Poznámky k Česko-polskému frazeologickému slovníku

Josef Jodas

[Rozhledy]

(pdf)

Заметки к Чешско-польскому Фразеологическому словарю / A few notes on Czech-Polish phraseological dictionary

Dosavadní teoretické i materiálové zpracování české frazeologie je oprávněně považováno za nedostačující, nepříznivý stav v této oblasti bádání o jazyce u nás[1] [162]bude zřejmě jednou z příčin, proč čeština figuruje jakožto výchozí jazyk při konfrontačním studiu frazeologie spíše sporadicky a okrajově. Pokud takové práce existují, jde o součást širší, teoreticky pojaté problematiky (Mokijenko, 1980) nebo o ilustraci některých vybraných otázek dílčích (Damborský, 1977), v lexikografii pak jen o prakticky zaměřené konverzační příručky, v nichž skutečná frazeologie tvoří poměrně malou část a bývá podána nesoustavně. Pokus polských bohemistů M. Basaje a D. Rytelové zpracovat českou frazeologii v podobě slovníkové: Czesko-polski słownik frazeologiczny (Uniwersytet Śląski, Katowice 1981, 345 s.) je proto činem mimořádným a v jistém smyslu i průkopnickým. Naše řeč přinesla pohotovou informativní recenzi (Porák, 1982), v níž bylo slovník vyzvednut právě pro svůj průkopnický ráz, badatelskou podnětnost (bylo vysloveno přání, aby podnítil další, teoretický výzkum dané problematiky) a praktickou upotřebitelnost. I přes toto kladné hodnocení nebude však zřejmě možno zvolený způsob zpracování české frazeologie přijmout bez výhrad, a to jak z hlediska polského, tak i případného českého uživatele. Na některé obecnější problémy slovníku bychom chtěli upozornit.

1. Czesko-polski słownik frazeologiczny (ČPSF) se skládá ze tří částí: úvodu (s. 3—5), vlastní překladové části (s. 9—314) a rejstříku frazeologismů (s. 315—344); obsahuje kolem 5000 frazeologismů, řazených abecedně podle záhlaví — nosného sémantického komponentu, většinou substantiva.

Překladový materiál je čerpán z českých výkladových slovníků (především SSJČ), a jak uvádějí autoři, rovněž z beletrie (bez určení, o jaké období jde a kterých autorů se excerpce týká). Heslové slovo je přeloženo a v případě potřeby opatřeno údajem gramatickým (označení rodu) nebo stylovým (nářeční, archaický, obecný - hovorový[2] a vulgární). Neuvádějí se výrazy synonymní nebo opozitní, polysémie a homonymie je naznačena (ne zcela důsledně) pouze v překladu heslového slova; to je rovněž abecední, podle prvního výrazu příslušné frazeologické jednotky.

Frazeologismy bývají zachyceny s variantami, pro odlišení jednotek či forem antonymních, fakultativních, obligatorních (zaměnitelných) či volného kontextového zapojení se užívá různého typu závorek, např. nemá to hlavu ani patu <má to hlavu a patu>, věrnost (láska/nenávist) až do hrobu (za hrob); sliby [jsou] chyby; {domy} rostly jako houby po dešti. Jednoduchou svislou čarou jsou odděleny výrazy synonymní (lexikálně) i varianty (synonymní frazeologické komponenty a ojediněle i zaměnitelné výrazy z různé významové roviny) a dvojitou frazeologismy strukturně či významově blízké — např. hádat se (přít se/škorpit se) o kozí (psí/žabí) chlup; mít {vítězství/výhru} v kapse; mít po parádě//je po parádě; to je jedno// mně (vám/někomu) je to jedno. Ke všem frazeologismům je připojena stručná vysvětlující definice (česká), a pokud je to nutné, i stylová charakteristika (archaický, knižní, obecný-hovorový, expresívní, vulgární a ojediněle slangový).

