Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K otázce valence u adjektiv

Petr Piťha

[Články]

(pdf)

К вопросу валентности прилагательных / Towards the valency of adjectives

0. Při práci na funkčním generativním popisu češtiny, jak se provádí na MFF UK (Sgall - Nebeský - Goralčíková - Hajičová, 1969) se ukázalo, že vedle zpracování valence sloves pro daný tvar gramatiky (Panevová, 1974, 1975) je třeba podat i zpracování valence substantiv (Piťha, 1981) a dalších slovních druhů. V této studii chceme ukázat, jak se přistupovalo k řešení valence adjektiv a jakých prvých výsledků bylo při tom dosaženo. Všechny uvedené závěry je jistě třeba dále ověřovat při detailním zpracovávání slovní zásoby na materiále podstatně širším, než jakého bylo zatím užito.

1. Z hlediska povrchové syntaxe je zřejmé, že adjektiva odvozená od sloves vyžadují doplnění, která má jejich základové sloveso, srov.: Kniha ukazující nám Prahu 19. století, dopis odeslaný Hankou Jungmannovi. Také adjektiva odvozená od slovesného základu, která již nejsou sémanticky slovesy, zachovávají různou formou jisté vlastnosti valenčního rámce svého základového slovesa, srov.: Chlapce žádostivého dobrodružství nebylo možno déle doma udržet, Obsah dobře sdělitelný i prostému čtenáři, Text srozumitelný i školním dětem. Konečně i původní adjektiva vyžadují někdy doplnění, a to např.: plný čeho, prostý čeho. Ukazuje se tedy, že je třeba prozkoumat valenci adjektiv z hlediska hloubkové syntaxe či větné sémantiky a popsat, jak se valence u adjektiv realizuje na rovině povrchové syntaxe, ať už jde o adjektivum sémantické, nebo jen syntaktické.

2. Při syntaktické derivaci (Kuryłowicz, 1936) typu Karel volá na kamarády Viděl jsem Karla volajícího na kamarády či Jahody byly připraveny od dětí Jedli jsme od dětí připravené jahody — jde vlastně o popis gramatických pravidel, která při podobných nominalizacích přiřazují hloubkové struktuře slovesné povrchovou formu adjektivní. Podobně jako při nominalizacích substantivních dochází v povrchové struktuře k řadě změn. Především se vždy jeden z aktantů podkladového slovesa stává řídícím substantivem derivovaného adjektiva.

Při rodě činném — adjektiva na -ící — je řídící substantivum agentem, při trpném — adjektiva na -ný, -tý — bývá řídící substantivum patientem. Odvození trpnou příponou však nevylučuje, aby řídící substantivum bylo v postavení konatele (prvního aktantu). Tak je tomu u homonymních konstrukcí typu zvýšený tlak, jež mohou vznikat z podkladových výrazů tlak je zvýšen zvyšujeme tlak nebo z tlak se zvýšil. U adjektiv (vzniklých z tvarů rodu činného) zůstává patiens v původním tvaru, u pasívních adjektiv (vzniklých z tvarů rodu trpného) je konatel vyjádřen instrumentálem, srov.: Jirka hledá knihu Jirka hledající knihu Kniha hledaná Jirkou. Forma od + G pro vyjádření konatele je méně častá, zřejmě pro svou homonymii s volným doplněním původu. Slovesa bez patientu ve valenčním rámci nemají pasívní syntaktickou derivaci: vypadat, chodit, spát aj. Ostatní aktanty a volná doplnění zůstávají bez formálních změn, např.: Maminka předělávající panáčka na kašpárka, Dopis napsaný v létě otci, Kabát hodící se Jirkovi na svatbu atd.

U substantivních nominalizací dochází k redukcím širších valenčních rámců, srov. Matka napsala v létě otci dopis je nominalizováno na napsání dopisu matkou, napsání dopisu v létě, napsání dopisu otci, ale nikoli na napsání dopisu otci matkou v létě. U adjektiv taková redukce není nutná, protože adjektiva jsou bližší slovesu a v konstrukcích s nimi nedochází k syntaktickému přetížení. Je pravidlem, že při větším počtu doplnění stojí adjektivum v postpozici vůči řídícímu substantivu a do[114]plnění následují za ním, srov. příklady výše. I u adjektiv však bývá vynecháván konatel jako aktant často nesoucí nejméně informace a zpravidla známý z předcházejícího kontextu: Dopis napsaný (matkou) v létě otci.

