dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Šedesátník Jan Kořenský

Oldřich Uličný

[Kronika]

(pdf)

Jan Kořenský is sixty years old

Žijeme v době intenzívního přeskupování životních hodnot a postojů i bouřlivého vývoje vědeckých metod a přístupů. K těm jazykovědcům, jejichž vědecké dílo v bouři času obstálo a nepochybně obstojí i dále, patří i letošní jubilant prof. PhDr. Jan Kořenský, DrSc. (nar. 24. 5. 1937).

Jan Kořenský se narodil v Hradci Králové, ale dětství a rané mládí prožil v Pardubicích. V r. 1959 promoval na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde studoval obor čeština a ruština. To období charakterizují slavná jména (později pražských) lingvistů J. Běliče, I. Poldaufa a A. V. Isačenka, ale Jan Kořenský byl ovlivněn hlavně těmi, kdo zůstali Olomouci věrni: M. Komárkem, R. Zimkem a literárním vědcem O. Králíkem. Po promoci působil Kořenský na středních školách v Šumperku a v Pardubicích. Od r. 1963 dodnes pracuje v akademickém Ústavu pro jazyk český, zprvu jako pracovník na studijním pobytu, později jako interní vědecký aspirant M. Dokulila, od roku 1969 jako vědecký pracovník. Brzy se tu stal výrazným představitelem naší synchronně orientované bohemistiky a obecné jazykovědy a působil i vědeckoorganizačně – od funkcí vedoucích výzkumných útvarů a týmů v 70. letech až po funkci zástupce ředitele ÚJČ. Od r. 1993 působí J. Kořenský také na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde se r. 1994 habilitoval a r. 1997 byl jmenován profesorem. Binární povaha některých úseků jeho životní dráhy (Pardubice – Hradec Králové; Olomouc – Praha) nachází odraz i v jeho zájmech a později i v lingvistických textech: Nikdy neztratil [237]ze zřetele své univerzitní lásky, poezii a divadlo, což se projevuje nejen v námětech jeho lingvistických analýz (srov. např. článek o jazyce J. Suchého a M. Horníčka v NŘ 1968, nebo aplikaci jeho koncepce v knize Konstrukce gramatiky ze sémantické báze, 1984, na básnický jazyk), ale obecně i ve stylu a výstavbě jeho lingvistických textů.

Kořenského osobnost se vedle vlastní vědecké práce výrazně projevuje hlavně ve dvou oblastech. Jako k vysokoškolskému učiteli a především školiteli postgraduantů se k němu dnes hlásí řada mlaších lingvistů a bohemistů. Jakožto organizátor zanechal pak za sebou výrazné a zdaleka viditelné dílo. Vedle akademických funkcí v Ústavu pro jazyk český působil v kolegiu jazykovědy ČSAV a v komisích pro udělování vědeckých hodností, v současné době pracuje v oborové komisi GA AV ČR a v legislativní komisi AR AV ČR. Od začátku svého působení v Praze se účastnil organizační práce Mezinárodního komitétu slavistů a byl a je nadále členem jeho komisí, zvl. komise gramatické a sociolingvistické. V této souvislosti je třeba podtrhnout jeho podnětnou odbornou i organizační aktivitu při spolupráci s jazykovědci polskými a s lingvisty z tehdejší NDR. J. Kořenský se také účinně zasloužil o vydání řady publikací jako jejich vědecký redaktor, srov. některé svazky edice Linguistica a zejména 2. svazek akademické Mluvnice češtiny (1986). Jubilant byl a je členem různých redakčních rad včetně redakční rady našeho časopisu, v 70. letech byl výkonným redaktorem, od roku 1990 je hlavním redaktorem orgánu Jazykovědného sdružení ČR, časopisu Jazykovědné aktuality. Jazykovědnému sdružení věnoval jubilant velkou část své energie a času už od 70. let, kdy se na řadu let stal postupně vědeckým tajemníkem, hospodářem a místopředsedou. Funkcí, do níž byl znovu zvolen r. 1996, je právě post místopředsedy této zájmové organizace českých jazykovědců.

Oblouk vědecké práce Jana Kořenského je sklenut nad dvěma pilíři: jedním jsou práce gramatické, druhým práce z teorie komunikace a textu. Již v knize o pádu (1972) autor ukázal, jak lze formalizovaně a přitom s důrazem na jazykový materiál využít poznatků moderní české a světové lingvistiky; kniha má název Komplexní popis výrazové struktury pádu substantiva v češtině. Adjektivum komplexní je obsaženo i v názvu kolektivní práce Komplexní analýza komunikačního procesu a textu (1. vyd. 1987, 2. vyd. 1990). Snaha o komplexnost popisu jazyka, či postaru o celostní pohled na jazyk, je výrazným rysem Kořenského vědecké osobnosti, který vychází i z funkčně strukturní koncepce Pražské školy a je živen moderními lingvistickými koncepcemi. Dalším rysem, který nacházíme jak ve zbývajících Kořenského knižních pracích (Konstrukce gramatiky ze sémantické báze, 1984, Teorie přirozeného jazyka, 1989, Komunikace a čeština, 1992), tak v jeho četných statích publikovaných v prestižních domácích a zahraničních časopisech a sbornících, je důraz na integraci obecnělingvistických a sémiotických přístupů do jazykovědné bohemistiky a na interdisciplinaritu; zvlášť je třeba ocenit Kořenského přínos filozofii jazyka a lingvistické metodologii. V posledních letech se v souvislosti s mezioborovými grantovými projekty zabývá i studiem textů právních předpisů, lingvistickou stránkou analýzy soustavy právních pojmů, právní komunikací a některými otázkami jazykového práva.

Kořenského jazykovědné dílo patří k úspěchům naší lingvistiky. Přejeme mu, aby mu bylo dopřáno v práci pokračovat co nejdéle.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 3, s. 236-237

Předchozí Zdena Skoumalová: K sedmdesátinám profesora Oldřicha Lešky

Následující Miroslav Červenka: Zemřel Miroslav Procházka