Bulharistické studie Rogera Bernarda

Jan Petr

[Kronika]

(pdf)

Работы по болгаристике Роже Бэрнара / Studies in Bulgarian by Roger Bernard

Sofijské nakladatelství Nauka i izkustvo vydalo v bulharském překladu rozsáhlý výbor jazykovědných a literárněhistorických prací francouzského slavisty-bulharisty R. Bernarda pod názvem Rože Bernar, Bălgaristični izsledvanija (Sofija 1982, 569 s.). Výbor uspořádal D. Tilkov, který také k němu napsal stať o životě a díle R. Bernarda (11—19) a sestavil bibliografii jeho bulharistických prací z let 1946—1980 (20—33). V úvodu knihy je přetištěn (5) text rozhodnutí Státní rady Bulharské lidové republiky, podle něhož byl ke dni slovanského písemnictví a bulharské osvěty a kultury udělen čestný titul laureát Mezinárodní ceny bratří Cyrila a Metoděje prof. R. Bernardovi z Francie a akad. D. S. Lichačovovi ze SSSR „za jejich mimořádné zásluhy o rozvoj starobulharistiky a slavistiky, za studium a popularizaci díla bratří Cyrila a Metoděje“ (viz Dăržaven vestnik č. 43 z 1. 6. 1979, s. 425). Dále je tu přetištěn projev generálního tajemníka ÚV BKS a předsedy Státní rady BLR T. Živkova, který pronesl při předávání ceny R. Bernardovi (7—8) a laureátova děkovná odpověď (8—10), v níž se také zmiňuje o počátcích svého zájmu o bulharský národ a jeho jazyk.

D. Tilkov podává v úvodní stati přehled o životě a díle R. Bernarda. Z ní zde vybíráme některé životopisné údaje. Narodil se 5. 8. 1908 ve Valence (v jihových. Francii), r. 1926 ukončil střední školu, v l. 1929—1932 byl posluchačem francouzské a klasické filologie (latiny a řečtiny) na École normale supérieure v Paříži, kde jeho učiteli byli především J. Vendryes (obec. jazykověda) a P. Boyer (rusistika). Po dosažení vysokoškolské aprobace na této škole se v r. 1934 zapsal jako posluchač v École nationale des langues orientales vivantes, kde se zaměřil na bulharskou filologii. Ještě po letech s vděčností vzpomíná na své učitele Jordana Ivanova, který jej soustavně seznamoval s Bulharskem a bogomilstvím (565; Bernard, 1958), a Léona Beaulieux, autora mj. bulh. mluvnice (1950), od něhož si osvojil znalost současného a staršího bulh. jazyka (Bernard, 1966). Po několik let působil jako učitel francouzštiny, řečtiny a latiny na střední škole a přitom se dále vzdělával v bulharistice, mj. také v době prázdninových cest do Bulharska (poprvé již r. 1930). Když v r. 1947 odešel jeho učitel L. Beaulieux, stal se jeho nástupcem, profesorem a vedoucím katedry bulharského jazyka a literatury v École nationale des langues orientales. Od r. 1963 konal také na Sorbonně přednášky o bulharském jazyce a literatuře. V r. 1961 byl zvolen zahraničním členem Bulharské akademie věd, r. 1963 mu byl propůjčen bulh. řád Cyrila a Metoděje I. stupně. Byla mu také propůjčena francouzská vyznamenání, mj. za odbojovou činnost v l. 1939—1945.

Na základě uveřejněné bibliografie a výboru z vědeckého díla R. Bernarda se ukazuje jeho zaměření především na studium současného bulh. jazyka a částečně také literatury. Zkoumal současný spisovný jazyk, pěstoval etymologické studie a podrobně studoval slovní [75]zásobu bulh. nářečí. Zajímaly jej některé fonetické (včetně akcentologických) a morfologické jevy a některé typy tvoření slov. Tak např. věnoval rozsáhlou studii jaťové přehlásce (’-a/e-) v současném spis. jazyce (na materiále subst., adj. a sloves) a střídnicím za 2. psl. palatalizaci velár v dnešním spisovném jazyce. V morfologických studiích si všímal podst. jmen na -ec, -a/-ja mask. a sloves nedokonavých na -na, aoristů na -och, dále sledoval rozvoj augmentativ na -jaga/-uga v souč. spis. bulharštině.

