Masmediální utváření dialogických sítí a politické identity: případ Demokratické strany Sudety

Jiří Nekvapil, Ivan Leudar

[Články]

(pdf)

Emergence of dialogical networks and political identity in mass media: The case of Democratic Party of Sudets („Sudetenland“)

I.

Sociální identita nemá primárně statický charakter, nýbrž je to proces permanentní produkce, resp. reprodukce. Politickou identitu nějakého sociálního útvaru, totiž ’sociální kategorie’ (organizace, strany, hnutí) pak lze chápat jako ’interaktivní vyjednávání’ o tom, jaké kategoriálně vázané aktivity, rysy nebo dispozice k jednání konstituují příslušnou sociální kategorii. V tomto článku se snažíme postihnout především jeden druh zmíněného vyjednávání, totiž utváření politické identity v masmediálních ’dialogických sítích’. Tento druh utváření politické identity není samozřejmě jediný, ale v dnešní době patří k nejdůležitějším. Dobře to uvidíme na případu masmediálně se vynořující kategorie Demokratické strany Sudety. Studium této kategorie je z hlediska našich cílů obzvláště vhodné, neboť její efemérní sociální existence (strana krátce vznikala, ale nakonec nevznikla) ilustruje velmi dobře dynamickou povahu kategorií – jejich dynamičnost je totiž daleko obtížnější sledovat a uznat v případě těch (politických) kategorií, které jsou v každodenním životě chápány jako etablované.

V tomto článku se pokoušíme induktivní cestou vyvinout i sám pojem ’dialogické sítě’ jakožto specificky se utvářející formy politického života (viz už Leudar, 1995). Dialogické sítě studujeme jako dynamický proces. Koncentrujeme se především na to, jak a do jaké míry k jejich rozvíjení přispívá právě utváření politické identity nějakého sociálního útvaru. Data, kterými se zabýváme, jsou různé formy masmediálního diskursu, novinové články a televizní diskuse. Dialogické sítě však patrně nejsou něco specifického pro masmediální komunikaci – průběžně ukazujeme, že při analýze masmediálního diskursu je možné využít některé pojmy vypracované při analýze běžných rozhovorů, neboť mezi oběma uvedenými komunikačními sférami není z hlediska utváření dialogických sítí zásadní rozdíl.

Komunikace sociálních aktérů může probíhat „zde a nyní“ (face-to-face), díky masmédiím však může být různě distribuována v čase i prostoru. Tím nemyslíme např. jen to, že televizní politická debata může být vysílána živě, nebo dejme tomu s denním zpožděním, ale také to, že politik X reaguje večer v televizi, ať už živě nebo ze záznamu, na vyjádření politika Y, které bylo publikováno týž nebo minulý den v novinách. Aktéři vystupující v masmédiích jsou si totiž vědomi masové sledovanosti masmédií, a proto se ve svých promluvách orientují i na aktéry, kteří jsou v dané masmediální dialogické události fyzicky nepřítomni. Masmédia tak umožňují, aby spolu komunikovali i ti aktéři, kteří se v zásadě nechtějí ani setkat.

Politický proces je permanentní diskusí, která nemusí probíhat „face-to-face“. Do této diskuse se zapojují různí sociální aktéři, např. politikové, voliči, novináři a třeba i analytikové politického diskursu. Ve sféře masmediálního diskursu můžeme často pozorovat, že někdo vysloví určitý názor, druhý o tomto názoru referuje, souhlasí s ním nebo ho odmítá, poukazuje ve své promluvě na nové souvislosti, např. na další aktéry a události, a o tom všem referuje zase někdo další atd. Ten, kdo reaguje, činí tak v určitém kontextu, jehož je sám spolutvůrcem, a tento kontext [31]explicitně nebo implicitně dává najevo. I formulace kontextu (např. připomenutí aktivit dalšího politického aktéra, jejich zveřejnění) má často důsledky pro další komunikaci, pro další rozvíjení dialogické sítě. Jak je zřejmé, naše úvahy jsou budovány na souvztažnostech tří centrálních pojmů: sociální identita, dialogická síť a kontextualizace.

V tomto článku budeme studovat některé aspekty masmediálního utváření jedné, resp. fragmentu jedné z dialogických sítí, která vznikala v českých masmédiích v lednu 1993. O studiu pouhého fragmentu dialogické sítě mluvíme ze zásadních důvodů – odkazujeme tím na naši myšlenku, že politický proces je permanentní diskusí. V permanentní diskusi lze totiž těžko hledat začátek nebo konec. Je však možné někde začít a podívat se, co bezprostředně předcházelo a následovalo.

Pokud jde o analytické přístupy, těží náš článek z etnometodologické konverzační analýzy (viz např. Heritage, 1984; Psathas, 1995; Hester – Eglin, 1997), resp. kvalitativní sociolingvistiky (viz např. Gumperz, 1982; Kotthoff, 1996; Nekvapil, 1996–1997) a teorie kontextualizace (viz např. Duranti – Goodwin, 1992; Auer, 1995).

Snažíme se aplikovat zejména jeden ze základních analytických přístupů etnometodologické konverzační analýzy, totiž využívat při interpretaci textů interpretačních zdrojů, které poskytují ve svých promluvách či textech sami účastníci komunikace. Jak známo, etnometodologové studují v transkriptu běžného rozhovoru to, jak v následující replice mluvčí interpretoval předcházející repliku/repliky svého komunikačního partnera – podobně je možné sledovat i to, jak interpretovali své verbální produkty (své „repliky“) různí aktéři v rozvíjející se dialogické síti.

 

II.

Náš výzkum dialogické sítě začneme docela malou zprávou:

(Rudé právo 6. 1. 1993, s. 2)

DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety

PLZEŇ (vh) – Zrušení tzv. Benešových dekretů požaduje přípravný výbor Demokratické strany Sudety, který se sešel v úterý v Plzni. Posun postoje zmíněného výboru k bývalému majetku odsunutých Němců je zřejmý. Nejlepším řešením, jak řekl novinářům po zasedání předseda přípravného výboru Jaroslav Blühmel, by prý bylo jeho navrácení. Nebude-li česká vláda tak velkorysá, jsou bývalí majitelé připraveni své podniky i odkoupit.

 

Předem poznamenejme, že výběr Rudého práva (dále RP) pro naše účely je víceméně arbitrární. Jedinou motivací pro systematickou volbu textů z tohoto deníku bylo to, že věnoval hodně prostoru Demokratické straně Sudety (dále DSS). Naše analytické procedury a obecnější poznatky jsou však nepochybně platné i pro jiné deníky (a také pro studium jiných politických kategorií, než je DSS). Zároveň však doufáme, že náš článek poskytne i zcela konkrétní a poněkud netradiční pohled na česká masmédia a na některé aspekty českého politického diskursu (v tomto smyslu prohlubuje obraz poskytnutý Nekvapilem, 1996, resp. 1997).

Přistupme nyní k textu. V jakém smyslu je výše uvedený krátký článek z RP příspěvkem, resp. potenciálním příspěvkem k rozvíjející se dialogické síti? Je zprávou o jiných dialogických událostech, o určitém fragmentu dialogické sítě. Ta zahrnuje minimálně dvě dialogické události: jednak je to zasedání přípravného výboru [32]DSS, jednak následné Blühmelovo informování novinářů. Sám článek je ovšem také dialogickou událostí, a to v tom smyslu, že v ní vystupuje produktor, podepsaný jako (vh), a jeho sdělení určené široké veřejnosti, totiž čtenářům RP. Článek jakožto aktuální dialogická událost v rozvíjející se dialogické síti však není orientován jen k minulosti (referováním o uplynulých dialogických událostech), je orientován i k budoucnosti: může podnítit další dialogické události včetně masmediálních. Čtenáři článku mohou o jeho obsahu diskutovat se svými známými nebo mohou napsat šéfredaktorovi své připomínky; čtenářům-politikům může zase článek připomenout nějaké závažné aktuální téma, k němuž pak mohou zaujmout stanovisko např. při večerním setkání se svými voliči nebo při jednání s jinými politiky – nebo se mohou k obsahu článku vyjádřit v masmédiích. Zásadní pro další utváření dialogické sítě je samozřejmě skutečnost, že článek byl publikován.

Je nějaký dobrý důvod pro to, že vstupujeme do fragmentu dialogické sítě právě v tomto stavu jejího rozvoje? Rozhodující pro naši volbu byl obsah článku. Uvedená zpráva je totiž jednou z prvních informací, která se v RP objevila o aktivitách vznikající DSS a o existenci Jaroslava Blühmela. Máme takto (podobně jako měli sami čtenáři RP) jedinečnou možnost být u počátků mediální konstrukce politické identity této strany. Můžeme však ukázat nejen to, jak se identita DSS utvářela v dialogické síti, ale i to, jak utváření identity této strany konstituovalo samu dialogickou síť. Politická identita DSS se totiž stala tématem kontroverzním – v politickém klimatu České republiky bylo třeba k ní něco „říct“.

Jako nejnápadnější aktivita DSS, resp. jejího výboru, je v článku uvedena snaha o zrušení Benešových dekretů – viz titulek a první věta. To, že čtenář ví, co jsou Benešovy dekrety, se v článku předpokládá; implicitní explikaci – že se týkají majetku odsunutých Němců – najde ostatně v následujících větách. Strana je prezentována jako procházející určitou názorovou změnou, neboť se tu dovídáme o posunu postoje k někdejšímu majetku odsunutých Němců (to mohl být důvod, proč zpráva jakožto informace o něčem novém vyšla). Strana je dále prezentována jako reprezentant bývalých majitelů (tj. odsunutých Němců) nebo minimálně jako takový politický subjekt, který má s nimi kontakty (viz poslední věta). Zpráva pochází z Plzně, což by mohlo poukazovat k teritoriální působnosti strany; viz i její samotný název. A konečně se tu dovídáme o tom, že strana je vlastně ve stadiu vznikání, má přípravný výbor, jehož předsedou je J. Blühmel.

