K životnímu jubileu Marie Těšitelové

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

К жизненному юбилею М. Тешителовой / A l’occasion de l’anniversaire de Marie Těšitelová

Dne 3. dubna 1981 se dožívá významného jubilea přední česká odbornice v oboru matematické lingvistiky, která dokázala svými pracemi a vědeckoorganizační činností významným způsobem ovlivnit vědecký výzkum na úseku aplikace matematických metod v lingvistice, zvláště v oboru lingvistiky kvantitativní. Bez jakékoli nadsázky můžeme říci, že četné její práce se setkaly se značným ohlasem doma i v zahraničí a že přispívají k dobrému ohlasu československé vědy v cizině. Některými svými pracemi zvláště na úseku statistiky lexikální metodologicky i inspirativně ovlivnila obdobně tematicky zaměřené výzkumy v socialistických i nesocialistických zemích (např. Štejnfel’dtová, 1963; Jakubaite, 1966, 1968, 1969; Kučera - Francis, 1967 aj.). Je příznačné, že v důsledku rozsáhlých mezinárodních vědeckých styků přicházejí k M. Těšitelové zahraniční stážisté, aby od ní získali odborné zkušenosti a podněty pro svou vlastní práci. Na předním místě při tom stojí aplikace statistických metod při studiu jevů lexikálních a gramatických, v poslední době i sémantických v současném psaném a mluveném jazyce. Tato jazykovědná odvětví pěstuje a rozvíjí i jako školitelka mladých vědeckých pracovníků, řešitelka dílčího úkolu státního plánu a vedoucí oddělení matematické lingvistiky a fonetiky Ústavu pro jazyk český ČSAV. Stojí v čele oboru, který s ohledem na tendence ve světové lingvistice je perspektivní.

M. Těšitelová je svým zaměřením bohemistka, která značnou část svého života věnovala v důsledku pracovního zařazení činnosti mimo svůj vlastní obor, jakým je matematická lingvistika. Tu pěstovala po řadu let jen ve svém volném čase jako odborný zájem a teprve od poloviny 60. let se jí mohla i ve svém pracovním úvazku v Ústavu pro jazyk český věnovat. Je však příznačné, že v každé pracovní oblasti zanechala po sobě zřetelné výsledky, které mají nespornou hodnotu. Víme, že M. Těšitelová je autorkou i spoluautorkou řady prací z oblasti metodiky vyučování českému jazyku a učebnic českého jazyka pro ZDŠ, že se v Ústavu pro jazyk český autorsky podílela na zpracování II. dílu Slovníku spisovného jazyka českého (1964) a že pro kolektivní II. díl Tvoření slov v češtině (1967) zpracovala kapitolu o odvozování podstatných jmen předponami. Některé její studie z pozdějších let naznačují, že se k těmto otázkám opětně vracela a dokázala při tom vhodným způsobem spojit lingvistiku kvantitativní s výsledky jazykovědných výzkumů prováděných bez uplatňování statistických metod.

Počáteční období tvůrčí vědecké činnosti Marie Těšitelové je spojeno s úkoly řešenými v tehdejším Výzkumném ústavu pedagogickém J. A. Komenského. V 50. letech se jako pracovnice tohoto ústavu účastnila výzkumu vyučování českému jazyku na našich školách, podílela se na přípravě osnov a učebnic českého jazyka pro školy národní a střední (4., 6., 8. a 9. ročník) a na zpracování metodického průvodce pro 6. až 8. ročník. V r. 1953 vydala s třemi dalšími autory rozsáhlou studii o úloze mluvnice ve vyučování pravopisu na národní škole (sb. Za zlepšení prospěchu na škole národní). Uvádím to proto, abych ukázal onu širší základnu, na níž vyrostla pozdější odborná specializace naší jubilantky. Avšak toto časové vymezení není zcela přesné, protože právě v prvních letech ve Výzkumném ústavu pedagogickém spočívalo těžiště práce M. Těšitelové v přípravě frekvenčního slovníku českého jazyka, spolu s J. Jelínkem a J. V. Bečkou (Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961). Teprve později k tomu přistoupily ještě práce týkající se metodiky vyučování českému jazyku. To je také patrno ze soupisu publikovaných prací M. Těšitelové (který měl autor tohoto příspěvku k dispozici), v němž se uvádí již v r. 1948 kratší pojednání o frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna (NŘ 1948 a 1955). Nepublikovaná doktorská disertace z r. 1951 nese název Otázky frekvence slov [69](zvláště v češtině) a to nejlépe prozrazuje autorčin odborný zájem již za studentských let. V této práci si M. Těšitelová poprvé prověřila i na širším původním jazykovém materiále některé principy, z nichž musí vycházet vědecké studium frekvence zvláště lexikálních jevů (včetně vhodnosti výběru textů). Tyto základní otázky podrobněji zkoumala i na základě experimentálním ve svých pozdějších pracích.