Přestože se zdá, že popis syntaktické derivace sloveso → adjektivum bude jednodušší než popis derivace sloveso → substantivum, je nutno podrobně prozkoumat všechny typy slovesných rámců, protože odchylky od uvedených pravidelností existují. Např. u vzorce, v němž jsou obligatorní agent a patient a fakultativní adresát a doplnění výsledku zahrnujícího agenta děje, není tvořena pasívní derivace, i když zde je patiens, např.: Na mou otázku (mi) odpověděl (že u toho nebyl). U vzorce s fakultativním (Pat) v předložkovém pádě s obligatorním doplněním výsledku (Eff) v akuzativu stává se při pasívní adjektivní derivaci řídícím substantivem doplnění výsledku, např.: Poznal jsem o té vraždě holou pravdu holá pravda poznaná o té vraždě. Zdá se, že odchylky od pravidelného převzetí rámce se budou týkat případů, kdy Pat nemá svou běžnou formu, totiž akuzativ, anebo kdy akuzativ má jinou než svou nejobvyklejší funkci, totiž vyjadřovat Pat.

Rovněž v pořadí aktantů a doplnění, které je zpravidla zachováno, mohou nastat odchylky. Povrchový slovosled zpravidla odpovídá výpovědní dynamičnosti v hloubkové struktuře věty. Proto např. postavení konatele, pokud je uváděn, není zcela fixní, srov.:

dopis napsaný dědečkem matce o povodni

dopis napsaný matce dědečkem o povodni

dopis napsaný matce o povodni dědečkem

Pořadí rozvíjejících členů je ovšem ovlivňováno i možným vznikem homonymií a snahou předcházet jim, srov.: Pověst čtená dětem babičkou o založení města Pověst čtená dětem o založení města babičkou.

3. Podobně jako u dějových substantiv je třeba u adjektiv hledat hranici mezi nominalizací, tj. jevem z oblasti gramatiky (syntaxe), a substantivizací, tj. jevem z oblasti slovní zásoby (Piťha, 1980). Není totiž jednoduché najít přesná kritéria pro to, abychom mohli participiální adjektivum vyjmout z paradigmatu slovesa a prohlásit je za samostatnou jednotku slovní zásoby. Nabízejí se především dvě kritéria: (1.) tvaroslovné — stupňovatelnost a (2.) syntaktické — postavení po sponě.

Ad 1.: Tvoření komparativu a superlativu u adjektiv participiálního původu ukazuje na nový lexikální význam. Adjektivum neoznačuje už jen děj nebo jeho výsledek, ale vlastnost, např. rozpolcený (nejednotný), namalovaný, malovaný (pestrý), vyšívaný (zdobený).

Není-li možno adjektivum participiálního původu stupňovat, ukazuje to na zachování původního významu dějového, srov.: vypovězený, vytvořený, vyrobený. Avšak přechodných příkladů najdeme hodně. Na jedné straně není jasné, zda je u některých adjektiv stupňování opravdu možné, např. u vyšitý, ušitý (komparativ s významem ‚lépe, důkladněji‘), na druhé straně u adjektiv s jasně doloženým stupňováním, např. zaobalený, oblečený, je nestupňovaný tvar stále chápán především jako označení děje či výsledku děje. Srovnej: Říkal to všechno zaobalenější formou než Pavel. Jan byl už oblečený. Protože foukal studený vítr, byl oblečenější než včera.

Ad 2.: Také druhé kritérium platí jen částečně. Netýká se např. právě probraných participiálních adjektiv na -ný, -tý, která se vyskytují po sponě, i když se nestupňují. Rozdíl mezi slovesným a adjektivním chápáním participiálního adjektiva se projevuje na rovině syntaktické jako rozdíl mezi predikátem vyjádřeným složeným tvarem slovesným a predikátem verbonominálním. Konstrukce spona + stavové adjektivum tu konkuruje složenému tvaru slovesnému podobně jako složené tvary jmenným tvarům u primárních adjektiv, srov.: Karel je zvědav /zvědavý; spokojen/ spokojený; [115]šťasten / šťastný a právě tak stůl je vyroben / vyrobený; přípravek je vyroben / vyrobený z výtažků rostlin; přístroj je namalován /namalovaný olejovými barvami. Významové i stylistické rozdíly jmenného a složeného tvaru jsou (Šmilauer, 1947) obdobné rozdílům při užití participia a slovesného adjektiva. Postavení po sponě je ovšem kritériem sémantické platnosti daného tvaru u adjektiv odvozených z přechodníků. Adjektiva, která jsou derivována jen syntakticky (a zůstávají tedy tvary slovesnými), nemohou stát po sponě: *Jan je spěchající. V takových případech se v češtině nutně vyjadřujeme slovesem, srov.: Jan spěchá. Jen okrajově se setkáváme s případy, kdy se tvar přechodníkový adjektivizuje i sémanticky, např. páchnoucí, vidoucí, stísňující, urážející, zarmucující.

