dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K 70. výročí VŘSR

Jan Petr

[Články]

(pdf)

К 70-ой годовщине Великой Октябрьской Социалистической Революции / Approaching the 70th anniversary of the Great October Socialist Revolution

Na podzim letošního roku jsme oslavili činorodou prací významné výročí celého pokrokového lidstva a především zemí socialistického společenství, „70 let od dovršení revoluční přeměny společnosti v Rusku, od vítězného uskutečnění Velké říjnové socialistické revoluce“. Oslavili jsme tím mnoholeté úsilí ruské dělnické a rolnické revoluční strany vedené V. I. Leninem a politickou porážku buržoazie a pravdivost marxisticko-leninského učení o proletářské revoluci a diktatuře proletariátu. Připomínali jsme si také ohlas, jaký VŘSR měla ve všech světadílech, revoluční ohlas VŘSR v našich zemích, ve smyslu již dříve formulované myšlenky, že bez listopadu 1917 by nebylo ani října 1918.

Revoluční ohlas Října se u nás postupně projevil ve všech oblastech hospodářského, politického, vědeckého a kulturního života. Ovlivnil také naši vědeckou frontu, podnítil zájem o marxismus-leninismus a z něho se odvozující metodologii vědeckého výzkumu. Nejpokrokovější čeští a slovenští vědci sledovali výsledky sovětské vědy, studovali její tematiku a zamýšleli se nad její společenskou angažovaností, mj. nad jejím podílem na řešení jazykové složky národnostní otázky. Nedá se však říci, že by tento zájem o novou sovětskou vědu a přeměny sovětské společnosti byl u nás přímočarý, spontánní, že by nechyběly mezi našimi vědci za první republiky síly, které se stavěly k sovětské skutečnosti a sovětské vědě odmítavě. To bohužel platí také ve značné míře o tehdejší slovanské filologii, v níž se kladný vztah k sovětské skutečnosti (a ta ve filologickém předmětu slavistika představovala celou východoslovanskou skupinu) probojovával jen pozvolna. Poukázal na to již ve 20. letech Zd. Nejedlý, když vymezoval nové aktuální úkoly slovanské spolupráce a tím stavěl myšlenku slovanské vzájemnosti na nové společenské základy, zcela odlišné od praxe, kterou prováděli z protisovětských pozic hlasatelé slovanské spolupráce v čele s K. Kramářem. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že se časopis SaS v průběhu celého trvání nikdy nestavěl odmítavě k sovětské vědě a že i za první republiky přinášel o ní objektivní informace.

Příklon k sovětské vědě se ve větším rozsahu v lingvistice prosadil až po r. 1945 a únoru 1948, kdy jsme ve spolupráci se sovětskými jazykovědci upevnili novou metodologickou orientaci čs. jazykovědy a slavistiky. Bylo třeba svést nejeden dílčí ideologický boj o současné pojetí našeho oboru a probojovat marxistické hodnocení minulých období české jazykovědy. Byla a částečně ještě přežívá zjevná nechuť některých jazykovědců hodnotit z marxistických pozic Pražský lingvistický kroužek (a jeho dědictví) a jeho nematerialistická východiska. Vyskytují se také ideologicky nepřijatelné pokusy vydávat poválečnou a současnou generaci čs. jazykovědců jako druhou, třetí, popř. čtvrtou generaci pražské lingvistické školy (počítanou samozřejmě od PLK). Tato koncepce poválečného vývoje čs. jazykovědy má své ideologické základy, které jsou neslučitelné se současnou marxistickou orientací čs. jazykovědy jako společenskovědního oboru s vyhraněným (nikoli eklektickým) ideologickým zaměřením. A takto budeme prezentovat současnou čs. jazykovědu doma a v zahraničí a nepřipustíme v tomto směru žádný sebemenší kompromis. Právě V. I. Lenin nás učil, že se nejprve musíme diferencovat, abychom se poté mohli sjednotit. Také takto chceme na úseku naší odborné činnosti naplňovat odkaz Velké říjnové socialistické revoluce, který ukázal všemu našemu lidu cestu budoucího vývoje a přetváření společenského vědomí, ovlivňujícího u kolektivu i jednotlivce aktivní účast na budování vyspělé socialistické společnosti.