Ve zmíněném frekvenčním slovníku češtiny (jehož je M. Těšitelová spoluautorkou) se poprve analyzuje slovní zásoba převážně psané češtiny různých funkčních stylů (rozdělených do 8 skupin) z hlediska frekvence výskytu jednotlivých slov a jejich tvarů (zvl. substantiv a sloves). Byl to zřejmý pokrok ve srovnání s pouhým zjišťováním častosti slov v určitém jazyce, které se sice ne bez užitku pro jeho poznání uplatňovalo ve starší odborné literatuře zejména od 20. let 20. stol., ale nemohlo dobře podnítit rozvoj této jazykovědné disciplíny. Naproti tomu diferencovaný přístup k analýze jazykové výstavby textu, zejména po stránce lexikální a stylistické, ukázal, čím může statistická metoda přispět k poznání současné spisovné češtiny a jejích stylů. Byl to první frekvenční slovník ve světové odborné literatuře, který s takovou šíří počítal nejen slova, nýbrž i jejich kategorie, zvláště morfologické.

Do okruhu této tematiky patří také stať M. Těšitelové K statistickému výzkumu slovní zásoby (SaS, 1961), shrnující obecné poznatky, k nimž dospěla autorka jako lingvistka při práci na zmíněném frekvenčním slovníku. V ní najdeme — a proto se zde o ní zmiňujeme — základní teoretická východiska, která v prohloubené a všestranně promýšlené podobě nacházíme v celém dalším díle M. Těšitelové.

Důležitým mezníkem v jubilantčině dalším vědeckém vývoji je monografie O morfologické homonymii v češtině (1966) a časopisecké studie, které se na ni vážou. V monografii, rozlišující homonyma vlastní a nevlastní a nastiňující i historický vývoj jednotlivých homonymních tvarů a typů (zvláště u jména), autorka ukázala, že morfologická homonymie měla ve vývoji české morfologie významnou úlohu, byla příčinou některých tvarových vyrovnání a změn, a proto má jako jev zcela organický (nikoli náhodný) své místo i v morfologii současné češtiny a významně se podílí na ekonomii jazyka. Vzhledem k tomu statistické metody, kterých bylo poprvé v této práci využito k řešení morfologické homonymie, pokládá M. Těšitelová nejen za adekvátní, ale i za nezbytné k všestrannému postižení a zhodnocení dané problematiky.

Otázkám morfologické homonymie věnovala M. Těšitelová několik časopiseckých studií, z nichž uvádíme ukázkově Otázky homonymie slov a slovních tvarů rozlišených jen psaním i a y (SaS, 1964), Zur morphologischen Homonymie des Nomens (dargestellt am tschechischen Material) (in: Travaux, 2, 1966), Ob ekonomii vyskazyvanija (na materiale omonimii slovoform imen suščestvitel’nych v češskom jazyke) (in: PSML, 1, 1966), Kategorie jmenného rodu z hlediska morfologické homonymie (SaS, 1967), Über die morphologische Homonymie (Homographie) vom Standpunkt der Textanalyse (in: Les machines dans la linguistique, 1968) a další.