Nejvíce pozornosti věnoval studiu slovní zásoby a etymologickému výkladu nářečních slov a těch slov, která jsou společná balkánským jazykům. Hodnota těchto prací (je to vlastně dlouhá řada slovníkových hesel s etymologickými a srovnávacími výklady) spočívá v tom, že slova vždy analyzuje v širokém slavistickém a balkanistickém měřítku a sleduje morfologické a sémantické změny, jimiž tato slova prošla v bulh. jazyce. Snaží se také spojovat jazykové údaje s kulturně historickými poměry, jak je např. patrné v jeho studii o názvech částí oblečení a ozdob z r. 1946. Bernardovu pozornost zvláště upoutala slovní zásoba razložského nářečí, výkladu jeho jednotlivých slov věnoval větší počet studií. Sestavil také etymologický slovník lexikálních specifik tohoto nářečí a dále pojednal o cizích výpůjčkách v něm užívaných. Další Bernardovy práce se týkají cizích výpůjček v bulharštině, slov přejatých z řečtiny, rumunštiny, ruštiny, němčiny a maďarštiny. Zkoumal také společné slovan. jevy zastoupené v bulharském nářečním lexiku. Stal se předním znalcem bulh. slovní zásoby, proto také od r. 1962 je stálým členem a konzultantem autorského kolektivu Bulharského etymologického slovníku připravovaného v Ústavu pro bulh. jazyk BAN v Sofii. Pečlivě čte celý rukopis slovníku a připojuje k němu své připomínky. Jeho autorský podíl na tomto kolektivním díle se dnes odhaduje na více než 3000 kartotéčních lístků (16).

Pro hodnocení R. Bernarda jsou příznačná slova St. Stojkova: „Rogeru Bernardovi se daří dokonale zvládnout bulharský jazyk a vůbec není nadsázkou, když se vyzvedne, že dnes je to jeden z jeho nejlepších znalců a že není druhý domácí nebo zahraniční vědec, který by tak hluboce zkoumal jeho nářeční slovní zásobu“ (12).

R. Bernard se také příležitostně (publikačně, popularizačně a ovšem též pedagogicky na vysokých školách) zabývá bulh. literaturou. Zajímá jej staré období a obrozenská literatura, v omezené míře také současné písemnictví. Často tyto takto zaměřené práce jsou vyvolány snahou informovat francouzskou veřejnost o bohatosti a dlouhé tradici bulh. kulturního dění. V tomto neslovanském prostředí mají svou společenskou funkci a hodnotu také souborné přehledy dějin bulh. kultury a literatury. Nebylo však nutné některé takto adresně zaměřené příspěvky zařazovat do bulh. výboru (na s. 495—554). R. Bernard ve snaze zpřístupnit bulh. literaturu svým krajanům také pořídil několik překladů z díla I. Vazova (Pod jařmem aj.), I. Jovkova, E. Pelina a E. Staneva. Ze starší bulh. literatury (ok. 1416) přeložil do francouzštiny Obsazení Trnova Turky z Pochvalného slova o Evtimijovi od Grigorije Camblaka.

Do všech významných francouzských encyklopedií (včetně velkého Laroussa z l. 1960 až 1964) a encyklopedií světových literatur zpracoval bulh. hesla, a to v hojném počtu. Také tato položka jeho bulharistické činnosti má svou nespornou hodnotu.