Vítězství VŘSR umožnilo uskutečnit v rozvíjejícím se mnohonárodním sovětském státě leninské řešení národnostní otázky a v praxi provést zásady socialistické jazykové politiky. Na jejím základě se v průběhu uplynulých sedmdesáti let dosáhlo takových výsledků, jakými se nemůže prokázat žádný jiný mnohonárodní stát na světě. Také s touto skutečností se pojí nebývalý rozkvět sovětské jazykovědy a její společenská angažovanost, zaměřená na aktuální potřeby uplatňování leninské národnostní politiky (utváření nových [258]spisovných jazyků, vědomé ovlivňování rozvoje spisovných jazyků se starší písemnou tradicí, zdokonalování sdělovacích možností jazyků atd.). Její důsledky se však neprojevují jen na úseku rozvoje jazyků národů a národností Sovětského svazu, ale ve všech oblastech jejich života. V letošním jubilejním roce se tato otázka stává předmětem hodnocení v souvislosti se záměry přestavby sovětského státu a sovětské společnosti, jak byla vytyčena na XXVII. sjezdu KSSS a poté dále konkretizována např. na lednovém zasedání ústředního výboru strany. Vyslovil se k ní také s. M. Gorbačov dne 21. 2. 1987 na setkání se stranickým aktivem v estonském hlavním městě Tallinu (RP 23. 2. 1987, s. 5). Ve svém projevu mj. uvedl, že současná etapa rozvoje sovětské společnosti vyžaduje upevňování a na základě internacionalismu všestranné prohlubování přátelství sovětských národů a v podmínkách socialistického zřízení stálé zdokonalování obsahu a forem vztahů mezi jednotlivými národy a národnostmi Sovětského svazu.

S. Gorbačov dále poukázal na to, že leninská národnostní politika, která vychází od svých počátků nejen z právního, ale ze skutečného uznání rovnosti národů, rozšířila možnosti a upevnila reálné schopnosti všech národů a národností Sovětského svazu, aby mohly v souladu s celostátními zájmy a úkoly rozvinuté sovětské socialistické společnosti řešit v plném rozsahu své vlastní specifické národní a republikové problémy na úseku politického, hospodářského, sociálního a kulturního života. Jedině touto cestou, pod vedením komunistické strany, bylo možné vytvořit silný mnohonárodní prosperující socialistický stát a v jeho rámci stále účinněji zajišťovat všestranný rozvoj všech národů a národností a současně řešit mnohostranné politické, ekonomické a kulturní vztahy mezi národy a národnostmi žijícími ve Svazu sovětských socialistických republik.

V této nastoupené leninské cestě se bude v budoucnosti dále pokračovat, a to v souladu s vytyčenou linií široké demokratizace veškerého života sovětské společnosti. Nadále se bude prosazovat leninské řešení národnostní otázky v souladu s dosaženým stupněm společenského vývoje v SSSR.

Jednání a závěry posledních sjezdů komunistických a dělnických stran zemí socialistického společenství a také jednání a závěry XVII. sjezdu KSČ ukázaly směr dalšího rozvoje naší společnosti. Vytyčily velkolepý program všestranného sociálně ekonomického rozvoje socialistické společnosti. Do jeho rámce také patří působení na všestranný rozvoj socialistického člověka, který se aktivně a vědomě podílí na tomto revolučním procesu. Vědě se opětovně dostává významného označení jako výrobní síly a vytyčuje se její programové spojení s výrobní a společenskou praxí, povinnost pohotově reagovat na potřeby této praxe. Je povinností jazykovědců, aby se ve svém výzkumu zaměřili na takové úkoly, které tuto praxi příznivě ovlivňují, mají aplikační výstupy v praxi a slouží k všestrannému rozvoji socialistického člověka. Nelze očekávat, že by se jazykovědě bez této společenské aktuálnosti dostalo větší než dosud společenské prestiže. K dosažení takového ideově závažného cíle musí sloužit také kolektivní plány jazykovědného výzkumu ve vědeckých institucích. S potěšením zde můžeme již dnes říci, že se ve srovnání s obdobím minulých desítiletí udělal na tomto úseku značný kus pozitivní práce. V takovém zaměření čs. jazykovědy budeme nadále pokračovat a budeme je soustavně spojovat s bojem o její důsledné marxisticko-leninské pojetí a její ideově vyhraněnou orientaci v současnosti. Také takto budeme dialekticky rozvíjet odkaz VŘSR v rámci našeho oboru i v našem časopise a přispívat k jeho stálé životnosti.

Slovo a slovesnost, ročník 48 (1987), číslo 4, s. 257-258

Předchozí Iva Nebeská: Psycholingvistický příspěvek k osvojení jazyka dítětem

Následující Jan Petr: Jan Gebauer jako slavista. K 150. výročí narození