Vzhledem k praktickému zaměření ČPSF nepovažovali autoři zřejmě za nutné blíže objasnit své pojetí frazeologie, jež bývá chápáno různě; úvod M. Basaje slouží spíše jako návod, jak slovníku užívat. Zjevná závislost na některých domácích teoretických zdrojích dává ovšem tušit, že autoři si vytvoření vlastní teoretické koncepce jako cíl vlastně ani nekladli. Takové řešení je možné přijmout, zdá se však, že formulace vymezující a klasifikující českou frazeologii i způsob jejího zpracování ve slovníku jsou příliš všeobecné. Z hlediska ČPSF jako celku je to však problém podružného rázu.

2. Soudě podle slov v úvodu, nespatřují autoři poslání slovníku v tom, že poslouží jakožto jazyková příručka při studiu české literatury, ev. při jejím překládání, ale [163]že napomůže při aktivním osvojování české frazeologie. V tom je určitý rozpor. Aby totiž mohl být tento cíl se zdarem splněn, bylo by třeba poskytnout polskému uživateli přiměřené informace o stylové charakteristice frazeologismů a zároveň omezit na co nejmenší míru frazeologii periferní. V opačném případě se může stát, že si cizí uživatel osvojí slovní zásobu již málo užívanou nebo neživou.

Určit jednoznačně a spolehlivě, co je ve frazeologii skutečně živé a všeobecně užívané a co je již periferní jak z hlediska časového, tak i frekvence, je ovšem obtížné. Rozdíly v hodnocení budou jak generační a územní, tak také individuální (podle pracovního zaměření, jazykového vzdělání apod.). Často jediným spolehlivějším kritériem bývá proto norma slovníková jako výraz kolektivního úzu. Stejně jako v případě lexika a tvarosloví může se však kodifikovaná slovníková norma opožďovat za současným jazykovým cítěním, zvláště u mladších generací.

Vezměme si jako příklad Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ). Frazeologismy jako žít spolu na bidýlku; zůstat pod bezem; mít někoho (něco) pod svou botou; chodit v bačkorách; utrousit někomu do cesty trochu čemerky; jít někam na divoko; kam s tou flintou?; být míčem v něčích rukou; chytat se stropu či tančit na vulkánu figurují v něm bez jakéhokoliv stylového omezení, a přece je dnes nepochybně již mnozí rodilí mluvčí budou považovat za neobvyklé nebo dokonce zcela neznámé. Přebírá-li ČPSF takové příklady v nezměněné podobě (co do stylové charakteristiky), podává obraz již poněkud zastaralý.[3]

Zdá se, že výběr frazeologie v SSJČ je — s ohledem na relativně vysoký podíl složky periferní — příliš široký (i když co do typů frazeologických spojení a stylových oblastí češtiny nikoli vyčerpávající; Čermák, 1978) a že současnému živému úzu a přirozeně také praktickým potřebám uživatele (zvláště zahraničního) odpovídá více nejnovější výkladový slovník jednosvazkový Slovník spisovné češtiny, Praha 1978; dále SSČ, mj. výrazným omezením periferní frazeologie.

Bylo by tedy asi žádoucí pracovat převážně se SSČ nebo materiál získaný excerpcí ze SSJČ důkladně a systematicky zrevidovat a utřídit.[4] ČPSF přebírá však téměř beze změn právě materiál SSJČ, způsob výběru se nám jeví přitom místy značně nahodilý a subjektivní. Jsou zde např. frazeologismy dělat někomu velkou hlavu, … těžké srdce; přijít v nic; uchopit se slova; lapat po slovech; spát jako na vodě; štěstí noclehy mění; neškrab, co tě nesvrbí, ale naopak chybějí dělat někomu těžkou hlavu; přijít nazmar, … vniveč; ujmout se slova; lapat po dechu; mít žaludek jako na vodě; mít víc štěstí než rozumu; štěstí ve hře, neštěstí v lásce; nehas, co tě nepálí. Ještě markantnější je to u frazeologismu spadl mi kámen ze srdce, který v ČPSF chybí, zařazeny jsou však jeho méně běžné obměny: spadl (svalil se) mi balvan ze srdce, jako by ze mne spadl cent, jako by ze mne hora spadla, spadla z ní všechna tíha, spadla mu ze srdce (z prsou) skála.

