Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Německá práce o větné synonymii v ruštině

Jana Slavíčková

[Kronika]

(pdf)

Немецкая работа о синонимии предложения в русском языке / A German volume on the synonymy of sentence in Russian

Rusisticky orientovaná práce W. Mühlnera a D. Radtkeho Zur Synonymie einfacher russischer Sätze. Eine syntaktisch-semantische Untersuchung (Linguistische Studien, VEB Verlag Enzyklopädie, Leipzig 1984, 155 s.) vyplňuje vzhledem k tématu určitou mezeru v lingvistickém kontextu NDR: řeší otázky syntaktické synonymie, které čekají zatím i u nás na speciální výzkum a souhrnné zpracování.

Autoři si kladou dva hlavní cíle: jednak dialekticky zhodnotit dosavadní pojetí synonymie, a to i se zřetelem k jevům periferním, jednak vytvořit příručku kontrastivní syntaxe pro studující ruštiny a ruštináře a přispět tak ke zvyšování jejich jazykové kultury. V rámci uvedené koncepce sledují cíle dílčí, spočívající ve shrnutí problematiky základních syntaktických a sémantických pojmů. Je však třeba poznamenat, že se kompromis mezi teoretickým a praktickým zaměřením práce do jisté míry negativně odráží ve výkladech často zjednodušujících, zvláště pokud jde o chápání valenční syntaxe.

Předkládané pojetí syntaktické synonymie jednoduchých vět v ruštině je založeno na stratifikačním modelu jazyka. Autoři vymezují předmět svého zkoumání analogicky podle jazykových rovin, kde je pojem synonymie již relativně ustálen a všeobecně přijímán, zejména na rovině lexikální a morfologické. Vyvozují pak tato kritéria pro synonymii jednoduché věty: (1.) totožnost základního významu (shodná intenze i extenze v carnapovském smyslu), (2.) vyjádření totožného významu prostřednictvím různých valenčních modelů (chápaných jako gramatické odlišnosti, např. Volnoj perevernulo lodku Lodka byla perevernuta volnoj), (3) různá odstínění základního významu vyplývající z druhého kritéria. Druhé a třetí kritérium slouží ke klasifikaci větné synonymie.

[77]V rámci synonymních vět jsou zvláště vyčleněny případy přechodné: syntakticko-lexikální synonymie (Eto nas porazilo My byli etim udivleny) a syntaktické větné varianty, které na rozdíl od synonym nejsou spojeny se změnou valenčního modelu (Soglasny brat i sestra Soglasen brat i sestra Soglasny sestra i brat).

Vlastní větná synonymie je odlišována od větných paralel v užším smyslu. Ty postrádají totožnou intenzi a jsou dále klasifikovány podle lexikálního obsazení autosémantik (Ja vyigral sto rublej Moj vyigriš - sto rublej). Shrnutím rozboru synonym a paralel v užším smyslu autoři dospívají k pojmu polí paralelních vět (v širším smyslu).

Závěrečná kapitola konkretizuje rozpracované pojetí synonymie na některých frekventovaných případech konkurence syntaktických jevů; zkoumá synonymii aktivních, pasívních a neosobních vět (Voda pokryla ostrova Vodoj pokrylo ostrova Ostrova byly pokryty vodoj), dále větná synonyma vyjadřující pocity (Ja radujus’ tvojim uspecham tvoji uspechi radujut menja Ja obradovan tvojimi uspechami) a konečně větná synonyma z oblasti infinitivních vět, neosobních vět a osobních vět s nominativním subjektem (Nam idti domoj Nam nado idti domoj).

K přednostem práce patří širší filozofický základ jednotlivých úvah a praktická motivace výkladů (v souladu s principy komunikativního jazykového vyučování je kladen důraz na jevy v současné ruštině produktivní a naopak v němčině netypické a na jevy dodávající řeči nerodilého mluvčího ruský kolorit). Vzhledem k přehlednému uspořádání, bohatému ilustračnímu materiálu i vzhledem k tomu, že nepředpokládá věcné znalosti čtenáře, plní práce dobře svůj pedagogický úkol. Poněkud zavádějící (na pozadí bohemistické terminologie) by patrně mohlo být označování shody subjektu a predikátu jako „koordinace“ (autoři chtějí tímto způsobem odlišit vztah kongruence slovního spojení).

Systematická klasifikace větné synonymie představuje potenciální východisko pro další bádání v tomto směru, zvláště v oblasti synonymie souvětí a nadvětných celků. Možnosti výzkumu tématu samého se však nezdají být monografií dostatečně vyčerpány: opírá-li se třídění o valenční teorii, pak mnohé podněty nesporně nabízejí výsledky lingvistiky československé.

Slovo a slovesnost, ročník 49 (1988), číslo 1, s. 76-77

Předchozí Petr Piťha: O kognitivních aspektech problému subjektu

Následující Petr Zima: Sovětská práce o jazyce v politice a ideologii zemí Asie a Afriky