K problematice předložek českých a slovenských

Libuše Kroupová

[Články]

(pdf)

К проблематике чешских и словацких предлогов / On Czech and Slovak prepositions

Mezijazyková konfrontace je podmíněna zejména solidní bází vnitrojazykového zkoumání příslušné oblasti, a to tím, že pomáhá postihnout specifické rysy výchozího jazyka vytčením shod a rozdílů srovnávaných jazyků ve zkoumaných jevech. Při analýze dílčího systému sekundárních předložek v češtině a ve slovenštině z konfrontačního aspektu vycházíme ze statutu sekundárních předložek, jak byl v obou jazycích v podstatě stanoven (Kroupová, 1971a; ve slovenštině hlavně v pracích J. Oravce, 1966, 1968); klasifikaci předložek jsem uvedla zejména ve své stati z r. 1974. Naše srovnání předložek českých s předložkami slovenskými vychází z komplexního pohledu na tento jazykový jev a stanoví k tomu účelu tato kritéria: I. lexikální, II. lexikálně sémantická, III. morfologická, IV. syntaktická a V. stylistická.

I. Z hlediska lexikálního je třeba věnovat pozornost inventáři předložek.

1. Primární předložky představují v obou jazycích — jak známo — uzavřenou řadu v počtu 19 předložek s variantami, v češtině 30, ve slovenštině 28. Po sémantické stránce se oba jazyky v podstatě shodují, po formální stránce se rozdíly projevují jen běžnou hláskovou odlišností (pořadí čeština//slovenština, srov.: bez(e)//bez(o); do//do; k (ke, ku)//k(u); na//na; nad(e)//nad(o); o//o; ob//ob; od(e)//od(o); po//po; pod(e)//pod(o); pro//pre; před(e)//pred(o); při//pri; s(e)//s(o); u//u; v(e)//v(o); z(e)//z(o); za//za. Jiná forma proti češtině je pouze u výrazu cez, česky přes.

Řada sekundárních předložek je naproti tomu otevřená. Z materiálu,[1] který jsme měli k dispozici, vyplývá, že v češtině je těchto předložek přibližně 534, ve slovenštině 348. Pro oba jazyky je v současnosti příznačný dynamický rozvoj sekundárních předložek.

Při tomto rozvoji sekundárních předložek se slovenština výrazně liší od češtiny především skupinou výrazů transadverbiálních vzniklých v minulosti a vyjadřujících vztahy místní, a to původem (1.) ze substantiv (dolu, hore, nadol, nahor apod.), (2.) z adjektiv (niže, vyše, prosto), a vztahy časové (srov. rovno, zarovno). V češtině se ekvivalentní předložky tohoto druhu nevyskytují, i když i zde nacházíme rovněž transadverbiální předložky původem z adjektiv (srov. blíže, blízko). Na rozdíl od rozvoje sekundárních předložek v češtině vyznačuje se slovenština velkým počtem běžně užívaných deprepozicionálních předložek vyjadřujících vztahy místní; srov. (s)ponad, (s)popod, (s)popred, (s)poza, (s)popri, (s)pomedzi, znad, spred, zmedzi, spod, napred, vopred. V češtině se vyskytuje jen několik předložek tohoto druhu, většinou jen nářečních — (z)poza, pomimo, zeza, ev. přejatých ze slovenštiny, srov. ponad, popod, zponad, zpopod, zpomezi; sem patří i řídce užívané spode, zmezi a jediná běžná předložka zpod.

Je pochopitelné, že po formální stránce se sekundární předložky ve slovenštině liší od češtiny v oblasti hláskové a mluvnické, popř. slovotvornými rozdíly (behom, cieľom, čo do, vo funkcii apod.).