Třetím kritériem by mohla být možnost rozvíjet tato adjektiva, v níž se reflektuje jejich sémantická platnost. Stane-li se adjektivum samostatnou sémantickou jednotkou, ztrácí valenční vlastnosti svého základového slovesa. Srov:

Pavel je oblečený od maminky / do hnědého kabátu.

Pavel je oblečený — ‚není svlečený, nahý‘.

Pavel je oblečenější od maminky / do hnědého kabátu.

Avšak toto třetí kritérium, teoreticky asi jediné úplné, je pro rozlišení jednotlivých výskytů participiálních adjektiv opět nedostatečné, protože nepřítomnost rozvití může být dána absolutním užitím, elipsou, tím, že není třeba užít některého z fakultativních doplnění, srov.:

Přípravek je vyrobený — ‚je hotov‘

Tresť je vyrobená — ‚je umělá, ne přírodní‘

Látka je vyrobená z umělých surovin.

4. Deverbativní adjektiva, která se lexikalizovala (jsou tedy i sémanticky osamostatnělá), rámec základového slovesa většinou ztrácejí. Podržují z něho někdy konatele či patienta v podobě řídícího substantiva, např. svíravý, tázavý, lovný, sálavý, zápalný … V některých případech je však (alespoň zčásti) rámec zachován: žádostivý, milovaný, pamětlivý, poslušný, sytý, dbalý, lačný, schopný, mocný čeho; oddaný, věrný, přiměřený čemu/komu; použitelný k čemu; odlišný od čeho; závislý na čem; soustředěný na co; nebezpečný čím apod. V těch případech, kdy při lexikalizaci deverbativních adjektiv dochází k posunu v základním významu, děje se tak zároveň ve valenci: nakloněný k něčemu, přístupný něčemu, potřebný pro něco, zaujatý pro něco/proti něčemu.

5. Adjektiva odvozená od substantiv rámec základního substantiva většinou ztrácejí, např. tuctový, množinový, skupinový, učitelský. Jen okrajově je zachován proměněný rámec u podoba čeho s čím podobný čemu; rozdíl čeho a čeho / od čeho rozdílný od čeho. Tato adjektiva se však spojují se slovesy podobat se čemu, rozdělovat podobně jako je odlišný od čeho k odlišovat. Ztráta rámce je jistě vázána i na stupeň derivace: učit učitel (čeho, čí) — učitelský.

V některých případech se při změně substantiva v adjektivum přenáší doplnění na řídící substantivum derivovaného adjektiva: konec, střed, povrch čeho koncový, středový, povrchový bod něčeho.

Někdy denominativní adjektivum rámec substantiva získá, i když jako výchozí žádný nemělo: vina vinný čím, pověst pověstný čím, sláva slavný čím. I zde ovšem může být valence přenášena od slovesných frází získat pověst, slávu něčím, provinit se čím.

Rovněž adjektiva odvozená od adverbií valenci základového slova zachovávají jen okrajově (srov. blízký), většinou ji ztrácejí (srov. vnější, okolní).

6. Vlastní adjektiva jen zřídka vyžadují nějaká doplnění, např. plný čeho, lhostejný komu a lhostejný k čemu/komu, vděčný komu, hrdý něčím/na něco, pyšný na něco, [116]ochotný k něčemu. Je však třeba počítat s tím, že některá deverbativní adjektiva ztrácejí vztah ke svému základovému slovesu a dnes se již cítí jako vlastní, neodvozená adjektiva, např. výše uvedené sytý, známý, lačný, věrný a další: dychtivý, chtivý, poslušný, zkušený, znalý, vhodný apod.

