Osmdesát let Přemysla Hausera

František Uher

[Chronicles]

(pdf)

The 80th birthday of Přemysl Hauser

Vzácně svěží a s neumdlévajícím elánem do vědecké i pedagogické činnosti se dožívá osmdesátin bohemista a nestor didaktiků českého jazyka prof. PhDr. Přemysl Hauser, CSc.

Narodil se 16. 4. 1921 v Oslavanech. Hornický kraj s českobratrskou tradicí, s charakteristickými kužely hlušiny a hlubokými vrásami, v nichž našla řečiště Hauserova oblíbená Oslava, měl významné reflexe v jubilantově odborném díle, v jeho pracovním životě i osobních zálibách. Ukončení gymnazijních studií na Blahoslavově gymnáziu v Ivančicích a abiturientského kurzu při obchodní akademii v Brně (1940–1941) bylo provázeno událostmi vrcholícími posléze 2. světovou válkou. Životní plány Hauserovy byly dočasně přerušeny pracovním nasazením, mimo jiné v oslavanských dolech. Po osvobození absolvoval P. Hauser v r. 1947 FF [151]MU v Brně (obor čeština-filozofie). Poté jako středoškolský profesor působil na domovském gymnáziu v Ivančicích, vyučoval na ZŠ v okolí rodiště a v r. 1948–49 se ocitl znovu na nucené brigádě v dolech. V r. 1950 získal na FF v Brně doktorát filozofie a v r. 1954 se stal odborným asistentem na Vysoké škole pedagogické (Pedagogickém institutu) v Praze. Tam později působil i jako vedoucí Katedry českého jazyka a literatury. V r. 1964 mu byla na Univerzitě Karlově propůjčena hodnost kandidáta filologických věd a o 3 roky později se habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK. V letech 1971–74 byl jako lektor českého jazyka vyslán na univerzitu do slovinské Lublaně. R. 1975 přešel z Prahy do Brna na Katedru českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UJEP. Jako docent zde vyučoval do důchodu (1986) a i potom jako externista. Po svém reaktivování (1989) byl členem nově vzniklé katedry českého jazyka výše uvedené fakulty (v letech 1995–98 jejím vedoucím). Nyní – byť již jako pracovník se sníženým pedagogickým úvazkem – působí na tomto pracovišti nadále. Zúčastňuje se intenzivně práce na řadě výzkumných úkolů, grantů, nezřídka jako vedoucí týmu, autor, ev. spoluautor učebnic a skript apod.

Hauserovu odbornou činnost nelze striktně rozdělit na vědeckou a pedagogickou. Jako didaktik vždy vyžaduje, aby výklad jazykového jevu vycházel z lingvistického fundamentu, jako jazykovědec zpravidla přistupuje k jazykové teorii se zřetelem na její využití v praxi, zejména ve výuce. Tato ambivalentnost je na jedné straně zjevná z koncepce a zpracování jeho učebnic, didaktických statí a příruček, v nichž se zásada vědeckosti respektuje jako prius, na druhé straně z jeho jazykovědného díla, v němž posuzovatelé často shledávají dominanci didaxe. Snaha o sepětí obou složek se projevuje ve vytrvalém snažení jubilanta o popularizaci vědeckých poznatků. Důkazem je i mnohaleté pravidelné (zejména v 70.–80. letech) informování učitelů-bohemistů o nových vědeckých poznatcích publikovaných v Slově a slovesnosti a v Naší řeči. Nejčastěji k tomu Hauser nacházel příležitost na stránkách časopisu Český jazyk a literatura.

Hauserovy odborné publikace představují rozsáhlý a tematicky rozmanitý komplex. Vzhledem k omezeným možnostem se zde můžeme zmínit jen o některých z jeho prací, a to tak, aby to dokumentovalo šíři a význam jeho odborných zájmů. Neuvádíme je s bibliografickou přesností. Odkazujeme v tomto směru na údaje o Hauserově odborné činnosti do r. 1980 obsažené v článku Al. Jedličky a B. Sedláčka v ČJL 31 (1980–81), 8, s. 375, dále pak na přehled Hauserových prací z let 1947–1986 publikovaný ve sb. Komunikativní zřetel ve vyučování mateřskému jazyku (UJEP, Brno 1986, s. 152–158). Úplnou bibliografii jubilantových publikací má obsahovat sborník příspěvků ze semináře věnovaného jeho osmdesátinám a konaného v dubnu r. 2001 na PdF MU v Brně.