3. Při označování stylové charakteristiky frazeologismů se autoři rozhodli uvádět pouze jediný údaj a zredukovali navíc různé stupně v označování zastaralosti a expresivity na jeden (místo poněk. zast. mají arch.; místo zhrub. mají vulg.). Rozhodnout se pro jednu z několika možných nebo uváděných stylových charakteristik bylo pochopitelně obtížné, výsledkem pak nemohla nebýt určitá nejednotnost a zkreslení skutečného stavu. Např. frázi to jsou verky na veverky, která je v SSJČ charakterizována jako poněk. zast. ob. žert., též iron., označují autoři pouze jako [164]arch., podobně být mokrý za ušima (SSJČ: zast. ob. × expr.); jdi na kolo (poněk. zast. ob. × ob.); honit vodu (hovor. expr. × expr.); honit módu (hovor. expr. × hovor.); mít něco u huby (zhrub. × vulg.); mít se jako prase v žitě (zhrub. × vulg.).[5]

Variantní podoby frazeologismů, které SSJČ označuje jako řidší, ev. častější, jsou zde uváděny jako rovnocenné, srov. hrát na kliky / čistit (pucovat) kliky; upíjet / pít někomu krev; účel světí / zasvěcuje prostředky; koupit za deset / pět prstů; ohřívat si svou polévku / polívčičku; jde to s ním z vrchu / z kopce aj. Vzniká tím dvojí problém. Jednak dále, a to dosti značně, narůstá podíl periferní frazeologie v ČPSF (přitom řadu příkladů bylo možno vypustit, neboť jsou nahraditelné běžnějšími), jednak polský uživatel může získat poněkud zkreslený obraz o živé české frazeologii.

4. Z úsporných důvodů se autoři snažili neuvádět jeden frazeologismus ve slovníku vícekrát (pod různými záhlavími), ale pouze jednou, pod heslovým výrazem; pro snazší orientaci připojili pak vzadu rejstřík podle jednotlivých komponentů. Frazeologismy jsou zachyceny vesměs v konkrétní podobě, tj. u adaptabilních spojení s eliminovatelnými, popř. variabilními komponenty (počítaje v to i různá kontextová zapojení). To by mohlo být kladem slovníku, pokud by ovšem bylo dostatečně odlišeno frazeologické jádro a exemplifikace provedena důsledně a na jediném místě. Variabilní komponenty jsou však registrovány u jedné frazeologické jednotky pouze tehdy, je-li heslový výraz neměnný — mít v hlavě řezanku (slámu/drtiny/cucky/otruby/piliny/plevy/sečku/hrachovinu); schovávat (strčit/strkat) hlavu do písku [jako pštros], jinak figurují ve slovníku — v konkrétních spojeních — samostatně, tj. opakovaně na různých místech. Srov. držet tlamu, … pusu, … hubu, … zobák, … papulu; držet se máminých sukní, … faldů; mít šupiny na očích, … klapky …; není do čeho klofnout, … rýpnout, … klepnout, a dokonce: bručet (mumlat) si do vousů, … do fousů. To se týká i produktivních typů frazeologických spojení s otevřenou řadou určujících (doplňujících) elementů z různé významové roviny a synonymních frazeologismů, resp. synonymních frazeologických komponentů — kouká mu z očí čertovina, … dobrota (šibalství), … smrt (není uvedena zájmenná substituce to mu kouká z očí); honit vodu, … módu; udělat kozla zahradníkem, … pytláka hajným; dostat se z bláta do louže, … z bláta do žumpy, … z deště pod okap; zvyk je železná košile, zvyk je druhá přirozenost.

Z uvedených příkladů bylo opodstatněné uvádět konkrétní podoby frazeologismů zvlášť, na různých místech slovníku zřejmě jen u frazeologismu honit vodu, h. módu, neboť nemá strukturní polský protějšek a každou „konkretizaci“ je třeba přeložit nově (honit vodu — zadzierać nosa; honit módu — lubować się w strojach). Koukat z očí však strukturní polský protějšek má (patrzeć z oczu) a všechny uvedené frazeologismy se synonymními komponenty jsou přeloženy prakticky stejně — jejich soustředění na jediném místě by tudíž bylo účelnější (pro uživatele) i ekonomičtější.

