Vztah mezi pravděpodobností, dispoziční a záměrovou modalitou

Eva Buráňová

[Články]

(pdf)

Отношение между вероятностной, диспозиционной и интенциональной модальностью / Le rapport entre la modalité probabilistique, la modalité de disposition et la modalité d’intention

Pravděpodobnostní modalita má ve srovnání s dalšími dvěma oblastmi modality — tj. modalitou větnou (záměrovou) a dějovou (dispoziční) — své specifické vlastnosti. Její povahu můžeme charakterizovat jak po stránce sémantické, tak formální.

Vycházím z předpokladu, že u modality obecně (tj. u všech tří jejích typů, o nichž se obvykle uvažuje) jde o významy, které se nějakým způsobem týkají vztahu mezi realitou, větným dějem a prvky komunikační situace.[1] U jednotlivých oblastí modality se pak různě uplatňuje vzájemná kombinace a zejména závažnost prvků tohoto vztahu. Kromě původce děje, mluvčího a adresáta musíme u modálních významů vždy počítat ještě s dalším sémantickým činitelem — s kategorií původce modality,[2] z něhož právě modální význam vychází. Spolupůsobení všech těchto prvků v modální oblasti je možno zhruba (bez ohledu na míru působení jednotlivých prvků v jednotlivých modálních významech) znázornit takto: 

 

		Modalita					pm	=	původce modality
	pm	ml	adr	pd			pd	=	původce děje
realita		komun. situace		větný děj			ml	=	mluvčí
							adr	=	adresát

 

V tzv. modalitě záměrové (postojové) platí, že původcem modality je vždy mluvčí (pm = ml), neboť podstatou této kategorie je, že tu mluvčí realizuje svůj komunikační záměr (oznámení, otázku, žádost); do popředí tu tedy vystupují zvýšenou měrou prvky komunikační situace, jen pomocí těchto složek můžeme popsat rozdíly v druzích záměrové modality. Co se týče formy, lze označit tento typ za modalitu celovětnou — týká se charakteru celého větného celku. Proto tu jako formální prostředky figurují některé prostředky specificky celovětné (intonace, interpunkce, některé větné spojky); kromě těchto prostředků se ovšem uplatňují i další. Protože je sloveso nejen jedním z větných členů, ale zároveň také nositelem větotvorné funkce — predikace, podílí se na významu záměrové modality podstatně i slovesný modus; kromě toho jsou tu prostředky lexikální, tázací slova, některé částice, popř. transponovaně i jiné.

 

Př.: Přijde Petr? Přijď k nám! Že by nepřišel?

 

V oblasti dispoziční (dějové) modality (která bývá nazývána též modalitou slovesnou, voluntativní, diktální, konatelskou) však podává mluvčí (samozřejmě prostřednictvím svého nazírání) objektivní údaje o ději týkající se míry jeho naléhavosti (možnost, nutnost, vůle), a popřípadě míry jeho reálnosti (reálnost — ireálnost děje). Tato modalita je na úrovni predikačních kategorií. Její sémantiku bychom mohli přesněji popsat jako dispozici (vztah) původce děje k realizaci tohoto děje. Primárními vyjadřovacími prostředky jsou tu prostředky slovesné, tj. tzv. vlastní modální [99]slovesa a modus.[3] Dílčí významy jsou tu odlišeny charakterem původce modality, liší se navzájem tím, zda se původce modality rovná původci děje, nebo zda jím je jiné živé individuum nebo objektivní okolnosti. Na základě těchto sémantických dat je možno popsat významy jednotlivých modálních sloves. K vyjádření významového protikladu reálnost — nereálnost slouží opozice indikativ — kondicionál. Charakter původce modality lze tu schematicky vyjádřit takto: 

 

pm	=	obj ≠ pd	Př.: Mohu (mohl bych) jít ven, neprší.
pm	=	os ≠ pd	Př.: Petr nesmí jít ven.
pm	=	os = pd	Př.: Chci jít ven.
obj	=	objektivní okolnosti, os = živé individuum, osoba

 

Modalita pravděpodobnostní vyjadřuje míru pravděpodobnosti (jistoty) děje. Původcem modality tu tedy, přesněji řečeno, je původce míry pravděpodobnosti, tj. ta osoba, z níž vychází úsudek o míře pravděpodobnosti realizace děje (dále označována pp). Ačkoli nás běžně uváděné příklady svádějí k tomu, abychom za tuto osobu považovali vždy mluvčího, je třeba vzít v úvahu i případy jiné. Srovnejme níže uvedené příklady.

 

pp	=	ml	Př.: Teď už je Petr asi doma.
pp	≠	ml,	osoba je vyjádřena explicitně. Př.: Podle Pavla je už Petr asi doma. Pavel říká, že už je Petr asi doma.
pp	≠	ml,	cizí mínění. Př.: Petr už prý je doma.

 

V prvním případě jde o úsudek o míře pravděpodobnosti ze strany mluvčího. V druhém případě stanoví míru pravděpodobnosti jiná osoba, což musí ovšem být ve výpovědi explicitně vyznačeno; úlohou mluvčího je tu pouze oznámení (záměrová modalita). V třetím případě jde o tzv. cizí mínění.

