Zemřel britský slavista Robert Auty

Ivan Lutterer

[Chronicles]

(pdf)

Британский славист Роберт Оти скончался / Le slavisant britannique Robert Auty est mort

Dne 18. srpna 1978, krátce před zamýšleným odjezdem na kongres slavistů v Jugoslávii, skonal náhle ve věku 63 let Robert Auty, profesor srovnávací slovanské filologie na univerzitě v Oxfordu. Prof. Auty byl oddaným přítelem Československa již od r. 1937, kdy poprvé navštívil naši zemi a začal se intenzívně učit česky. Mezi Čechy a Slováky v Anglii měl za druhé světové války dobrou příležitost dokonale ovládnout češtinu a slovenštinu i prakticky, seznámit se podrobně s našimi dějinami nové i starší doby, poznat naši literaturu a hluboko proniknout i do psychologie obou [76]našich národů. Pro československou jazykovědu je proto odchod R. Autyho tím bolestnější.

Robert Auty se narodil v Rotherhamu jako syn gymnaziálního profesora.[1] Na univerzitě v Cambridgi vystudoval r. 1935 německou a francouzskou filologii, doktorát filozofie získal r. 1937 na německé univerzitě v Münsteru disertací o staroněmecké milostné poezii rytířské. Téhož roku začal přednášet germanistiku na cambridžské univerzitě, avšak jeho slibnou univerzitní kariéru přerušila druhá světová válka. V r. 1945 se vrátil do Cambridge a znovu se ujal přednášek z německé filologie. Až r. 1957 byl jmenován docentem českého a slovenského jazyka a zároveň pověřen přednáškami ze srovnávací slovanské filologie. R. 1962 se stal profesorem na School of Slavonic and East European Studies londýnské univerzity a působil tam do r. 1965, kdy přešel na stolici srovnávací slovanské filologie v Oxfordu. R. 1975 jmenovala ho Rakouská akademie věd svým členem korespondentem, od r. 1976 byl též členem Britské akademie.

Prof. Auty proslul jako znamenitý univerzitní učitel, který svým žákům imponoval nejen šíří a hloubkou svých vědeckých zájmů, ale i udivujícími schopnostmi polyglota ovládajícího plynně vedle němčiny a francouzštiny též češtinu a slovenštinu, dále ruštinu, srbocharvátštinu, maďarštinu, estonštinu, rumunštinu, a dokonce jazyk maori. Své jazykové znalosti dovedl uplatnit jako člen mnoha mezinárodních společností a komisí, z nichž za všechny jmenujme Mezinárodní komisi pro studium spisovných jazyků slovanských při MKS, jemu nejbližší, které také věnoval nejvíce sil a nadšení.

Vědecká práce R. Autyho je rozsáhlá a mnohostranná. Sahá od drobnějších studií (jako např. o staročeské milostné lyrice) až po obsažnější publikace (např. učebnici staroslověnštiny). Z více než stovky článků a studií, které uveřejnil, pozornosti zaslouží zvláště jeho příspěvky k dějinám slovanských jazyků, především češtiny a slovenštiny.

Předčasný odchod R. Autyho je těžkou ztrátou pro celou světovou slavistiku. Bude asi dlouho trvat, než západoevropské slavistice vyroste vědec Autyho formátu a lidských kvalit.

Slovo a slovesnost, volume 40 (1979), number 1, pp. 75-76

Previous Lumír Klimeš: Příručka kvantitativní lingvistiky

Next Jaroslav Hubáček: Konference o slangu