Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Symposium o algebraické lingvistice konané ve Smolenicích

Marie Ludvíková

[Kronika]

(pdf)

Симпозиум об алгебраической лингвистике в Смоленицах / Symposium à Smolenice consacré à la linguistique algébrique

Ve dnech 9.—12. února 1970 konalo se v Domě vědeckých pracovníků ve Smolenicích symposium o algebraické lingvistice. Pořadatelem tohoto v pořadí již čtvrtého setkání (Tihány 1962, Bukurešť 1963, Praha 1964)[1] algebraických lingvistů byl Jazykovedný ústav Ľ. Štúra v Bratislavě, jeho hlavním organizátorem J. Horecký. Na symposiu se shromáždilo na 60 účastníků, z toho přibližně polovina ze zahraničí; nejpočetnější byla skupina rumunská (14 členů), dále účastníci z Maďarska (5), NDR (3), Bulharska (2), Francie (2), Švédska (1), Finska (1) a Japonska (1).

Symposium bylo věnováno problematice modelování v jazykovědě. O tomto tématu bylo předneseno 27 referátů. Pořad příspěvků nebyl předem určen, připravili jej v předvečer zahájení zástupci jednotlivých skupin a pracovišť. Přednášky prvního dopoledne (10. 2.) byly zaměřeny obecně k problematice jazykových modelů, odpoledne a druhý den převažovaly generativní modely většinou bez přímé jazykové aplikace, ve čtvrtek byly na programu dílčí problémy formalizovaného popisu některých jazykových rovin.

Symposium bylo zahájeno přednáškou J. Ružičky (Bratislava) na téma Über die slowakische Sprachwissenschaft, podávající informaci o činnosti Jazykovedného ústavu od jeho založení a o pracovních výsledcích jednotlivých oddělení. Následující přednáška J. Horeckého o úloze modelů v lingvistice rozebírala vztah teorie a modelu a rozdílné chápání pojmu model v jednotlivých lingvistických školách. A. Ljudskanov (Sofia) hovořil o gnoseologické síle některých typů modelů a jejich užití v popisu jazykové reality. Y. Gentilhomme (Besançon) popisoval svůj „mikromodel“, pomocí něhož zjišťoval, do jaké míry se porušuje smysluplnost věty permutacemi větných členů; po algebraické stránce tu šlo o pojem grupy a její transformace. Přednáška M. Těšitelové byla věnována kvantitativním aspektům lingvistického modelování; v kvantitativní lingvistice nejde jen o mechanické aplikování statistiky, ale o vytváření vlastních teoretických modelů, popřípadě o celý systém statistických a pravděpodobnostních formulí, jimiž by byl jazyk kvantitativně popsán. J. Průcha komentoval některé aplikace generativních modelů v psycholingvistice, zvláště ověřování Millerových pokusů korelovat čas potřebný k identifikaci syntaktické struktury vět s jejich transformační komplexností.

Přednášky úterního odpoledne byly — až na jednu — záležitostí matematiků. Akad. Kalmár (Szeged) uvedl koncepci bezkontextové gramatiky, jejíž blokové schéma zapojené do orientovaného grafu lze použít k měření její odlišnosti od jazyků s konečným počtem stavů; příspěvek M. Novotného (Brno) se soustředil na některé vztahy mezi analytickými a generativními jazykovými modely; A. Birbanescu (Bukurešť) uvažoval o poměru Karlgrenovy „decision grammar“ k ostatním gramatikám; K. Čulík (Praha) předvedl tzv. podmíněnou bezkontextovou gramatiku (vhodnou k programování přirozených jazyků), kdy do kontextové gramatiky se vkládají podmínky, za nichž je možno užít bezkontextového pravidla. Poslední odpolední referát E. Hajičové, J. Panevové a P. Sgalla The meaning of tense and its recursive properties přednesla první autorka; popisuje zobrazení podmnožiny slovesných časů do uspořádané množiny tří bodů na časové ose značících předčasnost, současnost a následnost; tento postup odpovídá při určité interpretaci rekurzívním vlastnostem významu slovesného času.

