Studentské práce v Českém národním korpusu

Jan Králík

[Kronika]

(pdf)

The works of students in the Czech National Corpus

Snaha zachytit co nejširší spektrum současné psané češtiny přinesla také kontakt Ústavu Českého národního korpusu (ČNK) s organizátory studentské Literární soutěže J. W. Goetha, pořádané pro studenty gymnasií České republiky v dvouletých intervalech Školou Aria, působící nyní při Českém rozhlase. ČNK, budovaný v současné době díky grantu GA ČR 405/96/K214, tak bude na základě oboustranné dohody o soutěžních ročnících 1995, 1997 a 1999 obohacen o více než pět stovek jinak nedostupných textů, jejichž autory jsou mladí zájemci o literární práci.

Soutěž probíhá v žánrech publicistika, esej, próza a poezie. Její připsání J. W. Goethovi bylo inspirováno městem a gymnasiem v Teplicích, kde se pravidelně koná předávání cen a řada tvůrčích dílen finalistů s porotci – spisovateli, básníky, publicisty, redaktory. Goethovský motiv soutěž nijak neomezuje (těžko posoudit zda pro neznalost, nebo neaktuálnost). Během tří sledovaných ročníků se objevilo pouze jednou téma Ulriky von Loewetzow a jedna zmínková reminiscence Werthera.

Přes mnohé mladické nedomyšlenosti, logické zkraty a vybočení z vazeb způsobená nepozorností – ale také pro ně – jsou literární projevy mladých autorů pro ČNK důležitým obohacením. Záběr korpusu rozšiřují o specifická témata (vztahy, sebepoznávání, drogy, erotika) a o originální podobu přejímek odjinud (sci-fi, historie, thrillery). Do korpusu přinášejí literární jazyk mladé autorské generace s jeho typickými obraty (sklapni, ségra!; vysklil dveře; koukám jako sůva z nudlí; sestři! jestli mě nazlobíš; s tím nikdo nic nenadělá; dáme si jointa, šňupnu lajnu kokainu; probuzení z chandry) a typickým slovníkem (ksichtíky, odfláknutý, vytočit, vydusit, vadný, jupí!, bublifuk, číro, feťák, herák, haše, zatagovat), i několik novotvarů (šoupíseň, hysterčit, vlkodav, řešiče mindráků, prasismus). Do syntaktické a lexikální roviny prací proniká také vliv mediálních vzorů, nejnápadněji zvýšenými frekvencemi charakteristických obratů z pořadů TV Nova (Sakra!, Jsi v pořádku?).

Uvolněnost současné publicistiky a literatury láká mladé autory k nevázání se pouze na spisovnost. Spisovné a nespisovné vyjadřování přitom oddělují s jistotou. Nespisovnosti užívají nejčastěji jako ilustračního prvku, zejména v přímé řeči (uplatněním typických rysů obecné mluvené češtiny: kterej, šikmý voči, omotanej ručník, vlasy má srandovně svázaný, vopřenej vo futra). Výjimečně volí obecnou češtinu pro vyprávění v první osobě. Oněmi výjimkami jsou jednak případy autentické sebereflexe, jednak případy stylizace do vypravěče z prostředí drog, zločinu a podsvětí. Zde pak někteří studenti s neskrývanou touhou po odreagování využívají volnosti soutěže i k uplatnění výrazů, jaké by do školní práce nikdy nenapsali. Ačkoli se nezastavují téměř před ničím (snad jen před výrazivem z prostředí vojenské služby), je překvapivé, s jakou jemností přitom volí výrazy opisující milostný akt, byť zasazovaný do situací líčených i s extrémní expresivitou. Druhou výjimku tvoří příklonka vole!, velmi frekventovaná v mluvených projevech, ale v psaných textech přes stylizaci autentického vyjadřování velmi výjimečná. Letos se vyskytla pouze v jediné práci.

Mladým účastníkům literární soutěže rovněž nečiní potíže odlišit a dodržet sloh zvoleného žánru. Velmi často postupují podle sobě blízkého vzoru, a to v publicistice v rozpětí od sportovní reportáže po interview, v esejích od logické analýzy po všeobjímající „úlety“, v próze od historických fikcí a ság po nápodobu televizních seriálů a filmových sci-fi, a v poezii od úsporných rýmovaček po grafické metafory. Odtud pak pramení široké rozpětí slohových prostředků, někdy překvapivých, avšak jen zřídka zcela nových.