Toto jsou tedy informace o DSS, které připadaly novináři (vh) v kontextu politického klimatu té doby relevantní. Interpretace dobového politického kontextu ho zřejmě vedla také k tomu, že článek je poměrně krátký a graficky nenápadný. Můžeme říct, že obsah článku je formálně kontextualizován tak, že není nijak v popředí zpravodajských žánrů příslušného dne. Dodejme, že to nemusí být dáno jen individuální interpretací jednoho autora, ale i zpravodajskou strategií zkoumaných novin. Pro pozorného čtenáře je samozřejmě důležité i to, že aktivity a postoje DSS jsou prezentovány v termínech současného (demokratického) politického diskursu, a tudíž jako legitimní. Toto není věcí samozřejmou. Stačí porovnat titulky zpráv vztahujících se k téže události v různých novinách: „DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety“ (RP – aktérem je politický subjekt), „Sudetští Němci chtějí majetek“ (Mladá fronta Dnes – místo politického termínu je tu etnický termín), [33]„Sudeťáci v Plzni“ (Svobodné slovo – hanlivý etnický výraz, užívaný (mimo jiné) v předlistopadovém totalitním politickém diskursu).

Nemáme bohužel k dispozici záznam zmiňovaného Blühmelova setkání s novináři, takže nemůžeme konfrontovat Blühmelovu prezentaci DSS s prezentací, kterou publikoval novinář (vh). O to se naštěstí budeme moci pokusit v dalších případech.

Časově nejbližší dialogickou událostí tematicky propojenou s výše uvedeným článkem je v RP tato zpráva:

 

(RP 11. 1. 1993, s. 4)

Co s kriminalitou, Němci a Moravou?

PRAHA (zs) – Problematikou Romů a kriminality na severu Čech, případným návratem Němců do Sudet i otázkou postavení Moravy se pokoušelo zaobírat deset hostů nedělního televizního pořadu Z politické scény.

((vynecháváme část o problematice Romů a kriminality na severu Čech))

K tématu případného návratu sudetských Němců se vyjádřil i Jaroslav Blühmel – předseda Demokratické strany Sudety, která ještě není ani zaregistrována. Řekl, že jejich cílem je ozdravit území bývalých Sudet, kde je dnes podle něj největší zločinnost a nemocnost, a přehodnotit otázku navrácení majetku Němců – tedy zaručit majetek těm, kteří jej nyní vlastní.

((vynecháváme část o postavení Moravy))

 

Tento článek přispívá k rozvíjení dialogické sítě v zásadě stejným způsobem jako článek první; podstatné je to, že rovněž referuje o uplynulé dialogické události. Proto hned můžeme přistoupit k tomu, jak přispívá k mediální krystalizaci politické identity DSS. Nejnápadnější je to, že tato strana je dána do souvislosti s možností návratu sudetských Němců na české území – děje se to tak, že její předseda je prezentován jako kompetentní k tomu, aby se o této možnosti vyjadřoval, a to natolik relevantně, že stojí za to v tisku o tom informovat. I zde se připomíná, že strana je ve stadiu vznikání a kdo stojí v jejím čele. Cíle strany jsou dva – oproti článku „DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety“ se uvádí ozdravení území bývalých Sudet, přičemž explicitní teritoriální vymezení působnosti strany (viz i její název) navozuje politické hranice, jejichž platnost skončila porážkou Německa v druhé světové válce.

Mimochodem:

Tato skutečnost vyprovokovala k jednání další aktéry, a tudíž vedla k rozšíření dialogické sítě o další dialogické události. Viz Hospodářské noviny 13. 1. 1993, s. 2:

Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se distancuje od snahy založit jakoukoliv politickou stranu, která by měla hájit zájmy Němců v České republice. V rozhovoru pro ČTK to včera uvedl prezident této organizace Ervin Šolc. Podle jeho názoru je pak zcela nesmyslné, aby se v názvu této strany objevilo slovo Sudety, jak je tomu v případě připravované Demokratické strany Sudety, založené v Plzni.

 

Podobně jako v článku „DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety“ souvisí druhý cíl se změnami týkajícími se navracení majetku. Tento problém je tu však prezentován téměř protikladně. Zatímco v prvním článku je změna prezentována jako navrácení majetku bývalým majitelům, tj. odsunutým Němcům, v článku „Co s kriminalitou, Němci a Moravou?“ je změna prezentována jako ponechání, resp. garantování majetku současným českým majitelům. Tyto informace jsou prezentovány jako [34]verbální aktivity J. Blühmela (tak zčásti i v prvním článku). Zásadní pro jejich interpretaci je to, že je tu referováno o situačním kontextu, v němž zazněly. Zatímco u prvního článku jím byla víceméně provinční tisková konference, u druhého článku jím byl celostátně vysílaný televizní program mající výsostné postavení na české politické scéně.

Tato konkrétní debata z 10. 1. 1993 patří do série politických debat vysílaných každou neděli po poledni od počátku 90. let až do dneška. Organizačním principem tohoto pořadu je prodiskutování nejdůležitějších událostí, které se udály na české politické scéně v právě uplynulém týdnu (odtud i název „Co týden dal“, který byl svého času pro tento program užíván). Těchto debat se často účastní nejpřednější čeští politikové a tím je dáno, že samy debaty se stávají důležitými politickými událostmi. O tom svědčí mimo jiné skutečnost, že o obsahu těchto debat bývá referováno např. týž večer v hlavní televizní zpravodajské relaci. Ovšem i debata z 10. 1. 1993 má dosti nevšední kontext daný jejím místem v sekvenci politických událostí. Dnem 1. 1. 1993 přestalo existovat Československo jakožto státní útvar; debata z 10. 1. 1993 je tedy vlastně jednou z prvních veřejných politických debat v nově vzniklém státě a mohla být chápána jako jakési předznamenání některých problémů samostatné České republiky.

Tím, že J. Blühmel hovořil právě v tomto televizním programu, se stala existence DSS nepřehlédnutelnou. Jak to formuloval novinář R. Dengler v RP o dva dny později: „[…] tzv. Demokratická strana Sudety v televizní nedělněpolední debatě dostala mimořádný prostor.“ Toto Blühmelovo vystoupení mělo zásadní vliv na to, jak se dál rozvíjela masmediální dialogická síť, jak byla v následujících dnech konstruována identita DSS, a uvidíme, že i na sám Blühmelův politický osud.

Budeme se této televizní debatě nyní věnovat podrobněji. Nejprve si uvedeme transkript začátku části věnované DSS a podíváme se na to, jak se zde interaktivně utváří politická identita této strany. Důležité je i to, abychom viděli, jak diskuse o DSS byla v televizním programu kontextualizována; musíme tedy otisknout i transkript ankety, jejíž záznam Česká televize odvysílala bezprostředně před začátkem diskuse věnované DSS.

 

Rep: eh BOjíte se návratu PŘÍpadného návratu eh NĚmců sem, na tohle území,

R1: jo, bojím, . a je to vidět jak se tady roztahujou už teď-

Rep: když sem němci přijdou jako podnikatelé obchodníci, přivítáte to,

R2: já myslím že by to bude dobrý,

R3: mně je špatně z toho když vidím všude německý nápisy místo českejch,

R4: když daj lidem práci tak proč ne,

R5: v pořádku, já bych je bral všechny,

X: perfektně,

R5: jasný,

X: ať přijdou,

R5: přesně tak, . já bych jim dal všechno, . co měli tady ať jim daj nazpátek, . už je to je . jediný řešení pro nás,

 

Moda: na plzeňsku se začíná formovat eh poměrně eh výrazné politické uskupení’ demokratická strana sudety’ eh která eh zatím není oficiálně zaregistrována nebo ano’

Blü: ještě ne, ještě ne,

Moda: nicméně má toto sdružení poměrně ambiciózní program, . jaké jsou vaše cíle pane blühmele,

[35]Blü: předem bych chtěl předeslat’ že zde nebudu mluvit za žádný uskupení eh němců v Čechách’ tím méně za něm/sudetoněmecký landsmanšaft’ s tím jako s vedením sudetského landsmanšaftu nemáme vůbec nic společného’ pana neubauera jsme viděli v novinách v televizi ale jinak nic’ stýkáme se pouze s: eh s místními skupinami’ . v německu a v rakousku’ s landsmanšaftem’ a kde zjišťujeme’ . jejich názory nálady atakdále atakdále, naše strana vznikla’ . eh z jediného prostého důvodu, myslíme si že nebude-li se řešit problém sudetských němců a čechů, v této době která je příhodná, pro tuto . řešení, že zde eh v příštích možná pěti deseti letech vzniknou problémy které’. eh můžou končit všelijak, my nechceme strašit ale skutečně’ . vidíme to i v itálii’ která které připadlo kousek německa, tyroly’ a dodneška se tam vyhazujou sloupy vysokého napětí a takle, takže my chceme zabránit tomu, na druhé straně nás pálí STAV . severních čech’ . stav na ostravsku ZLOčinnost . nemocnost ob/tamních obyvatel, životní prostředí je na takové úrovni, že: to se teda nevidí nikde ve světě,

Mod: čili co je váš program,

Blü: naším programem, . prvořadným, je ozdravit území bývalých sudet’ my víme že to nebyla zem jako taková’ že je to pouze,. POjmenování této oblasti české republiky’ ale eh tam se prostě soustřeďuje největší míra zločinnosti ta největší nemocnost’ tuhlety problémy který nás pálí pořád’ tam se chceme soustředit na to území’ a tam chceme skutečně . něco dokázat’ nějak ty lidi eh zaktivizovat’ aby skutečně pro tu krajinu něco dělali, (myslíme to) sokolovsko mostecko’ tam . to je hrůza pan pithart tam vždycky přiletěl’ bývalý ministr vlády’ předseda vlády’ podíval se zakroutil hlavou vodletěl’ do dneška se tam nic nestalo,

Mod: vy jste měli tento týden (…) tiskovou konferenci’ a tam byla řeč i ze stran i o přehodnocení navrácení majetku

sudetským němcům (.....).