Principy tvoření sekundárních předložek jsou v češtině i ve slovenštině — až [30]na některé výjimky — v podstatě shodné. V obou jazycích nacházíme u předložek tvořených z adverbií tvoření morfologické (skrz), syntakticko-morfologické (vůči//voči), u předložek tvořených ze substantiv tvoření morfologické (následkem//následkom), syntakticko-morfologické (za cenu, vzhledem k//vzhľadom na, s ohledem na//s ohľadom na), přičemž tvoření sekundárních předložek z některých tvarů substantiv, zvláště z předložkových pádů je v obou jazycích dnes nejběžnější. U předložek tvořených ze sloves nacházíme tvoření morfologické (nevyjímaje//nevyjímajúc), syntakticko-morfologické (nehledě na/k//nehľadiac na); i toto tvoření se v obou jazycích dnes uplatňuje. U předložek tvořených ze zájmen se vyskytuje tvoření syntakticko-morfologické (co do//čo do) jen ojediněle. Skládání dvou nebo tří primárních předložek v předložku jednu je jev typický pro slovenštinu, ve spisovné češtině je to jev řídký, jak jsme už poznamenali. Na rozdíl od češtiny se ve slovenštině více uplatňuje tvoření sekundárních předložek z adjektiv, tvoření morfologické, předložky vznikly přechodem přes adverbia (vyše, niže, prosto, rovno); je to jev i dnes probíhající.

2. Zkoumáme-li předložky jako znakové jednotky dané vztahem zvukově nebo graficky realizovaného tvaru a významu, zjišťujeme mezi oběma jazyky tyto vztahy:

2.1. totožnost, tj. v obou jazycích se vyskytuje shodná forma i význam, srov. u předložek bez, blízko, okolo, zásluhou, vinou, vzdor, v rámci, za cenu apod.;

2.2. částečná shoda, tj. v obou jazycích je táž forma s velmi blízkým významem, popř. s velmi podobnou polysémní stavbou. Např. předložka za má v obou jazycích shodné významy, časový, způsobový, účelový apod. Slovenština navíc užívá předložky za ve spojeních jako získať (dakoho) za veci vznešené, rozhodnúť sa, hlasovať za dakoho; v češtině máme v těchto spojeních výhradně předložku pro. Naproti tomu čeština užívá předložky za ve spojení jako za pět minut budou dvě, ve slovenštině tomuto obratu odpovídá předložka o: o päť minút budú dve.

Formální stránka předložek se v obou jazycích liší v rámci responzí hláskoslovných (popř. též pravopisných) a tvaroslovných, takže lze mluvit o mezijazykových formálních variantách s týmž významem nebo s významem velmi blízkým, popř. i s touž nebo podobnou polysémní stavbou. Např. předložky před//pred ve spojení se 4. p. mají význam místní, účelový a cílový, ve spojení se 7. p. význam místní, časový, zřetelový, příčinný, předmětový, přiřazování, srov. napříč//naprieč, uvnitř//vnútri (místní, prostorový význam), koncem//koncom (časový význam), vůči//voči (zřetelový význam), v závislosti na// ve slovenštině vazba s předložkou v závislosti od (význam podmínkový), pro//pre (význam příčinný, zřetelový, prospěchový, účelový); v účelovém významu se ve slovenštině nedoporučuje užití předložky pre ve spojení s dějovými jmény, dává se tu přednost předložce na: pokyny na ošetrovanie ovocných stromov, na útechu, na radosť, stejně tak v postavení před časovým označením: to je na dnešok všetko; díky//vďaka (v češtině příčinný význam se spojuje i s vyjádřením záporné příčiny, ve slovenštině tomu tak prozatím není), vzhledem k/vzhľadom na (význam zřetelový, příčinný). Ve slovenštině je navíc význam účelový, srov. Rehabilitácia sama zahrňuje komplexitu všestrannej liečby vzhľadom na vyliečenie pacienta (Oravec, 1968, s. 198);

2.3. asymetričnost formy, tj. jednomu slovu v češtině odpovídá víceslovná jednotka ve slovenštině a opačně; srov. uvnitř//vo vnútri (podle J. Oravce (1968, s. 193) je výraz vo vnútri ve slovenštině nepotřebný a je lépe nahradit jej výrazem vnútri); po dobu//počas, na kraj//nakraj. Asymetričnost formy je u blízkých jazyků jevem velmi řídkým na rozdíl od jazyků vzdálenějších, jako jsou např. čeština a francouzština;

2.4. různost projevující se (1.) v tom, že jazyky mají stejnou formu, ale různý význam. V základních, centrálních významech se tyto případy v češtině a slovenštině nevyskytují. Nacházíme je pouze ve významech odvozených, radiálních. [31]Např. oba jazyky mají předložku po. Ve významu příčinném se užívá v češtině, slovenština má tu předložku za: nosit smutek po matce × nosiť smútok za matkou. Též ve významu účelovém se obě předložky diferencují: ve slovenštině existuje ísť po vodu, po lekára, naproti tomu v češtině jít pro vodu, pro lékaře. Oba jazyky mají ovšem (2.) různou formu, ale shodný význam, např. česky skrz, přes// slovensky cez; navzdor(y)//napriek(y); kolem//okolo, vôkol;

2.5. prázdné místo, tj. v jednom jazyce se vyskytuje předložka jen primární, kdežto sekundární předložka chybí (srov. před, za v češtině, napred, nazad ve slovenštině) nebo ekvivalent v jednom jazyce vůbec neexistuje (O//obďaleč; O//prosto; O//stred; O//niže, poniže).