Kvantitativní hlediska M. Těšitelová uplatnila i při zkoumání dalších jazykových jevů, slovotvorné produktivity (SaS, 1972), lexikálních prostředků a jejich stylistického využití (NŘ, 1972), frekvence slovesných kategorií (SaS, 1973) nebo českých morfologických kategorií jména z hlediska jejich sémantické a stylistické funkce (in: Čs. přednášky pro mezinár. sjezd slavistů ve Varšavě, 1973) atd. Zmínku zasluhuje také charakteristika češtiny jako jazykového typu z kvantitativního hlediska (in: Linguistica generalia, I, 1977) a z téhož hlediska provedený pokus o charakteristiku jazyka vědeckého (in: Linguistica generalia II, v tisku) a publicistického stylu (in: PSML, 7, 1980).

Za nejvýznamnější práci naší jubilantky se plným právem považuje průkopnická monografie Otázky lexikální statistiky (1974), kterou vytvořila spolehlivé základy pro pěstování této vědní disciplíny u nás. V ní je obsažena jak samostatná koncepce studia lexikální statistiky, zařazená do širšího rámce kvantitativní lingvistiky, tak také její teorie a metodologie. Kromě rozsáhlého hodnotícího úvodu, v němž se podává přehled vývoje lexikální statistiky včetně stanovení jejích cílů, principů a metody, se práce soustřeďuje na metodologické otázky kvantitativního studia jazyka, zvláště v oblasti lexikální. Úspěšně se tu autorka zabývala základními otázkami, jakými jsou způ[70]sob výběru textu vhodného pro reprezentativní statistické zpracování (za optimální se považuje souvislá část textu především z jeho počátku s ohledem na vnitřní výstavbu textu) a rozsah výběru slov z příslušného souboru textů (relativně dostatečný se ukazuje výběr 3000 slov u textů uměleckých a 2000 slov u textů naučných) se zřetelem k vypracovávání frekvenčních slovníků a k studiu slovní zásoby vůbec. Jádro práce tvoří kapitola čtvrtá, v níž se analyzují výsledky statistické analýzy slovní zásoby z hlediska slovnědruhového. Cenné jsou při tom zejména poznatky obecnější povahy, zaměřené na využití statistických metod v jazykovědě, a interpretace zjištěných statistických dat z hlediska lingvistického. Proto se v knize věnuje tolik místa vymezení statistické jednotky, výběru a rozsahu materiálu s ohledem na cíle, jaké si klade takový rozbor. Zdůrazňuji tento přínos práce proto, že dosavadní odborná literatura neposkytovala zcela jasnou odpověď na tyto základní problémy lexikální statistiky. Proto M. Těšitelová ve své práci vymezila např. základní jednotku lexikálně statistického souboru „slovo“, že není plně totožné s jeho grafickým pojímáním, ale s ohledem na jeho stránku grafickou, fonetickou, lexikální, významovou a tvaroslovnou.

Pro teorii mluvnice jsou přínosné autorčiny závěry, k nimž dospěla při statistickém rozboru výskytu slovních druhů, resp. jejich sémantické kvantifikaci v jazyce stylu uměleckého a naučného. Takto podala jejich rozrůzněnou a ucelenou charakteristiku, aniž by při tom vnikala do složité a dnes ještě sporné problematiky členění jazykových výrazových prostředků do jednotlivých slovních druhů.

Monografie o otázkách lexikální statistiky má význam nejen teoretický (její přínos v tomto ohledu je jednoznačný), ale také praktický, její závěry lze uplatnit při racionalizaci jazykové výuky, při automatické analýze textu, v technice apod. Přínosné je ovšem také to, že přináší prohloubený pohled na využití slovní zásoby v dnešní české umělecké a vědecké literatuře. Na základě takové práce je možné rozvinout porovnávací a typologické zkoumání slovní zásoby jazyků geneticky příbuzných i nepříbuzných, což by nepochybně přineslo např. v rámci slovanských jazyků další pohled na jejich vzájemný vztah v minulosti i přítomnosti (podle zaměření takového zkoumání). A nejspíše největší význam práce (a řekl bych celého dosavadního vědeckého díla M. Těšitelové) spočívá v tom, že dokázala překlenout dříve často samoúčelné shromažďování statistických údajů o jazykových jednotkách tím, že výsledky statistických výzkumů plně začlenila do kontextu široce pojatého popisu jazyka, že provedla důslednou jazykovědnou interpretaci získaných statistických dat.

