Luděk Hřebíček: Text Levels. Language Constructs, Constituents and the Menzerath-Altmann Law

Ludmila Uhlířová

[Recenze]

(pdf)

Luděk Hřebíček: Text Levels. Language Constructs, Constituents and the Menzerath-Altmann Law

Luděk Hřebíček: Text Levels. Language Constructs, Constituents and the Menzerath-Altmann Law. Quantitative Linguistics, vol. 56. Wissenschaftlicher Verlag Trier, Trier 1995. 162 s.

 

Série Quantitative Linguistics je prestižní vědecká řada, založená z iniciativy profesora bochumské univerzity G. Altmanna zhruba před dvěma desetiletími a řízená mezinárodní redakční radou, v níž se sešli přední odborníci v kvantitativní lingvistice od Kanady přes Německo, Polsko a Rusko až po Japonsko. V přísném výběru zde vycházejí jednak monografie, jednak studie a články v monotematicky zaměřených sbornících, většinou v jazyce anglickém nebo německém, které reprezentují aktuální světovou úroveň kvantitativní lingvistiky.

Luděk Hřebíček, který v nejnovějším svazku série představil své pojetí textu, textových rovin, jazykových konstruktů a konstituentů, náleží k autorům renomovaným, k autorům s dlouholetou a mnohostrannou lingvistickou zkušeností. Ke kvantitativní metodologii v jazykovědě se hlásil už v šedesátých letech, např. pozoruhodným článkem hned v prvním svazku dnes zaniklé řady Prague Studies in Mathematical Linguistics (Hřebíček, 1966). V posledním desetiletí vydal své nejvýznamnější práce v zahraničí (Hřebíček, 1989, 1992, 1993, 1994); některé jeho aktivity autorské a editorské jsou výsledkem dlouholetého vědeckého partnerství s G. Altmannem (např. Hřebíček – Altmann, 1994).

Hřebíčkova monografie o textu není četbou snadnou. Její autor je jedním z nejoriginálnějších myslitelů o jazyce a textu u nás. Je rigorozním metodologem vědy, citlivým filozofem jazyka, uznávaným turkologem, teoretikem textové lingvistiky a matematickým lingvistou s rozsáhlými znalostmi statistických a dalších metod a teorií, z nichž některé aplikoval v lingvistice jako vůbec první. Jeho experimenty s textem, především na materiále tureckém, ale i na materiále z dalších jazyků, jsou založeny na velmi abstraktně formulovaných modelech.

Východiskem, od něhož se odvíjí Hřebíčkova teorie textové struktury, je Menzerathův-Altmannův (dále MA) zákon, který vypovídá o vztahu mezi délkou (resp. složitostí) jazykových konstruktů a délkou elementů, z nichž se příslušné konstrukty skládají. Připomeňme, že myšlenka o vztahu mezi těmito lingvistickými proměnnými byla poprvé formulována před několika desetiletími v pracích P. Menzeratha, zejména v jeho díle o architektuře německé slovní zásoby, přibližně takto: „čím více slabik má slovo, tím kratší slabiky to jsou“. Pozdější zásluha Altmannova (1980, 1988 a jinde) spočívá v tom, že upozornil na význam Menzerathovy myšlenky pro lingvistiku, přeformuloval ji v obecných termínech („čím delší/složitější je jazykový konstrukt, tím kratší/jednodušší jsou jeho konstituenty“) a prokázal její platnost nejen na materiále z různých jazyků, ale i – a právě to je důležité – na konstruktech příslušných různým jazykovým rovinám. Základní matematický tvar tohoto zákona podle Altmanna, s nímž pracuje také Hřebíček, zní y = Ax^b, kde y značí průměrnou délku konstituentu, x značí délku konstruktu a A a b jsou parametry distribuční křivky. Hřebíček jako první pracuje s MA zákonem v oblasti textu. Je třeba zdůraznit, že v jeho knize však zdaleka nejde pouze o to, empiricky ověřit platnost uvedené formule na textové rovině a tím dokázat, že jde o zákon do značné míry univerzální. Hřebíček dovozuje, že MA zákon vyjadřuje základní princip samoregulace v přirozeném jazyce, tedy v systému stochastické povahy. Tím se Hřebíček přihlašuje k principům synergetické lingvistiky, jejímž zakladatelem je R. Köhler [62](1986), tedy k velmi modernímu (postmodernímu?) směru lingvistického myšlení. Uvažování o stochastické povaze jazykových konstruktů, jazykových podsystémů, rovin a o jejich důsledcích ho vede k vyslovení řady zásadních teoretických otázek, které – pokud vůbec byly ve vědě o jazyce položeny – nebyly zatím zodpovězeny. V centru autorovy pozornosti je otázka, na kterou by měla v budoucnu lingvistika odpovědět, totiž otázka, kolik jazykových rovin vlastně lze v každém jazyce rozlišit za předpokladu, že mezi každými dvěma rovinami (tj. mezi každou relací „konstrukt – konstituent“) lze nalézt a s pomocí MA zákona definovat ještě rovinu další. Hřebíček se podrobně zabývá vymezením jedné takové textové roviny, která dosud nebyla známa, a to zvláštní textové roviny agregátů, a na této rovině rovněž shledává MA zákon platným. Agregát definuje jako množinu všech vět v textu, v nichž se vyskytuje totéž slovo (táž lexikální jednotka). Například v anglickém textu začínajícím větou „… the old quarrel between the British and the Continental schools of philosophy …“ (s. 30) budou agregát tvořit všechny věty, v nichž se vyskytne slovo quarrel, jiný agregát všechny věty obsahující slovo school, další agregát všechny věty se slovem British atd. Počet agregátů, jak vyplývá z definice agregátu, je roven počtu různých lexikálních jednotek v textu. Platí-li MA zákon, pak čím delší je agregát (v počtu vět), tím kratší bude průměrná délka jeho vět (v počtu slov). Tuto hypotézu Hřebíček empiricky ověřuje na deseti tureckých textech od různých autorů a z různých žánrů. Právě skutečnost, že distribuce textových agregátů vyhovuje MA zákonu, podobně jako tomuto zákonu vyhovuje distribuce běžně definovaných lingvistických jednotek, např. slabik ve slově, slov ve větě apod., dává této textové rovině nepopiratelný lingvistický smysl. V termínech příslušné roviny nabízí Hřebíček i lingvistickou interpretaci obou parametrů zákona. Hypotézu lze pak rozšířit a říci, že „Level is, in fact, a consequence of the MA law“ (s. 19).

