Profesor Ján Horecký šedesátníkem

Marie Těšitelová

[Kronika]

(pdf)

Профессор Ян Горецки шестидесятилетний / Professeur Ján Horecký sexagénaire

[*]Začátkem měsíce ledna t. r., 8. 1. 1980, oslavil své šedesáté narozeniny prof. dr. Ján Horecký, DrSc., přední slovenský lingvista. Zejména v posledním období jasně vynikl i celostátní dosah jeho vědeckého díla a jeho organizátorské činnosti, které v mnohém přesáhly i hranice našeho státu. Připomeneme si při této příležitosti alespoň hlavní rysy obsáhlého a záslužného díla tohoto reprezentanta československé jazykovědy na pozadí jeho díla v oblasti slovakistiky, obecné lingvistiky a klasické filologie.

Prof. J. Horecký, rodák ze Stupavy, absolvoval po maturitě na gymnáziu v Bratislavě (r. 1939) studium klasické a slovanské (slovenské) filologie na bratislavské filozofické fakultě a zakončil je (r. 1944) doktorátem z filozofie na základě disertační práce z klasické filologie. — Jak ukazují i jiné příklady lingvistů, studium klasické filologie dává lingvistovi jistý nadhled pro hodnocení jevů jazyka, a to i mateřského, a poznamenává jeho práci i jeho přístup k teorii a praxi živých jazyků. I dílo prof. J. Horeckého je toho velmi dobrým dokladem.

V r. 1943 se prof. J. Horecký stal vědeckým pracovníkem Jazykovedného ústavu SAV — a zůstal mu věren až dosud, dnes mimo jiné ve funkci zástupce ředitele v Jazykovedném ústavu Ľ. Štúra SAV. V prvních letech pracoval v ústavu v oblasti lexikografie (na připravovaném Slovníku slovenského jazyka). — Také tyto začátky představují důležitý moment pro vědeckou práci prof. J. Horeckého a její zaměření; proud slovního bohatství, který při běžné práci probíhá rukama lexikografa, přímo volá po hlubším zpracovávání z různých hledisek. A prof. J. Horeckého zaujalo hledisko terminologické a problematika slovotvorná a morfematická. — A ještě další momenty důležité pro charakter vědce bych v této souvislosti připomněla. Množství materiálu při lexikografické práci a jeho zvládání i šíře problémů vede k úctě k práci v kterékoli jazykovědné oblasti, ale zároveň prohlubuje pracovitost, houževnatost a vytrvalost v jazykovědné práci. Prof. J. Horeckému byly tyto vlastnosti dány ve vrchovaté míře. — Po všech uvedených stránkách by mohl být prof. J. Horecký vzorem pro mladé vědecké pracovníky, ale nejen pro ně.

Všechny zmíněné vlastnosti předurčily prof. J. Horeckého i k dráze pedagogické. Prof. J. Horecký je řádným profesorem obecné jazykovědy, přednáší a vede semináře na filozofické fakultě UPJŠ v Prešově. Přednášel např. i na katedře žurnalistiky filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě atd. Proto nejen vědecká, ale i pedagogická činnost přirozeně vedly a vedou prof. J. Horeckého i k větší šíři jeho vědeckých a odborných zájmů, k potřebě mít co největší přehled o dění v lingvistice v rámci celostátním i světovém, zvláště pak po stránce metodologické; činnost pedagogická mu zároveň umožňuje držet prst na „pulsu“ mateřského jazyka, při jeho výuce a vzdělávání v něm, podporuje jeho smysl pro požadavky jazykové praxe apod.

S tím souvisí ještě jeden rys, kterým se vyznačuje dosud naznačená vědecká dráha prof. J. Horeckého: smysl pro nejnovější dění v jazykovědě, snaha udržet s ním krok, ovšem s kritičností, pokud jde o přínos nových směrů v lingvistice, aplikace na mateřský jazyk, slovenštinu, a stálý zřetel k marxistické jazykovědě. — Tyto vlastnosti postavily prof. J. Horeckého — zejména v posledních letech — na přední místo v moderních směrech v jazykovědě, zejména pak v matematické lingvistice v Československu.

