Jubileum profesora Přemysla Janoty

Zdena Palková

[Chronicles]

(pdf)

The anniversary of Professor Přemysl Janota

Česká i světová odborná veřejnost oslavila sedmdesáté narozeniny vynikajícího českého fonetika Přemysla Janoty, uznávaného vědce a profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Narodil se v Praze 10. května 1926. Univerzitní studium zahájil v r. 1946 na FF UK. Část ho absolvoval na univerzitě v Amsterodamu, kde se věnoval fonetice a holandštině pod vedením prof. Luisy Kaiserové; z té doby pochází i jeho první studie o kvantitě. Zájem o holandštinu a přátelství k této zemi zůstaly pak trvalou součástí jeho života. Studium ukončil na UK v r. 1950 doktorátem z fonetiky, obecné lingvistiky a filozofie. Od r. 1950 působil v pražském Logopedickém ústavu, brzy jako vedoucí audiologické laboratoře. Současně absolvoval logopedii na Pedagogické fakultě UK.

V r. 1957 se vrátil na FF UK do Fonetického ústavu a zůstal zde již natrvalo, bez ohledu na organizační proměny, které toto pracoviště postihly. V r. 1964 se stal docentem UK. Několikrát byl požádán, aby převzal řízení zahraničního fonetického pracoviště (v Amsterodamu, v Hamburku, v Nijmegen), nikdy však nedostal souhlas tehdejších československých úřadů a opustit svou zemi ilegálně nechtěl. Pro českou fonetiku bylo ovšem velké štěstí, že neodešel.

Profesorem UK mohl být jmenován až po změně politického klimatu, v r. 1990, jako jeden z prvních takto rehabilitovaných pedagogů FF. Stal se také ředitelem Fonetického ústavu, jemuž byl vrácen statut samostatného pracoviště. Ani dnes, kdy je již v důchodu, své spolupracovníky a studenty neopustil, vede některé přednášky a účastní se vědeckovýzkumných projektů ústavu. V r. 1995 mu Univerzita Karlova udělila čestný titul profesor emeritus.

Odborné působení Přemysla Janoty bylo vždy rozsáhlé a spojuje se s oběma směry jeho původního zaměření.

Soustavný je jeho zájem o problematiku řeči lidí s poruchami sluchu. Zde má často příležitost spolupracovat se svou ženou Naděždou Janotovou, známou odbornicí v surdopedii a logopedii, zabývající se zvláště řečí neslyšících. Přemysl Janota mezi jiným vypracoval první systém české slovní audiometrie (již 1954), včetně modifikace pro malé děti. Trvale se uplatňuje jeho koncepce [323]reedukačních kurzů pro nedoslýchavé. Navrhl a konstruoval četná zařízení pro zlepšení metodiky vyučování pro děti s vadami sluchu. Prováděl výzkum řeči dětí s vadami sluchu a jejího hodnocení okolním světem. Po léta též přednášel fonetiku studentům logopedie.

Největší část aktivity Přemysla Janoty však souvisela s jeho působením ve Fonetickém ústavu FF UK. Ale i naopak, činnost Fonetického ústavu byla vždy podstatně ovlivněna nezaměnitelnou přítomností Přemysla Janoty. Více než to. V době, kdy vnější okolnosti postupně vymazávaly obor z českého vědního kontextu, fonetické pracoviště UK si zachovalo úroveň umožňující nový rozvoj do značné míry díky tomu, že zde byla osobnost Přemysla Janoty.

Tak bylo štěstím pro českou fonetiku, že lingvista Janota měl vždy lásku k instrumentální metodice a současně pozoruhodné znalosti z akustiky, elektroakustiky, výpočetní a později počítačové techniky. Specializovaná zařízení, která navrhl a konstruoval, umožnila pokračovat v experimentálním výzkumu v době, kdy Fonetický ústav ztratil technické zázemí. Připomeňme jen proslulý Janotův segmentátor, který se s úspěchem užíval v mnoha evropských laboratořích, zapisovač melodie či jednoduchý syntetizér na simulaci samohláskových zvuků, s nímž Janota pořídil většinu materiálu pro svou vynikající monografii Personal Characteristic of Speech (1967).

Výzkumná práce Přemysla Janoty poskytovala vždy inspirativní ukázku toho, jak v daném okamžiku vypadá smysluplné maximum, od volby tématu a metody po obecnou interpretaci výsledků. To bylo opět štěstím pro obor v době, kdy možnost přípravy dorostu a výměny zkušeností byla více než omezená.

Mezinárodní kontakty Přemysla Janoty, jeho činnost ve vrcholných grémiích oboru (ICPhS, Permanent Council), a zejména výborné osobní vztahy s pracovníky předních fonetických laboratoří pak udržely povědomí o existenci pražského pracoviště a získávaly mu podporu.

Popis češtiny vděčí Janotovi za rozpracování několika závažných tematických okruhů, vždy aktuálních i v srovnávacím kontextu. Připomeňme problematiku akustických vlastností českých vokálů, sérii studií z problematiky prozodie, práce o problematice výslovnosti současné mluvené češtiny a budování databáze pro popis její variability. Připomeňme konečně současné příspěvky k syntéze češtiny, tedy k problematice, v níž byl před lety průkopníkem.

Přemysl Janota je výtečným vysokoškolským učitelem. Po léta vedl kurzy z několika oborů: obecné fonetiky, akustiky řeči, řečové komunikace, pedofonetiky, fonetiky češtiny, angličtiny, holandštiny, holandské gramatiky. Je autorem mnoha učebních textů, testů, výukových programů; problematice výuky věnoval i teoretické studie.

Už jen zmíníme Janotovu činnost editorskou a popularizační přednášky pro veřejnost, či účast v akademických grémiích.

Toto krátké ohlédnutí nemá být výčtem a vůbec už ne hodnocením bohatých výsledků práce Přemysla Janoty. Tím spíše ne, že jeho aktivní pedagogická ani vědecká činnost zdaleka nekončí. Využíváme jen příležitosti, jak pozdravit kolegu, jakých je málo, a vyjádřit mu dík. Přemysl Janota je mimořádně vzácný a velkorysý člověk, jehož vstřícnou podporu poznal každý, kdo měl to štěstí s ním spolupracovat. Vážíme si toho a jsme mu velice vděčni.

Na počest sedmdesátin Přemysla Janoty byl vydán mezinárodní sborník Phonetica Pragensia IX: Charisteria Přemysl Janota oblata (AUC, Philologica 1, 1996), do něhož přispělo 32 autorů z devatenácti pracovišť deseti zemí. Připojena je Janotova bibliografie.

Slovo a slovesnost, volume 57 (1996), number 4, pp. 322-323

Previous Jiří Kraus: Životní jubileum Zdeňka Hlavsy

Next Pavel Novák: Bohumil Palek šedesátníkem