Pokračováním v propracovávání základní problematiky kvantitativní lingvistiky — tentokrát v oblasti gramatiky — je další monografie M. Těšitelové Využití statistických metod v gramatice (1980). Soustřeďuje se na osvětlení některých obecných teoretických a metodologických předpokladů, které jsou spjaty se specifikou aplikace statistických metod v gramatice, v morfologii a v syntaxi. M. Těšitelová tu charakterizuje specifické rysy gramatické statistiky, kde jednotku představuje v zásadě gramatická kategorie, reprezentovaná slovními tvary nebo syntaktickými spojeními slov. V morfologii jde o kategorie morfologické, v syntaxi o jednotku predikační (složenou ze slov nebo větných členů). Také v gramatické statistice je v jejích jednotlivých oblastech na experimentálním základě stanoven optimální rozsah výběru, odděleně pro jednotky morfologické a syntaktické.

V rámci obsáhlé třetí části knihy je podána kvantifikace morfologických kategorií jména (substantiv, adjektiv, zájmen a číslovek) i slovesa v češtině. Čtvrtá část o syntaktické statistice se opírá o rozbor výsledků analýzy týkající se frekvence a struktur vnější a vnitřní organizace věty a přináší ukázky kvantifikace syntaktických jevů v češtině (např. délka věty, frekvence věty jednoduché a souvětí, poměr souvětí podřadného a souřadného, frekvence větných prvků apod.).

Jako materiálu využívá se v této monografii opět jednak textů uměleckých, jednak naučných (odborných) psané a ve větší míře i mluvené současné spisovné češtiny. V některých případech se úmyslně pracuje s texty, kterých bylo využito v monografii o lexikální statistice, popř. i ve frekvenčním slovníku češtiny, aby tu bylo umožněno srovnání, které dovoluje činit obecné, popř. obecnější závěry, než je možno dělat u specifického, izolovaného materiálu.

[71]Monografie o gramatické statistice tvoří doplněk k monografii o statistice lexikální a obě pak celek, který představuje stěžejní dílo bohemistické kvantitativní lingvistiky a který svým pojetím nemá obdoby ani v zahraničí.

K rozvoji každého oboru patří šíření znalostí o něm (k tomu srov. stať M. Těšitelové On quantitative linguistics in Czechoslovakia, ITL, Leuven 1979). Tato všeobecně uznávaná pravda se však musí promítnout do konkrétních pracovních plánů především předních vědců. Bezprostřední realizací tohoto požadavku je plánovitá vědecká výchova studentů, asistentů a aspirantů a zpracování základních vysokoškolských učebnic oboru. K nim přistupuje získávání zájemců o obor, koncepční budování specializovaných pracovišť a jejich řízení a posléze zajišťování publikačních možností pro výsledky výzkumné práce. To jsou některé složky širokého okruhu otázek, které se souborně nazývají kádrová politika při řízení vědy. Tvoří část požadavků kladených v socialistické společnosti na řídící vědecké pracovníky.

M. Těšitelová jako vedoucí vědecká pracovnice a vedoucí oddělení matematické lingvistiky a fonetiky ÚJČ ČSAV (Petr, 1981) je plní beze zbytku. Vypracovala koncepci oddělení matematické lingvistiky v rámci státního plánu, vědecky vychovává pracovníky oddělení, soustavně pečuje o jejich odborný a ideový růst, v pravidelných seminářích, které navštěvují i mimoústavní zájemci o obor, uskutečňuje vzdělávání jeho členů. Koncepčně vytyčuje náročné kolektivní úkoly a dovede náročně řídit jejich realizaci. Pro potřeby zájemců o obor a mladých vědeckých pracovníků zpracovala vysokoškolskou příručku Kvantitativní lingvistika (1977), v níž shrnula základní charakteristiku oboru, metody a předpoklady práce, výsledky a uplatnění kvantitativní analýzy v jazykovědě. Jde o vzornou, systematicky zpracovanou vysokoškolskou příručku, která shrnuje poznatky, k nimž dospěla její autorka, i to, co bylo vykonáno v oboru ve světovém měřítku. Pokud v příručce mluví o cílech oboru, metodách nebo uplatnění, potom je to vědecké přesvědčení autorky samé, výsledek její více než třicetileté práce v oboru. Jako vysokoškolský učitel jsem napsal také několik učebnic pro studenty a měl jsem možnost seznámit se s obdobnými skripty svých kolegů. A právě proto mohu zasvěceně říci, že jde o práci vzornou a vzorovou, jak po stránce obsahové, tak také z hlediska přehlednosti a uspořádání látky. Do celého výkladu se promítá marxistické pojetí dialektického vztahu kvantity a kvality,[1] jednoty jazykového obsahu a formy, dialektiky jazykového vývoje. Práce tohoto druhu přispívají k světonázorové výchově mladé generace, a proto si jich musíme vážit. Současně dovedou podněcovat budoucí vývoj oboru, spoluzajišťovat jeho kontinuitu.