Hauserovy práce charakterizuje kromě zmíněného již zřetele k jazykové praxi autorův smysl pro jazykový detail a vývoj jazykového jevu. Jde o práce knižní (uveďme alespoň v odborné literatuře často citované Tvoření podstatných jmen v době národního obrození z roku 1959, dále pak Puchmajerův rýmovník z roku 1972), Hauserovy oddíly ve vědeckých kompendiích (např. na základě koncepce M. Dokulila zpracované Odvozování podstatných jmen v Mluvnici češtiny, 1, 1986), v časopisech a sbornících uveřejněné stati, často pojednávající o jazykových jevech málo popsaných, zdánlivě periferních apod. (např. Intenzifikační adjektiva založená na reduplikaci, Slovesa se zdvojenými předponami zne-, zane- atd.). Zpětný pohled na některé ze starších prací tohoto druhu ukazuje na předvídavost Hauserovu, prokázanou v úvahách o charakteru některých jevů (srov. např. dnešní vymezování statutu tzv. konfixů a Hauserův článek Složená slova s polo-, polou-, půl-, který poukazuje na přechodový ráz těchto elementů). Z hlediska tematické šíře Hauserových prací připomeňme ještě alespoň jubilantův zájem o slangovou problematiku (např. příspěvky z plzeňských konferencí o slangu a argotu včetně těch, které jsou ohlasem jeho vlastních zkušeností z rodiště, jako je stať Vznik, zdroje a vývoj hornického slangu na Oslavansku z roku 1995), dále o onomastická témata (Vlastní jména důlních děl z roku 1984), o syntax (příspěvky k jednočlenným větám atd.).

Didakticky zaměřené publikace P. Hausera reflektují jak jeho koncepčně-organizační činnost (Odborná a didaktická příprava učitelů českého jazyka aj.), tak činnost metodickou: autorství a spoluautorství ucelených didaktik českého jazyka (např. Didaktika českého jazyka pro 2. st. ZŠ), tvorba učebnic pro všechny stupně škol sahající až [152]do současnosti, zpracování vysokoškolských skript z oblasti lexikologie, syntaxe, jazykovědného pojmosloví aj. Protože tento okruh celoživotní intenzivní činnosti Hauserovy je podrobněji při příležitosti jeho životního jubilea vystižen v metodickém tisku, zvláště v ČJL, vyzvedněme zde alespoň knižní titul Nauka o slovní zásobě, který díky několika vydáním byl po dlouhá léta jediným vysokoškolským kompendiem lexikologie (včetně tvoření slov) a dosud nenašel pro didaktické použití rovnocennou náhradu, která by odpovídala současnému stavu poznání v této oblasti. Upozorněme také na soubor Hauserových relací O naší mateřštině a zpracování řady jazykových témat pro Čs. rozhlas v l. 1962–63, protože to znamenalo rozšíření výchovné působnosti na širší veřejnost. Nelze také opomenout význam lektorské činnosti P. Hausera v Lublani, která dala mimo jiné podnět k spoluautorství při tvorbě učebnice Češčina, znovu v doplněném vydání publikované v r. 1997.

Součástí a důsledkem Hauserových lingvistických i didaktických počinů je jeho členství ve vědeckých institucích, odborných komisích, vědeckých a edičních radách atd. S jubilantovou osobností jsou však neodmyslitelně spjaty také dvě celoživotní aktivity neztotožnitelné sice přímo s vědou a školou, ale vnitřně s nimi související. Mimoškolním pendantem didaktické činnosti Hauserovy je především jeho obětavá práce v Junáku, v němž v r. 1988–99 zastával dokonce funkci místonáčelníka a byl za věrnost skautským idejím odměněn nejvyššími junáckými vyznamenáními. Další celoživotní aktivitou, přesněji láskou Hauserovou je rybaření. Pokud jde o konkrétní úlovky, lze těžko posoudit úspěchy této jeho činnosti (rybářská latina je kód značně nespolehlivý), duchovní výtěžek z této záliby je však zjevný a cenný (studie o rybářském slangu, lingvistická analýza pojmenování z oblasti ichtyologie aj.).

Osmdesátiny Přemysla Hausera, nositele stříbrné medaile MU v Brně a pamětní medaile Univerzity Karlovy, nejsou, jak plyne z jeho současné intenzivní vědecké a pedagogické činnosti, podnětem k zhodnocení jeho celoživotního díla, vzbuzují naopak nadějné očekávání toho, co nového přinese pro rozvoj lingvistiky a didaktiky češtiny další jubilantova životní etapa.

Katedra českého jazyka PF MU
Poříčí 7, 602 00 Brno

Slovo a slovesnost, volume 62 (2001), number 2, pp. 150-152

Previous Pavel Novák: Jubileum Marie Těšitelové

Next Jan Králík: Qualico 2000 v Praze