: je nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, v loňském roce mu byla udělena medaile J. A. Komenského jako nejvyšší ocenění činnosti pedagogické a letos u příležitosti životního výročí stříbrná medaile Josefa Dobrovského.

Přejeme V. Křístkovi, aby plnění všech úkolů, které už má a které na sebe ještě vezme — jako vzal na sebe kdysi úkol napsat monografii o hornické mluvě — mu přinášelo uspokojení i radost, aby přinášelo prospěch naší vědě a naší společnosti.

Slovo a slovesnost, ročník 40 (1979), číslo 1, s. 70-72

Předchozí Jana Jiřičková: Ze současné lingvistiky textu

Následující Jiřina Smrčková: Rumunská charakteristika čs. stylistiky