Naprostá většina plochy soutěžních prací – v poezii pak ještě výrazněji – přináší standardní, víceméně kultivované vyjadřování, byť na úrovni ne příliš komplikované. Publicistické práce jsou často k nerozeznání od dnešní „profesionální“ publicistiky. Stylizace do vyjadřování nad běžnou komunikační a školní úroveň přináší i knižní obraty, jaké bychom u spontánních projevů dnešních studentů nečekali (toť jest otázka; co však konat?; zažehl další spor; nápad hodný šílenců). Nezřídka [240]do kultivovaného prozaického vyjadřování proniká i poetická metaforika (hniješ ve stoce zmařených přání; chlad ze sklenice proniká do dlaní; sytá barva zavřených očí pálí; tvář hyzdí vrásky nenávisti; lidská duše chřadne a práchniví; přátelství dělí žal a násobí radost).

Na rovině gramatických prostředků se nad očekávání často vyskytují přechodníky (přítomné častěji než minulé). S oblibou přechodníků jako by vzrostla také pozornost k jejich tvoření a užívání. Na rozdíl od prvních dvou ročníků soutěže 1995 a 1997, kdy správný tvar tehdy řídkých přechodníků byl téměř dílem náhody, nyní (1999) jsou nesprávně užité tvary mnohem vzácnější (úplný výčet chyb ze 183 prací: muž, snažíc se; ten, chopíc se; nemohu vstoupit, představujíce si; zeptám se ho, vychutnávajíce; zvedal se, vydechujíc).

Z řady dalších pohledů poskytují studentské práce také svébytný obraz oblíbenosti křestních jmen. Jako hrdina vede bezkonkurenčně Petr, oblíbeni jsou také Michal a Honza, dále Marek, Martin, Radek, David, Dominik. Z dívčích jmen vede Lucie, výraznou oblibu mají Eva, Hanka, Dana, Klára, Alice, Monika, Silvie.

Nejužší prostor letos překvapivě zbývá pro zamyšlení nad pravopisem, zřejmě proto, že většina prací byla psána již pomocí počítačových editorů, a tedy i automaticky opravena. Některé z dříve obvyklých chyb jako by přestaly existovat. Autentické odchylky (autorské i bezděčné) tak lze dnes sledovat vlastně jen u klasických strojopisů. Z nich se zdá, jako by nedávné uvolnění pravopisu variant rozšířilo pole i pro nové, nežádoucí analogie (nachomítla; chaoz; přeze všechen; v letních dních). Vzácně, ale stále se vyskytují snahy o hyperkorekci (odbyjí mne, předce, několik fakt). Překvapivě málo chyb se ukazuje v interpunkci.

Z chyb gramatických zůstává v neztenčené míře nesprávné užívání zájmena svůj (typ: mohl bych vás nechat svému osudu). Jen výjimečně se vyskytly chyby ve shodě (ony patřili; do desátníkovi hrudi) a chyby související s duálovým skloňováním (holení noh, za zdma).

Stavba vět se pohybuje mezi dvěma extrémy od jednoduchých izolovaných nebo i jednoslovných útvarů po nepřehledné konstrukce. (Je nutné neobalovat problémy dalšími a dalšími souvislostmi, aby slabý článek většiny – mluvit, mluvit o všem a otevřeně – nepohřbil naději na ztvárnění situace do prostého uzlu, jehož rozvázání je podmíněno pouze ochotou.) Naprostá většina textů je však stavěna přehledně, bezchybně a srozumitelně, i když skutečná průzračnost a výstižnost zůstávají vzácné. Důležité však je, že vůbec jsou a že si mladí autoři jejich hodnotu uvědomují. (Občas to chce nápad. Pořádnou věc, která by nebyla jako všechno ostatní, něco…, něco… BOŽSKÉHO!)

Společnou slabinou naprosté většiny prací všech ročníků zůstává schopnost vystihovat podstatu myšlenky – ani to však není pro zařazení do ČNK na překážku. Diskuse nad pracemi odhalily, že mladí autoři ve studentském věku neumějí svůj právě napsaný text kriticky přečíst, tříbit, obměňovat, škrtat v něm a zpřesňovat, rozvažovat nad vhodností výrazů, nad volbou vazeb, nad členěním vět a stavbou celku. Ze seminářů, které soutěž pravidelně provázejí, vyšlo najevo, že k takovémuto zdokonalování vlastního textu nejsou ani vedeni. Studentské práce tak přes svou nespornou stylizovanost představují pro ČNK i ojediněle spontánní soubor textů.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 61 (2000), číslo 3, s. 239-240

Předchozí Renata Blatná: Ludmila Stěpanova: Historie a etymologie českých rčení

Následující Rudolf Růžička: Skrývání podmětu (Poznámky k Eisnerovým překladům Thomase Manna)