Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Funkční linguistika

Mts. (= Vilém Mathesius)

[Kronika]

(pdf)

-

Termínu toho jsem užil r. 1929 jako názvu přednášky proslovené na prvním sjezdu českých profesorů filosofie, filologie a historie a pod tímto titulem byla má přednáška otištěna také ve Sborníku přednášek, který po sjezdu vyšel (str. 118 násl.). V přednášce je zcela jasně řečeno, že funkční linguistikou rozumím jazykozpyt, řídící se při rozboru a výkladu jazykových faktů hlediskem funkčním. To vyplývá ostatně z termínu samého (srov. srovnávací jazykozpyt). Názvu toho se pak užívalo již na 1. sjezdu slovan. filologů v Praze r. 1929. V stejném smyslu jsem mluvil r. 1931 na druhém mezinárodním sjezdu linguistickém v Ženevě o místě linguistiky funkčně strukturální v obecném vývoji linguistického bádání. Tato přednáška byla v původním francouzském znění otištěna v Časopise pro mod. fil. (XVIII, 31—32, str. 1 n.). Že tento výklad termínu funkční linguistika nebo funkční jazykozpyt je obecně přijímán, ukazuje skutečnost, že ho v tom smyslu užívá i mnoho linguistů jiných. Je to fakt, kterého musí dbát dnes každý jazykozpytec, jemuž příkaz jasné a přesné terminologie není lhostejný. V Čas. pro mod. fil. se však objevil nedávno článek o úkolech funkční linguistiky (v roč. XXV, 1939, str. 286 n.), jehož autor, J. V. Bečka, příkaz ten nesplňuje. Pro něho není funkční linguistika vůbec linguistikou, nýbrž samostatnou disciplinou stojící mezi linguistikou a stylistikou a mající za úkol zkoumati podstatu a ráz funkčních jazyků. Tímto novým pojetím termínu funkční linguistika se ovšem vnáší zmatek do naší ještě nehotové terminologie jazykozpytné a to tím spíše, že se autor ani slovem nezmiňuje o tom, že se termínu toho dosud u nás užívalo ve významu jiném, a to zvl. hojně v pracích Pražského linguistického kroužku, o jednu z nichž se celý Bečkův článek hojnou měrou opírá, a že ani nijak nevysvětluje, proč mu dává smysl nový. Je to počínání svévolné a přitom zcela zbytečné, neboť autor sám uvádí ještě několik jiných názvů, kterými by se mohl označit obor jím požadovaný.

Dodatečně jsem byl upozorněn, že Bečka před delší dobou vyložil v základě stejně odchylně od vší dnešní linguistiky název „funkční linguistika“ v hesle takto nazvaném v Ottově naučném slovníku nové doby. V uvedeném článku v Časopise pro mod. filologii učinil pokrok alespoň v tom, že přiznává, že celý jeho výklad o funkčních jazycích je přejat z publikace Pražského linguist. kroužku, z Havránkova článku ve sborníku „Spisovná čeština a jazyková kultura“ (1932); v OSNND je sice rovněž jeho výklad — až na onen terminologický zmatek — v přímé závislosti na uvedené práci Kroužku, ale přes to tvrdí, že „funkční linguistika“ je právě u nás v počátcích. Připomenu proto na adresu těch, kteří trpí utkvělou představou, že z naší vědy nemůže nic nového vzejíti, slova významného linguisty cizího, J. Schrijnena, sekretáře Mezinárod. výboru linguistického, pronesená na 1. sjezdu věd fonetických v Amsterodamě r. 1932: „Konstruktivní linguistika funkční, obecná i srovnávací a výklad vývoje fonologických systémů, který je skvěle doložen v krásných svazcích Pražského linguistického kroužku … zůstane neodlučitelným podílem pražské školy.“ (Archives néerlandaises de Phonétique expérim. VIII—IX, 1933 = Proceedings of the International Congress of Phonetic sciences (Amsterdam 3—8 July 1932), 25.

Slovo a slovesnost, ročník 6 (1940), číslo 2, str. 112

Předchozí Jindřich Honzl: Objevné divadlo v lidovém divadle českém a slovenském

Následující rd. (= Redakce): Poučení o nových směrech v jazykovědě a v literární vědě