K artikulaci velárních okluzív k a g v češtině

Jana Ondráčková

[Články]

(pdf)

К артикуляции велярных смычных согласных к и г в чешском языке / L’articulation des occlusives vélaires k et g en tchèque

Pro zkoumání účasti jednotlivých artikulačních orgánů při fyziologickém tvoření hlásek mohou být velmi užitečné i některé případy patologické.

Činnost artikulačních orgánů posuzujeme jako celek. Přesto jsou některé z nich pro tvoření určité hlásky nejdůležitější. Tato skutečnost se pak projevuje v pojmenování hlásek podle místa jejich tvoření (např. souhlásky tvrdopatrové — palatální, měkkopatrové — velární).

Na základě výzkumu patologických případů můžeme naopak zjišťovat, jak se během mluvního procesu projevuje neúčast určitého artikulačního orgánu při artikulaci. V případech, které byly předmětem našeho pozorování, šlo o neúčast příslušného artikulačního orgánu po operativním zákroku u dvou osob.[1]

Pooperační stav umožňoval v obou případech přímé optické sledování pohybů měkkého patra s čípkem a zadní části hřbetu jazyka při fonaci. To znamená, že jsme měli možnost sledovat změny svalového napětí měkkého patra a zadní části hřbetu jazyka během fonace za nefyziologických artikulačních podmínek.[2] Dále jsme se soustředili na optimální možnost registrace pohybů měkkého patra a zadní části hřbetu jazyka, popř. zadní stěny hrdelní při artikulaci. S přihlédnutím k požadavkům metody komplexního výzkumu (Ondráčková, 1965) jsme použili jako adekvátní registrační metody záznam na barevný film se synchronním záznamem zvuku.[3]

Vzhledem k tomu, že nebylo možno zkoumané osoby příliš zatěžovat, sestavili jsme nejdůležitější příklady pro výslovnost izolovaných smysluprostých hláskových skupin — většinou dvouslabičných s přihlédnutím k vysoké frekvenci dvouslabičných přízvukových taktů v češtině (Ondráčková, 1954) se strukturou VCV. Ze souhlásek jsme hlavní pozornost soustředili na velární konsonanty, jejichž deformace při artikulaci byla největší.[4]

Při podrobné analýze filmových zvukových záznamů jsme zjistili, že při porušení tvrdého patra je po operativním zákroku nejvíce postižena výslovnost neznělé velární okluzívy k, velární znělé okluzívy g a dokonce i neznělé velární frikativy ch. Jejich výslovnost v samohláskovém okolí je natolik deformována, že ztrácejí svůj charakter, takže je do značné míry narušena srozumitelnost řeči. Znělost a neznělost jsou však zachovány.

[281]Při identifikaci uvedených souhlásek poslechovými testy se potvrdilo, že akustický signál reprezentující zamýšlené okluzívy byl deformován směrem k frikativám. V rovině produkce řeči byl v uvedených patologických případech porušen základní rys velárních okluzív, tj. jejich velární závěr. U testované frikativy ch je její frikativní charakter zachován, ale místo její artikulace se posunuje směrem dopředu v dutině ústní stejně jako u okluzív.

Výsledky poslechových testů ukázaly, že se auditivní dojem tří vyslovovaných hláskových skupin aka, aga, acha blíží nejvíce skupinám asa (popř. afa), aza a aša. Dochází tedy k těmto změnám:

(1) velární neznělá okluzíva je realizována jako alveolární (popř. labiodentální) neznělá frikativa,

(2) velární znělá okluzíva je realizována jako alveolární znělá frikativa,

(3) velární neznělá frikativa je realizována jako alveolární neznělá frikativa.[5]

Z fonetického aspektu prokazuje náš výzkum nedostatečnost samostatné funkce měkkého patra bez plně zachované patrové desky, i když je činnost tvrdého patra pohybově zcela pasívní. Při částečném narušení patrové desky jsou nápadné kompenzační artikulační pohyby měkkého patra, které může suplovat funkci tvrdého patra jen do určité míry. K narušení výslovnosti velárních konsonantů dochází proto, že bez kompletně zachované desky jako opory se nemůže vytvořit dostatečný závěr mezi zadní částí hřbetu jazyka a měkkým patrem. Auditivní dojem je pak důsledkem vzniklé deformace výsledného akustického signálu.

Po zavedení protézy, která byla vyvinuta na II. stomatologické klinice FVL UK jako částečná náhrada tvrdého patra, se výslovnost velárních konsonantů podstatně zlepšila. Společenský význam pro postiženou osobu je natolik evidentní, že není nutno zvlášť na něj upozorňovat. Další zlepšení protetiky a průběhu rehabilitace umožňují výsledky typické týmové spolupráce při výzkumu ve styčných oborech, jakými jsou stomatologie, foniatrie, logopedie a fonetika.

 

LITERATURA

 

HÁLA, B. - SOVÁK, M.: Hlas, řeč, sluch. 2. vyd. Praha 1947.

ONDRÁČKOVÁ, J.: O mluvním rytmu v češtině. SaS, 15, 1954, s. 24—29, 145—157.

ONDRÁČKOVÁ. J.: Contribution to the question concerning the rhythmical units in Czech. Phonetica, 8, 1962, s. 55—72.

ONDRÁČKOVÁ, J.: Některé metody komplexního výzkumu fyziologické činnosti mluvidel. SaS, 26, 1965, s. 45—50.

ONDRÁČKOVÁ, J.: Compensatory pronunciation of velar consonants after surgery. Folia phoniatrica, 27, 1975, s. 292—297.

 

R É S U M É

On the question of the articulation of the velar occlusives k and g in Czech

From the phonetic standpoint, the investigation reported on here proved the insufficiency of the separate functioning of the soft palate without the full preservation of the hard palate (after an indispensable operation).

In this case, the articulation of the velar occlusives was damaged to such a degree that the acoustic result had the character of alveolar fricatives. This perceptional impression was due to the deformation caused by the resulting acoustic signal. After using the adequate prothesis, the pronunciation of the velar occlusives was substantially improved.

Slovo a slovesnost, ročník 42 (1981), číslo 4, s. 280-281

Předchozí Jiřina Hůrková, Sáva Hlaváč: K výzkumu českých souhlásek likvidních

Následující Olga Müllerová: K výstavbě dialogického textu