Adela Rechzieglová: On Negation in Czech

Eva Koktová

[Book reviews]

(pdf)

Adela Rechzieglová: On Negation in Czech

Adela Rechzieglová: On Negation in Czech (O negaci v češtině). Slavistické monografie. Řada lingvistická, sv. 2. Euroslavica, Praha 1995. 157 s.

 

V této monografii se autorka zabývá negací v češtině, a to ve třech tematických okruzích: negativní adjektiva (s. 8–51 a 90–103), negativní slovesa (s. 52–89) a interakce kvantifikátorů (jako nikdo, všichni, někdo) a verbální negace (s. 104–151).

V typologii negativních adjektiv rozlišuje autorka tyto druhy (srov. zejména s. 22–26):

(a) kontextová adjektiva, jejichž smysluplnost je úzce vázána na specifický kontext, jako např. nekanalizační, nemlékárenský, nedveřní;

(b) pravidelná adjektiva, jejichž hlavním významovým rysem je nepřítomnost charakteristiky vyjádřené pozitivní formou, srov. snadný – nesnadný, zdvořilý – nezdvořilý, úřední – neúřední. Tato adjektiva lze rozdělit do dvou podskupin – adjektiva relační a adjektiva kvalitativní;

(c) adjektiva mediální, jejichž hlavním sémantickým rysem je to, že stojí mezi pólem kladným a záporným, které jsou vyjádřeny pozitivními antonymickými adjektivy, srov. vysoký a nízký, mezi nimiž stojí negativní adjektivum nevysoký. Autorka rozlišuje kvantitativní adverbia a kvalitativní mediální adjektiva;

(d) polární adjektiva, kde pozitivní a korespondující negativní adjektivum vyjadřují opačné póly škály (vztah logické kontrárnosti). To lze ilustrovat dvojicemi adjektiv jako šťastný – nešťastný, bezpečný – nebezpečný, přátelský – nepřátelský;

(e) slovotvorně negativní, ale sémanticky pozitivní adjektiva, srov. neproblematický, nebojácný, nezávadný.

Dále se autorka zabývá stupňovatelností a kvantifikační modifikací negativních adjektiv pomocí adverbií velmi a zcela (s. 26–49). Stupňovat lze adjektiva skupiny IIb, IV a V (nehezký, nešťastný, nebojácný). Pomocí adverbia velmi lze kvantifikovat adjektiva typu IIa (velmi nezdvořilý), pomocí adverbia zcela (které vyžaduje sémantický rys limity) lze i kvantifikovat adjektiva typu V (zcela neproblematický) a IIb (zcela nezávazný). Adjektiva typu IIb a IIIb lze kvantifikovat pomocí obou adverbií (velmi/zcela nepřesný/nehezký). [219]Na s. 47 přináší autorka zajímavý přehled možností kvantifikace pozitivních i negativních adjektiv.

K problematice negativních adjektiv se autorka vrací na s. 90n., kde se zabývá trojicemi adjektiv sestávajícími z pozitivního polárního adjektiva, mediálního negativního adjektiva a pozitivního opačně polárního adjektiva, srov. velký – nevelký – malý. Autorka upozorňuje na rozdíl v možnosti spojení těchto adjektiv s negativním slovesem, srov. *Nebyl nevysoký – Nebyl nehezký. Závěrem uvádí tabulku 76 takových trojic.

V oddíle o negativních slovesech se autorka zabývá takovými slovesy, která mají specifický význam a jsou uváděna ve slovnících. Rozlišuje tyto skupiny:

(a) Jednoduchá negativní slovesa, jejichž obecný význam je popřením významu jejich původního pozitivního protějšku, jako např. neceknout, nedoslýchat, nelenit.

(b) Složitá negativní slovesa, která vyjadřují protikladnost významu vzhledem ke svému původnímu kladnému protějšku, jako např. čistit – znečistit. Tuto skupinu dělí autorka ještě na dvě podskupiny, na slovesa s předponou za- (zaneřádit, zaneprázdnit) a z- (znečistit, znepokojovat). Každou z těchto skupin diferencuje pak ještě dále: na slovesa akční (neceknout, nelenit) a neakční, přičemž neakční slovesa se dělí na procesy s nositelem (necítit se) a nekauzativa s nositelem (nepohodnout se).

Zajímavý přehled deadjektivních sloves (kauzativ a intranzitivních sloves) je na s. 87–88 (neklidný: zneklidnit, zneklidnět). V tomto přehledu bych chtěla kritizovat autorčino binární pojetí přijatelnosti: autorka pracuje jen s hodnotami „přijatelný“ a „nepřijatelný“. Domnívám se, že např. slovesa jako znelaskavět, zneobratnět atd. by neměla být chápána jako zcela nepřijatelná. Dovedu si představit kontexty, kde by tato slovesa dobře fungovala jako novotvary na základě produktivity těchto deadjektivních sloves.