II. Z hlediska lexikálně sémantického zkoumáme užití předložek k vyjádření jednotlivých vztahů, a to zvláště tam, kde dochází v obou jazycích k výrazné shodě nebo k rozdílu.

Významově (i zpravidla formálně) se v češtině a slovenštině výrazně shoduje několik předložek. Jsou to např. antonyma bez, beze//bez, bezo proti s, se//s, so; (bez úhony//bez úhony; beze mne//bezo mňa; byt s koupelnou//byt s kúpelňou; vzít s sebou//vziať so sebou), nad, nade//nad, nado proti pod, pode//pod, podo (sukně nad kolena//sukňa nad kolená; nade mnou//nado mnou; spadnout pod stůl//spadnúť pod stôl; pode mnou//podo mnou), před, přede//pred, predo proti za (postavit se před zrcadlo//postaviť sa pred zrkadlo, sednout si za stůl//sadnúť si za stôl). Shoda je i u jiných předložek, jako na, při//na, pri (položit knihu na stůl//položiť knihu na stôl; pole při silnici//pole pri ceste).

Po stránce významové (i formální) se odlišují např. předložky přes × cez. Slovenská předložka cez nevyjadřuje řadu významů, které jsou u předložky přes běžné v češtině. Je suplována předložkou po, vyše, napriek, o, srov.:

dostat přes ruku//dostať po ruke, pracuje v podniku přes třicet let//pracuje v podniku vyše tridsať rokov; je přes své stáří velmi čilý//je napriek svojmu veku veľmi čulý; bydlí přes dva domy//býva o dva domy ďalej.

Předložku k zpravidla supluje ve slovenštině v řadě významů předložka na, po, do, okolo, v, pre, srov.:

přímka kolmá k rovině//priamka kolmá na rovinu; jde mu k padesátce//ide mu na päťdesiatku; je to k vzteku//je to na zlosť; je dusno k zalknutí//je sparno na zadusenie; odsoudit k trestu smrti//odsúdiť na trest smrti; návod k použití//návod na použitie; není to k jídlu//nie je to na jedenie; voj. k poctě zbraň//na poctu zbraň; vzhledem k tomu//vzhľadom na to; — prohlédnout si někoho od hlavy k patě//prezrieť si dakoho od hlavy po päty; je to k pláči//je to do plaču; mít se k práci//mať sa do práce; — přijdu k večeru//prídem okolo večera; — udělat něco k svému prospěchu//urobiť dačo vo svoj prospech; — rozhodnout se k něčemu//rozhodnúť sa pre dačo.

V řadě významů předložce po v češtině odpovídají ve slovenštině předložky jiné, a to podľa, na, za, z: napodobovat po dospělých//napodobňovať podľa dospelých; skákat po jedné noze//skákať na jednej nohe; nosit smutek po matce//nosiť smútok za matkou; po této stránce// z tejto stránky. Na druhé straně se ve slovenštině užívá předložky po ve spojeních v účelovém významu jako chodiť po vodu, zohnúť sa po kameň, poslať po doktora, kde v češtině je výhradně předložka pro. Rovněž užití předložky u je ve slovenštině v jednotlivých významech na rozdíl od češtiny nahrazeno předložkou pri: bydlet u školy//bývať pri škole; ve frazeologismech být u vesla//byť pri vesle apod. Předložka pri se užívá ve spojeních vyjadřujících spolužití s někým příbuzným, pracovní zařazení: žiť pri rodičoch, pracovať pri vojsku, pri koňoch proti českým spojením s předložkou u: žít u rodičů, pracovat u vojska, u koní. Slovenština preferuje užití předložky pri v místním významu při vyjadřování velké míry něčeho ve spojeních jako hlava pri hlave na rozdíl od českého spojení hlava na hlavě. I ve [32]významu způsobovém se ve slovenštině uplatňuje předložka pri: srov. žiť pri pokoji na rozdíl od češtiny, kde užíváme předložku v. Rovněž v několika dalších významech je proti českému v ve slovenštině užito předložek do a na: bít se v prsa//biť sa do pŕs; dospět v ženu//dospieť na ženu. V určitém spojení čistě účelovém se užívá ve slovenštině předložky za (vypil pohár vína za zdravie) tam, kde čeština má předložku na. Cílový objekt se ve slovenštině vyjadřuje ve spojeních jako hlasovať, pracovať, exponovať sa s předložkou za, v češtině pro.