Blü: ano, ano,      já jsem         jenom eh mluvil o tom prvním bodu’ . druhej bod je přehodnocení . eh navracení eh majetku sudetským němcům, my si myslíme, že LIdé kteří bydlí v čechách eh v sudetech teď’ . že jim nic není do toho jestli česká vláda nebo československá vláda tenkrát’ prodala domy po němcích, ty lidé jsou tam doma’ ty lidé tam (to) už bydlí druhá generace’ která SKUtečně . se tam usídlila zapustila kořeny je tam doma’ a nehodlá já se s nikým . vo ten majetek dělit nebo někomu darovat zpátky, nebo prostě NIC jim do toho není, […]

(Rep = reportér; R1, R2 atd. = první, druhý atd. respondent; X = neidentifikovaný mluvčí; Moda = moderátorka; Mod = moderátor; Blü = Blühmel)

Zabývejme se nejprve úvodní anketou, která kontextualizovala následující diskusi. Tato anketa je mixáží fragmentů rozhovorů pořízených v českém pohraničí. Vidí ji jak diváci, tak účastníci debaty. Tvůrci televizního programu tak před vlastní debatou nabízejí interpretační zdroje divákům i aktérům ve studiu. O tom, že anketa kontextualizuje vlastní debatu vzhledem k diskutovaným problémům relevantně, svědčí to, že se na ni orientují jak účastníci debaty, tak i diváci. Jeden z aktérů ve studiu říká: 

tady dokonce z těch ukázek bylo zřejmé’ že občané mají dokonce TEĎ strach už z toho/z té/eh z toho . nástupu německého kapitálu sem,

Interpretačním zdrojem se anketa stala i pro diváky-novináře referující o debatě. Úvodní věta ankety

eh BOjíte se návratu PŘÍpadného návratu eh NĚmců sem, na tohle území,

posloužila ve výše uvedeném článku „Co s kriminalitou, Němci a Moravou?” k formulaci tématu debaty. Viz

[36][…], případným návratem Němců do Sudet […] se pokoušelo zaobírat deset hostů […] K tématu případného návratu sudetských Němců se vyjádřil i Jaroslav Blühmel […]

Politickou identitu DSS bude tedy muset Blühmel ve vlastní debatě formulovat na pozadí tohoto kontextu: existuje možnost návratu Němců na české území a někteří obyvatelé mají z toho strach – přičemž působením ikonických vlastností textu, totiž sekvenčním umístěním, je motiv strachu nápadně důležitý; tento návrat už začal – Němci tu jazykově i jinými způsoby expandují; jestliže se budou vracet ve funkci podnikatelů a obchodníků, mohli by tu působit pozitivně, a (proto) je třeba se s nimi beze zbytku majetkově vyrovnat (působením ikonických vlastností textu, totiž sekvenčním umístěním, opět zásadní motiv).

Utváření politické identity DSS můžeme chápat jako interaktivní vyjednávání o tom, jaké kategoriálně vázané aktivity, rysy či dispozice k jednání konstituují sociální kategorii Demokratická strana Sudety. Obsah této kategorie je vyjednáván jak v televizní diskusi, tak v předcházejících a následujících fázích rozvoje dialogické sítě. Důležité je to, že v televizním studiu jsme svědky i autentické sebeprezentace DSS.

Podívejme se nyní na transkript úvodní části debaty. Moderátorka oznamuje, že na Plzeňsku se začíná formovat poměrně výrazné politické uskupení; jmenuje se Demokratická strana Sudety a dosud není oficiálně zaregistrováno. Platnost posledního tvrzení je v interakci s J. Blühmelem potvrzena. Máme tedy v tomto momentu kooperativně zavedenu sociální kategorii Demokratická strana Sudety a registrujeme její první kvalifikace; k nim samozřejmě patří – díky svému deskriptivnímu charakteru – i samotný název strany. Moderátorka dále tuto sociální kategorii charakterizuje jako mající ambiciózní program a obrací se na J. Blühmela s žádostí o bližší specifikaci programu v termínech cílů. Ten už krátce před tím akceptoval, že je v debatě kompetentní podávat o této straně informace, a v této úloze pokračuje (z námi uvedeného transkriptu není zřejmé, že při souhrnném představování na samém začátku debaty byl J. Blühmel představen jako předseda Demokratické strany Sudety). Nejdřív poznamenejme, že Blühmel nic nenamítá proti tomu, že DSS má ambiciózní program. Je však zajímavé, že problém vidí spíš v tom, za koho v televizním studiu mluví. Proč nestačí, že – jakožto předseda Demokratické strany Sudety – mluví za tuto stranu? Důvodem je to, že tato sociální kategorie dosud nevykrystalizovala a k obsahu této kategorie patří, koho strana politicky reprezentuje.

V transkriptu můžeme nejprve pozorovat, že Blühmel kategorii DSS nevymezuje vyjmenováním jejích kategoriálních rysů, aktivit či dispozic k jednání, nýbrž jejím vztahem k jiným sociálním kategoriím; konkrétně: vynakládá úsilí na to, aby definoval DSS tím, co tato strana není. Teprve po tomto negativním vymezení následují pozitivní kvalifikace, aspekty „řešení problému sudetských Němců a Čechů“: jako první uvádí Blühmel snahu snížit potenciální napětí (implicitně) mezi Čechy a sudetskými Němci s poukazem na to, jak nebezpečně by se situace mohla vyvinout, kdyby se jí nechal volný průchod; stručně lze tuto kvalifikaci nazvat jako odvrácení možné hrozby. Pak Blühmel líčí podmínky, z nichž vyrůstá další kategoriální aktivita DSS: je to neutěšený stav pohraničí. V programové poloze specifikuje Blühmel tuto aktivitu jako ozdravení území bývalých Sudet, přičemž ji chápe jako prvořadou. O tom, že politická identita DSS je ve studiu produkována kooperativně, tedy [37]že je ko-produkována, svědčí velmi dobře následující replika moderátora. Ten v ní činí diskusně relevantní další aktivitu DSS, totiž aktivitu související s navrácením majetku sudetským Němcům. Už jsme viděli výše, že tento problém je evergreenem česko-německých vztahů (viz úvodní anketu a novinové články). Pro mediální prezentaci kategorie DSS je stanovisko k tomuto problému zásadní věcí: její obsah by jinak byl chápán jako neúplný. V transkriptu pozorujeme, že Blühmel moderátorův podnět týkající se navrácení majetku akceptuje, přičemž ale cíle své strany strukturuje tak, že majetkové problémy prezentuje až jako druhý bod; načež moderátorův podnět reformuluje. Tato reformulace je však dvojznačná. Blühmel říká: „[…] druhej bod je přehodnocení . eh navracení eh majetku sudetským němcům, […]“ Příznivé pro vznik dvojznačnosti jsou pauza a hezitační zvuk mezi slovy „přehodnocení“ a „navracení“. Za těchto podmínek je v češtině možné chápat výraz „navracení“ buď jako genitiv a počítat pak s významem „přehodnocení čeho“, totiž „přehodnocení navracení“, nebo jako nominativ a pak by šlo o opravnou sekvenci ve významu „přehodnocení, lépe řečeno navracení“. Tato dvojznačnost patrně přispěla k nejasnosti příslušných novinových reflexí (viz už výše a dále v textu). – Nemůžeme se zde ovšem věnovat všem detailům a interakčním peripetiím televizní debaty. Aby bylo možné lépe chápat další rozvíjení dialogické sítě, chceme tu ocitovat ještě jednu pasáž z Blühmelova televizního vystoupení, v které podává jeden důležitý aspekt přístupu DSS k problému majetku sudetských Němců. Na této pasáži je také pěkně vidět jeden konstitutivní prvek tohoto typu debat, který je činí politicky závažnými událostmi – jde o to, že účastníci debaty se neobracejí jen k aktérům přítomným v televizním studiu, ale i k aktérům v televizním studiu fyzicky nepřítomným; v daném případě jsou to minimálně „čeští lidé“ a „česká vláda“, kdo je interaktivním cílem (ve smyslu Levinsona, 1988) promluvy J. Blühmela.

 

Blü: […] my po tom pátráme’ abysme to lid/ českým lidem osvětlili’ aby nemuseli mít strach o to že přijdou o ten majetek tady, protože není možný’ někomu brát barák’ když tam bydlí čtyřicet let, eh nehledě k tomu’ že ten barák on na ten barák má papíry, von si ho koupil vod tý český vlády’ takže tam musí žít, je to jeho majetek, ten musíme zaručit, ale nesmíme dovolit zase’ nebo . bylo by velmi velmi vhodný aby česká vláda skutečně’ . nějak se s těma němcema vyrovnala, s těma odsunutejma, protože jestli se to neudělá teď’ budou problémy z toho vznikat, my chceme do evropy, voni nám už teď kladou překážky, podívejte se co se dělo’ když se podepisovala německá smlouva, . sudetoněmecký landsmanšaft v tom německu skutečně má dost velkou sílu, a my musíme se tomu nějak BRÁnit, . my musíme s nima . buď spolupracovat’ nebo je úplně odmítnout, jestliže je úplně odmítneme’ potom už se nemůžeme dostat nikam jinam’ než na tu hranici tý evropy,

 

Nyní je už možné pochopit zdánlivý rozpor mezi tím, jak je problém majetku sudetských Němců prezentován v článku „DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety“ a v článku „Co s kriminalitou, Němci a Moravou?“. V prvním případě je řeč o bývalém majetku sudetských Němců obecně a o jejich bývalých podnicích zvlášť, zatímco v druhém případě o zaručení blíže nespecifikovaného bývalého majetku sudetských Němců těm, kteří ho nyní vlastní – z transkriptu je však zřejmé, že v tomto druhém případě jsou tím míněny nemovitosti v osobním vlastnictví určené k obývání.

[38]Můžeme shrnout, že v televizní debatě J. Blühmel spojuje – na pozadí řešení problému sudetských Němců a Čechů – se svou stranou především tyto aktivity: 1. odvrácení možné hrozby násilných akcí, 2. ozdravení území bývalých Sudet, 3. majetkové urovnání, resp. vyrovnání (tuto třetí aktivitu sice opakovaně tematizoval moderátor, ale Blühmel její relevantnost pro další diskusi opakovaně akceptoval).

Než začneme sledovat, které z těchto aktivit v následujících dnech tematicky nejvíce sytily rozvíjející se dialogickou síť, které z ní mizely, nebo zda (a jak) v ní byly reinterpretovány, budeme se ještě chvíli věnovat tomu, jak sami účastníci debaty dávají najevo, že formulují své promluvy v kontextu studované dialogické sítě. Takto můžeme ukázat, že příslušný fragment dialogické sítě není pouhou konstrukcí analytiků politického diskursu, nýbrž že se na něj orientují sami aktéři debaty.

Už výše jsme uvedli (v rámci nejobsáhlejší části transkriptu) tuto sekvenci: 

 

Mod: vy jste měli tento týden (…) tiskovou konferenci’ a tam byla řeč i ze stran i o přehodnocení navrácení majetku

sudetským němcům (.....).