U negace větné autorka rozlišuje tři druhy kvantifikátorů: univerzální kvantifikátor (všichni, všude, …), existenční kvantifikátor (někdo, někde, …) a negativní kvantifikátor (nikdo, nikde, …). Spojení těchto kvantifikátorů s negací interpretuje podle toho, zda dané spojení vyjadřuje negaci totální, nebo částečnou.

Spojení s negativním kvantifikátorem, jako ve větě Nic neviděl, je vždy negací totální. Spojení s univerzálním kvantifikátorem jako ve větě Všecko neviděl je dvojznačné: preferabilní interpretace je částečná negace (= Ne všecko viděl) a druhotná interpretace je totální negace (při této interpretaci je univerzální kvantifikátor zaměnitelný kvantifikátorem negativním). Spojení s existenčním kvantifikátorem, jako ve větě Něco neviděl, představuje negaci částečnou.

Autorka pracuje obrysově s dvěma druhy intonace (s. 119):

(a) Intonace nekonkluzivní, kde je vrchol intonace na posledním slově a kde intonace stoupá, jako např. ve větách Všecko neviděl, Neviděl všecko.

(b) Intonace konkluzivní, kde je vrchol intonace na posledním nebo neposledním slově ve větě a kde intonace nestoupá, jako např. ve větě Všecko neviděl. Autorka správně pozoruje, že intonační posun způsobuje změnu významu: při této intonaci je spojení univerzálního kvantifikátoru a negace interpretováno jako negace totální (druhotný význam tohoto spojení). (Srov. o tom Daneš, 1957.)

Dále se autorka zabývá složitějšími případy, tj. výskytem několika kvantifikátorů ve větě (s. 126n.). Interpretaci těchto případů lze odvodit z interpretace případů základních. Autorka tak interpretuje případy ilustrované větami Vždycky všecko neviděl (částečná nebo totální negace, podle interpretace univerzálních kvantifikátorů), Někdy všecko neviděl (dva způsoby částečné negace, podle dvojí interpretace univerzálního kvantifikátoru), [220]Všecko nikdy neviděl (částečná negace), Všichni nic neviděli (totální negace, díky zvláštní sémantické charakteristice kvantifikátoru nic, postulované autorkou), Někdy něco neviděl (částečná negace) apod.

K autorčinu pojetí větné negace mám řadu připomínek (srov. Koktová, 1990 a rkp. a, b).

(a) Je třeba pracovat spíše s pojmem hloubkové, podkladové informační struktury (aktuálního členění) věty než s jejími povrchovými exponenty (intonace, slovosled). Všechny kombinace uvedené autorkou by měly být systematicky zkoumány podle možností přináležitosti jednotlivých kvantifikátorů do tématu, nebo rématu věty.

Autorčin repertoár případů by tak bylo možno podle informační struktury věty obohatit např. o tyto případy: Nic NEVIDĚL – Neviděl NIC. V prvním případě je nic v tématu (nebo lze celou větu chápat jako rematickou), v druhém případě je nic v rématu, přičemž sloveso je (preferabilně) v tématu. První případ je přirozenější, lze ho užít v kontextově neutrálních situacích (Co tam zažil? …). Druhý případ je příznakový, lze ho užít spíše jen v odpovědi na otázku Co tam viděl? Tyto dva případy odpovídají dvěma možnostem negace v angličtině: He din’t see anybody – He saw nobody. Tyto možnosti vyjádření však nejsou synonymní: kromě rozdílu v aktuálním členění je třeba poukázat na to, že negativní kvantifikátor může stát ve skopusu operátoru (almost nobody).

(b) Negativní kvantifikátor je prototypicky delimitačně určitý, tj. označuje určitou množinu objektů nebo určitou lokalitu či čas (srov. Zwarts, 1994). Např. ve větě Nikdo té noci nespal, všichni s napětím pozorovali rudou záři na obzoru označuje nikdo a všichni evidentně tutéž množinu lidí: v první větě tohoto souvětí se udává, že pro tuto množinu něco neplatí (nespali) a v druhé větě se udává, že pro tuto množinu něco platí (dívali se na rudou záři …). Jde tedy zjevně o supletivní varianty téhož kvantifikátoru, které se užívají v závislosti na tvaru slovesa. Dokonce i v odpovědi na otázku označuje negativní kvantifikátor něco určitého: Co viděl? Nic (= nic z toho, co měl nebo mohl vidět).

