Bulharský časopis pro konfrontační lingvistiku

Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

Болгарский журнал по сопоставительной лингвистике / Une revue bulgare de la linguistique confrontative

Konfrontační lingvistika, a v jejím rámci konfrontační slavistika, je jedním z těch oborů, v nichž se dnes v Bulharsku vyvíjí největší vědecká aktivita. V posledních letech byla napsána jak knižní monografická díla vysoké teoretické úrovně — jmenujme zejména knihu M. Dejanovové a M. Staniševové Izmenenija na morfologičeskom urovne, obuslovlennyje javlenijami sintaksisa (Sofie 1976, 226 s.), tak i velký počet statí v časopisech a sbornících akademických a univerzitních. Např. v r. 1977 vyšel sborník Zakonomernosti na razvitieto na slavjanskite ezici (Sofie, 175 s.), zahajující celou sérii studií, která má být věnována srovnávacímu studiu slovanských jazyků; iniciátorem série a také redaktorem sborníku byl I. Lekov. Rovněž ve sborníku Văprosi na strukturata na săvremennija bălgarski ezik (Sofie 1975, 319 s.) jsou zařazeny stati domácích i zahraničních autorů s konfrontační tematikou. A konečně i v obou svazcích věnovaných VIII. mezinárodnímu sjezdu slavistů, Slavjanska fílologija, sv. 15 a Slavističen sbornik (oba v Sofii 1978), je problematika konfrontační zastoupena velmi výrazně.

Péče o to, aby bohatá produkce prací z tohoto oboru nebyla rozptýlena po různých publikacích, nýbrž aby byla i vydavatelsky integrována do jednotných celků, vedla v r. 1976 k založení periodika nazvaného Bjuletin za săpostavitelno izsledvane na bălgarskija ezik s drugi ezici. V tomto bulletinu byly publikovány především práce skupiny pro konfrontační studium bulharštiny s jinými jazyky, která se utvořila na Sofijské univerzitě a jejímiž členy jsou pracovníci z obou filologických fakult (fakulty slovanských filologií a fakulty západních filologií). Bulletin, vycházející šestkrát ročně, přinesl jednak řadu statí teoretických a metodologických, jednak konfrontační studie materiálové. Shrnul rovněž materiály z několika konferencí a konfrontační tematikou, zejména z bulharsko-polské konference o slovese v bulharštině a polštině a z konference o bělorusko-bulharských typologických a genetických jazykových svazcích. Samostatný svazek byl věnován konfrontaci bulharštiny s románskými jazyky, další svazek pak konfrontaci bulharštiny a němčiny, bulharštiny a angličtiny a do zvláštního svazku byly soustředěny studie rusko-bulharské. V rámci tohoto bulletinu vyšla i první bulharská bibliografie prací o konfrontaci bulharštiny s jiným jazykem.

Po úspěšných dvou ročnících, v r. 1978, nabyl bulletin podoby časopisu s novým názvem — Săpostavitelno ezikoznanie. Ročník 1978 tohoto časopisu je označen jako ročník III, aby [174]byla i formálně zdůrazněna jeho návaznost na bulletin. Redakční radu tvoří přední bulharští lingvisté, specialisté z různých oborů jazykovědy — S. Ivančev, Ž. Molchovová, B. Nikolov, R. Pavlovová, P. Petkov, M. Janakiev a J. Băčvarov (výkonný redaktor). Jednotlivá čísla, každé o rozsahu 96 tiskových stran, mají pravidelné obsahové uspořádání do tří oddílů — jsou zde články (opatřené ruskou a anglickou anotací), dále recenze a přehledy a nakonec kronika.