Blü: ano, ano,         já jsem       jenom eh mluvil o tom

prvním bodu’ . druhej bod je přehodnocení . eh navracení eh majetku sudetským němcům,

 

Jak vidíme, moderátor explicitně propojil aktuální diskusi ve studiu s dialogickou událostí, o níž referoval článek „DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety“ a účastníci debaty relevantnost této události pro další diskusi akceptovali (viz Blühmelovo explicitní „ano, ano,“).

Orientace na jiné události v dialogické síti však nemusí být tak explicitní jako v právě uvedeném případě. K tomu viz jiný fragment z téhož obsáhlého transkriptu:

 

Blü: naším programem, . prvořadným, je ozdravit území bývalých sudet’ my víme že to nebyla zem jako taková’ že je to pouze, . POjmenování této oblasti české republiky’

 

Poprvé v této debatě zde Blühmel užívá výraz Sudety, dosud ho nepoužil ani při označování své strany (dosud říkal „my“ a „naše strana“). Po vyslovení výrazu „sudet“ následuje formulace mající rysy ’opravy’ (repair), která má odstranit eventuální nedorozumění týkající se užití tohoto výrazu. Pozoruhodné je to, že iniciaci této opravy by bylo možné v zásadě najít v jiné dialogické události. Dva dni před debatou vyšel tento článek:

 

(České a moravskoslezské zemědělské noviny 8. 1. 1993, s. 1)

Anketa: Kdo jitří otázku Sudet?

Zpravodajové ČMZN se zeptali několika představitelů českého politického života, co soudí o požadavku Demokratické strany – Sudety týkajícím se zrušení platnosti Benešových dekretů, obnovení historického názvu Sudety a zastavení prodeje „sudetského“ majetku […]

Netvrdíme samozřejmě, že Blühmel reaguje přímo na tuto anketu. Podstatné je to, že se při prezentaci programu své strany mohl orientovat na jiné, zčásti i publikované dialogické události, které se odehrály mezi zasedáním přípravného výboru DSS a analyzovanou debatou.

Na okraj poznamenejme, že takové intertextuální pojetí ’opravné sekvence’ (repair sequence), distribuované v různém čase a prostoru, problematizuje distinkci mezi ’self-initiated self-repair’ (oprava iniciovaná a provedená stejným mluvčím) [39]a ’other-initiated self-repair’ (oprava sama sebe iniciovaná jiným mluvčím), která je běžná v etnometodologické konverzační analýze (viz např. Schegloff – Jefferson – Sacks, 1977). – Kdo vlastně v uvedeném úseku transkriptu iniciuje opravu?

V následujícím úseku můžeme dokonce najít pokus o rekonstrukci určitého fragmentu dialogické sítě. 

Moda: vy jste pane blühmele také	oslovili . českou vládu, se svými
X:	(.....)
Moda: se svými požadavky, pokud si dobře pamatuji’ tak pan klaus eh několikrát řekl že . eh toto téma eh v tomto tématu je pro něj jediný eh partner . německá vláda,
Blü: ano, ano ano,
Moda: takže: reagovala vláda       na vaše požadavky’
Blü:              já bych jenom chtěl                     abysme tu nevypadali jako strana jako že
chceme brát čechům majetek’ a dávat ho němcům, prosím vás to ne:, […]

 

V tomto úseku moderátorka „povolává“ do diskuse fyzicky nepřítomného aktéra a na jeho promluvy se orientují účastníci studiové debaty. Moderátorka uvádí, že DSS oslovila českou vládu. Odkazuje tím pravděpodobně k dialogické události, která byla zveřejněna už před debatou (viz např. České a moravskoslezské zemědělské noviny z 6. 1. 1993: „Podle informace […] Jaroslava Blühmela požádalo už vedení strany českého premiéra V. Klause a V. Havla o přijetí, při kterém chce usilovat o změny legislativních podmínek […]“). Důležité je to, že moderátorka kontextualizuje tuto aktivitu DSS jako takovou, která je v rozporu s opakovanými stanovisky předsedy vlády V. Klause k tomu, kdo má být v diskusi o sudetských Němcích aktivní. Vidíme, že moderátorka se snaží zrekonstruovat dialogickou síť právě v tom bodu, který je pro další její rozvoj kritický: byla DSS akceptována do fragmentu dialogické sítě, v níž participuje česká vláda? Formulováno z druhé strany: vstoupila česká vláda do fragmentu dialogické sítě, v níž participuje DSS? A ještě jinak: byly tyto dva fragmenty propojeny? Moderátorka se proto neptá, jak reagovala česká vláda, nýbrž zda reagovala. Jde tedy o zjištění, zda byla realizována minimální dialogická jednotka, totiž párová sekvence: ’žádost – vyhovění/nevyhovění’. Tento fakt je pro pozici DSS na české politické scéně samozřejmě zásadní. Kdyby předseda vlády přijal DSS a vyjádřil se u této příležitosti k jejím požadavkům, byla by tím potvrzena identita DSS mimo jiné jakožto politického reprezentanta alespoň některých sudetských Němců.

Na televizní debatu zareagovaly všechny významné české deníky. Už jsme si uvedli článek „Co s kriminalitou, Němci a Moravou?“ z pondělního RP, tj. z druhého dne po nedělní debatě. V úterý otisklo RP dokonce čtyři články vztahující se k činnosti DSS.

Tyto články byly publikovány na téže straně a už jen takto se vzájemně kontextualizovaly. Je-li tomu tak, zůstává samozřejmě otázkou, proč uvedené téma nebylo zpracováno pouze v rámci jednoho článku. Příčin bude zřejmě více, ale důležité bylo nepochybně to, že aktéři rozvíjející se dialogické sítě byli značně různorodí (od předsedy vlády po představitele tzv. extremistické politické strany).

Už výše jsme viděli, že DSS se pokoušela komunikovat s českou vládou a prezidentem. Moderátorka to v televizní debatě formulovala tak, že DSS oslovila českou vládu se svými požadavky – tedy jako vykonání verbální akce mající charakter prvního komponentu ’párové sekvence’ (adjacency pair), po němž má následovat [40]komponent druhý, tj. verbální akce osloveného (proto se moderátorka ptá: „reagovala vláda na vaše požadavky?“). Reakce vlády se objevuje až dva dny po televizní debatě a téměř týden po tiskové konferenci DSS.

 

(RP 12. 1. 1993, s. 2 uprostřed)

Klaus odmítl sudetské požadavky

PRAHA – Za nepřijatelný pro českou vládu označil v pondělí premiér V. Klaus požadavek zrušit tzv. Benešovy dekrety, na jejichž základě přišli sudetští Němci po válce o majetek a museli opustit české území, i požadavek sudetské Němce odškodnit. „Vláda vychází z toho, že stav, který se za souhlasu vítězných velmocí vytvořil po druhé světové válce a upevnil během dalších bezmála padesáti let, nelze měnit, aniž by byla narušena základní práva nynějších občanů ČR, otřeseny právní jistoty a v důsledku toho podstatným způsobem destabilizována politická situace v České republice,“ uvedl premiér Klaus v odpovědi, kterou poskytl ČTK na otázku týkající se požadavků předsedy přípravného výboru Demokratické strany Sudety J. Blühmela. „Vláda je vázána platnými zákonnými normami, především restitučními zákony a svým prohlášením z července minulého roku, v němž se zavázala nepřipustit změnu zákonem stanovené hranice pro restituce. Vytvoření regionu ’Sudety’ by bylo v současné době zcela neorganické. Názory předsedy přípravného výboru Demokratické strany Sudety pana Jaroslava Blühmela jsou pro vládu ČR nepřijatelné“, konstatuje ministerský předseda.

 

Titulek článku „Klaus odmítl sudetské požadavky“ nám napovídá, že máme před sebou druhý komponent zmíněné párové sekvence. Jak jsme viděli, zvláštnost této párové sekvence je v tom, že její komponenty jsou distribuovány v různém čase (s prodlevou několika dní) a v různém prostoru (tisková konference, televizní studio, RP …). Jednoduchá sekvence ’požadavek DSS – jeho odmítnutí českou vládou’ však plně nevystihuje to, jak komunikace mezi českou vládou, resp. V. Klausem a DSS probíhala a postihuje jen částečně rozvíjení příslušného fragmentu dialogické sítě. Budeme se tedy tímto článkem jakožto specifickým příspěvkem k rozvíjející se dialogické síti zabývat podrobněji.

Jak vidíme, není tento článek ani podepsán, ani označen nějakou šifrou autora. Podle konvencí RP i jiných českých novin to znamená, že je převzat ze zpravodajského servisu České tiskové kanceláře (ČTK). Už jen tímto faktem se ČTK stala důležitým prvkem v rozvíjející se dialogické síti. Sama ČTK v uvedeném článku však odhaluje další svou úlohu v dialogické síti, totiž úlohu původního příjemce premiérova vyjádření (viz „[…] uvedl premiér Klaus v odpovědi, kterou poskytl ČTK […]“). Je tedy zřejmé, že premiér sice na aktivity DSS reaguje, ale nikoli v přímém dialogu s DSS. V textu článku dále vidíme, že premiér vlastně nereaguje na požadavky DSS, ale na nějakou blíže nespecifikovanou otázku týkající se těchto požadavků (viz „[…] uvedl premiér Klaus v odpovědi, kterou poskytl ČTK na otázku týkající se požadavků předsedy přípravného výboru Demokratické strany Sudety J. Blühmela“). Z bezprostředního kontextu čtenář RP patrně vyvodí, že tuto otázku položila sama ČTK, a tudíž byla i původním příjemcem příslušné odpovědi (čímž by se úloha ČTK v rozvíjející se dialogické síti samozřejmě ještě zvětšila). Čtenář RP, který by takto uvažoval, by se však mýlil; v jiných novinách, v Rovnosti, totiž najdeme tuto kontextualizaci: „[…] uvádí premiér Klaus v písemné odpovědi [41]Českým a moravskoslezským zemědělským novinám na otázku týkající se požadavků Demokratické strany Sudety“. Vidíme tedy, že dalším aktérem v rozvíjející se dialogické síti jsou ČMZN. Premiér vlastně nereaguje na požadavky DSS, nýbrž odpovídá na otázku ČMZN, a jde tedy o jinou párovou sekvenci, totiž ’otázka – odpověď’. Příjemcem této odpovědi jsou zároveň ČMZN a ČTK. Tyto komunikační peripetie jsou nakonec v titulku článku RP ponechány stranou – zde je komunikace mezi českou vládou a DSS zkonstruována jako sekvence dvou verbálních akcí: ’žádost – odmítnutí’. Tuto konstrukci provádí redakce RP v návaznosti na titulek ČTK „Klaus: Požadavky Demokratické strany Sudety jsou nepřijatelné“. To ovšem znamená, že RP je aktivním subjektem v rozvíjející se dialogické síti i v těch případech, kdy přebírá zprávy ze servisu ČTK.