K uvedeným hlavním faktům ze života prof. J. Horeckého se váže velké množství prací, mezi nimiž existují různé souvislosti. Nejdůležitějším pracím a některým jejich souvislostem budeme dále věnovat pozornost [158]z hlediska československé lingvistiky. Zhodnocení práce prof. J. Horeckého slovakisty bylo podrobně provedeno v slovenských časopisech již při jeho padesátých narozeninách[1] a přinesly je slovakistické časopisy i při tomto jubileu.[2]

Pokud jde o práce z klasické filologie (zejm. stati týkající se latiny, literatury a jazyka), tvoří jejich jádro první monografie prof. J. Horeckého — Fonológia latinčiny (1949, 125 s). Zájem o fonologii ho ovšem neopouští ani později a zejména v druhé polovině šedesátých let a v letech sedmdesátých propracovává fonologii slovenštiny s využitím nových metod v lingvistice, a to generativní metodou, spjatou se jménem N. Chomského (srov. např. jeho stať An Attempt at Generative Phonology of the Slovak Language, Prešov Studies in Linguistics, 1971, 33—43, a jednu z jeho základních statí The Generative Description of Language, Studies in Mathematical Linguistics 4, 1972, 177—190, k tomu viz i dále).

Z práce lexikologicko-lexikografické se vyvinul zájem prof. J. Horeckého především o terminologii. Ve velkém počtu terminologických prací zaujímá významné místo kandidátská disertační práce prof. J. Horeckého Základy slovenskej terminológie (Bratislava 1956, 146 s.). Jsou to práce patřící do různých oblastí slovenské odborné terminologie (zvl. chemické a technické), dále redaktorské práce v různých odborných terminologických časopisech s dosahem celostátním, práce na terminologických slovnících atd. Z poslední doby si tu připomeňme i podíl prof. J. Horeckého na Slovníku slovanské lingvistické terminologie 1 (1977), 2 (1979), a to i v úloze recenzenta, a spoluautorství (spolu s A. Rácovou) na Slovníku jazykovedných termínov (Bratislava 1979, 201 s.).

Pokud jde o práci prof. J. Horeckého týkající se problematiky analýzy slovotvorné a morfematické, má tu význam nejen řešená problematika sama, nýbrž i modernost metod při tom aplikovaných, zejména v oblasti morfematiky.

Oblasti slovotvorné věnoval prof. J. Horecký pozornost ve své doktorské disertaci Slovotvorná sústava slovenčiny (1959, 217 s.). Soustředil se zejména na tvoření substantiv, adjektiv a sloves ve spisovné slovenštině. Problematikou slovotvornou se zabýval později v různých svých příspěvcích a referátech na sjezdech, kongresech apod. Jistým vyústěním těchto prací je vysokoškolská učebnice Slovenská lexikológia 1 (Bratislava 1971, 253 s.). Tvoření slov se tu chápe jako zvláštní disciplína lexikologická; z toto pak plyne důsledek metodologický. Prof. J. Horecký zkoumá celé soubory slov stejného druhu a z nich abstrakcí dochází k slovotvorným typům a v nich zkoumá slovotvorné struktury.

Z řešení slovotvorné problematiky vyplynul i zájem prof. J. Horeckého o problematiku sémaziologickou, týkající se zejména různých typů odvozenin desubstantivních a deverbativních (srov. o. c. v pozn. 1 a 2). Pozornost věnoval i sémantice slovotvorně motivovaných slov (srov. např. jeho příspěvek na VIII. mezinár. sjezdu slavistů v Záhřebu 1978, Praha 1978, 125—129), invariantnímu slovotvornému významu (srov. zde, s. 81—85). Dnes stojí v popředí zájmů prof. J. Horeckého sémantika, jak o tom svědčí vědecká konference, kterou za jeho vedení uspořádal Jazykovedný ústav Ľ. Štúra ve dnech 14.—17. ledna t. r. ve Smolenicích (na programu tu byly otázky sémiotické (srov. i ref. prof. J. Horeckého), sémantika slova a věty).