Ve slovenštině existuje skupina sekundárních předložek vyjadřujících vztahy místní a prostorové, ev. i vztahy vymezující, ohraničující míru, pro něž čeština ekvivalent nemá, srov. dolu, hore, niže, poniže ap. (např. stúpať hore schodmi). V těchto případech užívá čeština příslovcí ve spojení s primární předložkou, srov. stoupat nahoru po schodech. Český předložkový ekvivalent nemáme také k slovenským složeným předložkám s první částí z, ev. s, srov. zdola, zhora (pozhora), zvonku, zvrchu, zľava, sprava, zvyše, spredu, zozadu, skonča, sponiže, spovyše i k jiným jako pokraj, skraja.

U jednotlivých předložek jsou rozdíly mezi češtinou a slovenštinou výraznější. Ve slovenštině je v některých případech bohatší polysémie. Tak předložka blízko má ve slovenštině nejen význam místní, ale vyjadřuje i míru (odpovídající českému významu ‚skoro, takřka, okolo‘). Předložka v zmysle má ve slovenštině vedle významu způsobového i význam prostorový, který čeština nemá. V češtině bychom nepovažovali za sekundární předložku výraz soudě/soudíc podle (jde o spojení přechodníku se sekundární předložkou). Ve slovenštině je výraz súdiac z niečeho/podľa niečeho za předložku považován (Oravec). Stejně tak není v češtině korespondence se slovenskými výrazy neberúc do úvahy, odhliadnúc od.

V polysémii ani v synonymních a antonymních vztazích nejsou mezi oběma jazyky hlubší rozdíly.

III. Z hlediska morfologického se slovenština výrazně liší od češtiny u sekundárních předložek tvořených z přechodníků. V češtině se vyskytují v ustrnulém tvaru rodu mužského nebo ženského (popř. středního) v čísle jednotném (počínaje, počínajíc), ve slovenštině jen v jednotném tvaru singuláru ženského a středního rodu (počínajúc). To je ovšem odraz mnohem jednodušší situace v tvarosloví přechodníků v slovenštině, kde se vyskytuje pouze jediný tvar pro singulár, jako je tomu i v češtině v plurále. Z hlediska vlastního tvoření deverbativních sekundárních předložek není však mezi oběma jazyky rozdíl. Jinak se v obou jazycích shodně tvoří předložky zpravidla od sloves nedokonavých, jen výjimečně od sloves dokonavých (v češtině vyjma; slovenské vyjmúc se hodnotí v SSJ jako výraz knižní, u Oravce (1968) jako výraz takřka zaniklý).

Ustrnulost předložkového pádu se shodně projevuje v češtině i ve slovenštině i po pravopisné stránce, srov. vůči//voči, kvůli//kvôli; ve slovenštině je to o něco výraznější u výrazů počas, nakraj, pokraj.

IV. Z hlediska syntaktického zaznamenáváme mezi češtinou a slovenštinou některé rozdíly v pádové vazbě. Tak předložka mimo se spojuje ve slovenštině s genitivem, v češtině v dosavadní kodifikaci s akuzativem; různost vazby bývá dána i užitím jiného komponentu (primární předložky) ve složeném předložkovém výrazu: v závislosti od s genitivem ve slovenštině, v závislosti na s lokálem v češtině; vzhľadom na s akuzativem ve slovenštině, vzhledem k s dativem v češtině; počítajúc do toho (vazba s genitivem převládla ve slovenštině nad vazbou s akuzativem) proti českému počítajíc v to.