(c) Negativní kvantifikátor a negované sloveso patří logicky (v hloubkové struktuře) k sobě, vyjadřují jedinou logickou negaci. Proto nelze negativní kvantifikátory v jedné větě rozdělit tak, aby obklopovaly sloveso, tj. aby jeden patřil do tématu a druhý do rématu: *Nikdy jsem neviděl nikoho. (Samozřejmě s výjimkou, na kterou poukazuje např. Hajičová, 1975, kdy negované sloveso patří do tématu a ve větě se vyskytuje ještě další negace patřící do rématu, srov. Karel nepřišel ne kvůli Marii, ale kvůli Haně, nebo příklady uváděné v anglistické literatuře, srov. též Koktová, 1987, Nobody gave nothing to that beggar = Nobody was such that he gave nothing to that beggar – „Nikdo nebyl takový, že by tomu žebrákovi nedal nic“.)

(d) Autorka uvádí příklady, kdy neurčitý kvantifikátor nemůže stát na konci s vrcholem intonace, srov. *Nikdo nikdy neviděl něco (s. 141), *Nezkazil někdy něco, *Nikdy neudělal něco (s. 132). Domnívám se, že neurčitý kvantifikátor má dva supletivní tvary: první tvar (něco, někdo, někde) pro výskyt v tématu věty, s delimitační interpretací specifikovanosti (něco z toho, co mám na mysli, někde v místech, která mám na mysli), a další, opisný tvar pro výskyt v rématu (některé (jisté) věci, někteří (jistí) lidé, některá (jistá) místa). Tak lze převést autorčiny věty do podoby: Nikdo nikdy neviděl některé (jisté) věci (z určité množiny), Nezkazil nikdy některé (jisté) věci, Nikdy neudělal některé (jisté) věci.

Autorka se tomuto pojetí blíží příkladem Nikdy neudělal něco, co by nemohl zodpovědět a příkladem s kontrastem Nikdy neudělal něco, ale vždy všechno, ale k dotyčné generalizaci nedospěla. Tento příklad je možné podstatně zlepšit explicitací postavení neurčitého kvatifikátoru v rématu fokalizací pomocí operátoru jen, srov. Nikdy neudělal jen něco, ale vždy všechno.

[221](e) Konečně je třeba upozornit i na pojem negativní shody (negative concord) v případech vícenásobné povrchové negace, která odpovídá jediné negaci logické (hloubkové), jako je tomu ve slovanských jazycích a částečně i v italštině (srov. Haegeman, 1995; Koktová, rkp. a; Scheller, rkp.). V tomto pojetí se negativní morfém u slovesa chápe tak, že se shoduje s negativním kvantifikátorem vyskytujícím se ve větě (srov. Mathesiovu „záporovou shodu“).

Vcelku je recenzovaná kniha velmi inspirativní. Je hodnotným příspěvkem k logické sémantice a morfologii lexikální a větné negace.

 

LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Intonace a věta ve spisovné češtině. Praha 1957.

HAEGEMAN, L.: The Syntax of Negation. Cambridge University Press, Cambridge 1995.

HAJIČOVÁ, E.: Negace a presupozice ve významové stavbě věty. Academia, Praha 1975.

HORN, L.: A Natural History of Negation. Cambridge University Press, Cambridge 1989.

JACOBS, J.: Syntax und Semantik der Negation im Deutschen. Fink, München 1982.

KOKTOVÁ, E.: On the scoping properties of negation, focusing particles and sentence adverbials. Theoretical Linguistics, 14, 1987, s. 173–226.

KOKTOVÁ, E.: On negation. Journal of Pragmatics, 14, 1990, s. 597–626.

KOKTOVÁ, E.: Rec. L. Horn, A Natural History of Negation. Prague Bulletin of Mathematical Linguistics, 56, 1989, s. 92–99.

KOKTOVÁ, E.: Rec. L. Haegeman, The Syntax of Negation (rkp. a).

KOKTOVÁ, E.: Rec. L. Progovac, Positive and Negative Polarity (rkp. b).

PROGOVAC, L.: Positive and Negative Polarity. Cambridge University Press, Cambridge 1994.

RAMAT, P.: Negation. In: Encyclopedia of Language and Linguistics, 6. Pergamon, Oxford 1994, s. 2769–2774.

SCHELLER, A.: On Negation in Czech. Karlova univerzita (rkp.)

ZWARTS, P.: Negative expressions. In: Encyclopedia of Language and Linguistics, 5. Pergamon, Oxford 1994, s. 27–74.

Slovo a slovesnost, volume 59 (1998), number 3, pp. 218-221

Previous Oldřich Uličný: Naďa Svozilová – Hana Prouzová – Anna Jirsová: Slovesa pro praxi

Next Jiří Nekvapil: Stephen O. Murray: Theory Groups and the Study of Language in North America