Toto zjištění chceme ještě prohloubit. Nejprve však musíme konstatovat, že v naší analýze jsme právě překročili hranici mezi běžně přístupnými (veřejnými) a profesně přístupnými texty. Dosud jsme sledovali to, jak se dialogická síť jeví nebo může jevit běžnému konzumentovi masmediálního diskursu. Jestliže však konfrontujeme originální zprávy ze servisu ČTK s tím, jak byly následně publikovány v konkrétních novinách, vycházíme ze znalostí, které jsou běžnému konzumentovi masmediálního diskursu až na naprosté výjimky nedostupné.

Vraťme se nyní k tomu, v čem je RP aktivní při převzetí uvedené zprávy ČTK. Protože jde o rutinní procedury obvyklé i v jiných českých novinách, můžeme používat obecné formulace. Aktivní jsou konkrétní noviny především v tom, že se rozhodnou zprávu ČTK vůbec převzít, a tudíž se podílet na příslušném fragmentu dialogické sítě (v případě této zprávy takto postupovaly všechny důležité české noviny). Dále RP podobně jako jiné noviny provádí běžně tyto rekontextualizace a úpravy:

1. Novinová zpráva neobsahuje datum, ani přesný čas, kdy byla vydána zpráva ČTK (údaj o datu se většinou implicitně vyrozumívá z údaje, kdy vyšly příslušné noviny).

2. Novinová zpráva – na rozdíl od zprávy ČTK – typograficky zvýrazňuje titulek.

3. Novinová zpráva neobsahuje jméno nebo šifru konkrétního zpravodaje ČTK (je uveden jen obecný zdroj, totiž ČTK).

Tyto tři případy jsou v zásadě minimálními úpravami. Často jsou zprávy ČTK přetvářeny podstatněji:

4. Novinová zpráva modifikuje titulek nebo ho i zcela mění.

5. Novinová zpráva různým typem písma zvýrazňuje některé pasáže.

6. Novinová zpráva je v některých pasážích přestylizována.

7. Novinová zpráva vypouští některé pasáže (vypuštěné pasáže pak mohou být prezentovány jako další samostatná zpráva).

8. Novinová zpráva obsahuje některé pasáže navíc.

9. Novinová zpráva je kombinací několika zpráv (i zpráv ČTK).

 

Podívejme se nyní na to, jak vypadala zpráva, kterou vydala ČTK.

 

D: 11-01-1993 22:26

Klaus: Požadavky Demokratické strany Sudety jsou nepřijatelné

PRAHA 11. ledna (ČTK) Za nepřijatelné pro vládu České republiky dnes označil premiér Václav Klaus názory předsedy přípravného výboru Demokratické strany Sudety Jaroslava [42]Blühmela. Ten minulý týden vyslovil mj. požadavek na zrušení tzv. Benešových dekretů, na jejichž základě přišli sudetští Němci po válce o majetek a museli opustit české území.

„Vláda vychází z toho, že stav, který se za souhlasu vítězných velmocí vytvořil po druhé světové válce a upevnil během dalších bezmála padesáti let, nelze měnit, aniž by byla narušena základní práva nynějších občanů České republiky, otřeseny právní jistoty a v důsledku toho podstatným způsobem destabilizována politická situace v České republice,“ uvádí premiér Klaus v písemné odpovědi Českým a moravskoslezským zemědělským novinám na otázku týkající se požadavků Demokratické strany Sudety. Odpověď premiér poskytl rovněž ČTK.

„Vláda je vázána platnými zákonnými normami, především restitučními zákony a svým prohlášením z července minulého roku, v němž se zavázala nepřipustit změnu zákonem stanovené hranice pro restituce. Vytvoření regionu ’Sudety’ by bylo v současné době zcela neorganické. Názory předsedy přípravného výboru Demokratické strany Sudety pana Jaroslava Blühmela jsou pro vládu České republiky nepřijatelné,“ konstatuje ministerský předseda.

Představitelé strany zastávají názor, že by měl být majetek sudetským Němcům vrácen, nebo by měli mít možnost ho odkoupit levněji. Tímto krokem by se ČR stala okamžitě zajímavou zemí pro investice rakouských i německých firem, jejichž zájem podle Demokratické strany Sudety velice opadl.

Uvedená strana má zatím 600 členů a byla loni v listopadu založena v Plzni. Do současné doby však nebyla jako strana zaregistrována. Chce být stranou Čechů, sudetských Němců a lidí jiné příslušnosti, kteří žijí v ČR i mimo ni. Hlavním programem strany je docílení spravedlivého vyřešení otázky sudetských Němců a prosperity českého pohraničí.

rok pel

Nebudeme srovnávat tuto zprávu se zprávou otištěnou v RP ve všech diferenčních aspektech, o nichž jsme se zmiňovali výše. Zaměříme se jen na rozdíl nejnápadnější, totiž na to, že zpráva v RP vynechává poslední dva odstavce. Předem musíme říct, že toto neplatí jen pro RP, ale že takto postupovaly téměř všechny námi sledované noviny (výjimkou byly Hradecké noviny).

Co tedy bylo v RP – a nejen v něm – vynecháno? V předposledním odstavci zprávy ČTK se vyřešení problému majetkového urovnání, resp. vyrovnání dává do příčinné souvislosti s vyšší mírou rakouských a německých investic v České republice; na základě implicitní premisy, že by se investovalo (mimo jiné) na tom území, kde by se majetek vracel, resp. kompenzoval, je zde naznačena i jedna z dalších programových aktivit DSS, totiž snaha ozdravit území bývalých Sudet (viz i zmínku o prosperitě českého pohraničí na samém konci zprávy ČTK).

První část posledního odstavce prezentuje RP jako krátkou samostatnou zprávu:

 

(RP 12. 1. 1993, s. 2 dole)

Přípravný výbor Demokratické strany Sudety dosud nepodal žádost o registraci této strany. Podle zákona je nutné k podání žádosti o registraci politické strany přiložit petici s podpisy nejméně jednoho tisíce občanů a stanovy obsahující zákonem předepsané náležitosti. Některé údaje hovoří o tom, že k Demokratické straně Sudety se hlásí kolem 600 lidí.

 

Vlastnost ’dosavadní nezaregistrovanost’ tak RP staví do popředí v množině rysů této strany. To může samozřejmě znamenat řadu věcí: od postoje ’neberme to tak vážně’ (viz příměr se řvoucí myší v ČMZN 9. 1. 1993, s. 3) nebo ’jde sice o nebezpečí, ale zatím víceméně latentní’ (viz příměr o komáru velbloudích rozměrů [43]z téhož článku) až po náznak nelegálnosti této strany (srov. níže článek „Současná zkorumpovaná vládnoucí garnitura“). Všimněme si ostatně, že právě vlastnost ’dosavadní nezaregistrovanost’ tematizuje moderátorka na samém začátku debaty v televizním studiu; tato vlastnost je tedy jakýmsi předznamenáním interaktivního naplňování obsahu kategorie DSS.

Nejpozoruhodnější je to, že RP a další české deníky ignorovaly poslední dvě věty zprávy ČTK. V první z nich ČTK pozitivně formuluje to, co Blühmel v televizním studiu formuloval pouze negativně, tj. koho DSS nereprezentuje – u ČTK o DSS čteme: „Chce být stranou Čechů, sudetských Němců a lidí jiné příslušnosti, kteří žijí v ČR i mimo ni.“ O tomto internacionálním rysu DSS se tak široká veřejnost nedověděla (k tomu však přispěl svými formulacemi v televizním studiu sám Blühmel). Příznačné je rovněž to, že z ČTK na veřejnost nepronikly ani formulace hlavního programu DSS jakožto „docílení spravedlivého vyřešení otázky sudetských Němců a prosperity českého pohraničí“, i když prosperitu, resp. ozdravení pohraničí formuloval v debatě jako jednu z hlavních aktivit DSS sám Blühmel. Pokud jde o „spravedlivé vyřešení otázky sudetských Němců“, lze předpokládat, že taková formulace problému byla pro české deníky nepřijatelná v souladu s většinovým přístupem českého obyvatelstva, které nepovažuje za nutné se znovu zabývat morálním aspektem poválečného vysídlování Němců.

Zatím jsme viděli, že z tří kategoriálních aktivit DSS, prezentovaných Blühmelem v televizi, je v masmédiích daleko nejvíce v popředí majetkové urovnání, resp. vyrovnání. Obecně prospěšná ozdravovací aktivita je zcela stranou. Totéž platí i pro další článek, publikovaný týž den v RP (tj. už třetí článek, v námi zvoleném pořadí). Na rozdíl od článků dosud uvedených je v něm však výrazně přítomen reflex aktivity, kterou jsme označili jako ’odvrácení možné hrozby násilných akcí’ – Blühmelova prezentace této aktivity je však v tomto článku interpretována jako vydírání (v jiných článcích jako hrození).

 

(RP 12. 1. 1993, s. 2 nahoře)

Vydírání

Ačkoliv Sudety u nás byly jako oficiální pojem zmiňovány naposledy za nacistické okupace, dosud nezaregistrovaná tzv. Demokratická strana Sudety v televizní nedělněpolední debatě dostala mimořádný prostor. Předseda DSS J. Blühmel toho využil například k tvrzení, že s vedením Sudetoněmeckého landsmanšaftu nemají nic společného. Neřekl však, že jejich požadavky na majetkové vyrovnání se sudetskými Němci se kryjí s názory mluvčího SL F. Neubauera: rozdělit státní majetek mezi bývalé držitele z řad sudetských Němců (a české fyzické majitele nechat žít). Zastavit privatizační proces, aby se mezi české podnikatele nedostal majetek, který by mohl být určen k tomuto odškodnění. Blühmel nezapřel, že jedním z hlavních požadavků DSS je zrušení Benešových dekretů z roku 1945.

