Zasedání gramatické komise Mezinárodního komitétu slavistů

Josef Anderš

[Chronicles]

(pdf)

The session of the grammatical committee of the International Committee of Slavists

Ve dnech 13.–15. května 1993 se konalo v Ústavu pro slovanskou filologii Filippovy univerzity v Marburgu pravidelné zasedání gramatické komise Mezinárodního komitétu slavistů. Zasedání se mohlo uskutečnit díky iniciativě a organizačnímu úsilí prof. H. Schallera. Středem pozornosti členů komise byly dva problémy: a) modely gramatiky z hlediska gramatiky textu a gramatické analýzy slovanských jazyků; b) zvláštnosti syntetismu a analytismu ve struktuře slovanských jazyků.

Zasedání zahájil předseda komise St. Karolak. Prvnímu problému byla věnována většina referátů. A. V. Bondarko (S. Peterburg) přednesl referát „K otázce intencionálnosti ve funkční gramatice“, v němž se zabýval zvláštnostmi aktualizace obsahu výpovědi. Pojem intencionálnosti se chápe jako vztah sémantických funkcí jazykových prostředků a záměrů mluvčího, komunikativního cíle řečově myšlenkové činnosti. Jde o schopnost obsahu vyjádřeného jistým prostředkem být jedním z aktuálních prvků řečového smyslu. Referát R. Laskowského (Göteborg) „Modely gramatiky a gramatika textu“ byl zaměřen k otázkám vztahu textu₁ – hotového objektu, který se vyznačuje jistým souborem formálně sémantických rysů celistvosti, a textu₂ – objektu řečové činnosti. Podle názoru přednášejícího text₁ má být zkoumán gramatikou textu a text₂ – lingvistickou teorií textu.

Problematiku určitosti/neurčitosti v jazycích bez členu (polština, ruština, čeština aj.) ve vztahu ke gramatice textu obsahoval referát St. Karolaka (Krakov) „Model gramatiky na sémantických zásadách (na příkladu románu U. Eka Jméno růže)“. Podle přesvědčení referenta, určitost/neurčitost se vytváří a existuje ne díky přítomnosti členu, nýbrž díky imanentní sémantické struktuře jmenného syntagmatu na straně jedné a „spolupráci“ smyslu syntagmatu s textem na straně druhé. Referát J. Kořenského (Praha) „Procesuální modelování řečové činnosti a text“ zdůraznil nutnost chápání řečové činnosti v jednotě předpokladů procesů a výsledků. Typologií jazyků, které se vyznačují volným slovosledem, se zabýval ve svém referátě „O typologických zásadách vybudování slovanské gramatiky: úloha textu“ L. Dezsö (Padua). Důraz přitom kladl na srovnání ruštiny a maďarštiny z hlediska slovosledu a aktuálního členění věty. Vztah genetické a typologické klasifikace na základě blízce příbuzných jazyků analyzoval ve svém referátě „Úvahy o srovnávací a teoretické gramatice“ R. Ružička (Lipsko).

Situacím, kdy určité jevy umožňují různé výklady, a motivům, které nutí badatele učinit ten nebo onen závěr, věnoval pozornost ve svém referátě „Alternativní řešení v gramatice – problém volby“ V. S. Chrakovskij (S. Peterburg). Analýzu uskutečnil na příkladu používání imperativu v rozkazovacích a podmínkových větách, a také na používání infinitivu v různých syntaktických pozicích. R. Nicolová (Sofie) ve svém referátě „K postavení gramatiky textu v konfrontačním studiu jazyků“ sledovala poměr mezi gramatikou jazyka a gramatikou textu. Referentka podala přesvědčivý nástin analýzy kvantitativních a kvalitativních rozdílů mezi jazyky se stejnými subsystémy – bulharštinou, ruštinou a češtinou – na textové rovině. Na některé stylistické zvláštnosti ve struktuře textu upozornil ve svém referátě „Reformulace jako konstitutivní rys dialogické a monologické řeči“ H. Freidhof (Frankfurt). Referát R. Grzegorczykové (Varšava) „Modalita jako element vytváření textu“ byl zaměřen na zkoumání postavení modality ve struktuře textu.

Soustředěné pozornosti se dostalo [80]synteticko-analytické problematice. J. Anderš (Olomouc) přednesl referát „Poměr syntetismu a analytismu ve sféře desubstantivní adverbializace“, věnovaný různým rovinám (syntaktická, morfologická) a způsobům (syntetický, analytický) přechodu jmen podstatných do kategorie příslovcí. Poměrem různých analytických tvarů budoucího času tvořených od sloves dokonavých a nedokonavých v hornolužické srbštině hovorové a v dialektech se zabývala ve svém referátě „Některé funkce analytického futura perfektivních sloves v hornolužické srbštině“ S. Wöhlkeová (Drážďany). Podle názoru referentky analytické tvary futura perfektivních sloves jsou v hornolužické srbštině příznakové, uplatňují se především v žánrech blízkých hovorovému jazyku. F. Fici-Giustiová (Florencie) charakterizovala v referátě „Zvláštnosti pasiva v slovanských jazycích“ pasivní konstrukce v rámci širšího pojmu „příznakovosti“. Tato skutečnost jí dovolila přesáhnout rámec úzké paradigmatičnosti a analyzovat tvary v různých projevech (např. konstrukce s komponentem -sja ve srovnání s jinými konstrukcemi, v nichž sloveso s komponentem -sja je příznakové). Referát H. Schallera (Marburg) „Analytismus v bulharšitně – jev balkánských jazyků?“ byl věnován vzájemným vlivům v rámci balkánského jazykového svazu.

V diskusi, v níž vystoupili všichni členové komise, bylo zdůrazněno, že při studiu gramatické struktury slovanských jazyků jsou důležité různé přístupy, které berou v úvahu jak systémové uspořádání jazyka, tak i zákonitosti řečové činnosti, v jejichž důsledku vzniká text. Materiály zasedání vyjdou v samostatném sborníku. Příští zasedání komise bude věnováno teoretickým problémům gramatiky textu.

Slovo a slovesnost, volume 55 (1994), number 1, pp. 79-80

Previous Olga Müllerová: Christine Cheepen – James Monaghan: Spoken English: A practical guide

Next Oprava