Významná je také redakční činnost M. Těšitelové. Od r. 1957 působila po dobu 23 let jako výkonná redaktorka našeho předního teoretického obecně lingvistického a bohemistického časopisu Slovo a slovesnost. V r. 1979 se stala jeho vedoucí redaktorkou. Její tvůrčí vztah k rozvoji čs. jazykovědy a kritické porozumění pro tzv. nové směry ve světové lingvistice je patrné z dnes již dlouhé řady ročníků Slova a slovesnosti, na jejichž přípravě a vydání se bezprostředně podílela. — Jako člen redakční rady mohu prozradit, že této práci je M. Těšitelová oddána celým svým srdcem, že ji neobyčejně těší a přináší jí osobní radost i vnitřní uspokojení. Jen takto může úspěšně překonávat všechny obtíže, které se před ní kupí při přípravě každého jednotlivého čísla.

Jistě nebude nemístné, když uvedu, že přímým učitelem M. Těšitelové v redakční činnosti (a nejenom v této) byl akademik B. Havránek. V jeho záměrech a ve spolupráci s mladšími spolupracovníky — redaktory — v souladu s vysokými ideovými a odbornými požadavky kladenými na časopisy ČSAV řídí M. Těšitelová časopis SaS, který si pod jejím vedením nadále udržuje vysokou odbornou a ideově politickou úroveň. Zaujímá přední místo v úsilí československé vědy o rozpracování marxistické metodologie v jazykovědě.

Vedle redakční práce v SaS vykonává M. Těšitelová práci vědecké redaktorky v periodiku Prague studies in mathematical lin[72]guistics (od 2. sv. v r. 1967, dosud vyšlo 7 svazků), dále je členkou redakční rady periodika The Prague bulletin of mathematical linguistics (od jeho založení v r. 1964) a ITL, Review of applied linguistics (Lovaň od r. 1977). Nejsou to jen čestné funkce, ale pracovní v pravém slova smyslu.

Do okruhu redakční činnosti M. Těšitelové také patří pořádání a autorská spolupráce při vydávání bibliografie Kvantitativní lingvistika (v letech 1964—1973, další ročníky se připravují k uveřejnění). Nemusím zdůrazňovat, že taková práce znamená významnou podporu pro rozvoj oboru a vzdělávání jednotlivců.

Chtěl bych se ještě zmínit o bohaté informativní činnosti M. Těšitelové v odborných časopisech. Její referáty a recenze jsou zaměřeny na posouzení prací věnovaných matematické lingvistice, zvláště kvantitativní, novým metodám v jazykovědě vůbec, ve zprávách podává podrobný přehled o jednání mezinárodních lingvistických kongresů a sympozií, popř. seminářů v zahraničí, jichž se osobně zúčastnila (Magdeburg 1964, Grenoble 1966, Bukurešť 1968, Cambridge 1970, Debrecín 1971, Varšava 1973, Záhřeb 1978). — Poměrně málo jsou zastoupeny v dosavadní publikační činnosti jubilejní články a stati u příležitosti životních jubileí, ač jejich význam pro dějiny oboru je nesporný (pouze o Vl. Šmilauerovi 1965, 1975, J. V. Bečkovi 1973 a J. Horeckém 1980).