Stati prvního čísla jsou věnovány především obecným otázkám konfrontační lingvistiky a oborů blízkých. Záměrem redakce nebylo prezentovat jednotnou koncepci tohoto rychle se rozvíjejícího směru jazykovědného bádání, která by vyjádřila jak program časopisu samého, tak i program konfrontační lingvistiky bulharské, nýbrž naopak představit konfrontační lingvistiku jako disciplínu, jejíž předmět bádání stejně jako vztahy k disciplínám dalším jsou dosud otevřené, a diskuse k nim[1] je tedy žádoucí. Proto publikované články tří bulharských autorů a jednoho autora německého se liší nejen terminologií, ale do jisté míry i chápáním konfrontace samé. P. Petkov klade rovnítko mezi konfrontační (a kontrastivní) lingvistiku a synchronní srovnávací lingvistiku (na rozdíl od diachronní srovnávací lingvistiky, kam řadí jednak historicko-srovnávací jazykovědu, jednak areálovou lingvistiku) a navrhuje v jejím rámci rozlišovat tři disciplíny: typologii (poukazuje však i na její těsné vztahy k diachronní srovnávací jazykovědě), konfrontační transferologii (studium lingvistických aspektů vlivů mateřského jazyka při osvojování jazyka cizího) a konfrontační translatologii (některé lingvistické aspekty teorie překladu). — Poněkud jinak hierarchizované klasifikační schéma navrhuje ve své stati A. Dančev. — R. Sternemann při výkladu o předmětu konfrontační lingvistiky vychází naopak spíše ze zdůraznění rozdílů mezi konfrontací a kontrastem. — Vztahy konfrontační lingvistiky k teorii překladu zkoumá I. Vasevová. — Vedle uvedených čtyř obecně metodologicky a teoreticky zaměřených statí obsahuje první číslo časopisu také jeden článek materiálový, a to konfrontační analýzu doplňku v bulharštině a češtině z pera M. Dejanovové. Tato práce, důkladně zpracovávající bohatý jazykový materiál, přesvědčivě dokazuje užitečnost konfrontace těchto dvou slovanských jazyků a přináší nové cenné poznatky.

V dalších číslech časopisu pak materiálové práce více či méně převažují. V čísle druhém se konfrontace bulharštiny s dalšími jazyky týká především oblasti fonologie, v čísle třetím oblasti gramatiky. Třetí číslo obsahuje rovněž návrh originálního glottometrického projektu N. Kotovové (z Moskvy) a M. Janakieva, jehož cílem je vytvořit jednotnou materiálovou základnu (jakousi „databanku“) pro konfrontační výzkum jazyků kvantitativními metodami. Čtvrté číslo přináší dílčí konfrontace bulharštiny s neslovanskými jazyky (němčinou, angličtinou, finštinou), číslo páté s jazyky slovanskými, zejména východními, a konečně číslo šesté, uzavírající první ročník, dále rozvíjí některé tematické linie předcházejících čísel; pokračuje zde např. zajímavá konfrontační analýza prostředků vyjadřujících tzv. cizí mínění v slovanských jazycích (I. Kucarov).

Recenzní část časopisu má převážně ráz důkladných věcných referátů o knihách. Tyto referáty se neomezují pouze na tematiku konfrontační, ale snaží se sledovat novinky lingvistické produkce, především produkce socialistických zemí, v co nejširším záběru. Je potěšitelné, že značná pozornost je věnována lingvistice české a slovenské, např. knihám J. Petra, M. Těšitelové, J. Krámského a bratislavskému sborníku Štúdie z porovnávacej gramatiky a lexikológie.

V rubrice Kronika jsou uveřejňovány zprávy o domácích i mezinárodních konferencích a zasedáních, jejichž tematika je v širokém smyslu konfrontační.

Časopis Săpostavitelno ezikoznanie již svým prvním ročníkem, na nějž se tato zpráva omezila, slibuje být dobrým a moderním časopisem, který i u nás jistě nalezne své čtenáře a přispěvatele.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 2, s. 173-174

Předchozí Jan Petr: Na okraj nového příspěvku k polské historické dialektologii

Následující Josef Vachek: Baudouinovská konference ve Varšavě