Výsledkem morfematické analýzy je monografie prof. J. Horeckého Morfematická štruktúra slovenčiny (Bratislava 1964, 194 s.), první dílo u nás, kde se po vymezení pojmu morfému a jeho druhů podává přehled všech typů morfematických soustav, které jsou uspořádány podle slovních druhů a uvnitř dále tříděny podle kořenných morfémů původu substantivního, adjektivního a slovesného. Morfematická analýza se týká sice slovenštiny, ale zároveň řeší obecnou problematiku morfematické analýzy vůbec.[3] I po stránce metodo[159]logické je to práce průkopnická. Aplikuje důsledně matematicko-logické metody, teorii množin, teorii grafů a teorii informace. Zejména touto prací se prof. J. Horecký postavil do přední řady v oblasti matematické lingvistiky, tehdy se u nás formující jako vědecká disciplína. Svědčí o tom mimo jiné i jeho příspěvek v Prague Studies in Mathematical Linguistics (první svazek vyšel r. 1964) Cifrovyje charakteristiki morfemnoj struktury (PSML 2, 1967, 9—17), ale i jiné stati z morfematické analýzy (o. c. v pozn. 1 a 2).

V prvním období matematické lingvistiky u nás — do sedmdesátých let — patřil zájem prof. J. Horeckého převážně složce kvantitativní a problematice modelování v jazykovědě, jak o tom svědčí mezinárodní sympozium, které prof. J. Horecký uspořádal ve Smolenicích před 10 lety (ve dnech 9.—12. února 1970).[4] Tam jubilant proslovil přednášku o úloze modelů v lingvistice (The Role of Models in Linguistics Studies, cit. Recueil 4, s. 15—20) a podtrhl zejména jeho význam pro teoretické studium jazyka. Na tomto sympoziu se právě zásluhou prof. J. Horeckého velmi výrazně uplatnil i v naší matematické lingvistice úsek algebraický, který byl tehdy již na vzestupu u nás i v lingvistice světové. V posledních letech přešel prof. J. Horecký ve většině svých prací právě do oblasti algebraické lingvistiky. Tento jeho vývoj ukazují pak dobře jeho zásadní stati v periodiku Prague Studies in Mathematical Linguistics. Např. ve 3. svazku (který byl připraven do tisku r. 1967, ale z technických důvodů vyšel až r. 1972) předkládá model slovenské konjugace charakteru syntetického a generativního (s. 259 až 271) a ve 4. svazku (vydaném rovněž r. 1972) se na slovenštině zabývá problematikou generativního popisu jazyka, a to na rovině syntaktické, onomaziologické a fonologické (s. 177—179). Od tohoto svazku se stal prof. J. Horecký jedním z redaktorů PSML a tuto funkci zastává až dosud (v tisku je připraven svazek 7.).

Tento výsek činnosti prof. J. Horeckého již ukazuje, že zaujímá přední místo v matematické lingvistice u nás i v zahraničí. Zvlášť tu propracovával problematiku generativní gramatiky směru Chomského na slovenštině; zejména to platí o oblasti slovní zásoby a fonologie. Zároveň však při tom prof. J. Horecký pilně sledoval vývoj metod, zvl. v oblasti matematické a strukturní lingvistiky ve světě, jak o tom svědčí především jeho skripta Úvod do matematickej jazykovedy (Bratislava 1969, 92 s.), s důrazem na složku algebraickou. — Pokud jde o kvantitativní lingvistiku, prof. J. Horecký jí v poslední době věnuje pozornost zejména svou prací redakční, recenzní, posuzovací apod. Zvláštní zmínky tu zaslouží právě i jeho funkce oponenta různých prací z oblasti matematické lingvistiky na nejrůznějších úrovních, práce, které vyžadují velmi mnoho času i energie, posudky, které přinášejí cenné podněty i povzbuzení k další práci. V této souvislosti je třeba dodat, že v příští pětiletce prof. J. Horecký bude mít významnou úlohu v koordinaci lingvistického výzkumu ve státním plánu společenských věd a vedle toho se bude podílet i na výzkumu přirozeného jazyka z hlediska technické kybernetiky (komunikace s počítačem) v badatelském plánu věd technických.

Jak dráha vysokoškolského učitele, tak i zájem o problematiku moderních metod při jazykovědném studiu i výzkumu a také bohaté zázemí vlastních zkušeností z aplikací těchto metod na slovenštinu přivedly prof. J. Horeckého — celkem logicky — k napsání nejprve skript Úvod do jazykovedy (Bratislava 1975, 100 s.) a v přepracované a doplněné podobě vysokoškolské učebnice Základy jazykovedy (Bratislava 1978, 176 s.).[5] Autor tu podává mimo jiné cenný přehled základních koncepcí a moderních metod v jazykovědě, pokud jde o matematickou lingvistiku, ve shodě se zmíněným úvodem do matematické lingvistiky. Klade důraz zejména na vztah jazyka a myšlení a jazyka a společnosti (i ve vztahu mezi češtinou a slovenštinou) a na problematiku spisovného jazyka s rozlišováním více forem národního jazyka, formy spisovné, standardní a nářečové (s. 64—65).

