Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Generativní syntax bulharštiny

Ludmila Uhlířová

[Kronika]

(pdf)

Генеративный синтаксис болгарского языка / Generative syntax of Bulgarian

Téměř současně s posledním, syntaktickým svazkem Mluvnice současné spisovné bulharštiny (Sofia 1983, 465 s.) vyšla monografie Jordana Penčeva Stroež na bălgarskoto izrečenije (Sofia 1984, Nauka i izkustvo, 165 s.). Tato formátem nevelká publikace z pera jediného autora, předního bulharského intonologa, syntaktika a jednoho z devíti spoluautorů citovaného svazku akademické mluvnice, si neklade cíle tak náročné jako kolektivní syntax akademická — není ani normativním popisem syntaktického systému bulharštiny, ani popisem vyčerpávajícím. Je však jedinečná tím, že představuje první — a dodejme hned, že zdařilý — pokus popsat stavbu bulharské věty jednoduché a souvětí v termínech generativní transformační gramatiky.

Knížka je uspořádána do pěti kapitol. V kap. 1—3 jsou stručně vyložena východiska a základní pojmy popisu (předmět syntaxe, definice věty, definice generativní gramatiky, pojmy transformace, strukturní schéma věty, syntaktická kategorie, způsoby vyjadřování syntaktické závislosti aj.). Cílem vlastního generativního popisu věty jednoduché (kap. 4) a souvětí (kap. 5) je nalézt a formulovat příslušná pravidla přepisovací („konstituentní“) a pravidla transformační, jimiž lze generovat správné syntaktické struktury. Pravidla generování věty jednoduché jsou uspořádána podle slovního druhu řídícího slova. Ze substantivních frází je největší pozornost věnována generování postupně rozvíjeného shodného atributu, frázím s kvantifikátory, neshodnému substantivnímu atributu a přístavku, dále jsou probrány adjektivní a adverbiální fráze, u verbálních frází je podrobně probráno plnovýznamové být, sponové být a typy slovesných rozvití. Je sestaven seznam větných schémat (vzorců) bulharských vět dvojčlenných (s. 40) a stručně jsou probrány nejdůležitější sémantické role větných členů. Pomocí transformačních pravidel je pak řešen např. slovosled pomocných slov a složených tvarů slovesných (šte, săm, bich, da), slovosled a souvýskyt modálních sloves, umisťování (a přemisťování) větného přízvuku, syntax částic ne a li, problematika vět tázacích, vztah otázky a odpovědi na ni, konstrukce jeden z …, pravidla pronominalizace (krátké a dlouhé tvary zájmen osobních a přivlastňovacích), zdvojování předmětu, slovosled kvantifikátorů, odtrhávání neshodného atributu od řídícího jména, důsledky určenosti/neurčenosti jména pro jeho syntaktickou platnost [248]atd. Jsou diskutovány některé syntaktickosémantické vlastnosti konstrukcí vyjadřujících nezcizitelné vlastnictví, vztahy mezi konstrukcemi se slovesy být a mít a některé typy konverzních predikátů (termínu konverzní se však neužívá), vztah aktivních a pasívních vět a problematika vět neosobních. Z transformační gramatiky vedlejších vět jsou nejpodrobněji probrány vedlejší věty atributivní (ve vztahu k polovětným vazbám, k rozvitým antepononovaným těsným atributům a k apozici), dále vedlejší věty předmětové (konstrukce s da) i řada dílčích větosledných problémů.

Uplatnění generativní metody umožnilo Penčevovi nahradit dosavadní tradiční popisný a málo přehledný způsob mluvnických výkladů stručnými a explicitními pravidly a přinést i některé nové poznatky o bulharské větné struktuře a vztazích mezi jejími složkami. Penčev vychází z nejlepších domácích tradic v syntaktickém bádání, reprezentovaných dílem A. Todorova-Balana, L. Andrejčina, K. Popova a dalších a zároveň usiluje o jejich další rozvíjení. Právě v tvůrčím přístupu k tradicím, v důrazném prosazování pozitivních výsledků syntaktického bádání, jichž bylo dosaženo ve světě i v Bulharsku samém v průběhu posledních dvou desetiletí, v úsilí zkoumat syntaktické otázky ve vzájemných mnohostranných souvislostech i v odvaze opustit některé dlouho tradované (a dnes už překonané) názory a pojetí vidíme hlavní význam Penčevovy knížky.

Slovo a slovesnost, ročník 46 (1985), číslo 3, s. 247-248

Předchozí Helena Confortiová: Polská práce o lexikologii a lexikografii

Následující Sáva Hlaváč, Jiřina Hůrková: Maďarský atlas ruských hlásek