J. Blühmel také varoval před násilnými činy v případě neodškodnění sudetských Němců, jako například v severní Itálii a jižním Tyrolsku. DSS, která se podle předsedy stýká s místními landsmanšafty, má v této věci neobyčejně podobný názor jako například představený Obce Chebanů S. Heil. Z jeho slov v časopise Česko-bavorské výhledy č. 49–50/1992 vyplynulo, že přehlížení požadavku sudetských Němců může vést k jugoslávské tragédii. Vydírající příměr předsedy nezaregistrované strany se té chebanské velice podobá.

Robert Dengler

Autor článku „Vydírání“, R. Dengler, dává DSS – s poukazem na historickou konotaci jejího jména – do souvislosti s nacistickou okupací. Dále zpochybňuje její [44]statut politické strany, a to na základě toho, že jde o organizaci, která není dosud zaregistrována (tak i v závěru článku, tak i v řadě článků v jiných novinách). Depreciativní kvalifikace „tzv.“ zpochybňuje tuto stranu celkově, tedy včetně jejího demokratického charakteru. Dále ve svém článku R. Dengler problematizuje úsilí J. Blühmela o negativní vymezení politické identity DSS vzhledem k Sudetoněmeckému landsmanšaftu (dále SL). V televizní debatě J. Blühmel řekl: „[…] s vedením sudetského landsmanšaftu nemáme vůbec nic společného […]“. Dengler však poukazuje na to, že v diskusi o problémech sudetských Němců má DSS stejné názory jako mluvčí landsmanšaftu F. Neubauer. Blühmel se v televizní debatě snažil obsah svého vystoupení vyvázat z kontextu aktivit SL, ale Dengler v RP kontextualizuje činnost DSS jako právě takovou, totiž se Sudetoněmeckým landsmanšaftem úzce související.

Z hlediska možností utváření dialogických sítí představuje tato skutečnost zajímavý moment. Blühmel se snažil ve svém televizním vystoupení zdůraznit, že DSS a vedení SL nejsou dialogickými partnery. Dengler však ukazuje, že zásadní není to, zda spolu DSS a vedení SL „fyzicky“ komunikují, nýbrž to, že jsou propojeny stejnými komunikačními obsahy, byť určenými jiným dialogickým partnerům – to totiž implikuje, že mohou být propojeny stejnými dispozicemi k jednání.

Blühmelovo televizní vystoupení R. Dengler kontextualizuje dále tím, že do diskuse „povolává“ dalšího představitele politického života západočeského regionu S. Heila. Denglerova argumentace je tu podobna té, kterou použil v případě F. Neubauera.

Vidíme, že Dengler ve svém článku rekonstruuje potenciální dialogickou síť prostřednictvím toho, že poukazuje na stejné dispozice k jednání zformulované v promluvách různých aktérů politického života. Dialogickou síť R. Dengler rekonstruuje, resp. potenciálně rozšiřuje proto, aby ukázal, čím DSS je, nebo naopak čím není. Takto dosahuje toho, že před čtenářem plasticky vyvstává politická identita DSS.

Přistupujeme k poslednímu, tj. čtvrtému článku, který byl 12. 1. otištěn v RP jakožto reflexe uvedené televizní debaty. 

 

(RP 12. 1. 1993, s. 2 dole)

„Současná zkorumpovaná vládnoucí garnitura již neví, jak by se zavděčila svým německým chlebodárcům. V nedělním vystoupení v pořadu Debata zástupce ilegální Sudetské strany hrubě urazil a napadl náš národ,“ píše se ve stanovisku členů předsednictva SPR-RSČ.

 

Z hlediska stavebních aspektů dialogické sítě je tento příklad analogický s výše uvedeným článkem „Klaus odmítl sudetské požadavky“. Také zde se vyjevuje další aktér dialogické sítě prostřednictvím zprávy ČTK, která je v podstatně zkrácené podobě otištěna v RP. Tímto dalším aktérem je předsednictvo české republikánské strany. Tato strana je známa svými antiněmeckými a obecně nacionalistickými postoji a v českém většinovém politickém diskursu bývá označována jako extremistická. Jak vidíme, DSS je v citovaném stanovisku zbavena přívlastku „Demokratická“, jediným atributem je „ilegální“, a J. Blühmelovi jakožto jejímu zástupci je připsána jediná aktivita: urážení a napadání českého národa.

V souvislosti s touto stručnou zprávou se nyní krátce vrátíme k naší myšlence, že čtyři uvedené články se vzájemně kontextualizují; připomínáme, že byly v RP otiš[45]těny týž den a na téže straně. Pozornému čtenáři redaktoři RP tímto uspořádáním nabídli řadu interpretačních zdrojů. Už jsme se zmínili o tom, že rys ’nezaregistrovanost’ DSS, jemuž byl věnován třetí článek v RP, může odkazovat k jejímu nelegálnímu charakteru – jak nás to napadlo? Identifikovali jsme tuto interpretaci v článku „Současná zkorumpovaná vládnoucí garnitura“. Obraťme se nyní k Blühmelově aktivitě charakterizované jako urážení a napadání českého národa. Co se tím míní? V článku „Současná zkorumpovaná vládnoucí garnitura“ se to nedovíme, ale článek „Vydírání“ už nějakou interpretaci nabídnout může (vyjdeme-li hned z jeho první věty, pak např. toto: v názvu Demokratická strana Sudety se aktualizuje něco, co je spjaté s nacistickou okupací Čech).

Spoléhání se na vzájemnou kontextualizaci článků může být důležitou součástí zpravodajské strategie. Umožňuje novinářům neříkat např. věci, které by mohly ohrozit tvář (face) jejich novin. Pro ilustraci: R. Dengler v článku „Vydírání“ nemusel napsat, že v názvu Demokratická strana Sudety se aktualizuje něco, co hrubě uráží český národ – ale takovou myšlenku příslušná stránka RP jako celek v zásadě nabízí.

V tomto momentu načas opustíme RP, které ze všech českých novin asi nejvíce přispělo k masmediálnímu krystalizování politické identity DSS. K tomuto konstatování nás opravňuje skutečnost, že z novin, které mají v České republice nejvyšší náklad, věnovalo problematice DSS nejvíce článků právě RP. – Ale jak si počínaly jiné noviny?

Pozoruhodným způsobem zareagovaly na televizní debatu následující den Lidové noviny a Lidová demokracie:

 

(Lidové noviny 11. 1. 1993, s. 2)

OTÁZKA PRO Jaroslava Blühmela, předsedu Demokratické strany Sudety se sídlem v Plzni

Ve včerejším televizním pořadu Debata jste uvedl, že pokud český stát neodškodní odsunuté sudetské Němce, mohlo by v našem pohraničí dojít i k vyhazování telegrafních stožárů do povětří jako v jižních Tyrolích. Jde pouze o vaši spekulaci, nebo jsou vám známa nějaká konkrétní fakta?

Jde pouze o moji úvahu, která vychází z toho, co se děje v severní Itálii. Já si nemyslím, že by to u nás tak daleko došlo, hovořil jsem jen o určité možnosti. Odlišná situace je například v Polsku, které má s Německem výborné vztahy, daleko lepší než my. Otázka odsunu je u nás totiž bolestivější kvůli tzv. divokému odsunu, v jehož rámci bylo vyhnáno na 150 000 sudetských Němců. Teprve v listopadu 1945 začal odsun legální se zajištěnou zdravotní službou a dalšími náležitostmi. Pokud tato záležitost nebude řešena na úrovni vlády, může podle mne dojít k podobným násilným činům jako v severní Itálii.

(fsch)

Tento článek se vymyká z množiny článků reagujících na Blühmelovo televizní vystoupení tím, že poskytuje značný prostor pro Blühmelův ’hlas’. To je samozřejmě dáno žánrem samým, označovaným v LN jako „OTÁZKA PRO“. Blühmelova sebeprezentace zde konkretizuje morální dimenzi politické identity DSS; jak už jsme viděli výše, tato morální dimenze byla naznačena jen v obsáhlé zprávě ČTK, kde byla zformulována v termínech aktivit jako „docílení spravedlivého vyřešení otázky sudetských Němců“ – tato formulace však nebyla převzata celostátními médii (viz [46]už výše). V Blühmelově odpovědi v LN se připomínají pouze nespravedlnosti způsobené sudetským Němcům, totiž nelegální divoký odsun. Jak je zřejmé, i tady – podobně jako v televizním vystoupení – Blühmel jakožto předseda DSS (viz titulek článku) nevyužil příležitost prezentovat svou stranu jako internacionální, tj. jako stranu nejen sudetských Němců, ale např. i Čechů (viz výše ve zprávě ČTK). Mimochodem: to, že DSS etnicky heterogenní charakter skutečně měla, dokládá MFD 24. 2. 1997; zde je zmíněn neněmecký původ L. Dudy, mluvčího a člena přípravného výboru DSS (o Dudovi viz ještě níže).

Článek z LN je pěknou ilustrací toho, jak „repliky“ rozvíjející dialogickou síť mohou vykazovat formální strukturu replik v běžných rozhovorech. V tomto případě jde o znaky tříprvkové opravné sekvence: (1) zdroj potenciálního nedorozumění, (2) reformulace problému a iniciace opravy, (3) oprava. Zdrojem potenciálního nedorozumění je to, co řekl Blühmel v televizi. Lidové noviny (resp. novinář podepsaný jako (fsch)) reformulují Blühmelovu problematickou promluvu a iniciují opravu. Následuje Blühmelova oprava. O tom, že Blühmelova odpověď v LN vykazuje rysy opravy, a že tedy v předcházející „replice“ je její ’iniciace’ (repair initiator), svědčí zejména Blühmelova formulace „Já si nemyslím, že by to u nás tak daleko došlo“, jíž reaguje na formulaci novináře (fsch), ale také na své formulace v televizním studiu (viz transkript výše). Druhá věc je ta, že v poslední větě své odpovědi vlastně přijímá původní stanovisko zformulované Lidovými novinami a takto svou opravu obsahově vyprázdňuje. 