Zvláštní místo v díle prof. J. Horeckého zaujímají otázky marxistické metodologie v jazykovědě. Jmenujme tu alespoň jednu z posledních jeho statí Niektoré otázky marxistickej koncepcie jazyka (JČ 29, 1978, 6—11).

[160]Při velké šíři vědeckých zájmů prof. J. Horeckého není přirozeně možno probrat všechny oblasti, kde při jeho pracovitosti vykonal velký kus práce. Nemohu však pominout alespoň stručnou zmínkou jeho zájem např. o jazykovou kulturu (srov. jeho knihu Kultúra slovenského jazyka, Martin 1956, 2. přeprac. vydání z r. 1958); je tu třeba ocenit, že tuto problematiku sleduje na všech jazykových rovinách. S pracemi týkajícími se jazykové kultury těsně souvisejí i práce prof. J. Horeckého z oblasti stylistické; je to řada statí, které řeší otázky dvou důležitých funkčních stylů, odborného a publicistického (např. články v časopise Otázky žurnalistiky apod.)

Významné postavení v díle prof. J. Horeckého má i organizace vědecké práce. Pokud jde o práci redakční, je třeba zde připomenout, že od r. 1967 je vedoucím redaktorem základního teoretického orgánu slovenské jazykovědy — Jazykovedného časopisu. Je to časopis vysoké teoretické úrovně, který plní i pohotově své informační úkoly. Zvláštní zmínky tu zaslouží např. funkce vědeckého redaktora, kterou prof. J. Horecký zastává v redakcích sborníků, např. Recueil linguistique de Bratislava a Prague Studies in Mathematical Linguistics. — Je známo, že prof. J. Horecký zaujímá vedoucí nebo přední funkce v nejrůznějších vědeckých orgánech a komisích slovenských, československých a mezinárodních. Jmenujme tu alespoň funkci místopředsedy vědeckého kolegia jazykovědy a věd o literatuře a umění SAV, místopředsedy vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV, člena Mezinárodního komitétu slavistů, předsedy Mezinárodní terminologické komise atd. Při tom všem prof. J. Horecký patří k těm vědeckým pracovníkům, kteří politickou angažovanost považují za samozřejmost.

Prof. J. Horeckému se dostalo za jeho záslužnou práci i státního vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, za obětavou práci pro socialismus, Zlaté plakety Ľudovíta Štúra SAV za zásluhy ve společenských vědách, pamětní medaile SAV a Zlaté čestné plakety J. Dobrovského ČSAV.

Jak ukázal náš stručný přehled prací prof. J. Horeckého, jde o vědce, který se vyznačuje velkou šíří zájmů, schopností vyhmátnout klíčové otázky v lingvistice naší i světové, uměním zvládat i složitou problematiku s přehledem, vědce, který má smysl pro pokrok ve vědě i společnosti, pro organické spojování teorie a praxe v jazykovědě.

Formálně sice na konci mého referátu, prakticky ovšem na začátku všeho, co zde bylo uvedeno, stojí prof. J. Horecký jako člověk: charakterní, čestný, skromný, který s milým úsměvem a klidně, ale se samozřejmou rozhodností dovede řešit složité otázky vědecké i organizační a dovede bojovat v zájmu věci a vědy. Osobnost prof. J. Horeckého tvoří jednotu s jeho dílem — tak vzácná, a přece tak samozřejmá jednota, která by měla vždy existovat mezi vědcem člověkem a jeho dílem.

Přejeme prof. J. Horeckému u příležitosti jeho životního jubilea hodně zdraví a neutuchajícího pracovního elánu, aby ještě po dlouhá léta stál na předním místě v naší jazykovědě.

Slovo a slovesnost, ročník 41 (1980), číslo 2, s. 157-160

Předchozí Petr Piťha: K nové podobě funkční gramatiky v Holandsku

Následující Emil Skála: Německý sborník o jazykové kultuře v Československu