Již bylo řečeno, že každá z modálních oblastí má své primární vyjadřovací prostředky. U modality záměrové je to větná intonace, modus, tázací slova a jisté částice,[4] u modality dějové vlastní modální slovesa. U pravděpodobnostní modality slouží primárně prostředky lexikální, které jsou obvykle označovány jako modální příslovce, modální částice, větné příslovce ap., tedy slova jako asi, snad, možná, pravděpodobně, určitě, jistě, prý atd. Máme-li charakterizovat celkově modalitu pravděpodobnostní po stránce formální, je třeba vzít v úvahu její specifickou vlastnost, kterou nemá žádný jiný modální typ, totiž její potenciální členský charakter. Srovnejme: Teď už je asi Petr doma. Doma je asi Petr. Kde je Petr? Petr je asi doma. (Většina příslovcí vystupuje obyčejně pouze v roli doplnění slovesa.) Modální příslovce mohou udávat míru pravděpodobnosti jak obsahu celé věty, tak i jejích jednotlivých členů, počítaje v to sloveso. A tak se svým chováním blíží kategorii negace. Míra pravděpodobnosti ostatně významově vlastně udává mezistupně na stupnici, jejíž krajní póly tvoří klad a zápor, a proto z hlediska hierarchie větných složek musí být s negací na stejné úrovni.

Kromě prostředků primárních mívají významové gramatické kategorie též prostředky sekundární a obecně platí, že pokud jsou to prostředky transponované z jiné [100]oblasti, jsou většinou stylisticky příznakové. Sekundárními (nikoli však málo běžnými) prostředky pravděpodobnostní modality jsou některá vlastní modální slovesa a futurum.

 

Př.:	Teď už musí být Petr doma.
	Teď už může být Petr doma.
	Teď už bude Petr doma.
	Teď už má být Petr doma.

 

Zatímco u dispoziční modality ve svém primárním užití vyjadřují modální slovesa možnost a nutnost ve vlastním smyslu (umožnění děje, přinucení k ději, např. V tak velké vodě by se Petr mohl utopit, Ten úkol Petr musí splnit), v pravděpodobnostní modalitě klesá jejich význam na pouhý předpoklad stupně pravděpodobnosti, např. Může to stát dvě stě korun, muselo to stát aspoň dvě stě korun. Na této transpozici modálního slovesa je založena slovní hříčka příkladu: „Poslouchejte, vy tu někde musíte mít takovou malou knížku. Nemusím, ale mám.“ V odborném projevu, který je představitelem emocionálně nepříznakových textů, a zřídka proto připouští transpozice, se těchto sekundárních prostředků obyčejně nepoužívá.

Co se týče klasifikace modalit z hlediska hierarchie významových složek věty,[5] domnívám se, že dispoziční modalitu je možno počítat k složkám věcně obsahovým, ať již budeme předpokládat, že patří k propozici samé, nebo k činitelům, které specifikují propoziční jádro, modalitu pravděpodobnostní k složkám, které je možno nazvat referenční (referenční v širším slova smyslu, tj. těm, které odkazují k denotátům) — tedy na stejné úrovni jako je např. klad a zápor, odkazování, časové zařazení aj., a modalitu záměrovou k složkám komunikačním, jako též např. aktuální členění, emocionálnost ap. (proces působení mluvčího na posluchače).

Je však třeba mít na paměti, že tři zmíněné modální oblasti nejsou vždy přesně ohraničené a vzájemně oddělitelné. Existují pomezní případy, kdy na základě určitých okolností jeden modální typ přechází v druhý. Tak např. přechodné pásmo mezi modalitou záměrovou a dispoziční je tvořeno obvykle případy, kdy je použito prostředků modality dispoziční (pro vyjádření nutnosti, možnosti, vůle) a přitom původcem modality je mluvčí (ať již je i původcem děje, nebo ne). Věty s modálními slovesy pak nabývají významu výčitky, lítosti, napomenutí, přání ap. Obyčejně je taková věta zdůrazněna příslušnou intonací.

Srovnejme:

Mohl se přimluvit (pouhé konstatování okolností; interpretace buď ‚bylo to možné, tak se přimluvil‘, nebo ‚bylo to možné, ale nepřimluvil se‘).

Mohl se přimluvit! (výčitka)

Nemáte kupovat takové zbytečnosti (tlumočení příkazu od jiné osoby).

Nemáte kupovat takové zbytečnosti! (výtka, zadostiučinění ap.)

Podobně existuje přechodné pásmo mezi modalitou dispoziční a pravděpodobnostní v případě, že původcem modality je naléhavá objektivní situace: Ten pokus se musí povést. Těžko zde rozlišujeme, zda jde o vyslovení velké míry pravděpodobnosti, tj. význam ‚určitě se povede‘, nebo o nutnost vyvolanou objektivní situací; oba významy zde téměř splývají.

Tyto pomezní jevy však jen potvrzují, že všechny tři uvedené modální oblasti patří do jedné velké kategorie — gramatické modality.

 

[101]R É S U M É

Отношение между вероятностной, диспозиционной и преднамеренной модальностью

Модальность вообще выражает значения, которые каким-либо образом касаются отношения между реальностью, действием предложения и элементами коммуникации. Кроме инициатора действия, говорящего и адресата мы должны в какой-либо модальной сфере предполагать существование категории инициатора модальности. В докладе различаются три разновидности модальности; преднамеренная модальность (модальность всего предложения), где инициатором модальности всегда является говорящий, так как он реализует здесь свое намерение в коммуникации (сообщение, вопрос, требование); диспозиционная (предикатная) модальность, помощью которой говорящий сообщает объективные данные о диспозиции инициатора действия к реализации, т. e. о мере настоятельности действия (возможность, обязательность, воля); вероятностная модальность, выражающая меру вероятности действия и имеющая потенциально частный характер. Описываются первичные и транспонированные средства модальных областей.

Slovo a slovesnost, ročník 40 (1979), číslo 2, s. 98-101

Předchozí Rudolf Růžička (Leipzig): Über propositionale und präferentielle Wertungen (Probleme ihrer Homonymie und Kombination, ihres Skopus und seiner syntaktischen Gestalt)

Následující Miroslav Grepl: Některé problémy jistotní modality