V. Z hlediska stylistického dochází ve slovenštině častěji k přehodnocování některých předložkových výrazů shodných s češtinou. Tyto výrazy byly původně neutrální, jako je tomu v češtině dosud. Např. předložka stranou se ve slovenštině [33]kvalifikuje jako méně vhodná, předložkový výraz navzdor(y) jako zastaralý (Oravec, 1968); doporučuje se jako ústrojnější výraz napriek. Stejně tak se nedoporučuje užívat výraz po dobu, ale počas; pravopisná stránka (psaní dohromady) dovedla předložkový výraz k plné stabilizaci. Jako zastaralá a nespisovná jsou ve slovenštině hodnocena spojení s předložkou o, která vyjadřují velikost, množství, rozsah (kanál o dĺžke x m; jednotka o síle x mužov). Jako zastaralá je kvalifikována předložka skrz a nahrazena předložkou cez. Platí to rovněž o předložce kolom, kterou zcela zastoupila předložka okolo. Předložka počiatkom ustupuje předložce začiatkom, v češtině jsou oba výrazy stejně běžné. Naopak výraz prostřed, který je v češtině kvalifikován jako zastaralý, slovenština běžně v současnosti užívá (prostred).

V obou jazycích se sekundárních předložek využívá shodně v publicistickém, odborném i administrativním stylu (srov. Těšitelová a kol. (1982, 1983a,b,c); Confortiová (1985); Oravec (1982, 1968)) i jako prostředku jazykové komiky v beletristické literatuře (srov. Kroupová, 1982).

 

Závěrem můžeme konstatovat, že čeština a slovenština jako jazyky velmi blízké nevykazují zvláště v sekundárních předložkách velké diference.

Z hlediska lexikálního se slovenština výrazněji liší od češtiny toliko větší skupinou výrazů transadverbiálních, vyjadřujících vztahy (1.) místní (předložky dolu, hore, niže, vyše apod.), (2.) časové (rovno, zarovno apod.), velkým počtem deprepozicionálních předložek ((s)popred, (s)poza apod.). Ve slovenštině — na rozdíl od češtiny — se tvoří více předložek transadverbiálních, a to deadjektivních, srov. niže, vyše. Při srovnání českých a slovenských předložek na základě vztahu tvaru a významu zjišťujeme: (1.) totožnost (okolo); (2.) částečnou shodu (napříč//naprieč); (3.) asymetričnost formy (uvnitř × vo vnútri; po dobu × počas); (4.) různost (nosit smutek po matce × nosiť smútok za matkou); (5.) prázdné místo (jeden z ekvivalentů chybí: O × obďaleč).

Z hlediska morfologického je ve slovenštině výraznější sklon k univerbizaci (nakraj, počas). Od češtiny se slovenština liší tvořením sekundárních předložek deverbativních s ustrnulou podobou tvaru čísla jednotného (počínajúc na rozdíl od češtiny počínaje, počínajíc, tj. s oběma rodovými podobami).

Z hlediska syntaktického slovenština někdy mívá jinou rekci členu následujícího po sekundární předložce (počítajúc do toho × počítajíc v to, vzhľadom na to × vzhledem k tomu). Rozdíly v sémantické oblasti, především v polysémii nejsou zvláště u sekundárních předložek výrazné. Přispívá k tomu povaha sekundárních předložek, u nichž (zvláště u nověji vznikajících výrazů) je polysémie řidším jevem.

Výraznější jsou rozdíly stylistické. V slovenštině některé výrazy shodné s češtinou se hodnotí jako zastaralé (skrz ap.), naopak v češtině zastaralý výraz (prostřed) je ve slovenštině běžný (prostred) aj. Stylistické hodnocení může ovšem souviset i s různým přístupem ke kodifikaci sekundárních předložek v jednotlivých příručkách.

 

LITERATURA

 

CONFORTIOVÁ, H.: Kvantitativní charakteristiky neohebných druhů slov. 2. Předložky. In: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Ed. M. Těšitelová a kol. Praha 1975, s. 89—93.

ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍK. Bratislava 1979.

DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha 1962.

FILIPEC, J.: Ke konfrontaci dílčích sémantických systémů v slovní zásobě dvou různých jazyků. In: Československé přednášky pro VII. mezinár. sjezd slavistů ve Varšavě. Ed. B. Havránek. Praha 1973, s 279—295.

FILIPEC, J.: Spojitelnost lexikálních jednotek v konfrontačním pohledu. In: Československé přednášky pro VIII. mezinár. sjezd slavistů v Záhřebu, Ed. B. Havránek. Praha 1978, s. 131—140.