V rozporu s proklamovanou zásadou neopakovat týž frazeologismus vícekrát se tak autoři vlastně opakování nevyhnuli, někdy dokonce i v případech zcela jednoznačných (nevariabilních); pod obojím substantivním záhlavím figuruje např. frazeologismus slovo do pranice, chodit jako tělo bez duše, kámen úrazu. V posledním příkladu je v důsledku nemilého přehlédnutí i překladový ekvivalent dvojí a podstatně odlišný (kamień obrazy × správnější zasadnicza trudność//szkopuł).

Vlastní jádro (strukturní i sémantické) ČPSF je tedy poněkud méně početné, než by se dalo soudit podle údaje, že slovník obsahuje kolem 5000 frazeologických jednotek. Ovšem i tak jde o materiálovou bázi postačující k poznání základů české frazeologie.

4. Slovník funguje jako seznam vzájemně izolovaných jednotek, a to seznam ne [165]vždy sourodý a utříděný. Připojený rejstřík umožňuje v zásadě poměrně snadno najít konkrétní frazeologismus, k poznání vzájemných vztahů mezi nimi však stěží přispěje (účelnější by bylo zavést odkazy přímo v heslech) — vyhledat podle něho frazeologismy či komponenty synonymní bude schopen pouze eventuální český uživatel, jenž o jejich existenci ví. Kromě toho vnitřní uspořádání hesel je přehledné spíše opticky než věcně. Mechanické abecední řazení podle prvního slova dané frazeologické jednotky způsobuje totiž, že frazeologismy strukturně či významově blízké jsou od sebe odtrženy: smát se (lhát) do očí, zapírat do očí; praštilo ho to do očí, to bije do očí. Je-li prvním výrazem slovo neplnovýznamové nebo zaměnitelný kontext, pak je vyhledání frazeologismu obtížné i pro českého uživatele.

5. Ve slovníku se zbytečně uvádějí stručné vysvětlující definice u všech frazeologických jednotek bez výjimky, a to i tehdy, když se oba jazyky zřejmě shodují: {být} na sto procent — {być} na sto procent; je to dítě štěstěny — jest to dziecko szczęścia; na kolenou prosit — prosić na kolanach; hrát první housle — grać pierwsze skrzypce apod. Při zvoleném způsobu tisku — „zrcadlovém“ překladu — každá taková nadbytečná definice (tj. zvláště při opakování frazeologismů a komponentů) automaticky blokuje celý řádek nebo svádí ke zbytečnému hromadění synonymních ekvivalentů v překladovém sloupci (viz pozn. 7). Instruktivnější pro uživatele slovníku by bylo provést sémantizaci pouze v případech složitějších (přenesený nebo obrazný význam, idiomy) a zvláště tehdy, kdy má frazeologismus více významů, a to polsky, nikoliv česky.

Definice jsou převzaty z českých výkladových slovníků, což už samo o sobě představuje určitý problém (Čermák, 1978), a jsou často ještě zkráceny, někdy až příliš. Např. fráze být s někým zadobře, která je v SSJČ definována ‚vycházet s někým přátelsky‘, se v ČPSF definuje pouze jako ‚přátelsky‘. Tím vzrůstá nebezpečí, že cizí uživatel dobře neporozumí, zvláště když se autoři při překladu místy nevyvarovali určité jednostrannosti a nepřesnostem.[6]

