Jens Loenhoff: Interkulturelle Verständigung

Steffen Höhne

[Recenze]

(pdf)

Jens Loenhoff: Interkulturelle Verständigung

Jens Loenhoff: Interkulturelle Verständigung. Zum Problem grenzüberschreitender Kommunikation. Leske + Budrich, Opladen 1992

 

Záměrem práce je koncipování teorie mezikulturní komunikace jako teorie mezikulturního překračování hranic. Z tohoto důvodu vychází Loenhoff nejprve ze dvou základních problémových oblastí, z oblasti porozumění a z oblasti kulturní. Aby byl pojem porozumění použitelný pro interkulturní komunikaci, rekonstruují se nejprve teoretické koncepce Habermasovy, Ungeheuerovy a Luhmannovy a je diskutována jejich využitelnost pro teorii mezikulturního porozumění.

Problém porozumění je rozpracován tak, že zahrnuje sémiotické a sémantické přístupy, které dovolují zachytit další dimenze komunikace a interakce. Základní předpoklad procesu porozumění lze souhrnně označit následujícím způsobem:

• Neexistuje předem daný svět určitých objektů a předmětů, ze kterého by logicky (ne časově!) vycházel proces komunikace.

[234]• Neexistuje žádné, procesu porozumění logicky předcházející, transcendentní významové pozadí myšlenkových obsahů nebo pojmů, jež by měly být reprezentovány v komunikaci.

• Neexistuje žádný sebeuvědomělý subjekt možného porozumění, logicky předcházející procesu komunikace, jehož dorozumívací jednání by mohlo být myšleno jako pouhá výměna předjazykově konstituovaných obsahů a pojmů k některým účelům (s. 110).

K rekonstrukci pojmu kultury: Loenhoff se obrací k systémově-teoretickému nebo strukturně-funkcionalistickému pojetí, mentalistickému nebo kognitivnímu a sémiotickému pojetí (kultura jako systém znaků), aby na základě existujících koncepcí, v Bühlerově tradici, vytvořil triadický model kultury, jenž je charakterizován komponentami, které spolu působí v dynamickém procesu:

a) dimenze smyslu: kultura jako orientace na jednání;

b) materiální dimenze: kultura jako souhrn artefaktů, které se mohou stát nositeli smyslu a významu,

c) pragmaticko-situační dimenze: kultura jako souhrn konkrétně vykonaných jednání (s. 144).

Z této koncepce lze pro pojem kultury odvodit některé její funkce: kultura jako orientace na jednání, kultura jako reprezentace a kultura jako sociální praxe.

Pomocí těchto teoretických úvah se Loenhoff obrací k aspektu cizosti, který není chápán metafyzicky nebo ontologicky, nýbrž jako produkt společenských procesů, tzn. jako výsledek vztahu jednajících subjektů. Konstatovanou dialektiku mezi vlastním a cizím je podle toho nutno chápat jako postup osvojování nebo (podle Waldenfelse) jako hru hranic, v níž strukturování a organizace zkušeností (přes interakci a kognitivní proces) vede ke sblížení s cizím, ale na druhé straně také k odcizení toho, co je nám známé.

Loenhoffův závěr: utváření a rozlišení vlastního a cizího probíhá v procesu vnímání, komunikace a zkušenosti, a tím závisí na závažnosti konkrétní situace. Středem zájmu je fenomén diference a tedy „otázka, jak se utvářejí sféry vlastního a cizího a jaké interakční momenty na straně jedné a jaké univerzální životně-světové struktury na straně druhé jsou zodpovědné za fenomenální rozdílnost tohoto světa“ (s. 183).

Východiskem pro analýzu mezikulturní komunikace je mezikulturní situace porozumění, ne konsenzuální či jazykový model porozumění, neboť: „Porozumění garantuje nikoli racionalita zakotvená v jazykových strukturách, nýbrž pragmaticky podmíněná, tematická koncentrace aktu sdělení“ (s. 198). Při hledání odpovědi na otázku, jak je zaručena výstavba společné orientace, by role kulturních vzorců mohla představovat důležitou pomoc. Loenhoff na závěr konstatuje, že „všechny momenty komunikačního procesu, utváření významu a kulturní zkušenosti procházejí dynamickým konstitučním procesem, bez jehož respektování výsledky těchto procesů (význam, porozumění, kultura, pojem cizího) nelze v rámci teorie poznání pochopit“ (s. 220).

Recenzovaná práce představuje bezpochyby fundovanou analýzu, která může posloužit jako teoretický koncept aspektů mezikulturního porozumění.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 3, s. 233-234

Předchozí Lucie Hašová: Marek Czyżewski – Elisabeth Gülich – Heiko Hausendorf – Maria Kastner (Hrsg.): Nationale Selbst- und Fremdbilder im Gespräch

Následující Zdena Skoumalová: K sedmdesátinám profesora Oldřicha Lešky