Závěrem uveďme několik životopisných údajů. M. Těšitelová se narodila r. 1921 v mlynářsko-zemědělské rodině (k tomu srov. její Slovník starých českých mlýnů, NŘ, 1963) v Poličanech u Kutné Hory, reálné gymnázium v Kutné Hoře ukončila r. 1940 maturitou, r. 1941 složila doplňovací maturitu na učitelském ústavu v Kutné Hoře, v letech 1942—1945 působila jako učitelka na národních a měšťanských školách kutnohorského okresu; v letech 1945—1948 studovala na filozofické fakultě UK v Praze obor čeština—dějepis a složila zde předepsané státní zkoušky; jejím učitelem tu byl především prof. Vl. Šmilauer. V r. 1952 dosáhla tamtéž doktorátu filozofie, v r. 1965 se stala kandidátkou a v r. 1978 doktorkou filologických věd. — V tomto období byl jejím „učitelem“ také akad. B. Havránek. — Je vedoucí vědeckou pracovnicí ČSAV.

V letech 1948—1956 byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu pedagogickém J. A. Komenského v Praze (naposledy jako vědecká pracovnice), od r. 1956 až dosud působí v Ústavu pro jazyk český ČSAV, v oddělení lexikografickém (1956—1959), v oddělení pro současný jazyk a stylistiku (1959—1965) a posléze v oddělení matematické lingvistiky (od r. 1965). V r. 1967 byla pověřena vedením tohoto oddělení, k němuž byla ještě r. 1978 připojena pracovní skupina fonetiků a fonetická laboratoř. Tuto funkci vykonává dodnes.

V našem jubilejním příspěvku jsme uvedli pouze nejdůležitější práce M. Těšitelové (celková bibliografie obsahuje okolo 100 tištěných položek), které ukazují směr jejího vědeckého vývoje. Snažili jsme se ukázat, že naše jubilantka patří k předním čs. vědcům bohemistům a obecným lingvistům a že výsledky, k nimž dospěla během více než třicetileté práce, se řadí k nejvýznamnějším v oboru kvantitativní lingvistiky ve světovém měřítku. U příležitosti životního jubilea M. Těšitelové vysoce oceňujeme její dlouholetou práci redaktorskou ve Slově a slovesnosti, její vedení oddělení matematické lingvistiky a fonetiky v ÚJČ a v neposlední řadě si vážíme toho, že jako předsedkyně vede s politickým a odborným rozhledem Jazykovědné sdružení při ČSAV. K této rozsáhlé činnosti vědecké a vědeckoorganizační (též v různých odborných komisích) ještě přistupuje nemalá a dlouholetá aktivita ve společenských organizacích.

M. Těšitelová má rozsáhlé pracovní plány do budoucnosti, nezlomnou vůli a pracovní sílu tyto své záměry ve prospěch oboru a Ústavu pro jazyk český realizovat. Chce především se svými spolupracovníky v oddělení zpracovat sémantický frekvenční slovník, pro Akademickou mluvnici češtiny dokončit kvantitativní popis současné češtiny na všech jazykových rovinách a pořídit mimo plány oddělení kolektivní prací retrográdní slovník současné spisovné češtiny.

My všichni, kteří si M. Těšitelové vážíme, z celého srdce jí přejeme, aby si uchovala co nejdéle pevné zdraví, duševní pohodu, pracovní elán a aby mohla alespoň část svých vědeckých záměrů uskutečnit.

 

[73]LITERATURA

 

JAKUBAITE, T. a kol.: Latviešu valodas biežuma vārdnīca. Riga. I. 1966, 1968; II. 1969.

KUČERA, H. - FRANCIS, W. N.: Computational analysis of present-day American English. Providence 1967.

PETR, J.: Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV. NŘ, 64, 1981, s. 1—14.

ŠTEJNFEL’DT, E. A.: Častotnyj slovar’ sovremennogo russkogo jazyka. Tallin 1963.

Slovo a slovesnost, ročník 42 (1981), číslo 1, s. 68-73

Předchozí Eva Hajičová, Zdeněk Kirschner, Petr Sgall: Strojový překlad z angličtiny do češtiny

Následující Luboš Řeháček: Slavistické zájmy K. Marxe a B. Engelse