6. Hlavní překážkou při určování věcně i stylově adekvátního ekvivalentu bylo přeceňování „celkového“ významu frazeologických jednotek (na úkor motivovanosti, kontextového zapojení apod.) a izolované chápání jednotlivých frazeologismů, jejichž přesný, vyčerpávající význam získáme často až srovnáním s frazeologismy sémanticky blízkými, tj. kontrastivním, popř. negativním vymezením. Tím se stává, že varianty frazeologismu, jež se navzájem liší pouze časovým výskytem nebo frekvencí, jsou přeloženy věcně poněkud odlišně: srov. sušit jazyk — ssać łapę (palec); sušit hubu — zaciskać pasa (‚utahovat si opasek‘)//ssać łapę (palec)// położyć zęby na policy; sušit zuby — skręcać się z głodu (‚svíjet se hlady‘)//kiszki komuś marsza grają (‚kručí mu v břiše‘);[7] a naopak zase, a to nepoměrně častěji, frazeologismy významově blízké, ale přece jen (v různé míře) zřetelně odlišné mají týž ekvivalent: nalít někomu čistého vína; kápnout božskou — wyłożyć kawę na ławę; přilézt (lézt) ke křížku; jít do sebe; bít se v prsa — bić się w piersi; tahat z někoho rozum; sahat někomu do svědomí — ciągnąć kogoś za język; nemá na to žaludek; leze mu to krkem; zalézá mu to za nehty — wychodzi mu to bokiem.

Někdy se překládá vlastně jakoby pouze zkrácená definice (to jsou i případy výše uvedené — např. nemá na to žaludek ‚nesnáší to‘, leze mu to krkem ‚nesnáší to‘), [166]ekvivalent pak odpovídá výchozímu frazeologismu jen přibližně, popř. vůbec ne. Srov. hned je oheň na střeše ‚vznikne hádka‘ — kłótnia wisi w powietrzu (‚hádka je, visí ve vzduchu‘); přiznat (ukázat) barvu ‚projevit tajné úmysly‘ — puścić farbę (‚nechtěně se prozradit; prořeknout se‘); zkrátka a dobře ‚stručně‘ — krótko i węzłowato (‚stručně, hutně řečeno, napsáno‘).

Jiným problémem je otázka homonymie českých a polských frazeologismů, ve slovníku odlišená ne zcela důsledně; např. správně není přeloženo české slyšet trávu růst homonymním ekvivalentem słyszeć, jak trawa rósnie, ale opisem jest zbyt podejrzliwy, frazeologismus skočit (do něčeho / někam) rovnýma nohama se však překládá zdánlivě shodnou polskou frází — skoczyć (zerwać się) na równe nogi (‚rychle, náhle vstát, „vystřelit“‘).

Celková problematika věcné i stylové adekvátnosti ekvivalentu v ČPSF je natolik rozsáhlá a pro konfrontační lexikologii závažná, že bude účelné posoudit ji zevrubněji na jiném místě samostatně.

Závěrem můžeme konstatovat, že Česko-polský frazeologický slovník najde zřejmě větší uplatnění jako východisko k teoretickému konfrontačnímu studiu české a polské frazeologie než jako praktická jazyková příručka; zpracování překladového slovníku relativně spolehlivého pro obě strany a zvláště pro běžného uživatele si vyžádá nepochybně ještě značného pracovního úsilí. Oběma autorům však patří dík a uznání za to, že se tohoto nelehkého úkolu ujali a vykonali při jeho realizaci první krok — nikoli nevýznamný.

 

LITERATURA

 

ČERMÁK, F.: Idiomatika, frazeologie a lexikologie. SaS, 39, 1978, s. 40—54.

ČERMÁK, F.: Idiomatika a frazeologie češtiny. Praha 1982.

DAMBORSKÝ, J.: Studia porównawcze nad słownictwem i frazeologią polską i czeską. Warszawa 1977.

HRONEK, J. - ŠUSTALOVÁ, V. - TRNKOVÁ, A.: České texty k jazykovému rozboru s komentářem a cvičeními II. Praha 1973.

MOKIJENKO, V. M.: Slavjanskaja frazeologija. Moskva 1980.

PORÁK, J.: Česko-polský frazeologický slovník. NŘ, 65, 1982, s. 151—152.

Slovo a slovesnost, ročník 45 (1984), číslo 2, s. 161-166

Předchozí Olga Müllerová: Sovětská publikace o významu a funkci důrazu ve větě i v textu

Následující Václav Blažek: Finský příspěvek k nostratické hypotéze