7. Doplnění vyžadované adjektivy se někdy podílí na slovotvorbě a tvoří se svým řídícím slovesem jedinou jednotku. Takovéto adjektivum pak již valenci nemá, např. mírumilovný, práceschopný, pomstychtivý. Některá adjektiva ztrácejí při lexikální negaci také svou valenci, protože doplnění je vyjádřeno, resp. vyloučeno negací, srov. nevinný, nesoustředěný, neslavný. Jiná adjektiva však i v negované podobě podržují své možné doplnění: nezávislý na něčem, nevěrný někomu, neschopný čeho.

8. Je obecně známo, že adjektiva mají dva základní významy, kvalifikační, srov. zelený, vysoký, moudrý, viditelný, chlupatý, zřetelný apod., a relační, srov. dívčí, makový, továrenský, týdenní, břišní, lovný, prací apod. V rámci druhého významu přistupují dále jako zvláštní skupiny adjektiva kvantitativní: třetí, čtvrtý, trojí, paterý, mnohý apod., konkretizační (často deiktická), srov. můj, tvůj, tehdejší, zdejší apod., a modální, srov. předpokládaný, domnělý apod. Mezi prvými dvěma významy existují přechodné případy, kdy se adjektivum relační stane označením vlastnosti a nabude významu kvalifikačního: bratrské jednání, podzimní den proti otcovský dům, týdenní jízdenka.

Dvojí význam, relační a kvalifikační, je dobře vidět na slově stříbrný: stříbrný svícen — ‚ze stříbra‘ x stříbrný měsíc — ‚mající barvu stříbra‘. Kvalifikační adjektiva se zpravidla stupňují (nestupňují se deverbativa na -cí: vynikající, tázací), relační nikoli. Stupňování relačního adjektiva z podstaty významu vlastně není možné, ukazuje vždy přechod k významu kvalifikačnímu: hrdinštější, prkennější, stříbrnější.

Pokud jde o syntaktický rozdíl mezi adjektivy kvalifikačními a relačními, jsou kvalifikační hloubkově závislou predikací, relační lze patrně z hlediska významové stavby vět chápat jako přímá doplnění (jsou vlastně pádem), srov.: Kočičí skok skok kočky; tovární značka značka továrny. Proto se mezi ně řadí také adjektiva s významem účelu: psací — ‚na psaní‘; lovný — ‚k lovu‘. Posun adjektiv relačních do adjektiv kvalifikačních je vždy doprovázen tím, že je pak můžeme popsat jako závislou predikaci, srov.: Kočičí hlava Hlava je kočičí. Při generickém užití a chápání spojení typu hlava kočky kočičí hlava dochází patrně ke změně relačního adjektiva v adjektivum kvalifikační. V případech Pavlovy kočičí pohyby Pavlovy pohyby jsou kočičí — jde o adjektiva kvalifikační.

Přímým doplněním jsou dále modální a patrně i kvantitativní adjektiva. Pokud se setkáváme s větami typu Sekanina byl třetí, jde o ustálené eliptické vyjádření vět Sekanina byl třetí závodník v cíli/třetí jedinec ze všech. Konkretizační adjektiva jsou především posesívní adjektiva, která budou popsána v rámci posesívního vztahu. Adjektiva zájmenného odkazovacího charakteru zdejší, tamní, zatímní, tehdejší jsou rovněž přímým doplněním substantiv. Společným znakem adjektiv kvantitativních, konkretizačních a modálních je, že tato adjektiva nelze stupňovat.

9. Kvalifikační význam adjektiv umožňuje vždy rozvití způsobové, které je bližším určením vlastnosti, např. vesele barevný, temně rudý, příjemně teplý, a určení měrové typu velmi veselý a některá další určení k němu se vztahující. Tak je možno každé kvalifikační adjektivum rozvíjet určením rozsahu: částečně, úplně, trochu apod. Jde v podstatě o jistou kvantifikaci. Určením měrovým, resp. určením intenzity jsou i mnohá určení způsobová: sytě červený, silně zmalovaný, slabě zelený, čistě stříbrný. Určením rozsahu, a tedy vlastně míry, jsou dále určení, která u sloves kvalifikujeme jako určení týkající se omezení: Kromě komínu červená loď; rozdílu: O odstín zelenější šátek; zřetele: Oproti zahradě malý domek; místa: Na povrchu zdravý hříbek.