 

(Lidová demokracie 11. 1. 1993, s. 1)

Debata: neomalenost a obrana

Ve včerejším televizním pořadu DEBATA se dopustil předseda Demokratické strany Sudety pan Jaroslav Blühmel neomalenosti. Přirovnal problém Sudet k situaci jižního Tyrolska, kde, jak řekl, vyhazují iredentisté do povětří sloupy vysokého napětí. Hovořil v této souvislosti o historickém připojení tohoto území k Itálii a dlouhodobém neřešení bolavé causy.

Jižní Tyroly skutečně muselo Rakousko odstoupit Itálii. Stalo se tak na základě saintgermainské smlouvy, která byla součástí versailleského systému. O „přesunu“ území s italsky a německy mluvícím obyvatelstvem bylo rozhodnuto 10. září 1919.

Toto srovnání ovšemu muselo urazit každého občana zemí Koruny české. Sudety přece nebyly nikomu přiděleny. Byly po staletí součástí českého státu. Jemu byly pouze na sedm let ukradeny v roce 1938. O odsunu a jeho způsobu můžeme diskutovat dlouho. I o jeho příčinách a příčinách těchto příčin.

Leč bylo by dobře, aby druhá strana vzala na vědomí, že toto území bylo historicky české. Vzhledem k tomu, že to panu Blühmelovi nedokázal říci ani jeden z českých zástupců v televizním studiu včetně obou moderátorů pořadu, paní Petrové a pana Dvořáka, bylo by asi vhodné, abychom to pro jistotu vzali na vědomí i my, čeští občané.

Vladimír Kučera

Tento článek – zejména jeho poslední odstavec – je důležitý ze dvou hledisek. První věcí je to, že je dokladem značně vysoké míry aktivnosti novináře v dialogické síti. Sám novinář se tu dokonce jakoby stává účastníkem televizní diskuse, v níž je rovnocenným partnerem nejen moderátorům, ale i jejím politickým aktérům, nehledě na svou (pouze) novinářskou profesi. Masmediálním charakterem dialogické [47]sítě je však samozřejmě dáno, že Kučerova „replika“ je distribuována v rozdílném čase a prostoru.

Druhou pozoruhodnou věcí je to, že v článku (viz poslední odstavec) je ve hře Blühmelova etnická identita, a tudíž potenciální redukce politických problémů na problémy etnické. Kučera prezentuje J. Blühmela jako ne-Čecha, a to přinejmenším tím, že ho vyčleňuje z množiny „českých zástupců“ v televizním studiu. Znovu tedy narážíme na to, že v percepci utvářející se identity DSS hrál důležitou roli etnický faktor. To však příliš nepřekvapuje, neboť ne-českost DSS signalizoval v televizní debatě i sám Blühmel. V následující promluvě, kterou jsme už uvedli v širších souvislostech výše, implicitně dělí množinu sociálních aktérů na „my“, tj. DSS, a „čeští lidé“: 

Blü: […] my po tom pátráme’ abysme to lid/českým lidem osvětlili’ aby nemuseli mít strach o to že přijdou o ten majetek tady, […]

Následující článek by naopak mohl ilustrovat poměrně malou úlohu novináře v dialogické síti (viz ale např. hodnotící výraz „Sudeťáci“ v jeho titulu). 

 

(Svobodné slovo 13. 1. 1993, s. 3)

Stop Sudeťákům

PRAHA (fra) – Předseda Československé strany socialistické L. Dvořák přivítal prohlášení českého premiéra V. Klause, že vláda nehodlá jednat o dalších restitučních nárocích sudetských Němců. Řekl, že ČSS otázku odsunu sudetských Němců považuje za vyřešenou. Za zcela nehorázné označil úvahy o možných teroristických akcích v pohraničí, o kterých se zmínil v televizní nedělní debatě předseda nově vzniklé Demokratické strany Sudet. Přitom zdůraznil, že ČSS si přeje udržovat co nejpřátelštější styky se svým západním sousedem. Ale pak je třeba začít s čistým stolem a za minulostí udělat „skutečnou velkou, tlustou čáru“.

Na včerejší tiskové konferenci se dále hovořilo o návrhu zákona o restituci církevního majetku. ČSS nebude podporovat tento zákon […]

 

Pokud jde o utváření dialogických sítí, je tento článek pozoruhodný především tím, že vyjevuje sekvenci tří „replik“, jejichž produktoři mají týž profesní status. Dosud jsme viděli, že rozvíjení dialogické sítě postupovalo hlavně ve formě dvouprvkových sekvencí: (1) někdo něco řekne, (2) druhý na to reaguje. Z tohoto důvodu jsme také několikrát použili konceptu párová sekvence, známého z konverzační analýzy. Tříprvková sekvence se sice objevila ve zkoumané dialogické síti v souvislosti s článkem „Otázka pro Jaroslava Blühmela“, ale tam šlo – v souladu s opravným charakterem příslušné sekvence – o „repliky“ pouze dvou aktérů, přičemž jeden z nich byl novinář. Na rozdíl od toho v článku „Stop Sudeťákům“ je tříprvková sekvence (implicitně) prezentována jako sekvence „replik“ tří aktérů, přičemž všichni tři jsou politiky. Aktéry jsou předseda Československé strany socialistické (ČSS) Dvořák, předseda vlády Klaus a předseda DSS Blühmel; sekvence verbálních akcí je následující: Dvořák reaguje na to, jak reagoval Klaus na verbální akce Blühmela.

L. Dvořák ovšem reaguje na televizní vystoupení Blühmela také přímo; kritizuje jeho „úvahy o možných teroristických akcích v pohraničí” (k tomu se ještě vrátíme). Novým aspektem v krystalizaci politické identity DSS je kontextualizace aktivit DSS jakožto souvisejících se zájmy Německa (viz „Přitom zdůraznil, že ČSS si přeje udržovat co nejpřátelštější styky se svým západním sousedem“). Tento [48]článek je výrazem zřetelného konfliktu DSS s českou politickou reprezentací. Aktivity DSS jsou redukovány na prosazování restitučních nároků sudetských Němců (a implicitně dokonce na terorismus); „stop Sudeťákům“ nesignalizuje jen vláda, ale i ČSS, jejíž předseda říká, že „ČSS otázku odsunu sudetských Němců považuje za vyřešenou“. Z toho všeho pak čtenář může vyvodit, že na české politické scéně není pro DSS místo.

 

III.

Po 13. 1. 1993 mizí – i když ne zcela – zkoumaná dialogická síť z českých masmédií. Vynořují se jiné problémy, v novinách se objevují reflexy dalších (televizních) debat, utvářejí se nové masmediální dialogické sítě. To však neznamená, že ’práce’ na politické identitě DSS se úplně zastavila – pouze se přesunula převážně na nemediální úroveň a stala se tak nepřístupnou jak běžným čtenářům, tak analytikům politického diskursu. Co se na této neveřejné úrovni mohlo v dalších týdnech dít, dává tušit následující článek, reflektující další – mediální pozornosti hodný – krok v zkoumané dialogické síti. 

 

(RP 5. 2. 1993, s. 3)

Blühmel odvolán

PLZEŇ (vh) – J. Blühmel, který jako předseda přípravného výboru Demokratické strany – Sudety vyvolal svým vystoupením v televizi rozsáhlé protesty, byl ze své funkce odvolán. Zpravodaji RP to oznámil ve čtvrtek L. Duda, mluvčí přípravného výboru s tím, že názory tlumočené J. Blühmelem neodpovídají programu strany. „Jsme demokraté, své představy nechceme vynucovat silou, ale prosazovat v diskusi,“ prohlásil. Mj. jde o požadavek zrušení tzv. Benešových dekretů, které prý mezi potenciálními německými investory stále vyvolávají obavy, že by jim jejich majetek mohl být v budoucnu odňat. Podle sdělení L. Dudy se do strany hlásí další členové, zejména z Olomouce, Opavska a Brna. Počet přihlášených podle jeho informace už překročil 800. Za nového předsedu je přípravným výborem kandidován J. Schottenbauer z Jirkova.

 

Analýza některých aspektů tohoto článku nám může posloužit jako resumé naší studie. – Tento článek poskytuje další sebeprezentaci DSS. Klíčovou je z tohoto hlediska následující formulace, přímá řeč mluvčího DSS L. Dudy: „Jsme demokraté, své představy nechceme vynucovat silou, ale prosazovat v diskusi.“ Na podobu této sebeprezentace nepochybně působilo to, jak byla v masmédiích percipována dosavadní sebeprezentace, obsažená v Blühmelově televizním vystoupení.

Už jsme konstatovali výše, že v televizní debatě spojoval J. Blühmel se svou stranou především tyto programové aktivity: 1. odvrácení možné hrozby násilných akcí, 2. ozdravení území bývalých Sudet, 3. majetkové urovnání, resp. vyrovnání. Jak ukázala naše studie, ozdravovací aktivitu nechali reagující aktéři zcela stranou; pozornost koncentrovali především na otázku majetku. V souvislosti s otázkou majetku se hodně zaměřovali i na programovou aktivitu první, tj. odvrácení možné hrozby násilných akcí. Ta však byla v dialogické síti (re)interpretována ve smyslu hrozby násilných akcí. Nejexplicitněji to snad bylo zformulováno v Práci 13. 1. 1993: „ČSS ostře odsuzuje televizní prohlášení strany sudetských Němců, zvláště když vyhrožují terorismem“ (viz opět i ono „strana sudetských Němců“!). – O co se opíraly takové formulace, co J. Blühmel v televizní debatě vlastně řekl? Podívejme se znovu na úsek televizní debaty, v němž se Blühmel o této první programové [49]aktivitě zmiňuje a k němuž se vztahují četné „repliky“ dalších aktérů v dialogické síti (důležité je samozřejmě vědět, že se této programové aktivity týká pouze tento úsek televizní debaty).