[34]KOMÁREK, M.: Synsémantické slovní druhy. In: Teoretické základy synchronní mluvnice spisovné češtiny. SaS, 36, 1975, s. 43—44.

KROUPOVÁ, L.: K synchronnímu pojetí českých nevlastních předložek při lexikografickém zpracování. SaS, 32, 1971a, s. 225—231.

KROUPOVÁ, L.: K sémantice nevlastních předložek a předložkových spojení. JA, 8, 1971b, s. 5—13.

KROUPOVÁ, L.: K slovnědruhové povaze deverbativních nevlastních předložek v češtině a slovenštině. In: Jazykovedné štúdie, 12 (Peciarův sborník). Ed. J. Oravec. Bratislava 1973, s. 122—130.

KROUPOVÁ, L.: K diskusi o slovnědruhové povaze předložek a jejich klasifikaci. SaS, 35, 1974, s. 265—268.

KROUPOVÁ, L.: K stylistickému využití sekundárních předložek v umělecké literatuře. NŘ, 65, 1982, s. 19—22.

KROUPOVÁ, L.: Klasifikace sekundárních předložek z hlediska jejich tvoření. NŘ, 67, 1984, s. 113—116.

ORAVEC, J.: Nové druhotné predložky v odbornom štýle. Čs. terminologický časopis, 1, 1962, s. 257—271.

ORAVEC, J.: Kapitola o předložkách. In: Morfológia slovenského jazyka. Bratislava 1966, s. 619n.

ORAVEC, J.: Slovenské predložky v praxi. Bratislava 1968.

SLOVNÍK SLOVENSKÉHO JAZYKA. Bratislava 1959—1965.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. Tabulky a grafy. Linguistica III. Praha 1982. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Psaná a mluvená odborná čeština z kvantitativního hlediska. Linguistica IV. Praha 1983a. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Frekvenční slovník češtiny věcného stylu. Praha 1983b. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné odborné češtiny (v rámci věcného stylu). Tabulky a přehledy. Linguistica VII. Praha 1983c. Interní tisk ÚJČ ČSAV.

TOKAR, G. S.: Proizvodnyje pričinnyje predlogi v slavjanskich jazykach. Užhorod 1973, s. 78.

 

R É S U M É

On Czech and Slovak prepositions

The two closely related languages, Czech and Slovak, do not show much difference in the inventory and use of prepositions, especially of the secondary ones.

From the lexical viewpoint, the Slovak language — as compared with Czech — contains a larger group of transadverbial terms denoting relations (1.) of place (prepositions dolu, hore, deadjectival prep. niže, vyše etc.), (2.) of time (rovno, zarovno etc.), and, further, a large number of deprepositional prepositions ((s)popred, (s)poza etc.).

Comparing the Czech and the Slovak prepositions on the basis of the relation of form and meaning we ascertain (1.) identity (okolo); (2.) partial identity (napříč × naprieč); (3.) asymetry of form (uvnitř × vo vnútri; po dobu × počas); (4.) diversity (nosit smutek po matce × nosiť smútok za matkou); (5.) empty place — one of the equivalents is missing (O × obďaleč).

From the morphological viewpoint the Slovak prepositions reveal a stronger tendency to univerbization (nakraj, počas). Another difference consists in the formation of deverbative secondary prepositions having a fixed singular form in Slovak (počínajúc) as compared with two generic forms in Czech (počínaje, počínajíc).

From the syntactic aspect we occasionally find in Slovak a different rection of the term following the secondary preposition (počítajúc do toho × počítajíc v to; vzhľadom na to × vzhle[35]dem k tomu). The differences in the semantic area, namely in polysemy, do not appear to be very important, the less so with the secondary prepositions. Among others, it is due to the character of secondary prepositions in which — especially in recently formed terms — the polysemy appears to be exceptional.

On the contrary, the stylistic differences are more expressed. In Slovak, a number of terms coinciding with Czech are considered obsolete (skrz etc.); on the other hand, a term obsolete in Czech (e. g. prostřed) may be current in Slovak (prostred). The stylistic valuation of prepositional terms may be, of course, in connection with the approach to the codification of secondary prepositions in different manuals.

Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 1, s. 29-35

Předchozí Rudolf Šrámek: Teorie onomastiky a roviny propriálního pojmenování

Následující Alena Macurová: Poznámky ke stylizaci komunikace ve vědeckofantastické próze