Slovesné aktanty shledáváme u kvalifikačních adjektiv jen okrajově (srov. seznamy adjektiv s vazbou genitivní a instrumentální u Šmilauera, 1947, s. 202 a 210). [117]Ostatní volná doplnění známá od sloves se rovněž vyskytují spíše okrajově. Mnohá z nich se pak vážou spíše ke sponě základové struktury než k adjektivu samému, např. určení podmínky, přípustky, původu, srovnání, času apod.: při vyšší teplotě červená, přes mé výhrady vítězný návrh, děravý od střel, rudý vztekem, chytrý jako opice, včera zdravé jablko je dnes scvrklé. Tyto příklady též ukazují, že i některá adjektiva se mohou rozvíjet jako slovesa a tam, kde jsou takto okolnostně rozvita, jsou spíše slovesnějmenným vyjádřením stavu než čistě adjektivním vyjádřením vlastnosti.

10. Relační adjektiva lze rozvíjet patrně jen kvantifikačními určeními míry: úplně lesní cesta, trochu horský vzduch, zčásti zdobený/malovaný balíček, sem patří i čistě (tj. ‚úplně, výhradně‘) tovární dvůr. Pokud se vyskytnou jiná určení, jde o spojení s přechodem ke kvalifikačnímu chápání se závislou predikací v podkladové struktuře a s návazností na sloveso v ní, např.: Včera ještě dívčí paní Havelková. V mnoha úsecích horská cesta. Adjektiva ostatních skupin se vůbec nerozvíjejí, srov.: domnělý vrah, paterý výstřel, tehdejší zřízení.

11. Při syntaktické derivaci sloveso → adjektivum, kdy adjektivum zůstává částí slovesného paradigmatu, přechází k němu celý soubor aktantů a volných doplnění, která se vyskytují u sloves: napsaný otcem, otci, pro radost, včera, rychle, v Praze; píšící dopis; předělaný z něčeho na něco apod.

Pokud jde o jmenná doplnění, setkáváme se u adjektiv pouze okrajově s aktantem partitivu plný čeho, prostý čeho. (V mluvnicích bývají tyto případy řazeny k předmětu.) Zatímco při popisu valence substantiv bylo nutno rozšířit repertoár doplnění, který byl sestaven pro valenci sloves (Piťha, 1980), nenalezli jsme u adjektiv žádný druh doplnění, který by byl vlastní jen jim. Repertoár valenčních doplnění tedy nemusí být dále měněn. Ukazuje se, že způsobem rozvití se adjektiva v zásadě podobají slovesům.

V této studii ponecháváme stranou komparativ a jeho doplnění. Půjde o to, jaké jsou případy absolutního (nekomparativního) užití komparativů typu starší muž, jak zachytit valenci vázanou na tvar adjektiva, nikoli na ně samé, jak sémanticky interpretovat porovnávací vazby s komparativem, např. Jan má svou ženu raději než Ondřej, a konečně jaká doplnění jsou komparativu vlastní.

 

LITERATURA

 

KURYŁOWICZ, J.: Dérivation lexicale et dérivation syntaxique. Bulletin de la société linguistique de Paris, 37, 1936, s. 79—92.

PANEVOVÁ, J.: On verbal frames in functional generative grammar. Part I. PBML, 22, 1974, s. 3—40: Part II. PBML, 23, 1975, s. 17—52.

PIŤHA, P.: Case frames of nouns. In: Linguistic studies offered to B. Siertsema. Amsterdam 1980, s. 91—100.

PIŤHA, P.: On the case frames of nouns. PSML, 7, 1981, s. 215—224.

SGALL, P. - NEBESKÝ, L. - GORALČÍKOVÁ, A. - HAJIČOVÁ, E.: A functional approach to syntax in a generative description of language. New York 1969.

ŠMILAUER, V.: Novočeská skladba. Praha 1947.

 

R É S U M É

Towards the valency of adjectives

The valency of adjectives is compared with the valency of verbs and nouns. Adjectives derived syntactically from verbs are like their underlying verbs. Other derived adjectives usualy lose the valency qualities of their underlying words. Underived adjectives rarely require some com[118]plementation. Nevertheless examples of valency of adjectives are demonstrated and necessity to study it through the whole lexicon is shown. The repertoir of inner participants and free modifiers as known from verbs and nouns need not be changed because adjectives do not requier any special one. Basic types of adjectives, e. g. relational, qualificational, quantitative, modal etc. are described as to their valency.

Slovo a slovesnost, ročník 43 (1982), číslo 2, s. 113-118

Předchozí Josef Štěpán: K zapojení lexikálně vyjádřených základních prostorových obsahů do věty

Následující Eva Macháčková: Vztah příčiny a následku vyjádřený slovesy způsobit, vést k, vyvolat aj.