 

Blü: […] naše strana vznikla’ . eh z jediného prostého důvodu, myslíme si že nebude-li se řešit problém sudetských němců a čechů, v této době která je příhodná, pro tuto . řešení, že zde eh v příštích možná pěti deseti letech vzniknou problémy které’ . eh můžou končit všelijak, my nechceme strašit ale skutečně’ . vidíme to i v itálii’ která které připadlo kousek německa, tyroly’ a dodneška se tam vyhazujou sloupy vysokého napětí a takle, takže my chceme zabránit tomu, na druhé straně nás pálí STAV . severních Čech’ […]

 

To, že Blühmelovi jde o odvrácení možné hrozby násilných akcí, lze opřít o jeho slova „takže my chceme zabránit tomu“. Tuto formulaci však nechávají Blühmelovi kritici stranou a svou interpretaci staví na pouhém zmínění možnosti násilných akcí a na (konvencionalizovaném) komunikativním účinku formulace „nechceme strašit, ale“, jejímž vyslovením se dosahuje přesného opaku tzv. doslovného významu této formulace. – Necháváme na čtenáři naší studie, ke které interpretaci se přikloní.

Zásadní je jiná věc: jak bylo dané místo interpretováno v rozvíjející se dialogické síti, jaká interpretace se takto stala sociálně relevantní. Případ tohoto místa dokládá, že ’význam’ není něco, co je „v držení“ mluvčího, ale něco, co je záležitostí intersubjektivní. Není důležité pouze to, co Blühmel řekl, ale i to, jak mu reagující aktéři rozuměli. Podstatné je tedy to, že jeho promluvu interpretovali jako hrozbu násilných akcí. Ale co když mu rozuměli špatně, co když jde o nedorozumění? – Je třeba konstatovat, že v dialogické síti nenacházíme žádnou „repliku“, která by vyjednávala Blühmelově promluvě jiný význam. Ba naopak: Článek „Blühmel odvolán“ (a samozřejmě i sám fakt Blühmelova odvolání) je implicitní ratifikací významu Blühmelovy promluvy jakožto hrozby násilných akcí; viz už uvedenou přímou řeč. L. Dudy: „Jsme demokraté, své představy nechceme vynucovat silou, ale prosazovat v diskusi.“

Závěrem: Je jen těžko představitelné, že by tato Dudova prezentace politické identity DSS zazněla v samých počátcích masmediálně se vynořující kategorie DSS – proč by měli představitelé Demokratické strany Sudety zdůrazňovat, že jsou demokraté? To, že nakonec tato Dudova slova zazněla, je dokladem toho, že sociální, a tedy i politická identita je procesem permanentní produkce, resp. reprodukce, reagujícím na události v dialogické síti a takto reflexívně utvářejícím její další podobu.

 

Krátký epilog

 

Zprávou z 5. 2. 1993 jsme ukončili náš výzkum dialogické sítě. Stalo se to v okamžiku, kdy jeden z jejích centrálních aktérů ztratil svou politickou funkci. A co se stalo s připravovanou stranou? Dovíme se to v článku z MFD (24. 2. 1997), který je o výše zmíněném L. Dudovi: „Začátkem devadesátých let byl Lubomír Duda členem přípravného výboru Demokratické strany Sudet. Ta však nakonec nevznikla, neboť po zániku Československa se nenašel jen v jedné části bývalé federace dostatek členů nutných k její registraci“.

 

[50]Seznam citovaných novinových článků

 

DS Sudet chce zrušit Benešovy dekrety (RP 6. 1. 1993)

Co s kriminalitou, Němci a Moravou? (RP 11. 1. 1993)

Klaus odmítl sudetské požadavky (RP 12. 1. 1993)

Přípravný výbor Demokratické strany Sudety … (RP 12. 1. 1993)

Vydírání (RP 12. 1. 1993)

Současná zkorumpovaná vládnoucí garnitura … (RP 12. 1. 1993)

Blühmel odvolán (RP 5. 2. 1993)

Sudetští Němci žádají nazpět svůj majetek (ČMZN 6. 1. 1993)

Anketa: Kdo jitří otázku Sudet? (ČMZN 8. 1. 1993)

Komár nebo velbloud (ČMZN 9. 1. 1993)

Sudetští Němci chtějí majetek (Mladá fronta Dnes 6. 1. 1993)

Muž pátrá po obětech divokého odsunu Němců (Mladá fronta Dnes 24. 2. 1997)

Sudeťáci v Plzni (Svobodné slovo 6. 1. 1993)

Stop Sudeťákům (Svobodné slovo 13. 1. 1993)

Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku … (Hospodářské noviny 13. 1. 1993)

Otázka pro Jaroslava Blühmela … (Lidové noviny 11. 1. 1993)

Debata: neomalenost a obrana (Lidová demokracie 11. 1. 1993)

Odsun Němců definitivní (Práce 13. 1. 1993)

V. Klaus a Sudety (Rovnost 12. 1. 1993)

Pro vládu ČR nepřijatelné (Hradecké noviny 12. 1. 1993)

Kromě těchto a dalších článků, které byly publikovány v uvedených denících, jsme v našem výzkumu používali článků ještě z Haló novin a Telegrafu. Dále citujeme zprávu ČTK „Klaus: Požadavky Demokratické strany Sudety jsou nepřijatelné“ z 11. 1. 1993 a konečně televizní program ČT1 „Z politické scény/ Debata“ z 10. 1. 1993.

 

Transkripční konvence
/	náhlé přerušení
.	krátká pauza
jo’	stoupavá intonace
jo,	klesavá intonace
jo-	rovná intonace
TAKOvej	zdůraznění (slova, slabik)
(…)	nesrozumitelné místo
[…]	vynechané místo
(to)	předpokládaný výraz
((smích))	v dvojitých závorkách je komentář autorů článku
R1: Promiňte	pod/nad sebou a podtrženy jsou výrazy, které se
R2:      ano’	v rozhovoru překrývají (tvz. overlap)

 

LITERATURA

 

AUER, P.: Context and contextualization. In: J. Verschueren – J.-O. Östman – J. Blommaert (ed.), Handbook of Pragmatics. Benjamins, Amsterdam – Philadelphia 1995, s. 1–19.

DURANTI, A. – GOODWIN, Ch. (ed.): Rethinking Context. Cambridge University Press, Cambridge 1992.

GUMPERZ, J.: Language and Social Identity. Cambridge University Press, Cambridge 1982.

[51]HERITAGE, J.: Garfinkel and Ethnomethodology. Polity Press, Cambridge 1984.

HESTER, S. – EGLIN, P. (ed.): Culture in Action. Studies in Membership Categorization Analysis. International Institute for Ethnomethodology and Conversation Analysis – University Press of America, Washington, D. C. 1997.

KOTTHOFF, H. (ed.): Special Issue: Interactional Sociolinguistics (= Folia Linguistica XXX/3-4, 1996).

LEUDAR, I.: Reporting political arguments. In: F. H. van Eemeren – R. Grootendorst – J. A. Blair – Ch. A. Willard (ed.): Reconstruction and Application. Vol. III. Sic Sat, Amsterdam 1995, s. 42–59.

LEUDAR, I.: Who is Martin McGuiness 1: On contextualizing reported political talk. In: S. Čmejrková – J. Hoffmannová – O. Müllerová – J. Světlá (ed.): Dialogue Analysis, 6. Niemeyer, Tübingen 1998, Vol. 2, s. 217–224.

LEVINSON, S. C.: Putting linguistics on a proper footing: Explorations in Goffman’s concepts of participation. In: P. Drew – A. Wooton (ed.), Erving Goffman. Exploring the Interaction Order. Northeastern University Press, Boston 1988, s. 161–227.

NEKVAPIL, J.: Tschechische Medien und Mediensprache nach dem Regimewechsel. In: K. Mänicke-Gyöngyösi (ed.), Öffentliche Konfliktdiskurse um Restitution von Gerechtigkeit, politische Verantwortung und nationale Identität. Verlag Peter Lang, Frankfurt am Main etc. 1996, s. 93–118.

NEKVAPIL, J.: K utváření interpretativní sociolingvistiky. Češtinář, 7, 1996–1997, s. 154–156.

NEKVAPIL, J.: Český tisk a politický diskurs po roce 1989. In: Přednášky z XXXIX. běhu LŠSS. Universita Karlova, Praha 1997, s. 86–110.

PSATHAS, G.: Conversation Analysis. The Study of Talk-in-Interaction. Sage, Thousand Oaks – London – New Delhi 1995.

SCHEGLOFF, E. A. – JEFFERSON, G. – SACKS, H.: The preference for self-correction in the organization of repair in conversation. Language, 53, 1977, s. 361–382.

 

R É S U M É

Emergence of dialogical networks and political identity in mass media: The case of Democratic Party of Sudets („Sudetenland“)

Six days after the dissolution of Czechoslovakia on 6th of January 1993 an article appeared in the Czech national daily Rudé Právo. It reported two events – a meeting of the preparatory commitee of the Democratic Party of Sudets (DPS), and a subsequent news conference given by its chairman, Jaroslav Blühmel. The party and its chairman were previously almost publicly unknown. The two events, however, turned out to be politically significant. What J. Blühmel had argued was reported in most Czech mass media, and his claims elicited public reactions from major Czech politicians. The materials we analyzed included most of the articles in Czech national newspapers during the period which dealt with J. Blühmel and the DPS, together with a relevant TV program. We focused on two problems. First, how was the political identity of a previously unknown political body and of its representative established and contested in public debates. Second, what discursive practices of the participants allowed the emergence of a ’distributed discursive network’?

Our analysis made use of ethnomethodologically oriented conversational analysis which deals with use of categories in talk (e. g. Hester and Eglin, 1997). ’Democratic Party of [52]Sudets’ was, to begin with, inter-subjectively empty. One of our aims was to demonstrate how it was fleshed out by binding to it views, intentions and actions of its incumbents. We have found that in the case of the DPS this was by no means a consensual matter. J. Blühmel and the Czech participants never converged in their debates on a common definition of the party’s identity. It remained a disjunctive and contested category, situated in political conflict.

The emergence of the discursive network was supported by the contextualizing strategies of participants. Newspaper articles typically ignored the local context in which talk was produced, and instead they presented it in relation to the talk by other politicians elsewhere. In the TV debate a complementary strategy was observed. Those present in the studio did not orient their arguments just at each other, but also at politically relevant but absent parties. This discursive network was distributed in one more way. On occasions participants demonstrably did not react to a specific speech event but rather to sets of events, such as, for instance, assertions made on several occasions and reported in several places. We offer the term ’distributed discursive network’ not as a theory of talk but as a useful concept.

Slovo a slovesnost, ročník 59 (1998), číslo 1, s. 30-52

Předchozí Petr Sgall: Teorie valence a její formální zpracování

Následující Miroslav Červenka: Z ruské teorie verše