Důležité je, že MA zákon platí pouze v textu jako celku, popřípadě v jeho souvislé části, nikoli v náhodných výběrech, tj. nikoli v množině náhodně vybraných vět z textu. (Také platnost tohoto předpokladu Hřebíček testuje.) To souvisí s tím, že za konstitutivní vlastnost textu jako konstruktu přirozeného jazyka je třeba považovat právě jeho spojitost: „Text is a linguistic phenomenon attributed by continuity“ (s. 6).[1] Hřebíček dále dokazuje, že nejen věty fungují jako konstituenty agregátů, ale i agregáty fungují – na vyšší textové rovině – jako konstituenty textů a jejich distribuce se rovněž řídí MA zákonem. Lze proto vymezit pojem textu i takto: „Text is a construct in the sense of MA law“ (s. 99). Textová lingvistika, „text science“ v Hřebíčkově pojetí, pojednává o textu jakožto jazykovém konstruktu („as a langauge unit“), o textu jakožto systému specifického druhu (není to pouze množina pravidel generujících „správné texty“).

Hřebíček vytvořil originální textovou teorii. Jeho zkoumání lexikální struktury textu na rovině agregátů představuje původní, teoreticky zdůvoděný a matematicky propracovaný přístup k popisu obecných zákonů textové struktury a přirozeného jazyka vůbec. Takové přístupy, jejichž autoři by vycházeli z pravděpodobnostní povahy jazykového systému a jazykové komunikace a na tomto základě usilovali [63]s využitím statistických technik o objektivní vysvětlení zákonů jejich fungování, jsou zatím ve světovém měřítku spíše ojedinělé. Patří mezi ně práce J. Firbase (1995) nebo M. Cummingse (1994), kteří však na rozdíl Hřebíčka pracují s referenční (tematicko-rematickou) rovinou textu. J. Firbas statisticky změřil rozpětí vyveditelnosti známé informace v textu a v souvislosti s tím konstatoval např. velmi nízkou frekvenci dlouhých koreferenčních řetězců a naopak vysokou frekvenci krátkých koreferenčních řetězců. M. Cummings navrhl počítačovou metodu měření stupně sémantické koheze mezi elementem textu a elementy před ním předcházejícími. Cesty, kterými se Hřebíček, Firbas i Cummings ubírají, jsou naprosto nezávislé, nicméně ve svých výsledcích se jeví jako konvergentní. Bez významu není jistě ani to, že tyto tři badatele spojuje funkcionalistické nazírání na jazyk, i když Firbas je představitelem Pražské školy, Cummings je systémový lingvista a Hřebíček synergetický (teoretický) lingvista, který chápe teoretickou lingvistiku (kterou nazývá také „advanced“ v opozici k lingvistice „klasické“, s. 65) jako součást obecné vědy o kooperativních jevech v multikomponentních systémech, jejichž hlavním funkčním principem je samoregulace a samoorganizace (z filozofického hlediska viz např. Havlík, 1995). K funkční lingvistice se Hřebíček hlásí už tím, že podobně jako např. Halliday a Hasanová, jejichž přínos pro textovou lingvistiku zvláště zdůrazňuje, chápe produkci a interpretaci textu jako proces, v jehož každém momentu produktor, resp. recipient realizuje volbu z určitého prostoru možností, které jsou potenciálně přítomny v systému jazyka. Dle Hřebíčka lze MA zákon chápat právě jako výsledek posloupnosti těchto voleb, resp. jako odpověď na otázku, kde vlastně jsou hranice onoho prostoru, v němž uživatel jazyka může svou volbu provádět.