Závěrem je vhodné uvést vlastní Bernardova slova, která bychom mohli chápat jako jeho životní krédo: „Zabývám se bulharskou mluvnicí, dějinami jazyka, dialekty bulharského jazyka, starou a občas novou literaturou, bulharským folklórem a bylo by ještě třeba, abych seznámil francouzské vědecké kruhy s výsledky bulharské vědy. A to samo by bylo dostačující, dokonce velmi dostačující i pro jednoho člověka, který by neměl jiné úkoly.“

Poslední zmíněný úkol R. Bernard uskutečňuje mj. také svou bohatou bibliograficko-informativní činností v čas. Revue des Études slaves, v němž od r. 1948 autorsky vede bulharistickou kroniku a informuje v ní vědeckou veřejnost o nejvýznamnějších pracích o bulh. jazyce, literatuře, dějinách, folklóru apod.

Bulharský výbor z Bernardových vědeckých prací je rozdělen do čtyř oddílů: I. Fonetika a akcentologie, II. Mluvnice, III. Etymologie a lexikologie, IV. Literatura. Obsahuje jen některé práce, avšak ty jsou do té míry reprezentativní, že poskytují čtenáři dobrý přehled o autorově vědecké činnosti a jeho pracovní metodě. Tou je klasická srovnávací metoda [76]s potřebnými historickými argumenty. Kladnou stránkou jeho prací je nepochybně rozsáhlá znalost a dobré hodnocení slovanského lexikálního materiálu a snaha hledat také jeho mimoslovanské souvislosti.

Ve výboru převládají z pochopitelných důvodů lexikální a etymologické studie. V tom také spočívá největší Bernardův vědecký význam. Tyto jeho práce, ponejvíce vydané francouzsky v zahraničních časopisech, nejsou pro běžného bulh. čtenáře snadno přístupné. Proto výbor se stává užitečnou pomůckou pro další studium bulh. slovní zásoby a prospěšnou publikací také pro odborníky. V této souvislosti soudím, že vydavatel výboru měl ještě zpracovat k obsahově dosti široce zaměřenému a rozsáhlému výboru abecední soupis slov, o nichž se pojednává v etymologických studiích (třeba jen s omezením na tyto stati výboru). Tím by se totiž kniha stala mnohem více využitelná pro odborníky, než je tomu nyní. Obdobně by bylo prospěšné zařadit do publikace bibliografický soupis prací, pramenů, které R. Bernard cituje v etymologických studiích. Odborníkům jsou sice uváděné zkratky srozumitelné, ale pochybuji, že tomu tak bude také u širšího okruhu zájemců.

Připojená bibliografie prací R. Bernarda obsahuje 137 položek z let 1946—1980. Jsou to práce pouze bulharistické, samostatné knižní publikace, časopisecké a sborníkové články, recenze, referáty, nekrology, zprávy a literární překlady. Mezi údaji je také zachycen Bernardův autorský podíl na zpracování hesel pro encyklopedické slovníky a bulh. kronika v časopise RÉS.

Bulharský výbor z prací francouzského bulharisty R. Bernarda je druhým svazkem nejspíše nečíslované řady publikací sofijského nakladatelství Nauka i izkustvo, která má přinést vědecké poznatky o rozvoji a výsledcích bulharistiky v zahraničí. Odkazuji zde na hodnocení této řady, které jsem napsal ve svém referátu o antologii současné jazykovědné bulharistiky v NDR (Petr, 1983). Je třeba si přát, aby po těchto slibných počátcích postupně vycházely další svazky věnované rozvoji oboru v jednotlivých zemích, dílu významných zahraničních bulharistů nebo také určitým tematickým celkům.

 

LITERATURA

 

BEAULIEUX, L.: Grammaire de la langue bulgare. Paris 1950.

BERNARD, R.: Prof. Jordan Ivanov. Izvestija na Instituta za bălgarska literatura, 6, 1958, s. 21—23.

PETR, J.: Antologie jazykovědné bulharistiky v NDR. SaS, 44, 1983, s. 164—167.

Slovo a slovesnost, ročník 45 (1984), číslo 1, s. 74-76

Předchozí Milena Rulfová: Kontexty populární literatury

Následující Jevgenij Timofejev, Jiří Nekvapil: Publikace o ruské intonaci