Druhý den symposia zahájil S. Marcus (Bukurešť) referátem Un modèle mathématique intégral de l’oeuvre dramatique; na podkladě množiny dramatických elementů (osob, míst, pronášených vět, scénografických poznámek aj.), příznakových konfigurací těchto elemen[288]tů, pomocí některých množinových operací (zobrazení, dominace aj.) a boolovské matrice lze odhalit přítomnost osob v příznakových situacích a tím postihnout jejich význam v dramatu; podle autora může tento model v jistém stupni svého vývoje sloužit jako podklad formálního hodnocení dramatického díla. Na tuto přednášku navazovaly příspěvky rumunských pracovníků, vesměs Marcusových žáků; byli to L. Schwartzová (Étude algébrique comparative de la structure syntaxique et sémantique des variantes d’un texte poétique), A. Cărăuşu (A note on ambiguity of context-sensitive languages), M. Dinu (Un modèle marcovien de l’influence à distance dans les langues naturelles), S. Stephan Illan (Sur la dérivé de l’ordre n) a G. Orman (Quelques résultats concernant les ensembles homologues). Referáty dalších rumunských hostů se týkaly aplikace teorie grafů na morfologii sloves s přihlédnutím k jazykové typologii (D. Mirza, Cluj), některých problémů kontextové analýzy řešených v rámci teorie množin (C. Craciun, Bukurešť) a porovnávací morfologie románských adverbií popsané množinovým modelem (E. Kissová, Cluj). Na využití generativní gramatiky v dokumentačních jazycích se zaměřil příspěvek O. Sechsera Some possibilities of applying algebraic linguistics in the theory of document retrieval languages. Své výsledky rovněž představili pracovníci z berlínské skupiny pro strojový překlad; první z nich řešil optimalizaci systémového uspořádání slovních tříd se zřetelem k homonymii (J. Kunze a A. Priess), v druhém uvedla autorka (G. Klimonova) použití závislostních konfigurací k zobrazení syntaktických vztahů ve větě; závislostní schémata zobrazují větnou stavbu jemněji než normální větné členy a lze je výhodně užít při automatickém překládacím postupu.

V posledním půldni symposia — kromě dvou přednášek přesunutých z minulého dne — byly v jisté časové tísni předneseny tři referáty lingvistické a přednáška závěrečná. K. Buzássyová (Bratislava) ve svém příspěvku o definici slovotvorného paradigmatu analyzovala slovesné deriváty pomocí sémantických distinktivních rysů, odvozovací paradigma přehledně znázornila formou matrice. J. Oravec mluvil o systému slovenských předložek; odmítl chápání předložky jako prázdného morfému, uvedl možnost hierarchizace významu předložek a jejich vztah k jednotlivým pádům. Referát Z. Oliveria nastínil koncepci modelového popisu morfemické roviny v ruštině; plán obsahu se analyzuje na distinktivní sémantické komponenty, plán výrazu je popsán morfotaktickými vzorci, z nichž se vyvozují pravidla morfonemická, distribuční, selekční, valenční aj. Symposium bylo ukončeno přednáškou B. Vauquoise (Grenoble) Réalisation des modèles d’analyse et de synthèse des langues naturelles. Realizací modelu se rozumí jeho ověření počítačem; přednášející upozornil na některé problémy formalizace vstupního textu v jednotlivých jazykových rovinách a na jejich řešení různými typy Chomského gramatik.

Pro lingvisty bylo symposium poučné především tím, že na tomto reprezentativním fóru měli možnost posoudit, jakými směry se vývoj algebraické lingvistiky ubírá. Celkový obraz však působil dojmem, že syntézy algebry s jazykovědou nebylo v tomto případě dosaženo: matematici přednášeli své referáty a diskutovali o nich mezi sebou, lingvisté k nim většinou neměli co říci; analogicky tomu bylo i v opačném případě při přednáškách lingvistických. Více erudice a zájmu o druhou disciplínu by prospělo oběma stranám a prohloubilo by diskusní a pracovní charakter těchto setkání, o jejichž užitečnosti není pochyb. Z ohlasů při symposiu i těsně po něm lze soudit, že velmi obětavý organizační výbor i účastníci byli s jeho průběhem spokojeni. Přednášky symposia budou uveřejněny v chystaném sborníku Recueil de Bratislava IV.


Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 3, s. 287-288

Předchozí Josef Vachek: Moskevská typologická konference

Následující Vladimír Skalička: Komenský-lingvista