Analýzu textových struktur klade Hřebíček nejen do širokých souvislostí sémantických, obecně lingvistických i psychologických, ale poukazuje vedle toho i na paralely a souvislosti mezi přirozeným jazykem a systémy fyzikálními, „přírodními“, aby tímto způsobem vyzdvihl jednotu věcí a jednotu principů jejich samoregulace, a tedy i na obecný princip synergie. Nalezl například souvislosti mezi Mandelbrotovou matematickou teorií fraktálů a MA zákonem; Mandelbrotovu teorii označil za „jeden z největších objevů naší doby“ (s. 103) a dovodil, že právě některé aspekty této teorie poskytují teoretické zázemí pro vysvětlení MA zákona. Navrhl lingvistické aplikace i jiných matematických postupů, jimiž byly modelovány fyzikální jevy (např. Hurstův zákon o regulaci vodní hladiny v nádrži), hledaje vysvětlení, proč je MA zákon natolik obecný, že všechny jazykové roviny od nejnižších až po rovinu textovou jsou organizovány ve shodě s ním a proč lze ve shodě s ním popsat i strategii produkce a interpretace textu. Od psycholingvistiky očekává, že v budoucnu prokáže těsnou souvislost mezi takto chápanou strukturou textu a strukturou lidské mysli.

Hřebíčkova monografie je objevná, unikátní. Vyniká myšlenkovou i formulační precizností. Je nejen knížkou o struktuře textu, ale i vzornou ukázkou toho, jak má konsistentně, logicky a zřetelně hierarchizovaná struktura vědeckého textu vypadat, aby byl i velmi náročný vědecký text čtenářsky srozumitelný, přitažlivý a inspirativní. K dobrému dojmu přispívá i přehlednost a úhlednost grafická, dokonalý tisk tabulek, grafů a matematických vzorců.

 

[64]LITERATURA

 

ALTMANN, G.: Prolegomena to Menzerath’s law. Glottometrica, 2, 1980, s. 1–10.

ALTMANN, G.: Wiederholungen in Texten. Brockmeyer, Bochum 1988.

CUMMINGS, M.: Structural semantics as the basis for theme/rheme. In: R. Brend – M.-J. Powel (ed.), The 21st LACUS Forum 1994.l (Lake Bluff, Ill. 1994.

FIRBAS, J.: Retrievability span in functional sentence perspective. BSE, 21, 1995, s. 17–45.

HAVLÍK, V.: Synergetika. Academia, Praha 1995.

HŘEBÍČEK, L.: An attempt at quantitative analysis of rhymes (in Abay Kunanbayef’s poetry). PSML, 1. Praha 1966, s. 105–112.

HŘEBÍČEK L.: The Menzerath-Altmann law on the semantic level. Glottometrica, 11, 1989, s. 47–56.

HŘEBÍČEK, L.: Text in Communication: Supra-sentence Structures. Brockmeyer, Bochum 1992.

HŘEBÍČEK, L.: Text as a construct of aggregations. In: R. Kohler – B. B. Rieger (ed.), Contributions to Quantitative Linguistics. Kluwer, Dordrecht – Boston – London 1993, s. 33–39.

HŘEBÍČEK, L.: Fractals in language. Journal of Quantitative Linguistics, 1, 1994, s. 82–86.

HŘEBÍČEK, L. – ALTMANN, G.: Levels of order in language. Glottometrica, 15, 1994, s. 28–60.

KÖHLER, R.: Zur linguistischen Synergetik: Struktur und Dynamik der Lexik. Brockmeyer, Bochum 1986.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 1, s. 61-64

Předchozí Marek Nekula: Wolfgang U. Dressler – Lavinia M. Barbaresi: Morphopragmatics. Diminutives and Intensifiers in Italian, German and Other Languages

Následující Radoslava Brabcová: Akademický slovník cizích slov